Spočítejte si...

Zavřít

Dnes jsme se stali členy Evropské unie!!!

Konečně! Dnes jsme završili mnohaleté úsilí a po desetiletích izolace se vracíme zpátky do Evropy. Ano, dnes jsme se stali členy Evropské unie se všemi pozitivy a riziky, jež takové členství přináší. Patříme do elitního klubu. Už o nás nikdo nebude rozhodovat bez nás, naopak my můžeme rozhodovat o někom jiném bez něj.

Už je to tady! Už je to tady! Už je to tady! Jsme členy evropské patnáctky… vlastně… ne, zpět! …už pětadvacítky!

Skandování a sláva dnes zřejmě neskončí a davy pražských novoevropanů opilé štěstím se budou převalovat od koně k Husovi a zpět, divoce mávajíce národními i nadnárodními vlajkami. Nad Letnou se rozprsknou desítky milionů korun v hodinovém dechberoucím ohňostroji a dokonce i v Ostravě protentokrát baníčkovskou hymnu nahradí Beethovenova Óda na radost, která je symbolickou hymnou Evropy.

Oslavy vystřídá vystřízlivění

Národy si podají ruce, aby se sjednoceny pod společnou vlajkou a pod stejnými předpisy vydaly vstříc zářné budoucnosti vzájemného omezování suverenity. Protože to, co nás čeká, není procházka růžovým sadem a po bouřlivých oslavách plných vína, žen (snad i mužů, proboha!) a zpěvu přijde typické evropsky kalné ráno, v němž si nikdo nebude jist, jestli kocovinu může ráno vyhnat spíše rumem nebo tuzemákem a jestli k tomu může beztrestně přikusovat olomoucké syrečky (lze předpokládat, že v příslušném stavu nebude bádat nad zakřivením znojemských okurek, i když by měl).

Dneškem jsme ztratili nejen naší suverenitu, ale také další typické atributy češství, které tak neodmyslitelně patřily (ach, proč jen ten minulý čas!) k našemu národnímu dědictví. Každý už dnes ví, že se potvrdily ty nejhorší obavy týkající se našeho rodinného stříbra. Nepodařilo se vyjednat výjimku, a tak všechny akciové podíly, které stát až do půlnoci ze včerejška na dnešek držel v českých podnicích, automaticky přešly do rukou Evropské komise. Novopečený komisař Telička, který je v Komisi naším jediným zástupcem, uklidňuje: Pro mě není problém se přizpůsobit a stejně kvalitně, jako jsem zastupoval českou zemi v Evropě, budu ochotně zastupovat Evropu v Čechách. A musíme mu dát za pravdu.

Aby toho nebylo málo, Telička ovlivnil i další sféru našeho života, protože se mu nepodařilo vyjednat výjimku a ochrannou známku na takové zažité pojmy jako „zlaté české ručičky“, „česká ulička“ nebo úsloví „co Čech, to muzikant“. V nových vydáních českých slovníků se už tyto pojmy nesmí objevit, protože by jejich používání porušovalo nařízení Kodaňského protokolu o evropské pojmové konzistenci.

Zatímco se tedy přestanou používat národnostně laděné formulace a termíny (např. namísto „Co Čech, to muzikant“ se má používat neutrální „Já nic, já muzikant“), naopak se očekává, že logicky dojde k masivnímu rozšíření výrazů, které budou vyjadřovat regionální charakteristiky, jako kupříkladu pražský taxikář, ostravsky haviř, karlovarský Rus nebo již zmíněný olomoucký tvarůžek.

Autor tohoto článku může mluvit o štěstí, že na poslední chvíli stihl uniknout nové evropské směrnici Facilitace kolektivních a individuálních komunikačních aktivit v rámci společného interaktivního prostoru č.13.254.81/2c, která nařizuje od chvíle vstupu v rámci jednotné kodifikace používat v psaném projevu čtyřpísmenná slova (původně se uvažovalo o třípísmenných, ale kvůli slovu euro se nakonec zvolil mírnější postup). Tato směrnice byla přijata proto, aby vydláždila cestu postupnému nahrazení lidských tlumočníků a překladatelů (kterých je ode dneška v Bruselu jako much) automatizovanými počítačovými translátory. Naštěstí článek, jenž právě čtete, byl psán už včera, tedy ve chvíli, kdy se na něj směrnice nevztahovala. Jinak by musel vypadat jako tento ukázkový odstavec:

Jsou urči téob avy, žeúp lným uvol nění mnab ýván ínem ovit ostí obča nyas pole čnos tmiz EUby mohl ozdů vodů rozd ílný chce nový chhl adin mezi ČRaE Udoj ítkv ýraz nému zvýš eníj ejic hcen y.To bydá lezt ěžov aloi takn apja týpr oblé mbyd lení apře dsta vova loby tosi lnýs ociá lníp robl ém.O stat něpo dobn éoba vysd ílel yině kter ézčl ensk ýchz emíE U. (uvědomte si ale, že už tato směrnice platí pro vaše případné příspěvky pod článkem).

Hurá do Evropy a ještě dál

No nic, jisté je, že od dnešního dne se nám otevírají obzory a naše podnikavost má mnohem širší hranice než dnes. Snad nejvýznamnější změny nás čekají při fyzickém překročení hranic. K sousedům totiž budeme moci jenom na občanský průkaz a dobré slovo. Pokud to chcete hned dneska vyzkoušet, doporučuji Rakousko, Polsko nebo Německo, protože cestou na Slovensko by to nebylo nic nového a do Irska je to trochu z ruky.

Přecházení hranic navíc bude bezcelní, takže to, co jste dřív pašovali v kufru, dnes můžete převážet s klidným svědomím a beze strachu z odhalení. Například bílé maso.

Hranice se ode dneška budou lépe překračovat i po smrti. Už před naším vstupem do EU se spořiví Němci nechávali spalovat v našich krematoriích, protože je to vyšlo šestkrát levněji, než kdyby platili v německém euru. Dnes navíc pozůstalí nebudou zatíženi daní z popela, která dříve činila 1,14 %. Inu, naši západní sousedé vždycky věděli, jak se levně zbavit ostatků.

Cestování po Evropě, byť mnohem volnější, bude mít stále obvyklá rizika. I jako řádný občan EU si totiž můžete zlomit ruku ve rvačce při portugalském mistrovství Evropy ve fotbale. Novým rizikem nového evropského cestovního pojištění však je jeho rozdělení podle států, přesněji podle ideologické inklinace vlády. Abyste si to dokázali představit – když si zlomíte pravou ruku v Německu, budete odkázáni k ošetření do pravicového Rakouska nebo Francie, naopak když utrpíte úraz levé nohy, je dobré, aby se tak stalo ve Velké Británii, Maďarsku nebo nově ve Španělsku. V každé zemi totiž ošetřují jenom jednu polovinu těla.

Tzv. „středové orgány“ (jako například nos nebo pohlavní orgány) jsou v takové situaci poněkud problém, což si uvědomuje celá řada politických představitelů. I z tohoto důvodu bývá v České republice už několik let udržována dohoda mezi pravicovými a levicovými stranami, právě aby bylo možné ošetřovat ty případy, které se do jednoduché levopravé definice nevejdou.

Z cestovatelského hlediska podobně riskantní (a pro nás bohužel nevýhodný) bude i bodový systém pro řidiče, který právě prochází schvalovacím procesem v Poslanecké sněmovně. Body totiž nebudou odstupňovány jen podle závažnosti řidičova provinění, ale budou také zohledňovat i místo, resp. zemi, v níž k nehodě došlo. Body se pak budou přepočítávat podle parity kupní síly.

V praxi to znamená, že český řidič dostane za nehodu v Belgii dvakrát víc bodů, než kdyby stejné auto stejnou rychlostí napálil do stejného chodce v Česku. Evropská komise se tímto způsobem rozhodla promítnout do systému hodnotu občanů a majetku jednotlivých zemí. Na druhou stranu máme výhodu v tom, že třeba na Slovensku můžeme bourat s mnohem menšími následky (pro nás, ne pro tamní chodce) než v Čechách.

Za prací však nebude možné odjet o mnoho snadněji než dříve. Všichni už asi vědí, že všechny země Evropské unie využily možnosti na neuvolnění pracovního trhu občanům vstupujících zemí. Výjimkou je pouze Velká Británie a Irsko, kde sice pracovat můžete, ale zaměstnavatel vám není povinen vyplatit peníze.

Získat v některé zemi občanství bude také problém. Nejenže tam musíte žít nejméně pět let, ale musíte také prokázat dostatečnou znalost tamějších reálií. V Německu se vás takto například zeptají, jestli si kancléř Schröder barví vlasy, na Slovensku po vás budou chtít vědět, kdo unesl prezidentova syna, v Maďarsku budete muset prozradit, komu patří jižní Slovensko, ve Francii se připravte na otázku, zda žil Asterix, ve Švédsku nemluvte moc o tom, že nám vyplenili Prahu za třicetileté války, a v Itálii určitě nesmíte říci, že nejlepší těstoviny jsou domácí nudle v kuřecím vývaru od vaší babičky, a v Británii se raději zdržte komentáře k otázce Byly v Iráku ukryty zbraně?

Ve všech zemích se však musíte připravit na dotaz, který se objeví ve všech národních dotaznících. Jeho znění je sice vždy stejné: „Souhlasíte s tím, že je George Bush dalším nepovedeným produktem Microsoftu, který se Bill Gates pokouší vnutit celému světu?“, ale odpověď je pokaždé jiná, podle toho, v jaké zemi dotazník vyplňujete. Dávat v tomto ohledu nějaká doporučení proto může být značně ošemetné, doporučuji si vše zjistit těsně před vyplňováním dotazníku – například ve Španělsku je to jen pár dní, co se začíná vyžadovat úplně jiná odpověď než v předešlých letech.

Ze všeho výše uvedeného je doufám zcela zřejmé, že se na tu naši Evropu musíme dobře připravit. Neztrácím však optimismus, protože český (pardon, zdejší) člověk si vždycky dokáže poradit a všechna nařízení, předpisy a směrnice přechytračí. Jeden příklad za všechny – hotová jídla.

Dlouho propíraná kauza vyhazování hotových jídel po třech hodinách od uvaření je každému dobře známa a její důsledky na populaci zcela zřejmé. (Například podle nově přijatého Zákoníku práce (bod 14.52/6a) musí zaměstnanci v závodní jídelně sníst hotová jídla do 21 minut (včetně polévky, prosím!), tak aby se netvořily fronty a aby kuchaři splnili osudný předpis č. 52/2003, který říká, že hotové jídlo se nesmí ohřívat déle než tři hodiny).

V restauracích však přišli na to, že toto nařízení se dá celkem pohodlně obejít. Kuchaři tvrdí, že přípravu jídel nebudou dokončovat, a protože jídla nebudou hotová, předpis se na ně nebude vztahovat.

Proto i na závěr tohoto celkem pesimistického článku bych vám jménem celého Měšce rád vlil trochu optimismu do žil a ujistil vás, že všechno nebude tak černé, jak to na první pohled vypadá. Stačí, když kape.

A ještě jednu novinku by se zasloužilo zmínit, protože je více než aktuální. Dneškem počínaje vstupuje po celé Evropě v platnost i nové ustanovení, přijaté před dvěma týdny těsnou většinou v Evropském parlamentu, které nařizuje, že apríl musí trvat místo jednoho dne celý měsíc. Tak si ho užijte.

Evropská unie - EU - vlajka
Chcete-li se (tentokrát už vážně) připravit na vstup do Evropské unie, čtěte celý duben euroMěšec. Jeho speciální eurovydání je tu jen pro vás.

Anketa

Vstoupili jsme dnes do Evropské unie?