Důchodcům se v zaměstnání blýská na lepší časy, ale vyhráno nemají

Další ze změn, která přišla s novým rokem 2009, je možnost starobních důchodců přivydělávat si bez omezení výše platu. A těšit se mohou i na pracovní smlouvy na dobu neurčitou. Mají tak lepší šanci na trhu práce. Jenže tato výhoda se může obrátit proti nim.

Jeden rok a dost

Starobní důchodci mohou být zaměstnáni či mít pracovněprávní vztah, ale pokud chtějí zároveň dostat starobní důchod, jejich pracovní smlouva musí být na dobu určitou, a to maximálně na 1 rok. Výjimku mají pouze zaměstnanci, u kterých je výslovně stanoveno, že pracovní poměr nesmí být na dobu určitou, jde např. o úředníky samosprávních celků apod.

Ovšem na rozdíl od dřívějška už není výše výdělku nijak omezena, jediným limitem tak zůstala pevná doba trvání pracovněprávního vztahu. Pracující důchodce tedy musí mít sjednán pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti na dobu určitou, nejdéle 1 rok, jeho výdělek však není nijak omezen. Dohoda o provedení práce účast na důchodovém pojištění nezakládá.

Jakmile pracovní smlouva důchodci po roce vyprší, zaměstnavatel s ním musí uzavřít novou smlouvu, opět maximálně na jeden rok. Alternativou je vytvoření dodatku ke stávající smlouvě, kterým se obnoví zaměstnání opět maximálně na rok.

Radikální změna až od roku 2010

Pokud pracující důchodce uzavře letos novou pracovní smlouvu, od roku 2010 se může těšit na lepší podmínky. Od 1. ledna 2010 totiž budou moci příjemci starobních důchodů být zaměstnáni i na dobu neurčitou. To znamená, že při zaměstnání důchodců už nebudou platit žádná časová omezení nebo smlouvy na jeden rok.

Starobní důchod pracující důchodci obdrží v plné výši, anebo jen jeho polovinu. Avšak polovina důchodu (tj. polovina základní výměry a polovina procentní výměry starobního důchodu) se bude vyplácet jen na základě žádosti pojištěnce, jestliže ten bude mít zájem docílit vyššího zvýšení procentní výměry starobního důchodu za dobu dalšího výkonu výdělečné činnosti.

Tyto změny přináší s účinností od 1. ledna 2010 novela zákona o důchodovém pojištění – zákon č. 306/2008 Sb. Nebudou zavedena ani žádná výdělková omezení pro pracující důchodce.

Odejít postupně, ne najednou

Tato novinka má jednoduchý cíl: umožnit postupný odchod z trhu práce. Podle současné právní úpravy není pojištěnci ve výši důchodu nijak zohledněno období výdělečné činnosti vykonávané po vzniku nároku na starobní důchod při současném pobírání starobního důchodu. To způsobuje nerovné postavení u posuzování nároku na výplatu starobního důchodu vedle příjmu z výdělečné činnosti mezi důchodci pracujícími různými formami (pracovněprávním vztahem není např. služební poměr, výkon funkce soudců, ústavních činitelů, samostatná výdělečná činnost; na dobu nejdéle jednoho roku nelze sjednat pracovní poměr s čelnými akademickými funkcionáři, členy NKÚ apod.; na dobu určitou nelze sjednat pracovní poměr se státními zástupci). Tyto komplikované vztahy znamenají v podstatě výjimky ze zákonem stanoveného obecného pravidla. Kromě toho tento pracovněprávní prvek působí v oblasti základního důchodového pojištění zcela neorganicky, protože neřeší žádný z jeho problémů a naopak znamená z administrativního hlediska komplikace.

Možný budoucí problém

Tato na první pohled budoucí výhradně výhoda pro výdělečně činné starobní důchodce však může ztížit jejich pozici a uplatnění na trhu práce, a změnit se tak v nevýhodu, neboť se na ně začnou vztahovat obecná pravidla zákoníku práce o sjednávání pracovního poměru na dobu určitou. Nepůjde samozřejmě o starobní důchodce, kteří začnou pobírat starobní důchod a budou pokračovat ve výkonu práce (výdělečné činnosti), tj. zůstanou ve stávajícím zaměstnání u dosavadního zaměstnavatele. Dosažení důchodového věku ani pobírání starobního důchodu totiž není důvodem k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele.

Nicméně může poklesnout zájem o dlouhodobější zaměstnávání poživatelů starobních důchodů, kteří by měli vstoupit do nového pracovního poměru k novému zaměstnavateli. Jejich zaměstnávání, resp. případné ukončení jejich pracovního poměru může totiž zaměstnavateli přinést nové problémy: zaměstnavatel ztratí jistotu, že pracovní poměr s poživatelem starobního důchodu nejpozději do jednoho roku skončí. Navíc dochází k větší administrativě, větším organizačním potřebám i ekonomickým nákladům. Nehledě na nevyřešené otázky při zvláště pak při ekonomických, odbytových, finančních, obchodních potížích zaměstnavatele, které často mají za následek redukci zaměstnanců.

Dosud je zaměstnávání důchodců a případné ukončení pracovního poměru relativně jednoduché, nekomplikované, a pro mnohé zaměstnavatele tak výhodné, neboť je spojeno s menší organizační a finanční náročností než zaměstnávání a ukončování pracovního poměru s jinými zaměstnanci. Zaměstnavatel může zaměstnávat starobní důchodce v pracovním poměru i opakovaně sjednávaném na velmi krátkou dobu, tedy tzv. řetězit i po velmi dlouhou dobu pracovní poměry sjednané na dobu určitou.

Současná pravidla

Trvání pracovního poměru mezi stejnými účastníky, tj. stejným zaměstnavatelem a zaměstnancem, je podle zákoníku práce možné sjednat celkem na dobu nejvýše 2 let ode dne vzniku tohoto pracovního poměru; to platí i pro každý další pracovní poměr na dobu určitou sjednaný v uvedené době mezi stejnými účastníky. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba alespoň 6 měsíců, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky se nepřihlíží. Další sjednání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky je tedy (po vyčerpání povolené doby 2 let trvání pracovního poměru) dovoleno až po uplynutí doby 6 měsíců od skončení předchozího pracovního poměru.

Příklad:
Skončil-li pracovní poměr na dobu určitou (třeba i opakovaně sjednávaný, resp. prodlužovaný) 31. 12. 2008, pak může být nový (další) pracovní poměr na dobu určitou mezi tímtéž zaměstnavatelem a tímtéž zaměstnancem sjednán až od 1. 7. 2009. (V tomto mezidobí (jakési přestávce) však může zaměstnanec sjednat pracovně-právní vztah na dobu určitou s jiným zaměstnavatelem, popř. by mohl sjednat na dobu určitou s dosavadním zaměstnavatelem dohodu o pracovní činnosti, maximálně však na poloviční pracovní úvazek, tedy v průměru nejvýše na 20 hodin týdně, nebo dohodu o provedení práce.)

Dva roky, a co potom?

Uvedená omezení ve sjednávání pracovního poměru na dobu určitou (tedy maximálně na celkovou dobu 2 let s následnou povinnou „přestávkou“ 6 měsíců) se nevztahují na případy, kdy dochází k pracovnímu poměru na dobu určitou podle zvláštního právního předpisu nebo kdy zvláštní právní předpis stanoví pracovní poměr na dobu určitou jako podmínku pro vznik dalších práv. Jde např. právě o nároky tzv. pracujících starobních důchodců čili o nároky v závislém poměru výdělečně činných poživatelů starobních důchodů.

Jestliže však odpadne dosavadní omezení výdělečně činných poživatelů starobních důchodů ve sjednávání pracovně-právního vztahu, a to maximálně na dobu určitou – 1 rok, odpadne i dosavadní výjimečný postup při sjednávání pracovního poměru na dobu určitou. Zaměstnavatelé budou nuceni sjednávat i s pracujícími důchodci pracovní poměry za standardních podmínek, tedy na dobu určitou nejvýše 2 let, a posléze na dobu neurčitou se všemi nevýhodami, které z toho pro zaměstnavatele vyplývají.

Takže když dojde k pracovnímu poměru se zaměstnancem-důchodcem, zaměstnavatel bude moci dát zaměstnanci výpověď jen ze zákonem stanovených důvodů a ve stanovených případech s nárokem na odstupné. To může mít za následek, že zaměstnavatelé budou nuceni, byť dočasně, uzavírat s výdělečně činnými starobními důchodci dohodu o pracovní činnosti. Tato dohoda však má omezení v podobě limitu pracovní doby (nesmí překročit polovinu stanovené týdenní pracovní doby). Anebo budou uzavírat dohody o provedení práce, jenže zde zase musejí dodržet omezení, že rozsah práce, na který se dohoda o provedení práce uzavírá, nesmí být větší než 150 hodin v kalendářním roce. Takže je otázkou, zda smlouva na dobu neurčitou je pro pracující důchodce skutečnou výhrou.

Z judikatury – rozhodovací praxe soudů:

Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 Ads 88/2006–7 ze dne 28. 2. 2006 (Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 5/2007, str. 436, poř. č. 1160/2007):
Pokud § 37 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, stanoví podmínku pro výplatu přiznaných dávek důchodového pojištění v podobě existence pracovněprávního vztahu sjednaného na dobu určitou, pak tímto nejsou dotčeny pracovněprávní vztahy tak, že by docházelo k jejich vzniku, změně nebo zániku. Pojištěnec, jemuž byl přiznán starobní důchod, má na výběr, zda bude pobírat dávku důchodového pojištění v souběhu s příjmem z výdělečné činnosti za existence pracovněprávního vztahu na dobu určitou, nebo případně zůstane v pracovněprávním vztahu na dobu neurčitou bez současného nároku na výplatu přiznané dávky s tím, že po vzniku nároku na starobní důchod je pojištěnec nepobírající starobní důchod zvýhodněn tím, že se zvyšuje procentní výměra starobního důchodu podstatně progresivnějším způsobem (§ 34 odst. 2 téhož zákona).

Sjednávání doby určité

Pracovní poměr je uzavřen na dobu určitou tehdy, jestliže v pracovní smlouvě (popř. ve jmenování čili ve jmenovacím aktu – např. jmenovacím dekretu) byla výslovně určena doba jeho trvání. Má-li tedy být sjednán pracovní poměr na dobu určitou, musí být tato skutečnost výslovně uvedena v pracovní smlouvě. (Pokud pracovní smlouva neobsahuje výslovné ujednání o době trvání pracovního poměru, je pracovní poměr vždy sjednán na dobu neurčitou.)

Ke sjednání určité doby trvání pracovního poměru může dojít při uzavírání pracovní smlouvy, nebo v době trvání pracovního poměru sjednaného na dobu neurčitou může být dohodnuta změna pracovní smlouvy z doby neurčité na dobu určitou; původně dohodnutá doba může být dohodou (dodatkem k pracovní smlouvě) také změněna (prodloužena nebo zkrácena).

Doba trvání pracovního poměru může být určena uvedením konkrétního data, ke kterému má pracovněprávní vztah skončit nebo jiným vymezením časového období (určením počtu dnů, týdnů, měsíců nebo roků); a pokud nelze dobu trvání pracovního poměru určit tímto způsobem, může být určena i jiným dostatečně určitým způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, o jakou dobu se jedná (zpravidla dobou trvání prací, pro které je pracovní poměr sjednáván (např. česání chmele); dobou do návratu nepřítomného zaměstnance do práce (např. pracovnice X. Y. z mateřské dovolené), k jehož nahrazení je sjednáván pracovní poměr s jiným zaměstnancem atp.).

Uvedené obdobně platí pro dohodu o pracovní činnosti.

Dodatky k pracovní smlouvě o prodloužení, resp. pokračování pracovního poměru

Pro účely důchodového pojištění lze za sjednání pracovněprávního vztahu na dobu určitou nejdéle na dobu jednoho roku, považovat i změnu dosavadního pracovního poměru sjednaného na dobu neurčitou na pracovní poměr sjednaný na dobu určitou, a to formou dohody o změně pracovního poměru (dodatkem k pracovní smlouvě). Musí však přitom být zřejmé, že dochází ke sjednání změny dosavadního pracovního poměru uzavřeného na dobu neurčitou na pracovní poměr uzavřený na dobu určitou (přitom není podmínkou, aby dosavadní pracovní poměr byl v dohodě o změně pracovního poměru označen jako pracovní poměr na dobu neurčitou). Tato doba určitá musí být jednoznačně vymezena a nesmí přesáhnout jeden rok. Není-li v dohodě o změně pracovního poměru uvedeno, od kdy se pracovní poměr mění z doby neurčité na dobu určitou, počítá se doba jednoho roku ode dne sjednání změny.

Dosavadní pracovní poměr sjednaný (změněný) na dobu určitou lze prodloužit dodatkem k pracovní smlouvě jen tak, aby doba trvání tohoto pracovního poměru po prodloužení nepřesáhla ode dne, kterým měl pracovní poměr skončit, dobu jednoho roku. Takto lze postupovat i opakovaně. Podmínka „doba nepřesahující jeden rok“ se sleduje nově ode dne, od kterého se pracovní poměr prodlužuje. Kromě toho lze pracovní poměry na dobu určitou nepřesahující jeden rok uzavírat opakovaně, a to i když nový pracovní poměr bezprostředně navazuje na předchozí pracovní poměr.

Anketa

Jakou máte pracovní smlouvu?

55 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 8. 8. 2014 1:45