Spočítejte si...

Zavřít

Drobní podnikatelé a DPH v evropském obchodu

Evropská unie se českému zboží otevřela. Neznamená to ale, že by vývoz zboží byl zcela bez překážek a naprosto snadný. Jednou z bariér pro drobné vývozce může být i daň z přidané hodnoty. Jak ji vyměřit a platit v rámci evropského obchodu? Je třeba se platby skutečně obávat?

V souvislosti se vstupem do Evropské unie 1. 5. 2004 musela Česká republika jako členský stát přizpůsobit svůj daňový systém principům stanoveným právní úpravou Evropských společenství. Jednou z oblastí, které se tato změna dotkla, je režim daně z přidané hodnoty uplatňovaný u obchodů uskutečňovaných uvnitř společného trhu EU.

Podle zákona o dani z přidané hodnoty, který vstoupil v platnost a účinnost dnem vstupu České republiky do Evropské unie, je ve vztahu k pořizovatelům zboží z členských států Evropské unie dnešní pojem „vývoz zboží“ nahrazen termínem „dodání zboží do jiného členského státu“ (jinak též „intra-komunitární plnění“).

Následující příklady jsou vztahovány na export z ČR do jiného státu, ale platí samozřejmě i pro dodání z jiného členského státu do ČR.

Standardní postup

Dodání zboží osobě, která je registrovaná k DPH v jiném členském státě

(Plátce DPH v ČR dodává plátci DPH v jiném členském státě.)

Jedná se o osvobozené plnění s nárokem na odpočet DPH (§ 64 zákona o DPH). Český plátce tak bude dodávat zboží za ceny bez daně a tato dodání deklaruje ve svém daňovém přiznání k DPH jako dodání zboží do jiného členského státu. Pořizovatel zboží, který je osobou registrovanou k DPH v jiném členském státě, je pak povinen toto zboží řádně přiznat a zdanit ve svém státu v rámci podávaného přiznání k DPH.

Pro účel uplatnění osvobození od daně je dodavatel povinen uvést a zkontrolovat platnost DIČ svého zákazníka, které mu bylo vydáno v jiné členské zemi Evropské unie, zda je registrovaným plátcem DPH pomocí mezinárodního daňového čísla (viz http://ec.europa.eu/…vieshome.htm); faktura pak slouží jako dokument opravňující DPH neúčtovat.

Dodání zboží osobě, která není registrovaná k DPH v jiném členském státě

(Plátce DPH v ČR dodává neplátci DPH v jiném členském státě.)

Při dodání zboží osobě, která není registrovaná k DPH v jiném členském státě, nebo osobě, pro kterou není pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně, se nejedná o osvobozené plnění. Zboží je dodáváno za cenu včetně DPH dle sazby v tuzemsku.

Vývoz zboží do třetích zemí

(Plátce DPH v ČR dodává plátci či neplátci ze země mimo EU.)

Při dodání zboží do třetí země nečlenského státu EU se jedná o vývoz zboží, který je považován za osvobozené plnění s nárokem na odpočet DPH, bez ohledu na to, zda je pořizovatel zboží ve své zemi registrován k DPH či naopak. Transakce pak podléhá zdanění v zemi pořizovatele zboží.

Český plátce bude dodávat zboží za ceny bez daně a transakce deklaruje ve svém přiznání k DPH jako vývoz zboží. Nárok na osvobození bude dále prokazován na základě potvrzené celní deklarace.

Pořizovatel zboží sídlící v zemi mimo EU, plátce či neplátce DPH, je pak toto zboží povinen řádně zdanit ve své zemi při přechodu státní hranice v závislosti na tamější právní úpravě.

Pořízení zboží od osoby neregistrované k DPH

(Neplátce DPH v ČR dodává plátci nebo neplátci DPH v jiném členském státě.)

Při pořízení zboží od osoby, která není registrována k dani v jiném členském státě, není, s výjimkou pořízení nových dopravních prostředků, naplněna definice pořízení zboží z jiného členského státu. Podle § 16 odst. 1 zákona o DPH se pořízením zboží rozumí nabytí práva nakládat jako vlastník se zbožím od osoby registrované k dani v jiném členském státě. A toto plnění tak není předmětem českého zákona o DPH.

Pořízením zboží se ve smyslu zákona o DPH rozumí nabytí práva nakládat jako vlastník se zbožím od osoby registrované k dani v jiném členském státě, pokud je zboží odesláno či přepraveno z jiného členského státu do tuzemska osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která uskutečňuje dodání zboží, nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou.

Dotace EU – nechte si zaplatit náklady.

VÝJIMKA – Dodání nových dopravních prostředků uvnitř území EU

Osobní automobil se považuje za nový dopravní prostředek, pokud má najeto méně než 6 000 km nebo byl pořízen ve lhůtě 6 měsíců od data prvního uvedení do provozu, kterým se rozumí u osobního automobilu zpravidla jeho první registrace k silničnímu provozu.

Při tomto režimu platí vždy princip místa zdanění v zemi určení, bez ohledu na to, zda je dodavatel či pořizovatel registrovaný k DPH či nikoliv.

Plátce DPH v ČR dodává plátci DPH v jiném členském státě

Plátce, který dodává za úplatu nový dopravní prostředek do jiného členského státu plátci DPH – osobě registrované k DPH, uskutečňuje plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně.

Český plátce tak bude dodávat nový dopravní prostředek za cenu bez daně a tuto transakci deklaruje ve svém přiznání k DPH jako dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu (§ 64 odst. 2) osobě registrované k dani v členském státě EU. Dodání nových dopravních prostředků osobám registrovaným k dani v jiných členských státech zahrnuje do svého souhrnného hlášení.

Pořizovatel nového dopravního prostředku, který je plátcem DPH v jiné členské zemi, je pak povinen toto pořízení nového dopravního prostředku řádně přiznat a zdanit ve své zemi v rámci podávaného přiznání k DPH.

Plátce DPH v ČR dodává neplátci DPH v jiném členském státě

Pokud bude plátce dodávat nový dopravní prostředek do jiného členského státu osobě, která není registrovaná k dani v jiném členském státu, i v tomto případě bude uskutečňovat plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně. Ve srovnání s běžným dodáním zboží do jiného členského státu nebude plátce toto dodání nového dopravního prostředku uvádět do souhrnného hlášení.

Pořizovatel nového dopravního prostředku, i když je osobou neregistrovanou k dani, bude povinen toto pořízení řádně přiznat a zdanit ve své zemi.

Obecné ustanovení

Pořízení zboží z jiného členského státu plátcem je dle ustanovení § 2 zákona o DPH předmětem daně v tuzemsku. Na rozdíl od dovozu zboží z třetích zemí nedochází ke zdanění zboží při přechodu státní hranice, ale daň přiznává plátce v rámci svého daňového přiznání. Správcem daně v tomto případě tedy není celní úřad, nýbrž místně příslušný finanční úřad.

Místem plnění podle § 11 odst. 1 zákona o DPH při pořízení zboží je místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání či přepravy pořizovateli. Daňové přiznání se udává v české měně. Pro přepočet cizí měny na české koruny se použije kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou a platný pro osoby provádějící přepočet ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, popřípadě přiznat osvobození od daně. Toto ustanovení tedy dává dvě možnosti:

  • pro plátce, který je účetní jednotkou, je platným kurzem ke dni povinnosti přiznat daň i pevný kurz, který si účetní jednotka stanovila podle zák. č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů,
  • pro plátce, který není účetní jednotkou, je platným kurzem pouze kurz devizového trhu vyhlášený ČNB ke dni vzniku povinnosti přiznat daň.

Pro zajištění kontroly oprávněnosti uplatněného osvobození od DPH při dodání zboží do jiného členského státu jsou plátci daně z přidané hodnoty ze zákona povinni podat místně příslušnému správci daně vedle daňového přiznání tzv. souhrnné hlášení (§ 102 zákona o DPH).

Souhrnné hlášení je stručný a přehledný formulář, v němž plátce daně uvádí souhrnné informace o jím uskutečněných dodáních zboží do jiného členského státu osvobozených od DPH za předchozí kalendářní čtvrtletí. V jednotlivých řádcích souhrnného hlášení tak plátce deklaruje pro každého pořizovatele zboží:

  • kód země, v níž je pořizovatel registrován,
  • DIČ pořizovatele,
  • celkovou hodnotu zboží dodaného danému pořizovateli za dané kalendářní čtvrtletí.

V souvislosti se vstupem ČR do EU došlo ke změně ve struktuře DIČ přidělovaných zaregistrovaným daňovým subjektům v ČR. Změna formátu DIČ se týká nejen plátců DPH uskutečňujících intrakomunitární plnění, nýbrž se vztahuje na všechny daňové subjekty zaregistrované v ČR v souladu se zákonem č.337/1992 Sb., o správě daní.

Daňové identifikační číslo je tvořeno kódem země „CZ“ a kmenovou částí stávajících DIČ (tj. ve většině případů rodné číslo u fyzické osoby, IČO u právnické osoby). To znamená, že kód CZ se uvádí na začátku, namísto stávajícího kódu správce daně. Každý daňový subjekt je povinen na daňových dokladech uvádět DIČ v novém formátu bez ohledu na to, bude-li uskutečňovat intrakomunitární či pouze vnitrostátní obchodní transakce.

Anketa

Pravidla daně z přidané hodnoty v EU jsou...