Spočítejte si...

Zavřít

Docela obyčejný muž

Ležel jsem v posteli mé přítelkyně a najednou má mysl zabloudila někam jinam. Představil jsem si oba jako maximálně vytížené, pevně vklíněné do soukolí vysokého businessu, zda bychom si dávali schůzky, když bychom se spolu chtěli pomilovat. Představil jsem si jak oba přicházíme každý z jedné strany k posteli, pokládáme své notebooky, visoury, palmtopy, služební a osobní telefony, operátory a bůhví co ještě na noční stolek a jsme konečně jednou za tejden, nebo snad za měsíc spolu a pak se stane, to co je nevyhnutelné. Z nějaké hromady se ozve pronikavé zavřeštění a najednou je to zase: „Promiň tak jindy, já jsem se na to taky moc těšil, ale právě mi volali že….právě jsem dostala zprávu, že….“

Jsem docela obyčejný muž. Nevím jak bych začal, je to vůbec divný, že jsem se do toho nechal přemluvit. Ale po tom posledním sezení u toho terapeuta mě k tomu přemluvili, že prej by mi to pomohlo, že bych si to líp uvědomil, že bych se cítil líp. Aha, to jsem vám neřekl, tak tedy jsem, jsem docela obyčejný muž, který má svého terapeuta. Co je na tom. Ostatně, může za to ona, ale ona mu říká jinak. Říkejte si tomu jak chcete, třeba ….. Nemám to slovo rád, je to jen terapeut, nic víc. A vůbec nic se mnou není, chodím s ní k němu jen proto, že to chce, je to jen jednou za měsíc, tak hlavně, že od ní mám pokoj. Nevím, co se jí na mně nelíbí, prej moc pracuju, že jsem prej to, no, workoholik, taková blbost, nechápu, co se jí nezdá, a jak jí to vůbec napadlo? Taková blbost.

Že prej jí už nemám vůbec rád, slyším to skoro denně, že si na ní neudělám čas, že nejedeme támhle, neuděláme tohle, nenavštívíme tuhle a toho, ale co pak je kdy? Nevím, co jí vadí, jsem docela obyčejný muž který vede svou firmu, má svou práci, jo a ženu a taky psa. Ostatně, je to její pes, takže normální muž, který má firmu, svou práci, ženu, která má psa, jo asi tak. Nezlobte se na mně, můj pes to není. Chtěla ho ona, že prej je doma pořád až do noci sama, že by chtěla děti. Taková blbost, co pak na ně není pořád dost času? Co pak mi je 50? Tváří se jako bych měl dostat každou chvilku infarkt. A vůbec, když to tak řekne, tak to je jako by mi řekla, že už zejtra budu impotent, taková blbost. Teda pokud vim, tak se mi každej čtvrtek, když pořád tak otravuje, postaví, tak co?! A vůbec, 42 není zas tak špatnej věk, to může klidně ještě tak pět let počkat.

Když mě do toho nacpala, tak to sem taky napíšu. Ať to ví, jo, ať to klidně ví. Když teda přijdu ve čtvr.., vůbec mi to slovo nejde přes pysky, když přijdu ve čtvrtek domů utahanej jako pes a ona se na mně začne sápat, tak si alespoň chci normálně položit notebooka na noční stolek, a to prej ne, že s tím musím otravovat i v posteli, takže aby teda dala pokoj, tak ho nechám v pracovně, pak si položím vedle postele telefon a to jí taky vadí. Že jestli to bude zvonit, teda při tom, že si jako nemůžu ani jednu za tejden dát s tím pokoj. Tak ho teda vypnu a jdu ho dát do pracovny a to ona už řve, kde jako že jsem tak dlouho.

Teď už jsem měl od ní dva tejdny pokoj, no, asi jí vadilo, že mi přišla zpráva na operátor a že už jsem pak nemohl to, ale co pak by vás nevyvedlo z míry, kdyby vám výhradní dodavatel zvednul cenu na základní surovinu o 14%? A to prostě jen tak!

Vůbec se mnou nemluví, na ledničce je vždycky akorát napsáno kde najdu večeři, teda na jaký stránce v kukařce, pokud jsem „náhodou“ nestihl povečeřet, jo a pak ať „si to po sobě uklidím“, že ona, to teda určitě uklízet nebude.

Nu co, jsem docela obyčejný muž….