Spočítejte si...

Zavřít

Do obchodu pro informace? Těžko, prodavači nevědí

Zároveň jako rádce vnímá prodavače stále méně lidí. Důvodem je jednak dostupnost informací na internetu a také neznalost samotných prodejců.

Tradiční průzkum provedený ve třinácti evropských zemích ukazuje, že postoj k úsporám a výdajům je u obyvatel postkomunistických zemí stejný a výrazně se liší od zemí jižní Evropy s problematickou ekonomickou kondicí. Ukazuje také, že domnělá posedlost Čechů, Moravanů a Slezanů akčními nabídkami není v porovnání s Evropou ničím závratným. Nakonec se dozvíte, proč tak málo lidí věří prodavačům.

Jediní Češi zhoršili výhled

Celkovou ekonomickou situaci Češi hodnotí v souladu s evropským průměrem. Na desetistupňové hodnotící škále (1 nejhorší, 10 nejlepší), tak průměrná známka českého spotřebitele dělá 4,2, kdežto evropský průměr je o desetinu níž. Když se podíváme na extrémy, tak překvapen bude jen ten, kdo žije mimo tento svět. Nejlépe ekonomickou situaci hodnotí Němci (5,8), nejhůře Portugalci (2,6).

Pozitivněji než průměr (4,1) přitom situaci hodnotí mladí lidé (4,4), pro něž pravidla výzkumu stanovila věkovou hranici do 30 let. Naopak negativnější než průměr jsou lidé nad 50 let (3,9). Mladí spotřebitelé nejsou tolik zklamaní, ačkoli jejich míra nezaměstnanosti je vyšší než u ostatních věkových skupin, upozorňují autoři průzkumu. Výjimku tvoří mladí lidé v Itálii (3.7 u mladých oproti 4,3 u nad 50 let) a Rumunsku (2,7 vs 3,2), kde jsou negativnější než lidé nad 50 let.

Zatímco u hodnocení momentální ekonomické situace průzkum zaznamenal pokles celkové průměrné známky třetí rok v řadě (i když pokles nálady zaznamenalo v roce 2011 jen 5 zemí ze 13), u očekávání budoucího vývoje se trend obrací a lidé jsou mírně pozitivnější než v minulém roce 2010 (posun z 4,1 na 4,3). Nejvýše jsou opět Němci (posun z 5,8 na 6,0), alespoň polovinu z možných bodů získalo hodnocení budoucího vývoje ještě od spotřebitelů v Rusku (4,9 na 5,2) a v Británii (4,8 na 5,1).

Česko se nejen v budoucím očekávání pohybuje pod průměrem, ale v jako jediné ze třinácti sledovaných zemí došlo k poklesu důvěry (ze 4,2 na 4,1). Tento odlišný postoj ukazuje, že domácnosti reagovaly na zvýšení nezaměstnanosti (v roce 2010 dosáhla podle OECD 7,5 % oproti 6,7 % v roce 2009) a na výrazné snížení příjmů (reálný disponibilní příjem domácností v roce 2010 podle OECD poklesl o 0,5 bodu), hledají důvody autoři průzkumu.

Slováci spoří víc

Průzkum dále zkoumal chuť lidí spořit a utrácet. Více spořit než v roce 2010 chtějí lidé ve čtyřech zkoumaných zemích. Vztaženo k ekonomické situaci platí většinou pravidlo, že čím horší situace, tím více se lidé chtějí zabezpečit (pokud mají z čeho). Toto pravidlo naplňují Maďaři, kde ale snaha více spořit nadále zůstává hluboko pod průměrem, a také Portugalci, kde jsou lidé naopak spořiví nadprůměrně. Absolutně se z této kategorie ale vymyká ekonomický premiant Německo, kde snaha více spořit roste nejrychleji. Nevýznamný rozdíl je u Francie, kde chce v roce 2011 více spořit jen o jednu desetinu procentního bodu více lidí.

Nejvýznamnější propad snahy spořit zaznamenává Česko, Španělsko a Itálie. U nás ale padáme ze zhruba o 20 procentních bodů nižších úrovní. To jenom potvrzuje známý fakt, že úspory Čechů jsou pod průměrem „západu“. Jak ale ukazují data OECD (míra úspor – poměr úspor versus příjem), jsme i za Slováky, Maďary, Rusy a Poláky. V roce 2010 jsme se dostali před Rumuny.

Chuť utrácet je u nás vysoká a roste

Zatímco chuť spořit je u zemí střední a východní Evropy většinou pod průměrem, chuť utrácet je výrazně nadprůměrná a většinou ještě roste. Obyvatelé Česka si tak v 83 % myslí, že v roce 2011 zvýší své výdaje. Pro srovnání Němci si to myslí jen zhruba ve třetině případů a jejich chuť utrácet oproti předchozímu roku klesla.

Opačný trend (a pokles ze zhruba polovičních hodnot) než u zkoumaných postkomunistických zemí lze vypozorovat na jihu Evropy (Itálie, Portugalsko, Španělsko). Vnímání budoucnosti je nejisté a nezaměstnanost zůstává vysoká, což spotřebitele z těchto zemí nutí k úsporám z opatrnosti, které si budou moci vybrat v případě dočasných finančních problémů. K tomu je třeba připočítat úsporná rozpočtová opatření ve všech těchto zemích, shrnují nejviditelnější důvody autoři průzkumu.

Slevy a my

Obchodníci si v poslední době čím dál tím více stěžují, že bez slevy Čechy nenalákají. Z průzkumu ale vyplývá, že náš vztah ke slevám, respektive akčním nabídkám, nijak nevybočuje z evropského trendu. Více než průměr akční slevy vyhledávají spotřebitelé obecně v postkomunis­tických zemích (s výjimkou Ruska, kde zvláště lidé nad 50 let jsou úplným unikátem a akční nabídky vyhledávají jen ve čtvrtině případů), ke kterým se přidávají Portugalci.

Máme internet, nemusíme smlouvat

Smlouvání o ceně je disciplína, která postupně vymírá. Skupinou, která nejméně smlouvá o ceně jsou čeští mladí lidé do 30 let, kde tak alespoň občas dělá desetina dotázaných. Je zajímavé, že českým protipólem jsou naši bývalí federální partneři, kde o ceně jedná 22 % lidí do 30 let a 35 % (což je také evropské maximum) lidí starších 50 let. To, že o ceně více jednají starší lidé, je celoevropský trend.

Mladí lidé i senioři používají při nakupování pravidelně internet. Web je tak v centru jejich strategie: vyhledávají na něm výrobky a vybírají nejlepší cenu, často prostřednictvím porovnávačů cen. Když se pak vydají do obchodu, mají představu o „správné“ ceně, nabízí jedno z možných vysvětlení autoři průzkumu.

Internet skutečně je primárním zdrojem dat při nákupu zboží. Zhruba 90 % Evropanů ho před svým posledním velkým nákupem použilo ke zjištění potřebných informací. Češi jsou v tomto bodě dokonce na špici, i když je pravda, že rozdíly jsou minimální. To platí, i co se věkového srovnání týče. Stírají se také generační rozdíly, neboť po seniorech s nejvíce nedůvěřivým postojem k internetu přicházejí nové generace padesátníků, které internet přijaly za svůj. A dokonce i nejstarší obyvatelé, kteří chtějí prožít „aktivní“ důchod, používají internet, říkají autoři průzkumu.

Potřebuje někdo prodavače?

V poslední části se studie zabývá vztahem kupující – prodavač. Klasická role prodavače, jako někoho, kdo nám poradí, už není reálná. Jak jsme si ukázali výše, zdrojem informací je pro lidi v drtivé většině internet, který je lidmi považován také za objektivnější zdroj než prodavač na obchodě. Ti se snaží především prodávat, a proto k nim lidé mají určitou nedůvěru. Prodavač se tak dostal až na čtvrté místo, co se zdrojů informací před nákupem týče (za kupujícího samotného, internet a rodinu a přátelé).

Průzkum také potvrdil to, co je obecně Česku vytýkáno hlavně turisty. S přístupem prodavačů je u nás menší spokojenost než je evropský průměr. Spolu s prodavači z Británie, Německa a Francie patří ti čeští k méně ochotným a vstřícným.

Obecně důvěra v prodavače není podle průzkumu veliká a nejspíš bude stále klesat. Zatímco lidé do 30 let prodavačům při posledním velkém nákupu důvěřovali zhruba ve čtvrtině případů, u lidí nad 50 let vzbudili prodavači důvěru při zhruba každém třetím nákupu.

Jedním z důvodů této nedůvěry je neznalost prodavačů. Nejvíce kritičtí jsou opět lidé do 30 let, kteří v průzkumu nezřídka uváděli zhruba následující: Vím toho skoro víc než oni, a to jen na základě toho, co jsem si přečetl na internetu. Čeští prodavači se v očích zdejších spotřebitelů nijak nevymykají evropskému průměru.

O Barometru Cetelem

Analýzy a prognózy byly vypracovány ve spolupráci s výzkumnou a poradenskou agenturou BIPE na základě spotřebitelského průzkumu provedeného přes internet.

Dotazováno bylo celkem více než 8700 Evropanů z 13 zemí, přičemž z každé země odpovídalo alespoň 500 osob starších 18 let.

Země, kde výzkum probíhal: Belgie, Británie, Česká republika, Francie, Itálie, Maďarsko, Německo, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Španělsko

Stáhněte si celou studii

5 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 22. 5. 2011 23:39