Důchody ve světě pod drobnohledem

V Evropě dochází k posouvání důchodového věku, čemuž se s největší pravděpodobností nevyhne ani Česko. V sousedním Německu už bylo letos odsouhlaseno zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu na 67 let, a tento důchodový věk již platí v Dánsku a na Islandu. Hodně nahlas se o tom mluví ve Švédsku a Velké Británii, v Irsku už se chodí do důchodu v 66 letech. Jaký je důchodový věk v jednotlivých evropských zemích a kdy skutečně Evropané odcházejí do důchodu a s jakou penzí?

Evropa stárne – zvyšování důchodového věku je nutností

Hlavním důvodem pro zvyšování důchodového věku jsou demografické změny ve společnosti: zvyšování očekávané délky života a nízká porodnost. Očekávaná délka života roste ze dvou důvodů: kvalitní zdravotnictví a zdravý životní styl Evropanů. Úroveň zdravotnictví je ovlivněna především množstvím finančních prostředků, které do něj proudí, a členské země Evropské unie patří mezi státy světa, kde do zdravotnictví každoročně plyne nejvíce peněz.

Porovnání průměrné mzdy a důchodu v Česku

Za rok 2006 byla v Česku průměrná hrubá mzda 20 211 Kč a průměrný důchod u muže 9 157 Kč a u žen 7 431 Kč. Důchody jsou v Česku v podstatě vypláceny „čisté“, zato hrubá mzda podléhá všem povinným daňovým odvodům. Po zohlednění povinných odvodů tedy činí průměrná čistá mzda – v závislosti na konkrétní situaci člověka – asi 15 600 Kč. Porovnáme-li průměrnou čistou mzdu s průměrnou penzí u mužů, zjistíme, že v současné době je v Česku penze na úrovni asi 60 % průměrné mzdy, u žen je to zhruba 50 %.

A jak je to ve světě? Ve Velké Británii a v Irsku jsou nejnižší státní penze v Evropské unii, protože jsou zde pouze základní schémata a výše státních náhrad nedosahuje ani 40 %. Ostatně obdobná situace je například v USA, Austrálii či na Novém Zélandu. Penze pro nízkopříjmové občany jsou nejnižší v Německu a na Slovensku, kde představují státní důchody se záchytnou sítí u osob pracujících po celou dobu bezmála čtvrtinu průměrných mezd v rámci celé ekonomiky.

Důchodci často neplatí příspěvky na sociální zabezpečení a vzhledem k tomu, že osobní daně z příjmu jsou progresivní, průměrná daňová sazba důchodu je nižší, než daňová sazba pracovního příjmu. Kromě toho poskytuje většina systémů daně z příjmu zvýhodnění buď důchodovým příjmům nebo důchodcům tím, že starším lidem poskytuje další příspěvky nebo půjčky.

Po šedesátce se Evropanům už moc pracovat nechce

V západní Evropě, kde je většinou důchodový věk 65 let pro muže i ženy, přestává v současné době drtivá většina lidí pracovat těsně po šedesátém roku a hojně využívají předčasné důchody. Někteří lidi by i rádi pracovali, ale dnešní doba je orientovaná na výkon. Mnozí zaměstnavatelé se řídí pravidlem, že kdo nestačí nastolenému tempu a není schopen si okamžitě osvojit nové pracovní postupy, má smůlu. Vždycky se najde někdo nový a lepší, kdo ho nahradí.

Situace padesátníků na dnešním trhu práce není jednoduchá. Nejvíce padesátníků pracuje ve skandinávských zemích, kde z celkového počtu lidí ve věku 55 – 64 let chodí do práce přes polovina obyvatel – Švédsko (69,4 %), Velká Británie (56,9 %), Dánsko (59,5 %), Finsko (52,7 %). Naopak nejméně lidí ve stejné věkové kategorii pracuje v Polsku (27,2 %), na Slovensku (30,3 %) a v Maďarsku (33,0 %). Lidé ze skandinávských zemích jsou na tom po padesátce dle statistických údajů zdravotně nejlépe, a tudíž mají mnohem menší problémy vykonávat i fyzicky náročnější zaměstnání i v předdůchodovém věku. Navíc je v těchto zemích zkušený pracovník s dlouholetými zkušenostmi ceněn.

Západní Evropa = 40 let pojištění

Zatímco v Česku má nárok na starobní důchod ten, kdo dosáhne důchodového věku a získá potřebnou dobu pojištění 25 let, tak v západoevropských zemích musí lidé získat dobu pojištění většinou v délce 40 let. Kdo nemá potřebný počet let pojištění, nemá nárok na penzi a je odkázán na sociální dávky. A ty jsou v západoevropských zemích mnohem nižší než je státem garantovaná minimální penze. V některých zemích se za každý chybějící rok pojištění penze krátí, samozřejmě pouze do určité výše.

Rozdíly v nutné délce pojištění jsou v Evropě obrovské. Zatímco v Nizozemí a Belgii musí občané získat dobu pojištění 45 let, v Estonsku a Slovinsku pouze 15 let. Delší doba pojištění brání tomu, aby státní důchod, který je v západoevropských zemích poměrně vysoký, pobírali občané, kteří se ve svém produktivním věku vyhýbali práci a pobírali sociální dávky (a přitom třeba pracovali načerno).

Předčasné důchody jsou čím dál oblíbenější

Mnoho Evropanů však nechce a nemůže vykonávat svoji práci až do státem stanoveného důchodového věku, tedy ve většině členských zemí EU do 65 let. Raději odcházejí do penze dříve i za cenu nižší státní penze a využívají tak možnosti čerpání tzv. předčasného důchodu. Využít možnosti odejít předčasně do důchodu nemohou pouze občané Irska, Malty, Nizozemí a Velké Británie. Délka předčasného důchodu se v Evropě v průměru pohybuje od dvou do pěti let, nejčastěji to jsou tři roky. Nejdříve mohou do předčasného důchodu (v 55 letech) odejít obyvatelé Francie, Polska, Portugalska a Řecka. Při předčasném odchodu do důchodu musí však občan počítat s nižší státní penzí. Platí, že čím dříve odejde, tím nižší bude penze od státu. Mnohdy je potom pravidelná měsíční státní penze nižší až o 25 %.

Například v Německu má na předčasný důchod nárok občan starší 60 let a splňující podmínku 35 let pojištění. V době žádosti musí být nezaměstnaný. V případě, že je nezaměstnaný déle než dva roky a splňuje podmínku počtu let pojištění, může odejít do důchodu již v 58 letech. Výpočet důchodu u předčasné penze je stejný jako u starobního důchodu, ve výpočtovém vzorci však chybí výdělky za poslední roky, a díky tomu je výsledný důchod vždy nižší. O kolik je nižší celkem, závisí na výši výdělků a počtu měsíců, o které odešel do důchodu dříve. Současný německý systém však předčasným důchodům nepřeje. Spolu se schválením věkové hranice 67 let došlo k většímu finančnímu znevýhodnění předčasných důchodů, které mají být nižší nejméně o 15 % oproti řádnému starobnímu důchodu.

widgety

Nejvíce peněz na důchody jde v Itálii

Nejvíce peněžních prostředků na výplatu důchodů vynaloží Itálie (15 % HDP). Je to způsobeno především tím, že v Itálii je nejvíce lidí starších 65 let, kteří pobírají starobní penzi (18,5 % občanů). Následuje Německo (17,5 %) a Řecko (17,5 %). Přičteme-li k nim ještě lidi, kteří odcházejí do důchodu před dovršením důchodové hranice, vdovce či vdovy, občany pobírající invalidní penzi, tak zjistíme, že stát musí vyplácet penzi každému pátému člověku, což státní rozpočty nesmírně zatěžuje. Navíc jsou nastolena určitá pravidla pro vyplácení důchodů, která nelze měnit z roku na rok, a tak tyto výdaje nemůže vláda v žádném případě snižovat a jedná se v podstatě o povinné výdaje. Naopak dobré vyhlídky, co se důchodů týká, jsou v Irsku, na Slovensku a na Kypru. Mají tam totiž nejmladší obyvatelstvo. V Irsku je podíl občanů starších 65 let nejnižší (11 %), následuje Slovensko (12 %) a Kypr (12 %). V těchto zemích jsou tím pádem i státní výdaje na penze nejnižší.

Prameny:

  • Europaesiche Komission: „Gegenseitiges Informationssystem zur sozialen Sicherheit, soziale Schierheit in den Mitgliedstaaten der Europaeischen Union“
  • OECD, Pensions at a Glance
  • Hans Boeckler Stiftung – WSI Impuls 6/2007

Anketa

Je stát schopen vás na stáří dostatečně zajistit?

37 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 13. 8. 2007 21:32