Hlavní navigace

Desetník: Dá se věřit českým bankám?

25. 2. 2003
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Padla další tuzemská banka, a to ještě před týdnem plná života rozjela mohutnou mediální kampaň. Znamená to, že si už nemůžeme být ničím jisti? Můžeme si vůbec dovolit ten hazard a svěřit nějaké bance své úspory?

DESETNÍK 4/2003 (10.2.2003–23.2.2003)

Dnešní Desetník, shrnující uplynulých deset pracovních dnů, měl původně vyjít v pravidelném čtrnáctidenním intervalu, tedy už včera. Bohužel, jak jistě víte, finančním světem zamávala nepříjemná kauza Union banky (více v článku Union zavírá pobočky), a proto zcela po právu dostal přednost aktuální článek přinášející první informační pomoc postiženým klientům.



Tématem číslo jedna, kterému se tento Desetník nemůže nevěnovat, je samozřejmě Union banka. Stránky nejrůznějších médií teď plní vášnivé diskuse o tom, kdo za to může a komu by se měla setnout hlava jako prvnímu – stejně ji prý dotyční viníci k ničemu nepoužívají. Slabým místem podobných diskusí je bohužel to, že jsou hodně neplodné a že se nedá doufat ani v alternativní početí ve zkumavce.

Mnohem užitečnější je přenést pozornost od příčin k důsledkům. Hodně se spekuluje o tom, že krach relativně zavedené banky otřese důvěrou v celý tuzemský bankovní sektor. Union banka sice pokrývala jen nějaká dvě procenta klientských vkladů (něco kolem čtvrt milionu lidí), ale vysvětlujte klientovi Union banky, který předtím střádal třeba u Moravia banky, že tentokrát by se s jeho penězi už nic stát nemělo. Navíc potenciálně ohroženi se mohou cítit i klienti dalších bank, už jen proto, „že i dneska se něco takového může stát“.

Ano, stát se to může. Před možností krachu není ochráněna žádná banka, stejně jako žádný podnik nebo stát. Ovšem nutné je počítat s pravděpodobností, s jakou může k podobné události dojít. A ta je v současné době velice malá.

Můžeme tedy dnes věřit českým bankám? Víra je v této souvislosti špatné slovo, lepší označení pro vztah k nějaké instituci by mohlo být slovo důvěra. S tím už se pracuje daleko snadněji a jako takovému mu lze i v současné situaci přitakat. Ano, současnému bankovnímu sektoru už lze důvěřovat, přesněji lze předpokládat, že nezkolabuje. Existuje pro to několik přesvědčivých důvodů.

Českým bankám lze důvěřovat především proto, že nejsou české. Po dokončené privatizaci všechny významné ústavy, které v tuzemsku operují, patří do zahraničních rukou nebo jsou jejich prodloužením. Za Českou spořitelnou stojí rakouská Erste Bank, za ČSOB belgická KCB, za Komerční bankou Société Générale, za Živnostenskou bankou italské UniCredito a majitelé Raiffeisenbank, GE Capital, HVB či Citibank se poznají už podle názvu; snad jen eBanka patří České pojišťovně, která však má silné zázemí ve finanční skupině PPF. U žádné z těchto bank nelze očekávat, že by mělo dojít k nějakému otřesu à la Union banka, protože Union banka teprve strategického partnera hledala, ale kvůli špatným úvěrům se jí ho nepodařilo najít.

Právě špatné úvěry a nezvládnuté financování 90. let je to, co dnešní banky už trápit nemusí. Své starosti totiž ochotně přenesly na státní kasu a očištěné a znovuzrozené se teď mohou věnovat radostné péči o klienty (není proto divu, že zrovna Česká spořitelna minulý týden nahlásila rekordní, šestimiliardový zisk za loňský rok).

Dalším argumentem pro relativní klid duše je skutečnost, že většina z výše uvedených bank nejenže má silného majitele, ale má také v zádech stát. Jsou totiž tak velké, že nemohou padnout, protože státní pomoc by vyšla vždy levněji (a proto by na ni došlo) než případný krach, který by rozsypal celou ekonomiku – což rozhodně nebyl případ Union banky.

A poslední, byť ne stoprocentní jistota – bankovní vklady jsou pojištěné. V případě krachu sice můžete přijít o 10 % úspor (samozřejmě, pokud váš vklad nepřekročí 25.000 euro, více viz Co čeká klienty Union banky), ale přece jenom to není absolutní katastrofa a beznaděj a dokážete se z takové rány dříve či později vzpamatovat. Zkrátka, s největší pravděpodobností by pád Union banky měl být úplnou tečkou za smutnou transformační etapou českého bankovnictví. 



Ještě než přejdeme k přehledu důležitých témat minulých dvou týdnů, měli bychom ubezpečit klienty Union pojišťovny vyjádřením jejích zástupců, kteří tvrdí, že pojišťovny by se pád Union banky neměl nijak dotknout. Tak snad mají pravdu. 



Vládní starosti s bydlením nemají konce – Ministerstvo pro místní rozvoj plánuje obnovení podpory hypotečních úvěrů. S trochou jízlivosti by se mělo dodat, že na to úředníci měli myslet zhruba před rokem a pro případ přílišného poklesu úrokových sazeb (v těchto čtrnácti dnes šly zase ještě níž) měli mít dopředu připravený scénář, jak pravidla pro vyplácení podpory zachovat, aniž by došlo k ročnímu výpadku. S případným novým modelem se totiž počítá až od ledna příštího roku, a tak lze očekávat, že ti, kteří nestihli získat podporu vloni a budou si brát hypotéku letos, se budou cítit velmi ukřivděni, když na podporu příští rok už nebudou mít nárok, protože o ni nelze žádat zpětně.

Ale nemůžeme chtít po ministerských úřednících, aby mysleli dopředu, zvláště když teď mají moře práce s tím, jak vysvětlit naopak to, co už bylo – na Ministerstvu pro místní rozvoj se totiž někam ztratilo celkem 2,5 mld. Kč. Hezká sumička.

A to ještě úředníci mají vymyslet, co provedou se stavebním spořením. Už se objevila několikátá verze návrhu, ale opět musíme počkat, jestli se prý zodpovědní pracovníci nakonec nerozhodnou svázat nárok na státní podporu s účelovým použitím naspořených peněz. Kdo by to do těch byrokratů řekl, že se zamyslí i nad takovou objevnou myšlenkou! Ale to by pak hrozilo, že se ze stavebního spoření stane opravdu stavební spoření, a nejsem si jist, jestli si to s ohledem na půlku národa a lobby stavebních spořitelen chudinci úředníčkové budou moci dovolit.



Na rozdíl od státních mají bankovní úředníci celkem bezstarostný život (samozřejmě, vyjma těch z Union banky). Česká spořitelna si spokojeně generuje již zmiňovaný rekordní zisk, Komerční banka zavádí s velkým halasem první čipovou kartu v republice a menší banky si už kanibalsky brousí zuby na pobočkovou síť své méně úspěšné Union kolegyně. Která z nich bude nejdravější?

Co do dravosti bude zajímavé pozorovat i skupinu Wuestenrot. Ta u příležitosti začátku poskytování hypoték konečně, byť se zpožděním, spustila upravené internetové stránky, takže už zájemci o hypotéku netápou v trapném vzduchoprázdnu.

Novou (zatím ještě ne zcela hotovou) podobu webu spustila i Česká obchodní inspekce, jejíž velmi užitečné kalkulačky splátek spotřebitelského úvěru můžete najít přímo na Měšci.



Reklamní akce
Docela zajímavé je sledovat zaměření reklamních akcí finančních ústavů. Například některé banky slibují odměnu za to, že k nim vložíte pár peněz navíc. Například, když si u Živnostenské banky založíte termínovaný vklad s hodnotou min. 100.000 Kč, získáte k tradiční sazbě úrokový bonus od 0,15 % do 0,25 % – tomu říkám zisk (nezdaněný)!

Podobně u Citibank můžete získat hrnek, kalkulačku, hodinky nebo dokonce fotoaparát, když si u ní založíte účet a vložíte na něj minimálně 50.000 Kč (přičemž pro získání fotoaparátu je potřeba minimálně 600.000 Kč). Takže prohrábněte slamník, za ten foťák to určitě stojí, no ne?

dan_z_prijmu

To stavební spořitelny jako by myslely hodně dopředu. Jejich hlavním cílem se totiž zřejmě stávají kojenci a nezletilí (kteří, jak známo, zpravidla do nemovitostí investují značné částky). ČMSS nabízí novorozeneckou prémii 300 Kč pro děti narozené do konce června při uzavření smlouvy s cílovou částkou aspoň 100.000 Kč. HYPO Sts zase odpouští dětem do 15 let poplatek za uzavření smlouvy (což už se docela pozná), pokud smlouvu uzavřou jejich rodiče, kteří také jsou – nebo se stanou – klienty spořitelny. Platí pro cílovou částku 250.000 Kč.

Modrá pyramida asi přes zimu zmrzla, protože na stránkách stále nabízí vánoční akce, zato Wuestenrot hraje o tři hlavní ceny v soutěži „Bydlete rok zadarmo“. Tři výherci mají šanci získat úhradu průměrných ročních nákladů na bydlení, uzavřou-li smlouvu do konce března na částku minimálně 150.000. Přičemž do konce března by také mělo skončit úrokové zvýhodnění 40 % pro dlouhodobě spořící klienty.

Důvěřujete českým bankám?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je výkonným ředitelem společnosti Internet Info, s.r.o. Je absolventem FF UK Praha. Profesně se věnuje marketingu, internetovému prostředí a financím.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).