Spočítejte si...

Zavřít

Družstevní vlak se rozjel chybou ČNB. Ta raději zvolila rychlobrzdu

Česká národní banka zdolala svého dlouholetého domnělého nepřítele. Když nezvládla kontrolovat působení družstevních záložen, rozhodla se jim tak zkomplikovat život, aby to raději vzdaly samy.

Tento text je názorovým vyjádřením autora. Redakce serveru Měšec.cz není jeho autorem a nemusí se ztotožňovat s obsahem názoru.

V současnosti Česká národní banka cítí nutnost veřejně obhájit kontroverzní výsledky svého snažení o omezení působnosti družstevních záložen i za cenu poskytování ne zcela korektních informací a argumentů, a to jak veřejnosti, tak i zákonodárcům, kteří kontroverzní novelu zákona č. 87/1995 Sb. o spořitelních a úvěrních družstvech schvalovali.

Naposledy výsledky práce ČNB obhajoval pan viceguvernér ČNB Vladimír Tomšík ve speciálu „Družstevní záložny“ uveřejněném v lednovém čísle časopisu Bankovnictví. Na úvod článku připomíná neblahou historii družstevních záložen z devadesátých let minulého století, která byla dána především naprosto nedostatečným zákonným ukotvením jejich činnosti.

Fotbal bez pravidel v 90. letech

Situaci v devadesátých letech minulého století lze připodobnit k fotbalu, pro který není stanoveno jednotné hřiště, nejsou stanovena pravidla a rozhodčí nemají žádné pravomoci. Chování jednotlivých hráčů tomu odpovídalo. V charakteristice sektoru družstevních záložen připomíná, že se jedná o minoritní, ale rychle rostoucí sektor, který se zcela objektivně stával významnou konkurencí nově založených malých bank (do 30 miliard Kč bilanční sumy). ČNB zřejmě neměla zájem, aby se v sektoru malých bank objevila konkurence dalších 3 až 5 nových subjektů. Dále konstatuje dokola opakovaný mýtus ČNB, že družstevní záložny pracují s výrazně dražšími zdroji, než bankovní sektor.

Ve svém článku jsem poukázal na skutečnost, že do ceny zdrojů finančních institucí je kromě nákladových úroků nutno započítat i správní náklady, které jednotlivé finanční instituce vynakládají na svůj provoz. Čím více služeb banky poskytují, tím mají vyšší správní náklady a tím méně jim zbývá na úroky klientů. Po započtení správních nákladů do ceny zdrojů jednotlivých finančních institucí zjistíme, že rozdíl mezi bankami a družstevními záložnami není zdaleka tak dramatický, jak jej ČNB prezentuje.

Rovněž konstatuje, že družstevní záložny obsluhují klienty s rizikovějšími podnikatelskými záměry, které nejsou v běžných bankách financovatelné, což zdůvodňuje nutností poskytovat úvěry za výrazně vyšší úrokové sazby. Zákon č. 87/1995 Sb. o spořitelních a úvěrních družstvech s tímto rizikem počítal, a proto uložil ČNB povinnost vyplývající z § 21 odstavce (3) zákona: Česká národní banka při výkonu dohledu zároveň alespoň jednou ročně přezkoumává a vyhodnocuje, zda uspořádání, strategie, postupy a mechanismy zavedené družstevní záložnou a kapitál družstevní záložny zajišťují bezpečný a spolehlivý provoz družstevní záložny a krytí rizik, kterým je nebo může být vystavena. Tento přezkum a vyhodnocování provádí Česká národní banka v rozsahu a periodicitě, přiměřených velikosti, významu a postavení družstevní záložny na finančním trhu a charakteru, rozsahu a složitosti jejích činností.

Tuto svou zákonnou povinnost ČNB nebyla schopna nebo ochotna v minulosti plnit. Ve výše citovaném článku jsem rovněž poukázal na skutečnost, že průměrné úroky z poskytovaných úvěrů se nijak drasticky neliší napříč finančním sektorem.

Záložny působí podle českých zákonů

V další části článku pan viceguvernér uvádí zahraniční zkušenosti a doporučení mezinárodního měnového fondu k fungování družstevních záložen v ČR. K tomuto si dovolím konstatovat, že pro české družstevní záložny jsou závazné české zákony, a pokud tyto zákony družstevní záložny nepřekračovaly, nelze jim vyčítat, že se nechovaly podle zahraničních modelů nebo podle přání členů bankovní rady. Zákon č. 87/1995 Sb. o spořitelních a úvěrních družstvech však umožňoval regulátorovi formovat sektor družstevních záložen žádoucím směrem.

Již při udělování povolení podnikat jako družstevní záložna měl regulátor možnost zkoumat …strategický záměr jejího rozvoje na trhu, zpracovaný zejména podle orientace na členy družstevní záložny, podle ekonomického sektoru, regionu, typu a druhu služeb, které mají být poskytovány… (§2a odstavec (4) písmeno c) zákona č. 87/1995 Sb.).

Rovněž tak, v rámci ze zákona vyplývajících povinných pravidelných ročních kontrol, viz výše citovaný § 21 odstavce (3) zákona, mohl regulátor směřovat družstevní záložny pro něj žádoucím směrem.

ČNB tak měla možnost, a i ze zákona vyplývající povinnost, formovat sektor družstevních záložen tak, aby družstevní záložny plnily sociální funkci, pracovaly na neziskovém principu, aby dodržovaly mezinárodně uznávané limity úvěrů v selhání a podíl opravných položek, aby zisk z činnosti družstevních záložen směřoval do rezerv, či zlepšení procesů záložen.

Lidé záložny vnímají jako banky. To je rovněž chyba ČNB

ČNB v rozporu se svými tvrzeními schvalovala i výši základního členského vkladu družstevních záložen. Schvalovala i základní členské vklady ve výši 1 Kč, čímž aktivně podpořila v současnosti tolik kritizovanou skutečnost, že členové družstevních záložen se chovají více jako klienti banky než spoluvlastníci družstva.

Dále pan viceguvernér zmiňuje v zahraničí uplatňovaný princip stejných hlasovacích práv členů družstva na členských schůzích bez ohledu na výši členských vkladů. V tomto bodě zavádějícím způsobem informoval jak veřejnost, tak zákonodárce, protože zákon č. 87/1995 Sb. tento princip, byť pro vymezené oblasti, zná a uplatňuje ho na rozhodnutí členské schůze o vyloučení člena, o změně stanov, o volbě a odvolání člena kontrolní komise, o prodeji nebo pachtu obchodního závodu nebo jeho části, o jiných významných majetkových dispozicích, o změně právní formy družstevní záložny (§ 13 odst. 5), o fúzi a rozdělení a o jiném zrušení družstevní záložny. Viz §4 odstavec (6) zákona.

ČNB měla nebo mohla mít v rozporu se svými veřejnými tvrzeními dostatek informací o vlastnické struktuře jednotlivých družstevních záložen. Jednak dostával pravidelná čtvrtletní hlášení o všech členech družstva s dalšími členskými vklady, jejichž podíl přesahoval 5 % základního kapitálu, a jednak měla, a také využívala možnost vyžádat si přesný popis vlastnické struktury družstevní záložny. V článku uvedené porovnání vybraných parametrů družstevních záložen s průměrem bankovního sektoru je zavádějící, protože se srovnávají jablka s hruškami. Nelze porovnávat trpaslíka s téměř 1000krát větším obrem.

Mnohem větší vypovídací schopnost by mělo porovnání družstevních záložen s malými bankami, jejichž bilanční suma nepřekračuje 30 miliard Kč. Kritiku principů novely zákona č. 87/1995 Sb, jsem uvedl ve svém článku Co přináší novela o spořitelních a úvěrních družstvech?

Český experiment: pravidlo 1:10

Článek pana viceguvernéra však vykazuje i některé další rozpory. Například v části věnující se zahraničním zkušenostem říká, že družstevní záložny mají pracovat na neziskovém principu a zisk má být použit na krytí rizik a rozvoj družstevní záložny, nikoliv vyplacen členům družstva. V závěru článku pak při zdůvodnění nutnosti vkládat do družstevní záložny 10 % úročeného vkladu do jejího základního kapitálu láká potenciální členy na zvýšení jejich výnosů z vyplacených podílů na zisku.

Pravidlo 1:10 však vykazuje řadu dalších nedostatků a chybných předpokladů. Nebylo žádnou mezinárodní institucí doporučeno a zřejmě není ani nikde v zahraničí uplatňováno, takže se jedná o ryze český experiment. Na rozdíl od akademických předpokladů pana viceguvernéra toto pravidlo má jen velmi omezenou šanci přispět k posílení role jednotlivých členů družstva při operativním řízení družstev. Členská schůze nikdy nemůže družstvo operativně řídit. Naopak u družstevních záložen, ve kterých mají někteří členové vysoké další členské vklady, to odradí případné zájemce od ukládání peněz, protože ani 10 % z jejich úročených vkladů jim nezajistí dostatečná hlasovací práva na členské schůzi a budou i nadále v postavení, jako když investovali pouze 1 Kč a navíc riskují mnohem větší částku.

Toto pravidlo je i v rozporu s faktem, že vkladatelé finančních zdrojů podstupují riziko, zatímco dlužníci jsou původci rizika. Z hlediska ekonomické teorie rizik by bylo zcela logické, aby kapitál posilovali ti, co mají zájem o úvěry, a to třeba i 10 % požadovaného úvěru. V současné úpravě na to, aby si člen družstevní záložny půjčil 30 000 000 Kč, stačí, aby do ní vložil minimální členský vklad 1 000 Kč.

Na závěr si dovolím konstatovat, že novela zákona č. 87/1995 Sb. o spořitelních a úvěrních družstvech se vydala úplně jinou cestou, než jsou zahraniční zkušenosti a doporučení. Celkově obhajoba ČNB novely připomíná spíše obhajobu strojvedoucího, kterému se vlak nebezpečně rozjel a on obhajuje proč, místo aby v klidu dobrzdil do nejbližší stanice, v panice zatáhl za nouzovou brzdu.

19 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 3. 2. 2015 8:54