Desetník: Jsme v Evropě!

Za námi referendum, před námi reforma veřejných výdajů. V Německu se může utrácet i v sobotu večer, v Austrálii zavádějí tukovou daň a v Česku pořád klesají úroky hypoték. A zápis do katastru nemovitostí bude možná dražší.

DESETNÍK 12/2003 (2.6.2003–14.6.2003)

Tak, a je to! Dlouhé čekání na to, jestli se naplní optimistické předpovědi, máme konečně za sebou. Naplnily se a výsledek referenda je jasný – 77,3 % pro vstup, 22,7 % proti, účast 55 %. Brána Evropy je otevřená a já z okna vyhlížím obzor, nad kterým vybuchují radostné koule mohutného pražského ohňostroje.

To nejlepší na celé věci je, že o osudu naší země jsme rozhodli sami. Poprvé v dějinách téhle země proběhlo o něčem referendum, poprvé lidé měli možnost hlasovat o něčem konkrétním bez toho, aby svým hlasem zároveň volili nějakou politickou stranu. Nikdo naštěstí nebude moci v budoucnu říkat, že se něco rozhodlo proti „vůli lidu“, tak jak se to stále ještě občas děje v souvislosti s rozdělením Česko-Slovenska.

Navíc díky tomu, že proevropská kampaň byla odborníky označena za nudnou, nicneříkající, nenápadnou, špatnou a nepřesvědčující, můžeme asi klidně říci, že se občané téhle země rozhodli sami podle svého. Samozřejmě, že jsme byli ovlivněni hlasem ostatních kandidátských zemí, které řekly své ANO již dříve, samozřejmě, že pravděpodobnost opačného rozhodnutí byla vzhledem k „dějinné nutnosti“ vstoupit téměř minimální, ale přesto silné potvrzení tohoto kroku je posilujícím sebeutvrzením pro všechny.

Překonali jsme nejistotu z nového a neznámého a odvážně jsme vsadili na nezaručený příslib lepší budoucnosti. Samotný vstup do EU, o němž už teď není pochyb, však štěstí nepřinese. Hodně věcí bude záležet na nás, na naší vůli a našich schopnostech. Pátkem třináctého naše rozhodování nekončí – každý den budeme stát před dalšími dílčími volbami o tom, jakou cestou se bude ubírat náš osud. Vše je v našich rukou a musíme být vděčni, že to štěstí máme. A zaplaťpánbůh, v Evropské unii o ně nepřijdeme. 



První zatěžkávací zkouškou bude už za pár měsíců reforma veřejných financí. O nutnosti reformy sice jen málokdo pochybuje (v minulém týdnu jsme na Měšci vydali článek o tom, proč reforma nutná je), nicméně těžké je se shodnout se na její formě a obsahu. Všichni by reformu chtěli, ale takovou, aby se dotkla někoho jiného.

Premiér Špidla už spojil svůj osud i celé vlády s osudem vládní reformy. V záloze číhá ODS, která chce představit svou verzi, kterou efektně pojmenovala jako Modrý úděl. Úděl modrého ptáka by měl být představen 20. června a vycházet by měl z myšlenky rovné daně ve výši 15 % (týká se daně z příjmu i DPH). Čeští konzervativci se cítí posíleni vládními kroky na Slovensku, je však otázka, jestli svůj nápad budou mít tak propracovaný jako sousedé na východ od nás.

Naštěstí česká ekonomika na tom není úplně špatně. Alespoň Češi si to zřejmě myslí a jejich nákupní optimismus pozvedl hrubý domácí produkt na 2,2 %, což je proti konci loňského roku zlepšení (tehdy byl růst 1,5 %). Utrácení domácností prý hodně pomáhá stále větší ochota k zadlužování, podpořená stále klesajícími úroky v bankách. Inflace po několika měsících nebyla záporná, ale přesně rovná nule a nezaměstnanost v květnu klesla na 9,4 %. 



Starosti se stavem hospodářství však mají po celé Evropě. Jedna z nejhorších situací je v Německu, kde museli sáhnout i k takovému pozoruhodnému kroku, jako je prodloužená povolená otevírací doba obchodů. Poprvé od 50. let, kdy byla omezení přijata (kvůli ochraně malých prodejců), mohou být obchody otevřeny v sobotu večer dokonce až do osmi hodin, aby spotřebitelé mohli více utrácet. Vida, a pak že v evropské konkurenci neobstojíme – u nás žádná podobná omezení neplatí a utrácet můžeme v některých obchodech třeba nonstop. Evropa se má od nás co učit (o evropských zvycích více v článku V EU se pracuje i o víkendu). 



Ministerstvo financí chce upravit výši některých správních poplatků, celý systém zjednodušit a část zisků převést ze státu na kraje. Praktickým důsledkem takového opatření bude zdražení některých položek, např. zápis do katastru nemovitostí by měl zdražit z 500 Kč na 600 Kč, vydání pasu z 200 Kč na 400 Kč, vydání řidičského průkazu z 50 Kč na 200 Kč. 



Nové nápady má i Ministerstvo práce a sociálních věcí. V poslední době se v Desetnících pravidelně věnujeme civilní službě. Nedávno v této věci opět došlo k posunu – Škromachovo ministerstvo ve své poslední zprávě týkající se civilní služby přináší nové zdůvodnění toho, proč by civilní služba měla zůstat zachována i po zrušení vojny. Podle názoru ministerstva by civilkáři byli po zrušení vojny zvýhodněni, protože by na rozdíl od svých kolegů vojenských odvedenců neměli ohlašovací povinnost (až do padesáti let). Tuto „pozitivní diskriminaci“ civilkářů chce ministerstvo řešit tím, že civilkáři na civilku nastoupí – ve zprávě je uvedeno, že na 12 měsíců.

Praktickým důsledkem takového opatření by bylo, že vojáci by jednou za čas bezbolestně splnili svou „ohlašovací povinnost“, zato civilkáři by ztratili rok života. Ministr Škromach tak konečně dal jasnou odpověď na to, jaký je jeho názor – civilní službu nechce zrušit za žádnou cenu, i kdyby to mělo civilkáře diskriminovat. Každý, byť irelevantní důvod se v nesmyslné argumentaci hodí. Přitom by stačilo, aby ohlašovací povinnost svého druhu byla zavedena i pro civilkáře (pro práce v zázemí). Avšak místo toho, aby úředníci vymysleli, jak zajistit, aby neziskové organizace přežili bez levné pracovní síly, hledají cesty, jak civilkáře co nejdéle vykořisťovat (postižení se mohou organizovat na koneccivilky.ak­tualne.cz/).



Poslední zprávou, která se nějak dotýká státního sektoru, je případ Union banky. Její klienti před parlamentem demonstrovali, aby jim byly vyplaceny peníze i nad úroveň pojištěné části vkladů. Samozřejmě, snadno se řekne, měli jste pojištěno jen 90 %, tak co chcete víc. Jenže ve světle odškodněných klientů kampeliček, jejichž důvěryhodnost byla mnohem nižší, člověk má pro klienty Union banky takové nějaké pochopení.

V souvislosti s Union bankou došlo k jednomu kurióznímu případu, o němž informoval ČRo Radiožurnál. Ještě před zavřením banky jedna klientka v bance zrušila svůj účet. Ovšem než stačila peníze vybrat, banka zkrachovala. Na rozdíl od ostatních klientů však prý nemá nárok na odškodnění z Fondu pojištění vkladů, protože o ní v bance nebyly žádné údaje (účet byl zrušený a peníze na ni prý čekaly v pokladně banky). A zdá se, že své peníze jen tak neuvidí, prý se musí obrátit na správce konkurzní podstaty a uplatnit svou pohledávku u něj.

Případ je to zvláštní, protože je hodně podivné, že by v bance žádné údaje o zrušeném kontu nezůstaly (už jen z důvodu kontroly, že účet byl zrušen správně), navíc klientčiny peníze v bance prokazatelně byly. 



GE Capital Bank, která výplatu klientů Union banky provádí, zkoordinovala své služby s pojišťovnou GEnerali. Banka tak rozšířila nabídku produktů a pojišťovna zase přišla k širší distribuční síti. 



Pokles úroků u hypotečních úvěrů neustále pokračuje – zatím poslední snížila sazby Raiffeisenbank o 0,2 %. Odloženo bylo prozatím spuštění nového systému podpory hypoték, který byl původně plánován na jaro, protože se Ministerstvo pro místní rozvoj neumí dohodnout s Ministerstvem financí. A když už jsme u bydlení – novinky se najdou i ve stavebním spoření.



Přidejme ještě dvě perličky na závěr. V Austrálii se rozhodli pečovat o všeobecné zdraví. Tamní lékařský svaz hodlá prosadit tzv. „daň z tuku“, která by byla uvalena na potraviny obsahující velké množství tuků či cukrů. Vyšší cena takových výrobků by měla Australany odradit (podobně jako u spotřebitelská daň cigaret) od nezdravého životního stylu. Obézních Australanů je prý totiž celých 60 %.

Naopak v Británii si prý můžete odečíst z daní investice do svého zevnějšku, pokud vás ovšem tento zevnějšek živí. Je sice hezké, že herečky, modelky, servírky nebo sekretářky díky tomu budou mít levnější poprsí, plné rty nebo tváře bez vrásek. Ovšem taková pravidla jen nepřímo dokládají sexistické nastavení celého systému – jestliže daňový úřad totiž uzná, že sekretářka skutečně potřebovala investovat kvůli své profesi do svého vzhledu, přijímá tím zároveň, že vzhled je pro výkon sekretářky nutným požadavkem. U herečky nebo modelky je snad něco takového pochopitelné, ale u servírky, prodavačky nebo sekretářky ne. 



Mějte se hezky, ať už jste hlasovali jakkoliv, nebojte se a těšte se do Evropské unie, a za dva týdny se opět s Desetníkem těším na shledanou.

Anketa

Byli byste pro rovnou daň 15 %?

8 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 20. 6. 2003 15:54