Desetník: Máme se o 7 % lépe?

Průměrná mzda v loňském roce vzrostla o 7 %. Co to znamená pro průměrného člověka? Pracujeme více než Američané - budeme se mít o to lépe? Slovenská ekonomika rostla rychleji než česká - je náš růst dostatečný? Letní bouře eBanky se blíží k finiši - čeká se na pokutu.

DESETNÍK 31/2004 (1. 3. 2004 – 14. 3. 2004)

Máme se o 7 % lépe?

Český statistický úřad zveřejnil v uplynulém týdnu celou řadu ekonomických ukazatelů a jejich vývoj za loňský rok. Mezi nimi nechyběla informace, že průměrná mzda v České republice vzrostla v průměru o 7 %. Máme se ale skutečně o 7 % lépe?

Statistický průměr je velmi ošidná věc. Umožňuje sice z velkého množství čísel vypočítat jediné, které se k ostatním jakýmsi způsobem vztahuje, obsahuje ale zkreslení, na něž upozornil již klasik: Pokud já mám jedno pečené kuře, vy nemáte žádné, pak v průměru máme každý půl kuřete a dobře jsme se najedli.

Stejně je to i s průměrem mzdy. Pokud jste nezaznamenali, že by vám váš plat v uplynulém roce stoupl, pak vězte, že se v České republice nachází někdo, komu vzrostl o 14 %. Samozřejmě jsem se dopustil zjednodušení. Jistě se najde velké množství lidí, kterým k příjmu v loňském roce přibylo „něco kolem“ 7 %.

Průměrný růst je ošidný i z dalších příčin. Například mzdy ve státní sféře rostly v průměru o 9,8 %, nejrychleji pak ve „vzdělávání“, kde růst dosáhl až neuvěřitelných 12,8 %. Háček je v tom, že průměrná mzda se ve státní sféře pohybovala na úrovni 16 785 Kč a část, která se zabývala vzděláváním, měla i po raketovém růstu platů průměrnou mzdu pouhých 15 279 Kč, tedy přibližně o 1500 Kč méně. Uvážíme-li, že ve „vzdělávání“ pracují především učitelé, kteří musí mít vysokoškolské vzdělání, není divu, že schopní školy opouštějí.


Pracujeme více než v USA

Spojené státy americké, USA, jsou v současné době ekonomicky nejsilnějším státem světa, ať už si o nich či politice jejich prezidenta myslíme cokoli. Ekonomická efektivita ale neznamená více práce, naopak. Je-li stát ekfektivní, mohou si lidé dovolit pracovat méně (a samozřejmě za více peněz).

Podle informací Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj pracoval průměrný (ano, opět statistika) český zaměstnanec 1980 hodin, což odpovídá přibližně 38 pracovním hodinám týdně. Uvážíme-li čtyřtýdenní dovolenou, vychází průměr na 41,25 hodin týdně. Přestože pracovní týden je delší (42,5 hodiny), je to číslo úctyhodně vysoké. Někteří lidé pracují na částečný úvazek a průměr snižují, stejně jako osoby na nemocenské, které jsou zaměstnané, ale nepracují.

Ve Spojených státech odpracoval jeden zaměstnanec v průměru o více než 150 hodin za rok méně – 1815. Při 52 týdnech to odpovídá téměř 35 hodinám, se zahrnutím čtyřtýdenní dovolené pak necelým 38 hodinám.

Například ve Francii je počet odpracovaných hodin ještě menší – 1545. Není divu, když národním francouzským sportem je stávkování. I díky němu je týdenní počet odpracovaných hodin jen 29,71 respektive 32,19 se započítáním čtyřtýdenní dovolené.

Potíže s pracovní dobou má i Německo. Pracovní týden, který si před několika lety zkrátili na 35 pracovních hodin, se jim zdá dnes příliš krátký a chtějí ho prodloužit – někteří politici až na 48 hodin. Prý jen prací se dá zvýšit blahobyt.


Nezaměstnanost zase vzrostla

Růst nezaměstnanosti na 10,9 % blahobytu moc nepřidá. Nepomůže ani skutečnost, že se loňská inflace držela zkrátka na 0,1 % (již od letošního roku se ale počítá s 3% mírou inflace).

Kromě tradičního rozdělení nezaměstnanosti, kdy Pražané a vysokoškoláci jsou mezi nezaměstnanými jen zřídka, kdežto lidé z bývalých důlních, neboli též horních, oblastí s útlumovými programy a lidé s nízkým vzděláním okupují úřady práce bez valné naděje na získání zaměstnání, se v letošním roce objevil nový fenomén.

Podnikatelé houfně ukončují podnikání a upisují se na úřadech práce. Od ledna takto již skončilo 24 tisíc osob. Nejčastěji uváděnou příčinou je vládní reforma veřejných financí, jejíž důsledky dopadají především na drobné podnikatele (minimální výši sociálního a zdravotního pojištění vypočítávaná z průměrné mzdy apod.).

Proti nezměstnanosti nám nepomůže zřejmě ani 15 mld. Kč z fondů Evropské unie na aktivní politiku zaměstnanosti, které do roku 2006 budou moci čerpat jak úřady práce, tak soukromé firmy. Nepomohou, protože k jejich čerpání je zapotřebí mít připravené projekty, které nemáme.


Vyprodukovali jsme o 2,9 % více

Hrubý domácí produkt (HDP) vypovídá o tom, kolik zboží a služeb se v dané zemi vyprodukuje. Zjednodušeně lze říci „čím více, tím lépe“, a tak se snažíme produkovat co nejvíce. Od výše (respektive růstu) HDP se odvíjí nálada ve společnosti a úsměvy politiků na televizních obrazovkách. Je-li růst HDP vysoký, roste šance stávajících vládních činitelů na opětovné zvolení, je-li malý nebo dokonce záporný a HDP klesá, je nejvyšší čas na vážné projevy o nutnosti radikálních reforem, státních dotací a podpoře podnikání.

Procento vs. procentní bod

Pokud jedna veličina, např. HDP, vzroste v jedné zemi o 1 % (jedno procento) a ve druhé o 2 % (dvě procenta), říkáme, že růst HDP ve druhé zemi je o jeden procentní bod vyšší než v první. Zjednodušené tvrzení, které se často užívá, že růst HDP ve druhé zemi je o „jedno procento“ vyšší, je v zásadě nepravdivé. Růst ve druhé zemi je totiž o 100 % (sto procent) vyšší než v zemi první.

S výsledky loňského růstu domácího produktu mohou být politici spokojení. Výše 2,9 %, o 0,9 procentního bodu více než v roce 2002 a o 0,1 procentního bodu nad očekáváním, dává důvod k radosti.

Horší je již porovnání s našimi středoevropskými kolegy. Maďarská ekonomika rostla ve stejném tempu s českou, ale již polská nás o jeden procentní bod předehnala a Slovensko dokonce ukázalo záda všem zemím, které vstupují v květnu do Evropské unie, když předvedlo růst HDP o 4,2 %. Že by jim pomohlo zahájení radikální reformy veřejných financí?


Reforma pokračuje

Nejen Slováci reformují. Do dalšího kola postupuje reforma veřejných financí české vlády. A chystají se i opatření, která přinesou úsporu některým lidem.

Ministerstvo práce a sociálních věcí má rozpracovanou reformu sociálního pojištění, které dnes čelí kritice nejen ze strany českých daňových poplatníků, ale i z orgánů Evropské unie a zahraničních firem. Měl by být změněn systém, kdy přispěvatel platí neomezenou výši příspěvku na sociální zabezpečení podle svého příjmu a v důchodu či při ztrátě dostane nepoměrně nižší „pojistné plnění“. Maximální příjem, z něhož by se mělo sociální pojištění počítat, by měl být pětinásobek nebo trojnásobek průměrné mzdy.

Dalším krokem reformy má být zjednodušení správních poplatků. A jak jinak, „zjednodušení“ zamená zdražení 50 a zavedení nových 40 správních poplatků. Připomíná mi to boj s byrokracií a rozbujelou státní sférou – vláda zřídí Úřad na boj s byrokracií, kde zaměstná řekněme 100 lidí, Úřad provede audit, v rámci něhož zjistí 50 nadbytečných pracovníků v jiných úřadech, které přijme, aby zvýšil svou efektivitu, a následně může „stát“ prohlásit, že je v boji s byrokracií úspěšný, protože se podařilo zredukovat stavy o 50 lidí.


Bankovní novinky

Anketa

Letní bouře eBanky byla...