Názory k článku
Desetník: Volby 2006 - nejhorší možný výsledek

To je IMHO klasický omyl, kterému podléhá většina pravicově smýšlejících voličů. Podívejte se do historie (ČR), kdy ČSSD zaznamenala největší vzestup: za vedení Miloše Zemana a za vedení Jiřího Paroubka. Tedy za předsedů, jejichž vystupování a jednání bylo pro voliče pravice a většinu mainstreamových médií naprosto nepřijatelné a kteří podle nich nemohli absolutně nikoho oslovit. Za předsedů, kteří při každé příležitosti pravici nemilosrdně a agresivně napadali a jasně se proti ní vymezovali. Naopak, za vedení, která byla voliči pravice a MF Dnes chválena jako vstřícná, spolupracující a státotvorná, šla ČSSD ke dnu.

Ve skutečnosti je to ale logické - ČSSD, která by dělala politiku, za kterou by ji chválili voliči ODS a ODS přátelská média, by ztratila smysl a zákonitě by musela ztratit svou pozici. Stejně jako by ji ztratila ODS, kdyby její vedení vystupovalo tak, že by vzbuzovalo sympatie voličů levice a redaktorů Práva. Taková ODS by velmi rychle následovala Unii svobody…

Proto si vůbec nemyslím, že by Paroubkovo sobotní vystoupení bylo nějakým impulsivním projevem afektu člověka, který neunesl volební porážku; naopak bych řekl, že šlo o promyšlený tah - zda úspěšný, to se teprve ukáže. Zcela určitě ale tah, který všechny ostatní zaskočil a překvapil. Překvapil i většinu komentátorů, kteří si více než obsahu všímali formy, jakou byl pronesen. Tomu nejspíš podlehl i autor článku - jinak by si musel všimnout, že po obsahové stránce Paroubek v neděli oproti sobotě nezmírnil vůbec nic, jediné, co se změnilo, byl tón hlasu… Obsah a smysl podle mne zůstal naprosto stejný: za prvé dát ODS najevo, že v poslední fázi kampaně silně přestřelila a že i když jí to tentokrát téměř jistě projde, neměla by se o něco podobného pokoušet znovu, za druhé dát ODS najevo, že se šeredně plete, pokud si myslí, že získá podporu menšinové vládě "za pár korálků a zrcátko" jako v roce 1996 (kdy byla ovšem ČSSD v úplně jiné situaci, takže tehdy byl její postup pochopitelný); a totéž pak dát zřetelně a hlasitě najevo všem příznivcům i odpůrcům ČSSD.

Co se týká zablokování možnosti sestavení vlády s KDU-ČSL nebo a/nebo Zelenými, nemám pocit, že by z pohledu ČSSD bylo o co stát. Zejména s ohledem na to, jaký odpor vůči ČSSD jaký ODS-friendly volební program vedení obou stran v představě jasného vítězství ODS deklarovala už před volbami, a na to, jak slabá by taková vláda byla (cokoli by prosadila ve sněmovně, by jí stejně zablokoval senát a prezident). Takovým dobrodružstvím by mohla ČSSD hodně ztratit.

Vystupovat lze rázně, avšak přitom i slušně a na jisté úrovni. Není to však nic jednoduchého a pan Paroubek to očividně neumí, případně nechce.

Nabízejí se dvě kacířské otázky. Za prvé: je v tomhle ČSSD nějak výjimečná, tj. umí to vůbec někdo z vrcholných českých politiků? IMHO ne, rozhodně tedy ne nikdo z ODS. Rozdíl je jen v tom, že kdo je jejím příznivcem (a ti prostě mají ve většině médií větší slovo), u politiků ODS si té (ne)slušnosti a (ne)úrovně tolik nevšímá. Malý hint: všichni jsou např. na větvi z Paroubkova přirovnání k únoru 1948; byl byste se ale ochoten vsadit, pokud by ČSSD a KSČM získaly ve sněmovně v součtu většinu, že by z úst špiček ODS v hodnocení voleb o únoru 1948 nepadlo ani slovo? Já tedy určitě ne. Rozdíl je jen v tom, že u nich by se z toho žádný humbuk nedělal; ostatně v předvolební kampani nás únorem 1948 strašili obden - a nejen v té letošní. Za druhé: ocenili by to voliči, získala by tím ta strana na popularitě? Ocenili by lidé (tedy ve své většině) slušnost a důstojnost tváří v tvář vodopádu urážek, pohrdání a pomluv? Nepovažovali by to spíš za projev slabosti?

Co se týče toho odporu vládnout s ČSSD, tak mám pocit, že výrazný odpor vznikl až po výpadech předsedy ČSSD na Zelené a Lidovce.

Ten pocit rozhodně nemám, už dlouho před volbami výroky předsedy Kalouska jasně dávaly najevo tak silnou afinitu k ODS a odpor k ČSSD, že bylo poměrně jasné, že se s jakoukoli formou spolupráce s ČSSD rozhodně nepočítá a že ani nemá v úmyslu nechat si nějaká zadní vrátka. Totéž se dá víceméně říci o Zelených.

V každém případě jsem přesvědčen, že svou velkou šanci ODS značně promrhala. Nechci říkat, že je to vina pouze pana Topolánka, ovšem on má tu zodpovědnost.

S tím souhlasím. Mám pocit, že kdyby byl předsedou ODS někdo jako Bém nebo Bendl, mohla teď ODS sestavovat relativně v klidu vládu a dost možná by ani nepotřebovala Zelené. Topolánek dokázal být Paroubkovi rovnocenným soupeřem pouze v očích těch, o koho vůbec nešlo, tedy těch, kdo by ODS volili, ať už by ji reprezentoval kdokoli. To, že ODS nakonec vyhrála (byť to vítězství je spíš formální), je spíš zásluhou vnějších okolností, za kterých se nevyhrát skoro ani nedalo.

To je oblíbené klišé a bude ještě dlouho trvat, než naše společnost v tomto ohledu dospěje. Na počátku devadesátých let se podařilo Václavu Klausovi a dalším vnutit lidem představu, že levice je neslušné slovo, které není vhodné ve společnosti vůbec vypustit z úst, a že pokud by snad u nás někdy ve volbách zvítězila levice, dostaneme se okamžitě do mezinárodní klatby po bok Libye a KLDR. (Ano, přeháním, ale ne tak moc.) Postupem času se podařilo tuto předstvu rozbít a dnes už většina lidí považuje levici za naprosto legitimní politický směr a většina lidí pochopila, že vláda levice není žádná národní katastrofa. Bohužel ale přetrvává jiný mýtus: že pravice je "pro chytré (a schopné)" a levice "pro hloupé (a neschopné)". Ten je v naší společnosti zakořeněn podstatně hlouběji a jeho vyvrácení bude ještě pár let trvat.

Je to vlastně takový začarovaný kruh. Na jednu stranu nás média pořád dokola masírují grafy, jak (chytří) studenti volí ODS a (hloupí) důchodci volí ČSSD, jak (chytří) vysokoškolsky vzdělaní volí ODS a (hloupí) lidé se základním vzděláním volí ČSSD, atd. Na druhou stranu si pak téměř žádný mainstreamový novinář v podstatě nemůže dovolit otevřeně sympatizovat s ČSSD, protože vzhledem k onomu klišé by se tím automaticky označil za "hloupého hocha", zatímco vyjádřením sympatií ODS se automaticky řadí k "chytrým hochům" (a je to samozřejmě ta jednodušší cesta, jak se stát "chytrým hochem"). Takový novinář pak má samozřejmě sám zájem na tom, aby ten mýtus o "chytrých" a "hloupých" dál posiloval. Ty grafy samozřejmě nejsou vymyšlené, to určitě ne, jde jen o to, že jsou záměrně prezentovány tak, aby vedly k určité zjednodušující a zavádějící interpretaci.

Takže ne, ani já si nemyslím, že ODS potřebuje uplácet mainstreamové novináře, aby jí stranili. Oni to dělají sami od sebe, protože to prostě "patří ke slušnému vychování". Stejně jako v určitých vybraných údobích k němu patřilo dštít na ODS oheň a síru - třeba po vzniku Unie svobody nebo v době "stávky" v České televizi. Co ale rozhodně bylo vždy projevem "špatného vychování", to byly a jsou sympatie k ČSSD - straně "pro hloupé". A těch, kdo jsou dostatečně silnými osobnostmi, aby si dovolili otevřeně jít proti proudu, těch je strašně málo. Něco jiného jsou samozřejmě specifická média jako Právo.

Neméně významným důvodem samozřejmě může být to, že plány ODS jsou pro řadu z těch novinářů jednoduše osobně výhodnější, protože si spočítají, že reforma podle ODS jim zlepší životní úroveň. Pokud jim nevadí, že je to na úkor jiných (nebo pokud si to ospravedlní tím, že ti jiní jsou z nějakého důvodu méněcenní a že si to vlastně zaslouží), pak je celkem logické, že budou ve vlastním zájmu podporovat ODS.