Spočítejte si...

Zavřít

Desetník: Tři rány pro platební karty

Platební karty dostaly v uplynulých čtrnácti dnech hned tři velké rány, které mohou ohrozit důvěru v bezpečnost kartových operací. Nejedná se jen o krádež dat 40 milionů klientů, ale o další, mnohem závažnější případy. Je bezpečnost platebních karet skutečně vážně ohrožena?

DESETNÍK 59/2005 (13. 6. 2005 – 26. 6. 2005)

Tři rány pro platební karty

V uplynulé dekádě pracovních dnů se objevily hned tři velké rány, které mohou ohrozit důvěru v platební karty. Kartový obchod je ale již natolik rozvinutý a vývoj nových produktů neustále zvyšuje bezpečnost, že k významné změně spotřebitelského chování při placení kartami zřejmě nedojde.

První z „ran“ bylo odhalení úniku dat o 40 milionech platebních karet u společnosti CardSystems Solutions, která zprostředkovává platby mezi obchodníky a bankami – dělá stejnou práci jako v České republice Muzo. Společnost ztrátu informací tajila a odhalila ji až asociace MasterCard díky monitoringu a zvýšenému výskytu nestandardních operací. Až po jejím oznámení mohly jednat i tuzemské banky a zablokovat několik stovek ohrožených karet. Podle slov představitelů společnosti MasterCard došlo k porušení zásad bezpečnosti ze strany CardSystems Solutions, a nejde tedy o systémovou chybu. O případu jsme vás informovali 22. května v článku Krádež dat 40 milionů karet – jsou ohroženi i Češi?

S další zprávou přišla slovenská tisková agentura TASR, a málem vyvolala paniku – výše zmíněný případ komentovala se záměnou pojmů hacker a virus a oznámila, že karty v ČR i USA napadá virus. Virus byl ale pouze nástrojem hackera k získání přístupu k datům o kartách. Ač se jedná o planý poplach, každá obdobná kachna může přinést velký šrám na důvěře v moderní platební systémy.

Poslední rána je zřejmě nejvíc znepokojivá. Britskému novináři z renomovaného deníku The Sun se podařilo v Indii nakoupit bankovní data 1000 britských klientů. Narozdíl od úniku dat z CardSystems Solutions získal nejen informace o bankovních kartách, ale navíc též bankovních účtech, řidičských průkazech a pasech – kompletní sbírka pro dokonalé zneužití identity. Aby toho nebylo málo, ČT 24 v úterním vysílání ekonomického zpravodajství oznámila, že na ruském internetu existují burzy s čísly a PINy platebních karet.

Všechny uvedené případy svědčí o dvojím – bezpečnost platebních karet není stoprocentní (což ovšem není snad žádný systém s výjimkou mnohonásobného zajištění jaderných zařízení), ale zároveň se zvyšuje pozornost zaměřená na tuto oblast. Čím větší důraz budou klást klienti na bezpečnost kartových operací, tím rychleji půjde jejich zabezpečení kupředu. Dokladem toho je rychlý rozmach 3D Secure – zabezpečení kartových operací prováděných přes internet, které v rekordně krátké době zavedla velká bankovní trojka.


Zdravotnictví – byznys pro všechny zúčastněné

Zdravotní péče „zadarmo“ je mýtus, který se v České republice stále daří udržovat. Již naši předkové dobře věděli, že zadarmo ani kuře nehrabe, a stejně tak to lze říci i o českém zdravotnictví, což dokládají mimo jiné zkušenosti účastníků cyklu konferencí EuroFora o zdravotní reformě pod názvem Zdravotnictví: šest klíčů k reformě.

Ne nadarmo se umísťujeme na předních místech korupčních žebříčků a zdravotnictví patří podle Transparency International k druhé nejzkorumpovanější oblasti české ekonomiky: Pokud čekáte na neakutní operaci, máte dvě možnosti – čekat, až váš stav bude skutečně akutní, nebo si zaplatit včasný zákrok. Potíž našeho systému tkví mimo jiné v tom, že zaplacení včasného zákroku není legálně možné… a tak nezbývá než jeho zaplacení v rámci šedé ekonomiky konkrétní osobě, která o provedení či neprovedení zákroku rozhoduje, nikoli zdravotnickému zařízení.

Oficiálně tedy činí spoluúčast pacientů v České republice pouhých 10 % výdajů na zdravotní péči, neoficiálně je mnohem vyšší a srovnatelná s jinými zeměmi.

Třetí pokračování cyklu konferencí se zabývalo otázkou, zda do zdravotnictví patří slovo „byznys“. Rozřešením bylo nejen to, že patří, ale že tam již dávno je. Trh zdravotní péče je ekonomickým trhem jako kterýkoli jiný, jen s jinou (vyšší) mírou regulace. Tomu musí odpovídat i systém řízení zdravotnických zařízení, kde je nezbytné zajistit profesionální manažerské vedení bez ohledu na formu vlastnictví.

V této situaci se často diskutuje, zda mají být nemocnice soukromé, nebo veřejné. Zastánci veřejných zdravotnických zařízení argumentují možností rozkradení a vytunelování zdravotnického zařízení a snahou o poskytování jen lukrativní péče. Také se jim nelíbí snaha o dosažení zisku pro akcionáře. Naopak příznivci privatizace nemocnic hovoří o efektivitě vedení a snaze o maximální efektivitu poskytování lékařské péče.

Přínosné jsou v této oblasti zkušenosti společnosti Euromednet, která spravuje síť nemocnic především na severní Moravě, přednesené Markem Potyszem, generálním ředitelem a předsedou představenstva společnosti. Při převzetí nemocnice vždy nejprve nastolí „krizový management“, jehož cílem je udělat v nemocnici průvan a vyházet „kostlivce“, které bývalé vedení odkládalo „na neurčito“. Zároveň s tím dochází k výraznému propouštění – především úředníků, kteří jsou nadbyteční a pouze zvyšují byrokratickou náročnost řízení (to si samozřejmě společnost, která chce být efektivní a flexibilní, nemůže dovolit).

Po „průvanu“ následuje fáze konsolidace, která spočívá především ve snížení nadbytečných lůžek, v zefektivnění vyšetření a komunikace mezi lékaři (např. odstranění duplicitních vyšetření, kdy velmi často dochází k opakovanému rentgenování apod.), sloučení oddělení a vytvoření koncepce nemocnice s jejím zasazením do celé sítě. Nechybí samozřejmě dosazení nového vedení a středního managementu.

A cíl? Udržení se v tvrdé konkurenci, která mezi zdravotnickými zařízeními panuje. Nemocnice jsou placeny zdravotními pojišťovnami podle výkonu, a čím více pacientů nemocnice kvalitně ošetří, tím více nových nemocných získá a tím lépe bude prosperovat.

Vraťme se ale k byznysu ve zdravotnictví. Konkurence je velmi tvrdá a probíhá na všech úrovních – nejen na té nejvyšší, kde se stýká pacient s lékařem. Za nimi stojí distributoři léčiv a lékařské techniky, za nimi jejich výrobci s nákladným výzkumem. Čím dále od pacienta, tím je konkurence (a byznys) tvrdší. Na výrobce tlačí akcionáři, kterým jde o zisk a prosperitu. Na tom ale není nic špatného, naopak.

Snaha po dosažení zisku vede k vysokým investicím do vývoje a výzkumu, který přináší své ovoce. Nebýt hnacího motoru zisku, který je v případě objevu nového léku či technologie opravdu nadstandardní, nebylo by tolik společností investující miliardy dolarů do výzkumu ve zdravém (a často dravém) soutěžení. Spoléhat na státní výzkum? Nelze. Jen trh je schopen efektivně říci, kterým směrem se má pozornost vědců zaměřit, stát, byť sebelépe řízen, toho není schopen.

Zdravotnictví je byznys, jeden z nejtvrdších. Poohlédnete-li se na burzách např. po výrobcích léků, zjistíte, že cena jejich akcií je velmi závislá na výzkumu a úspěchu léků. Pouhá zpráva o možných vedlejších účincích léku vede k poklesu cen akcií o desítky (i přes padesát) procent. Naopak vyvinutí nového přípravku učiní akcionáře o mnoho desítek (i stovek) procent bohatší.

Zdravotnictví je byznys, jeden z nejvíce regulovaných. Jde o život lidí, regulace je tedy pochopitelná. Otázkou je, do jaké míry má regulováno být a zda má být poskytováno skutečně „veřejným“ (či státním) sektorem, nebo zda přinese lepší výsledky soukromý sektor. Osobně se domnívám, že druhá možnost je lepší volbou pro pacienty. To samozřejmě neříká nic o tom, jak bude lékařská péče placena – zda z veřejného pojištění, soukromého pojištění, nebo bez pojištění.


Krátce z investic

  • Komerční banka uvedla novou řadu podílových fondů Fénix, které jsou složeny z fondů IKS KB a Société Générale Asset Management. Jejich výhodou je možnost investice již od 500 Kč a jednoduchost pro klienty – nabízí dvě varianty podle rizikového profilu klienta (konzervativní, převážně se zastoupením dluhopisových fondů a investičním horizontem 1 až 2 roky, a smíšený, s větší váhou smíšených a akciových fondů a investičním horizontem 2 až 5 let). Přestup mezi oběma Fénixi je zdarma a vstupní poplatek je 1 %.
  • Na obdobném principu jako Fénix Komerční banky stojí Profilové fondy České spořitelny, které nakupují podílové listy fondů, opět dle rizikového profilu klienta. Česká spořitelna od června nabízí čtyři nové Profilové fondy – Opatrný, Konzervativní, Vyvážený a Dynamický. Profilové fondy navazují na dřívější Investiční profily a jejich výhodou je aktivní řízení portfolia ze strany managera fondu.
  • Nabídku investičních produktů rozšířila také Živnostenská banka ve spolupráci s Pioneer Investments a Aviva pojišťovnou. Navazuje na řadu produktů Perspektiva Forte a Lux, které jsou určeny pro movité klienty (minimální investovaná částka 100 tis. Kč, resp. 1 mil. Kč) Perspektivou Standard, která je dimenzována na širší vrstvu investorů – minimální investice činí 800 Kč měsíčně, čtvrtletně, pololetně nebo ročně. Výhodou pro někoho může být životní pojistka s plněním až 400 tisíc Kč, kterou lze rozšířit až na 1,2 mil. Kč a kterou je možné odečíst při splnění státem požadovaných podmínek (pojištění nejméně 5 let a ukončení nejdříve v 60 letech) od základu daně až do výše 12 tis. Kč zaplaceného pojistného ročně.
  • Komerční banka kromě Fénixe přinesla i čtvrtou řadu zajištěného podílového fondu Max s minimální investicí 10 tis. Kč a investiční dobou 5 let. Upisovací období probíhá do 22.srpna. Klient po uplynutí doby investice obdrží 60 % zhodnocení tzv. „referenčního portfolia“, minimálně 100 % vkladu. Referenčním portfoliem jsou čtyři akciové a jeden dluhopisový index. Každý rok se vybere ten s nejvyšším zhodnocením, které se zafixuje, a index se vyřadí z dalšího sledování. Konstrukce Max 4 mi připadá velmi zajímavá, ale participace na výkonnosti 60 % je poměrně nízká – běžně jsou nabízeny fondy s možností neomezeného výdělku s participací 70 až 80 %.

Anketa

Mají se nemocnice privatizovat?