Spočítejte si...

Zavřít

Desetník: Bude se regulovat!

Ministerstvo financí ukončilo diskusi s bankami. Výsledkem je 13 legislativních omezení - regulací a 12 oblastí, kde vyhrožuje legislativní změnou, pokud selže samoregulace. Jaký dopad bude mít krok Ministerstva financí na bankovní klienty? Prospěje jim?

DESETNÍK 68/2005 (17. 10. 2005 – 30. 10. 2005)

Turbulence na pražské burze

V uplynulých deseti pracovních dnech je pražská burza ne jako na houpačce, ale přímo na horské dráze. Nahoru, dolů, nahoru, dolů a ještě jednou dolů. Nejzajímavější bylo sledovat vývoj akcií Unipetrolu.

Zatímco v pátek před čtrnácti dny Unipetrol poklesl až ke 190 Kč, v pondělí, které zahajovalo bouřlivou dekádu, se vyšplhal ke 225 Kč – tedy růst přibližně o 18 % z pátečních minim. Aby toho nebylo dost, v úterý nedošlo ke korekci, jak by se mohlo očekávat po dvouciferném růstu, ale naopak krátce po otevření burzy akcie Unipetrolu vylepšily svůj rekord – vyrostly na 254,50 Kč! Přidaly tedy oproti pondělí dalších 13 %. Kdo nakoupil v pátek a prodal na vrcholu, vydělal během tří dnů (bez víkendu) slušnou třetinu (33,4 %).

Ale všechno má svou stinnou stránku. Kdo neprodal, může hořce zalitovat. Ještě týž den, krátce před koncem obchodování, nastal téměř panický výprodej. A když se prodává, cena padá. V případě Unipetrolu došlo k vymazání veškerého přírůstku, kterého v průběhu úterka dosáhl.

Středa příliš optimismu do krve býků Unipetrolu nepřilila. Další pokles zastavila až hladina 210 Kč – od maxim ztráta bezmála 20 %.

Dále napětí poněkud upadá. Přestože jsem sliboval turbulence až do konce minulého týdne, v porovnání s vývojem předminulého úterka jde o zcela klidné vody. Vždyť cena nahoru a dolů v rámci jednoho dne neurazí cestu delší než nějakých pět šest procent a zpravidla jeden růstový den střídá korekce o něco menší. Drobnými krůčky se dostává až do blízkosti 240 Kč, aby ve čtvrtek atakoval hranici 230 Kč a končil u 235 Kč.


Ministerstvo proti bankám: Bude se regulovat!

Diskuse je skončena. Ministerstvo financí připravilo celou řadu opatření, kterými chce zlepšit fungování bankovního systému a postavení klienta. Nebo si jen naplňuje politické ambice před nastávajícími volbami? To nechám na posouzení laskavých čtenářů. V každém případě je na stole třináct oblastí, které chce zregulovat zákonem. A dalších dvanáct zreguluje, pokud to neučiní banky samy… O které oblasti jde a co to bude znamenat pro zúčastněné strany?

  • Zákaz účtování poplatků za neuznanou reklamaci

Některé banky si účtovaly poplatek za neoprávněnou reklamaci. V době, kdy se rozvířila diskuse o poplatcích, většina z nich buď již tento poplatek neúčtovala, nebo ho postupně rušila. Poplatek sám o sobě může být skutečně překážkou podání reklamace ze strany klienta. Je ale třeba vytvářet zákon, který jeho účtování zakáže? Nebylo by lepší nechat to na tržním mechanismu?

  • Zákaz účtování poplatků spojených se zrušením účtu

V tomto případě je situace obdobná jako v předchozím bodě. Banky začaly houfně rušit poplatek za zrušení účtu, ale… přesto si řada z nich přijde při odchodu klienta na své. Mnohdy nestačí zrušit účet, ale musí se zrušit i všechny trvalé příkazy, inkasa… a za to se už často platí. Na druhou stranu – nevidí to klient, když si banku vybírá? Jsou ony pověstné dvě stovky skutečně překážkou přestupu z banky do banky? Řada odborníků tvrdí, že bariéry jsou spíše jinde. Jde tedy o princip? Ano, to je pravděpodobné. V takovém případě je ale regulace jen škodlivá – ať každý vidí předem, jak se k němu bude „jeho“ bankovní ústav chovat, když bude odcházet! Regulace jen setře tuto informaci…

  • Zákaz účtování poplatků za vedení účtu v době mezi zánikem a zrušením

Poměrně častá neřest českého bankovnictví. Vést účet ale banka mnohdy musí (nemusela by, ale je to nejsnazší řešení). Klient k němu ale buď nemá, nebo již nechce mít přístup. Tak proč by měl platit? Na druhou stranu… podmínky zrušení účtu jsou k dispozici již při jeho zakládání. A pokud ne, pak to ale není věcí samotného rušení účtu, ale poskytování informací.

  • Přikládání sazebníku ke smlouvě

Nevím, jak vám, ale mě u všech bank, u nichž jsem účet otvíral, byl sazebník k dispozici. Navíc jsem ho nejprve prostudoval, vybral jsem si účet a pak teprve uzavíral smlouvu. Že se poplatky s časem mění, je pochopitelné – a banky způsob změny poplatků dávají se smlouvou (nejčastěji všeobecné obchodní podmínky).

  • Informování o změně ceníku s dostatečným časovým předstihem – 1 měsíc

Zajímalo by mě, zda MF plánuje i stanovení, jakým způsobem budou klienti vyrozuměni. Na pobočce? Tam nechodím. S výpisem z účtu? Ten si nenechávám zasílat. Budou rozesílat samostatné dopisy? Psát SMS nebo telefonovat?

  • Možnost odstoupení od smlouvy s bankou v případě nesouhlasu s novým sazebníkem – tzv. ochranná lhůta (2 měsíce)

Zdá se, že v tomto bodě se MF inspirovalo u jedné banky z velké trojky, která deklaruje, že po změně sazebníku ji může klient bezplatně opustit. To bylo ještě v době, kdy si za rušení účtu účtovala. Ale… je pěkné, že budu moci odejít, ale jak jsem uváděl výše – poplatky za rušení účtu nejsou zdaleka jediným faktorem, který mne drží u mé banky. Možnost odejít v případě zdražení, s nímž nesouhlasím, je dobrá věc. Je kvůli tomu ale zapotřebí nový zákon? Navíc specializovaný na bankovní služby? Budeme mít obdobný i u telekomuni­kačních služeb? A u energií?

  • Možnost klienta odmítnout přikládání reklamy do výpisů z účtu

Opět – nestačila by aplikace současných právních norem? Nejsem si jist (nejsem právník), ale řekl bych, že nevyžádaná reklama je u nás řešena poměrně dobře. Když si jen vzpomenu, kolika institucím jsem musel dávat souhlas, aby mi mohly posílat informace, které jsem si u nich objednal před účinností antispamových zákonů… Nestačily by?

  • Minimální standardy reklamy na finanční služby

V tomto případě si nejsem jist, co si pod tím mám představit. Chce snad MF regulovat výšku přerostlého trpaslíka? Nebo zakázat bankéři vystavovat se před venkovní reklamou na tramvajových zastávkách? Bankovnictví je přeci služba jako kterákoli jiná, pouze více než jiné závisející na důvěře – a již dnes poměrně silně regulovaná. A oblast reklamy také podléhá řadě omezením. Např. o klamavé reklamě. Pokud banka klame, je již dnes postižitelná. Neklame-li, proč jí bránit ve fantazii?

  • Zřízení institutu finančního ombudsmana

Další funkce… proč raději nerozšířit pravomoci Finančního arbitra? Potřebujeme přeci spíše regulovat počty úředníků (které by ve své kanceláři ombudsman jistě měl)… nebo potřebujeme vytvářet křesla pro známé, příbuzné a vysloužilé politiky? Zodpovězení opět nechám na laskavém čtenáři.

  • Dlouhodobý systém vzdělávání obyvatelstva v oblasti finančních produktů, řízený finančním ombudsmanem

Výborně! Vzdělání je potřeba. Nebylo by ale lepší domluvit se s Ministerstvem školství a zařadit cosi jako „finanční výchovu“ už na základní školy? Banky nabízejí účty i pro školáky, a je tedy nejvyšší čas je vzdělávat. Krom toho, jistě by pomohla i Bankovní asociace, která se v tomto směru již nechala slyšet.

  • Zřízení jednotné databáze sazebníků a její vedení – později předání fin. ombudsmanovi

Jednotná databáze sazebníků je výborný nápad. Chcete si vybrat z běžných účtů? Nebo spotřebitelský úvěr? Nejvýhodnější úročení termínovaného vkladu? A finanční server Měšec není zdaleka jediným nezávislým institutem, který databázi poplatků má, spravuje a pravidelně vyhodnocuje.

  • Stanovení obsahu infolistů produktů (základní povinné informace o vlastnostech produktů)

Dostatek informací je k rozhodování jednoznačně třeba. Pokud mi nějaké informace chybí, tak se přeptám, pokud nevěřím tomu, kdo mi je podává, nechám si je přednést písemně (např. ukázat v sazebníku, ve všeobecných podmínkách apod.). Vy ne? A když nevím, na co se ptát? K tomu by mělo sloužit vzdělávání.

  • Sjednocení podmínek pro transparentnost podobných produktů

Nelehký úkol. Sjednocení terminologie se pod tím neskrývá – to zůstává ještě otevřené. Ale co se stane s balíčkovými produkty, to je otázka. Zruší se? Budou moci obsahovat jen vybrané služby? A kde zůstane variabilita a pestrost nabídky? Z čeho bude moci klient vybírat?

Dvanáct bodů má ještě projít samoregulací. Ministerstvo financí pouze říká, že pokud s výsledkem samoregulace nebude spokojeno, zreguluje je samo. Nechci to nazývat nátlakem. Zvláště proto, že uvedené body jsou z pohledu klienta přínosné:

  • Uvádění celkové ceny operací
  • Zpřístupnění sazebníků – aktuálních a zahájení tvorby „historie“ sazebníků
  • Informování klientů o konkrétních dopadech změn sazebníku (minimální standard)
  • Kodex práv klientů
  • Definice propočtů a ukazatelů – např. RPSN u hypoték
  • Definice Pravidel pro změnu banky a přestupní servis (zrychlení procesu změny banky pro klienta a nastavení technických parametrů převodu)
  • Garance výhodnosti balíčků oproti stejné kombinaci samostatných produktů
  • Závazek nenutit klienty k pořizování dodatečných produktů a služeb (které s hlavním produktem přímo nesouvisí), resp. zahrnutí jejich ceny do RPSN
  • Implementace evropských standardů pravidel ochrany držitelů platebních karet
  • Zvýšení povědomí klientů o zpracovávaných osobních údajích
  • Vytvoření analýzy srovnání regulatorních podmínek v jednotlivých sektorech
  • Vytvoření dlouhodobé Expertní pracovní skupiny pro bankovní sektor

Body, které Ministerstvo financí chce řešit legislativně nebo ponechat na samoregulaci, jsou z velké části pro klienta přínosné. Osobně se ale domnívám, že legislativní regulace není šťastným způsobem řešení ve prospěch klienta. Z toho též plyne má skepse v hodnocení oblastí vybraných k regulaci.

Anketa

Souhlasíte s regulací bankovních služeb podle Ministerstva financí?

8 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 1. 11. 2005 19:02