Desetník: Stavební spoření se na studium nehodí

DESETNÍK 168/2009 (31.8.2009 – 13.9.2009)

Původní myšlenka školného

Zavedení školného na státních vysokých školách je vždy nepopulární opatření a není divu, že se tomu politici brání. Určitou náplastí po povinné školné by proto mohly být zvýhodněné úvěry na studium. Ty sice existují již nyní, ale spíše jde o úrokově zvýhodněnou formu spotřebitelských účelových úvěrů. Hledal se proto způsob, jak by studenti mohli získat zvýhodněný úvěr, k tomu státní podporu nebo jinou dotaci a ideálně bez dalších nákladů na státní administrativu i rozpočet. Jako ideální produkt se citovalo stavební spoření, které základní požadavky pro studentské půjčky splňuje: férový úrok, jednoduchost zřízení a státní podporu. Inspirace přišla z Rakouska, kde stavební spoření tuto formu úvěrů umožňuje. Návrh novely však nejprve smetli ze stolu v senátu a minulý týden i v poslanecké sněmovně.

Příznivci i odpůrci

Ponechme otázku financování studia stranou a zaměřme se na podstatu stavebního spoření. Účel tohoto produktu je již v samotném názvu. Mezi odpůrce stavebního spoření pro studentské půjčky patří i bývalý ministr financí Miroslav Kalousek, který již v únoru označil původní návrh za mimořádně nesystémový s mimořádné škodlivými důsledky. Exministr škodlivost vnímal z pohledu rizika pro státní pokladnu, ale riziko je zde i pro samotné plátce případné studentské půjčky.

Student není pro banky spolehlivým dlužníkem, varuje ve svém článku Simona Weidnerová. Rodiny s nízkými příjmy budou mít menší naději naspořit tolik, aby v návaznosti na výši naspořené částky, která ovlivňuje zařazení do tzv. rizikové skupiny, dosáhly nejpříznivější úrokové sazby. Paradoxně na nejnižší úrok tak budou mít větší šanci vyšší příjmové skupiny, které mohou spořit velké částky a financovat vzdělání pro ně není těžké ani bez úvěru, píše Weidnerová. Proti tomu kontruje Jiří Šedivý z Asociace stavebních spořitelen ve své reakci na již publikovaný článek. Návrh nikterak nerozšiřuje okruh osob, které mohou žádat o studijní příspěvek, ani není nijak navýšena možnost jeho čerpání. Což sice může znamenat, že se okruh účastníků mírně rozšíří, ale významnější nároky na státní rozpočet předpokládat nelze. Kdo stavebně spořit chce, spoří už dnes. Stavební spoření funguje se státním příspěvkem. Studijní půjčky tak využijí zavedený stabilní systém pro další potřebnou věc, píše Šedivý. Zdá se tak, že pro stavební spořitelny by to mohl být dobrý obchod, o který nyní přišly, ale pozitivní názor všechny spořitelny nesdílejí.

Nejsem zastáncem financování studia stavebním spořením, řekl na úterním setkání s novináři Manfred Koller, člen představenstva Českomoravské stavební spořitelny. Nevím, proč by se měl v České republice zavádět tento systém, který byl přitom v Rakousku neúspěšný. Takovéto úvěry nejsou pro stavební spořitelny dobrým obchodem, je to parketa hlavně pro banky, doplňuje Koller s dovětkem, že jde o jeho soukromý názor. (Pozn.: Průměrná výše úvěru se u stavebních spořitelen pohybuje okolo 600 000 Kč).

Státní podpora se nesníží

Na druhé straně, diskutovaná možnost snížení státního příspěvku pro stavební spoření zpětně pro všechny smlouvy, aby se odlehčilo „krvácející“ státní pokladně, zůstane jen na poli teoretických diskuzí. Letos v červenci poskytly stavební spořitelny dokonce více úvěrů než banky. Hypoteční banky zpřísnily pravidla pro poskytování úvěru, takže jsem si jistý, že stavební spořitelny budou poskytovat více úvěrů a více získávat na významu. Proto nepokládám za příliš pozitivní, že se opět začíná diskutovat o státní podpoře, protože právě teď se pozitivně projevuje vliv stavební podpory, reaguje Koller na diskuzi o případném snížení státního příspěvku. Retroaktivita navíc byla diskutována již v roce 2003.Nedokážu si představit, že by byl v České republice schválen zákon s retroaktivitou, protože tato věc by byla ústavním soudem zcela jistě odmítnuta, uzavírá bez pochybností Koller.