Desetník: U doktora zaplatíme víc

Zvykli jste si na bezplatnou lékařskou péči? Tak si rychle odvykněte! Připadají vám současné doplatky za léky příliš vysoké? Přehodnoťte svůj názor! Současný stav českého zdravotnictví je neudržitelný a spoluúčast pacienta je jediným možným lékem. Máme se na co těšit...

DESETNÍK 55/2005 (18. 4. 2005 – 1. 5. 2005)

U doktora zaplatíme víc…

Stav českého zdravotnictví je schizofrenní – na jedné straně poskytuje péči na srovnatelné úrovni s vyspělým světem, kam nás ostatně Světová banka již zařadila, na straně druhé trpí neustálým nedostatkem finančních prostředků. Důsledkem toho jsou některými zdravotními pojišťovnami odkládané neakutní operace jejich pacientů a téměř 15 mld. Kč závazků po lhůtě splatnosti Všeobecné zdravotní pojišťovny. Navzdory populistickým slibům „zdravotní péče zadarmo“ budeme muset dříve či později (a spíše dříve) sáhnout hlouběji do kapsy před každou návštěvou lékárny či zdravotnického zařízení.

Důvodů, proč je současný systém zdravotnictví v České republice neudržitelný, je celá řada. Nejdůležitějším je stárnutí populace, které neovlivní jen čerpání zdravotní péče, ale i důchodový a sociální systém. Podle studie, kterou zpracoval tým RNDr. Tomáše Kučery, CSc. z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a která slouží i jako podklad pro penzijní reformu, bude v roce 2062 mnohem více osob v důchodovém věku než v produktivním a nepomůže nám ani očekávaný příliv pracujících z rozvíjejících se zemí.

V případě zdravotnictví nejde ale jen o stárnutí populace. Rozvoj nových (rozumějte též „dražších“) technologií a účinnějších léků s sebou nese též zvýšené finanční nároky. Zatímco v současné době vydáváme na zdravotnictví cca 7 % HDP, v roce 2050 by se částka měla vyhoupnout až na 11 % (dle predikce MUDr. Pavla Hroboně, M.S.). Možná se vám zdají čtyři procentní body poměrně málo, ovšem nezapomínejte na souvislosti. Dalších „pár procentních bodů“ si budou žádat důchody, nemluvě o potřebách sociálního systému.

Co je příčinou obtíží zdravotnictví? Můžeme vycházet ze srovnání se zeměmi, které se potýkají se stejnými problémy jako Česká republika – stárnutím populace a vývojem dražších technologií a léků. Jedním z nejzajímavějších čísel srovnání je počet návštěv u lékaře za rok. V průměru každý český občan navštíví doktora 14krát za rok. Druhé nejvyšší číslo v civilizovaných zemích bylo 8krát… Říkáte, že jste u lékaře nebyli? Nedivte se, za vás to zvládli lidé, kteří si chodili pro předpis Paralenu a obdobných volně prodejných léků, jejichž proplácení stojí zdravotní pojišťovny miliardy korun ročně – ony miliardy, kvůli kterým se odkládají operace.

Přestože jsou tlaky, především politické, na zachování zcela bezplatné zdravotní péče (alespoň v současném stavu), většina ekonomů i odborné lékařské veřejnosti se shoduje na tom, že větší spoluúčast je nezbytná. Vždyť u nás je z veřejných prostředků hrazeno více než 90 % péče! To nemá obdoby ani v zemích s rozvinutým veřejným pojištění (např. Velká Británie).

S problémy se potýká i Česká lékařská komora. Stovky lékařů z České republiky odplývají měsíčně do Evropské unie. Jejich úbytek nezastaví ani příliv lékařů ze Slovenska, kterých přichází stále méně, ani lékaři z ještě východněji položených zemí. A příčina? Ocenění lékařské práce na průměrných 200 Kč na hodinu. I zde čelíme obrovskému vnitřnímu deficitu, na jehož uhrazení nejsou peníze.

Jsou tlaky na zvýšení platby státu za „státní pojištěnce“ – osoby nevýdělečně činné (studenti, důchodci, nezaměstnaní, …). Tato platba nedosahuje zdaleka nákladů na jejich léčbu. Podle Ing. Jarmily FuchsovéMinisterstva financí byla platba za státní pojištěnce zavedena na „přechodnou dobu“ s cílem splatit deficit veřejného zdravotního pojištění – a drží se již několik let. Ani zvýšení platby státu ale není řešením – je placena z veřejných zdrojů, tedy z daní, a tak ji beztak v konečném důsledku zaplatí produktivní část obyvatel.

Jediné řešení je reforma zdravotnictví. Ovšem, jak upozornil Tomáš Kučera, není možné „systém“ zdravotnictví vnímat odděleně, ale v souvislosti s důchodovým „systémem“ a „systémem“ sociální podpory, který supluje oba předcházející v případě nedostatku finančních prostředků.

Připravme se tedy na to, že budeme muset při vlastní léčbě sáhnout hlouběji do kapsy. Není daleko doba, kdy zaplatíme za návštěvu u lékaře a za každý Paralen, jako je tomu u našich slovenských sousedů. Politici mohou slibovat bezplatnou péči, ale pokud si chceme zachovat její úroveň, není zbytí.

Údaje užité v textu vychází z konference EuroFora „Jak dlouho je ještě současný systém udržitelný? Klíč první: poznání šíře a hloubky problému financování zdravotnictví“ z cyklu „Zdravotnictví: šest klíčů k reformě“, konané 28. dubna 2005.


Úrokové sazby dále klesají

Úrokové sazby v České republice jsou na historickém minimu. Česká národní banka na svém čtvrtečním zasedání snížila klíčové sazby o další čtvrť procentního bodu. Úrokové sazby v České republice se tak dostaly pod úroveň sazeb Evropské centrální banky. Jaké to může mít důsledky?

Nižší úrokové sazby obecně pomáhají ekonomickému růstu. Podnikatelé se snáze dostanou k finančním zdrojům a mohou investovat do svých firem. To nejen zvyšuje poptávku po investičních prostředcích, ale v konečném důsledku celkovou ekonomickou aktivitu (investice s sebou nesou více pracovních příležitostí, více pracovních příležitostí zvyšuje poptávku po spotřebním zboží a vyšší poptávka přiměje podniky k dalším investicím…). Zároveň nižší úrokové sazby přesvědčí rodiny k nákupu více spotřebních předmětů na „levný“ úvěr.

Jako negativum může být vnímáno zvyšování míry inflace – zvýšená poptávka má za následek zvyšování cen. Tuto hrozbu ale centrální banka nevnímá jako vážnou. Naopak, ČNB se spíše obává deflace – snižování cen, které může mít mnohem vážnější negativní důsledky než mírná inflace.

Současné úrokové sazby jsou ale na tak nízkých úrovních, že se jejich výrazné snížení ani po kroku ČNB již nepředpokládá. Očekávaný důsledek je spíše ve směnném kurzu. Nižší úrokové sazby odlákají řadu investorů, což sníží poptávku po české koruně – a nižší poptávka sníží cenu, tj. sníží kurz. Za valuty a devizy bychom tak měli zaplatit více.

Proč může mít centrální banka zájem na znehodnocení koruny? Důvodů je hned několik. Prvním může být očekávaná platba za Český Telecom, která poptávku po korunách naopak zvýší (platba probíhá právě v českých korunách), a tak se ČNB připravuje na dopad této platby. Dalším mohou být snahy podpořit český export. Slabší koruna znamená větší příjem pro české podniky z prodaného zboží v zahraničí (za každé utržené euro dostanou více českých korun).

Nemohu si odpustit další možný motiv, který ale pravděpodobně nehrál významnou roli při rozhodování bankovní rady. V loňském roce centrální banka utrpěla ztrátu z držení devizových rezerv ve výši cca 50 mld. Kč právě díky zhodnocování kurzu koruny. Posilování koruny hrozí obdobnou ztrátou, kdežto její oslabení může ztrátě zabránit.

A důsledky pro konečné spotřebitele?

Mohlo by dojít ke snížení úrokových sazeb, i když nikterak velkému – a to jak na straně úvěrů, tak na straně vkladů. V každém případě vklady na bankovních účtech budou ještě méně výhodné než dnes kvůli tlakům na růst inflace v důsledku výše popsaného.

Oslabení koruny by mohlo prodražit zahraniční dovolenou a dovážené zboží…


(Velmi) krátce

Anketa

Jste ochotni platit za návštěvu lékaře?

9 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 25. 5. 2005 18:40