Názory k článku
Den, kdy se peníze staly bezcennými

Příjmy státu z daní se také zmenší, stát se bude dál zadlužovat. Situaci (bohužel) zřejmě nelze řešit na úkor dlužníků, když i ty nejbohatší státy jsou vlastně dlužníky a otázka je jestli ty dluhy jsou co do objemu ještě splatitelný. Lze ale zvolit „elegantní“ řešení a tou je buď celosvětová měnová reforma nebo hyperinflace, kdy se dluhy krásně rozplynou, dlužníci budou čistí a na střádálky a věřitele se udělá dlouhej nos.

Hezky řečeno.
A všichni se furt diví, když tvrdím, že nejjistější je mít na zahradě zakopaný hrnec zlatých a stříbrných mincí. Ty žádná inflace nesežere a státní bankrot jejich hodnotu spíše zvýší, protože ostatní peníze reálně pozbydou hodnoty a významu.

Ano, ale jelikož za ně dostaneš bezcenne papirky, je jejich použitelnost v době krize diskutabilní.

Proc chodit nazpatek 90 let, aby se nasel priklad zhrouceni meny, kdyz to same se stalo minuly rok ve Zimbabwe.

Tedy problem se tam roztacel poslednich par let, ale v lonskem roce to prasklo a Zimbabwe oficialne pozastavilo svoji menu a zacali pouzivat americke dolary a jihoafricke randy.

I oni zacinaji opet z nuly. Pritom jeste pred par lety to byla jedna z nejbohatsich zemi v Africe. Misto druhe svetove valky tam ale udelali nepovedenou pozemkovou reformu, ne nepodobnou stylu nuceneho clenstvi v mistnim JZD (coz bylo v rozporu s duchem kolektivizace zemedelstvi) zname ze zemi sovetskeho bloku.

> Misto druhe svetove valky

Misto prvni svetove valky …

Abychom ale nechodili za priklady daleko, staci se obratit na ceskoslovenske dejiny, konkretne na rok 1953, kdy vecer prezident Zapotocky oznamil, ze se zadna menova reforma nechysta, aby se lide rano probudilo do nove meny s vymetenymi bankovnimi konty …

Jen bych doplnil, že reformy byly v zásadě tři, po sobě jdoucí (1919, 1945, 1953). Kromě Wikipedie nabízí pěkné čtení také Cep (na některé články na Cepu odkazuje i Wikipedie).

Pro jednoduchost zde uvádím dva hlavní články na jejichž konci naleznete odkazy na články související.

František Vencovský: Tři měnové reformy pro jednu generaci
http://cepin.cz/…rednaska.php?…

Československá měnová reforma (1919)
http://cs.wikipedia.org/…%A1_reforma_(1919)

To sice ano, ale to byla měnová reforma, ne zhroucení měny. Ráno jste se probudil, vyměnil peníze a zjistil jste, že jste skoro na mizině, nebo že Vaše finanční rezerva je téměř nulová, ale měna fungovala dál.

Ono za chvíli bude něco podobného ve Venezuele. Před pár dny snížili hodnotu měny ze dne na den na polovinu a to je teprve začátek.

Dalším příkladem je Severní Korea, kde během 10 let byly 2 měnové reformy s praktickým vynulováním veškerých úspor.

Venezuela má přece jen jednu výhodu – velké devizové příjmy z prodeje ropy. Chávezovi stačí zkrotit výdaje na znárodňování (investory při znárodnění vyplatí) nebo si počkat na růst ceny ropy a má situaci pod kontrolou – inflace kolem 20% se v takových částech světa bere jako normální věc.
Myslím, že v severokorejci prakticky žádné úspory nemají – v horším případě jim výdělek stačí na holé živobytí, v lepším případě přebytky utratí někde na černém trhu, protože měnovou „reformu“ očekávají.

Dnes je jiná situace
1) Volná směnitelnost měn za tržní kurz – lidé a ekonomika nejsou otroky domácí měny
2) Centrální banky prakticky nezávislé na vládě – vlády nemůžou emitovat peníze
Na druhou stranu je pravdou, že dnes je emise peněz jednodušší – už nejsou potřeba tiskárny, protože peníze mají bezhovostní formu – stačí je prostě naťukat na klávesnici. Ve výsledku by to tedy mohlo být naopak – v hypotetickém případě hyperinflace by se lidé pravděpodbně začali zbavovat bezhotovostních peněz a začli by hromadit bankovky, které by pro něj byly cenější, protože „si na ně jde šáhnout“, případně si jimi lze (narozdíl od behotovostních peněz) alespoň zatopit :-) Takže hromadění bankovek při hyperinflaci – přesně opačný efekt, než by byl před 100 lety,

Tento scenar by ale predpokladal, ze cena papirove koruny bude jina nez te digitalni a to si centralni banky pohlidaji, aby se to nestalo.

Digitálních je mnohonásobek těch papírovejch, tak nemůže být cena stejná. Navíc kdyby všichni chtěli vybrat všechny úspory, tak by to okamžitě položilo i tu nejbohatší banku.

Je úplne jedno, že digitálnych je viac ako papierových, keď hodota obidvoch je nula.

Přes 100 lety inflace také postihovala různých způsobem bankovky a mince. Je to dáno velkým rozdílem nominální a reálné. Mince má reálnou hodnotu kovu v ní obsaženého, bankovka má reálnou hodnotu potištěného papíru a bezhotovostní peníze mají reálnou hodnotu 0.
Když přijde měnová krize a panika, virtuální hodnota, kterou centrální banka cejchuje všechny druhy peněz (nominální hodnota), zmizí a zůstane reálná hodnota … tzn. že kovová pětikoruna bude víc, než stokoronová bankovka a nebo milion bezhotovostních ko­run.

No nejjistejší je mít mince zlaté a stříbrné. Dnes se dají pořídit jednoduše a za cenu velmi se blížící burzovní ceně kovů.
Na tyto mince se hyperinflace nebude vztahova vůbec a otřesy typu státní bankrot jejich kupní sílu jen posílí.
Považuji za velmi rozumné mít ve fyzických drahých kovech cca 30% svých rezerv (je-li někdo skeptik, tak klidně i více). Ale je potřeba si uvědomit, že pouze fyzická držba kovu dává kýženou jistotu. Burzovní poukázka na zlato je opět jen papír.
Moje heslo je: „Na penzi si spořím v těch penězích, které v té době jako jediné budou platit“.
Kovy je jedna z mála forem majetku, které jsou na jedné straně vysoce likvidní, ale na druhé straně anonymní (stát nemusí vědět, že je máte – na rozdíl od akcií, dluhopisů, nemovitostí), takže na ně ani nemůže uvrhnout majetkové daně či je rovnou vyvlastnit.
http://www.silbermuenzen-goldmuenzen.de/…uer-Anleger/

… málo se ví, že cílem centrálních bank není udržení cenové hladiny, ale udržení inflace. Například naše ČNB si stanovila, že bude udržovat inflaci 2% ročně. Zdá se to sice málo, ale je to jako u složeného úrokování – každý další rok se základ zvyšuje a výsledkem zdánlivě konstatní veličiny je exponenciální funkce. Například úhrnná inflace dolaru za posledních 100 let je cca 2500% (na koupi spotřebního koše potřebujete 25krát více dolarů, než přes 100 lety).

Jenže ta inflace 2 až 3 procenta zhruba odpovídá zvyšování kvality spotřebního koše. Schválně si porovnejte spotřební koš dnes a před sto lety a zamyslete se, kolik by asi před sto lety stálo PC, televize nebo automatická pračka.

Spotřební koš bývá jednou za x let aktualizován. Je samozřejmé, že s dobou se mění – ono taky před těmi 100 lety spotřební koš neexistoval, měřítkem papírových bankovek bylo zlato. Ale to nic nemění na tom, že tu phrnnou inflaci můžeme vypočíst.
„Jenže ta inflace 2 až 3 procenta zhruba odpovídá zvyšování kvality spotřebního koše“ … to není pravda. Zkvalitňování spotřebního koše se projevuje deflací (při konstatní měnové zásobě) … tak jak tomu bylo například v 19. století. Zkvalitňování spotřebního koše má tedy naopak protiinflační e­fekt.

No hlavně to znělo jako že České národní bance nějak vděčíme za to zkvalitňování zboží v koši a proto ona má právo uvalit na nás dvouprocentní inflační daň…

Text Ústavy o ČNB – cílem ČNB je péče o cenovou stabilitu. Co to je „udržení inflace“? Inflační cíl ve výši 6% – 15% p.a. z 90 let min. stol. je „udržení inflace“? Cenová stabilita má širší pojem než jen inflace!!!
Hlava šestá
Česká národní banka
Článek 98

(1) Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu; do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona.
(2) Postavení, působnost a další podrobnosti stanoví zákon.

To sice ano, ale tím hlavním kritériem cenové stability je právě ta inflace. Inflace 10% ročně rozhodně není „cenová stabilita“, protože zdražuje opravdu vše.

jj, presne se to jmenuje cilovani inflace

Ještě upřesnim:
1) dolar dříve – peníze – po výměně v Bance – 1dolar/26 gramů stříbra.
2) dolar dnes – bankovka – po výměně v Bance – nic :-O

Pokud vím, dřívější inflace a zhroucení měny bylo vyvoláno v obou případech jak v Německu, tak u nás nedostatkem zboží na trhu.
Ovšem dnes máme krizi z nadvýroby a spíše chybí peníze. Podle mne je reálné řešení tak, jak to teď chystá Janota. Stát vydá dluhopisy, ty zkoupí občané a nakonec je odkoupí ČNB, která dotiskne nekryté peníze a umožní řízenou inflaci. Výsledkem bude pomalé oslabování koruny, která tak pomalu sníží váhu státního dluhu a oslabením koruny to zaplatíme to všichni.

Všichni ne. Zaplatí to ti, ke kterým se ty peníze dostanou jako k posledním (penzisti, gážisti) a nakupují už za inflací zvýšené ceny. Naopak vydělají na tom ti, kteří se k novým penězům dostanou jako první a nakupují za ještě nezvýšené ceny (tedy bankéři a velké firmy s úvěry, firmy napojené ná státní rozpočet, atd…).
Jde prostě o vysoce amorální antisociální přerozdělování.
Dále na tom vydělají dlužníci a prodělají věřitelé. Další amorální aspekt.
Prodělají na tom blbci, kteří věří tomuto státu a jeho měně. Neprodělají ti, kteří své úspory drží například v drahých kovech.
Každopádně zadlužování státu je špatné a následné inflační „řešení“ je ještě horší, sprostší a amorálnější. Místo abychom na kandelábry pověsily viníky dluhů a napříště stát osekali na minimum, tak to máme zatáhnout a držet hubu?

A řeči, že za krizi může nedostatek peněz? Větší nesmysl jsem dlouho neslyšel. Za krizi mohou dlouhodobě nízké úroky FEDu, naopak tedy vysoký příliv levných peněz, který způsobil vznik nemovitostní bubliny. Málo peněz? Koukněte se na vývoj M2: centrální banky tisknou nekryté (tedy falešné) peníze jako o závod.

No ať si myslí kdo chce co chce, státní dluhopisy pro občany tuto cestu otevřou a mně se zdá, že je to daleko morálnější než zvýšit a srovnat dosud nižší sazbu DPH jak to navrhuje ODS. TO je to co postihne zejména rodiny s dětmi a důchodce, neboť spotřební koš těchto skupin tvoří zejména komodity zařazené dosud v této nižší sazbě. Zatím co u středně a vysocepříjmových občanů podíl tohoto zboží ve spotřebním koši klesá. Je faktem, že cesta přes inflaci postihne zejména středněpříjmové vrstvy, které šetří v korunách. Ti bohatí už znají cesty jak se místní inflaci a znehodnocení úspor vyhnout. A ti s holými zadky zase našetřeno nemají.

A není správné postihnout právě rodiny s dětmi a důchodce?
Za deficit logicky mohou ti, kteří z něj čerpají! Ten, kdo pobírá dávky, odpory, dotace, dále samozřejmě všichni státní zaměstnanci, atd…
Je nesmyslem vinit z deficitu ty, kteří do rospočtu přispívají s tím, že údajně přispívají málo. Proč by měli více, když jiní nepřispívají, či dokonce z rozpočtu tyjí???
Je snad nějakou vinou mít ve spotřebním koši zboží s vyšší DPH, je snad nějakou zásluhou mít v koši zboží s nižší DPH? Proč by rozpočet měli zachraňovat ti první, když již nyní díky vyšší sazbě DPH platí nadprůměrně? Naopak ti, kteří utrácejí převážně za zboží s nižší DPH, jsou v podstatě dotování, parazitují na ostatních, většina z nich bude příjemcem daňových bonusů a sociálních dávek, již nyní zcela jistě neplatí dost, aby pokryli náklady na služby, které oni a jejich nevydělávající rodinní příslušníci čerpají (zdravotnictví, školství a další služby státu).
Toto je zlodějina a já hlasitě nabádám střední třídu, aby si to nenechala líbit! Snažte se všemožně minimalizovat své odvody a optimalizovat daně! Nekupujte státní dluhopisy, ani se neúčastněte státem organizovaného penzijního připojištění. Zbavujte se koruny a úspory mějte v něčem jiném (asijské akcie, zlato, stříbro, …) – pokud možno v něčem, co vám zlodějský stát nemůže zdanit či rovnou ukrást.

„A není správné postihnout právě rodiny s dětmi a důchodce?“ – koukám další blbec, kde je máma štětka, fotr německý Turek a od malička vyrůstal v děcáku…

No to byl argument hodnej vzdělance....

Ještě bych dodal další důvod pro hyperinflaci v meziválečném Německu a možná dokonce i ten nejpodstatnější – Lotrinsko.
Pro ty, co zeměpis moc nebaví – je to takový pruh země mezi Francií a Německem o které se tyhle dvě země přetahovaly již dávno před první světovou válkou – v držení ho měla chvíli ta, chvíli ona. Po porážce Německa připadlo Lotrinsko Francii s čímž se Německo nechtělo smířit a protože ho nemohlo obsadit vojensky, rozhodlo se k cestě „ekonomického odporu“. Vypláceli náhrady dělníkům (a mám dojem že i německým majitelům továren) za to, že nebudou pracovat / vyrábět a tím sníží ekonomický užitek z této oblasti. Pravděpodobně Německo předpokládalo, že se Francie z tohoto důvodu Lotrinska vzdá. Peníze na (VELMI MASIVNÍ) podporu samozřejmě nešlo získat jiným způsobem, než jejich vytištěním.

Pane Chrzi, vám by prospělo nějaké opáčko ze zeměpisu i dějepisu, protože nešlo o Lotrinsko (to připadlo po válce Francii, takže se tam platilo franky), ale o Porúří, které začala okupovat Francie, aby si vymohla na Německu placení reparací.
Bankovnictví a pojišťovnictví vám jde lépe :-)

Vam ten dejepis nejak jde. Blahopreji. Ja si ze skoly ani nepamatuji, ze by nam neco rekli o francouzske okupaci Poruri.

• Occupation of the Ruhr
• Inflation in the Weimar Republic

Ha, vedle. Mě dějepis nikdy nebavil, tohle mám z hospodářských dějin a zajímalo mě jen to, kde se mluvilo o penězích :)
Věděl jsem, že k hyperinflaci v meziválečném Německu přispěl „nějaký plácek mezi Francií a Německem“, kvůli kterému se tisky kvanta bankovek. Ony Porúří a Lotrinsko konečně od sebe nejsou až tak vzdáleny :)

po lopatě, co by to znamenalo pro mě, dělníka, který se v této matematice nevyzná? Rok 53 jsem nezažil, takže nemám zkušenosti. Jak dlouho to trvalo, znamenalo to u nás fakt takovou bídu, jak píše Remarque o Německu? O zatápění a připalování bankovkami jsem slyšel, ale stejně vám budu vděčný za vysvětlení, děkuju.

Babička nedávno vzpomínala, že peníze co měli lidé na účtech se měnily snad v poměru 1:100 a hotové 1:50.
V praxi to znamenalo že za starých 50 korun jsi dostal 1 novou. Ale v obchodech stál chleba 1 korunu pořád, jako dřív (ta koruna je příklad).
Tudíž úspory lidí byly zničeny, kde dřív měli 10000,– na účtě bylo najednou korun 100.

Aha, a co myslíte, má vůbec cenu v téhle době spořit, není lepší peníze hned vrazit do věcí, domu apod. ?

Sporiť má cenu určite, ale nie v štátnych bankovkách. Sporiť treba v zlate, striebre a podobne. Dom asi nie je veľmi dobrý na sporenie, ten je príliš na očiach a bez problému vám ho vezmú so zdôvodnením: „je nepredsa nemorálne mať dva domy, keď osatní nemajú žiaden“. Zlato sa dá predsa len ľahšie ukryť ako dom ;-)

Bylo to trochu jinak. Peníze byly přepočítávány v poměru od 5:1 do 50:1, průměrný přepočet za veškeré vklady ve Státní spořitelně byl cca 10:1.
Do nejhorší kategorie (50:1) spadala hotovost nad 300 Kčs a vklady složené po 16. 5. 1953. Ostatní vklady byly přepočítány:
do 5 000 Kčs 5:1, do 10 000 Kčs 6,25:1, do 20 000 Kčs 10:1, do 50 000 Kčs 25:1 a vyšší v poměru 30:1. Výhodněji (5:1) byly přepočítány vklady z podnikového spoření, zůstatky na účtech JZD a výhodnější kurz měly i vklady (některých ?) členů komunistické strany. Tzv. vázané vklady (z měnové reformy v roce 1945) byly zrušeny bez náhrady. Dluhy se přepočítávaly jednotně 5:1. Vzhledem k tomu, že směny hotovosti si zapisovala státní bezpečnost spoustu lidí ji raději ani nesměňovalo a peníze skutečně pálili.

Vliv to mělo i na ceny. Byl zrušen přídělový systém a systém dvojích cen. Konkrétně kilogram chleba před reformou stál 8 Kčs na lístek a 16 Kčs na volném trhu, po reformě jednotně 2,80 Kčs.

Měnovou reformu jsem nezažil (naštěstí), takže si můžu jen domýšlet jaký to mělo vliv na běžný život. Pro ty, co žili od výplaty k výplatě pravděpodobně žádný, možná i kladný (kromě dělníků z plzeňské Škodovky, která úmyslně vyplatila výplaty v předstihu). Spoustu základních potřeb zlevnilo. A ten, kdo neměl např. na auto před reformou na něj neměl ani po ní.

„Devastující“ vliv to mělo samozřejmě na střadatele. Pokud si např. někdo šetřil na nákup auta, nebo dokonce domu, tak to asi fakt bylo na to si hodit mašli. Stačil ale i jiný větší výdaj, např. pohřeb nebo narození dítěte (tu druhou událost jsme měli v rodině). Popř. rezervy, které si lidi vytvářeli na stáří. Naopak finančně méně zodpovědní lidé to mohli i přivítat.

Pamatuji si, že Jan Werich někde uvedl, jak se zajímavě vyhnul měnové reformě. Těsně před měnovou reformou kupoval ojeté auto od nějakého zahraničního diplomata (tuším americký velvyslanec) s tím, že měl v úmyslu to své prodat. Nějak to ale nezvládl (buď nestihl, nebo nenašel kupce) a tak na to nové auto použil své veškeré volné prostředky. Po měnové reformě neměl sice ani korunu, ale zato dvě auta :)

Podstata byla taková, že nové peníze byly v oficiálním kurzu 1:5, ale v tom si šlo vyměnit jen 300 korun. Zbytek se vyměňovalo v kurzu desetkrát horším (1:50), takže za své celoživotní úspory jste si nově pořídil už jen desetinu zboží oproti stavu před reformou. Ovšem dobře postavení komunisti si mohli vyměnit všechno 1:5, takže o nic nepřišli.
Je proto zcela mylný názor, že vedoucí komunisty 50. let nelze šmahem odsuzovat. Že prý někteří to nemysleli zle atd. Mysleli nemysleli, prachy měli, na rozdíl od zbytku populace. Co komunista, to zloděj.

čtenáři Zvědavce zmínili i mezinárodní přepočítíávací standard Big Mac.
Douglasovské peníze jsou sociálními kredity, kdy je opuištěn peníz emitovaný v podobě dluhu s pravidleným výnosem z emise peněz z titulu občansstvíí, Gesellovský je zrychlení oběhu velmi speciální technikou. Podsstatou je odhalení seigniorage jako příčiny, proč náklady na to, že tvůrce hodnot a společenského bohatství má v kapse peníze, činí 260% se všemi náležitostmi (pokud dám tvůrci hodnot místo +100 vlastně –100, obral jsem jej o 200% no a 60% to jsou ty úroky napočítané podle oběhu) . Rozumnáý reforma pro banky je pak přechod na islámské bankovnictví – totiž podíl na zisku až když je zisk emitován a o to lepší studium, zda bussines plány jsou relevantní, na čem stojí a zda je realizační tým erudovaný v tom, v čem deklaruje. Podstatou východiska z krize je takék klasická dohoda z Bretton-Woods – tehdy byly podporovány lidské aktivity opravdu širokospektře (včetně spisovatelů), a já myslím, že by nás potěšilo získat při té příležitosti opět nezávislé noviny plnící informační povinnost.

podstatné je uvědomit si, co k této hyperinflaci – tedy cyklu v edlo – stále se zvyšující monetární anémie ruku v ruce s dalším půjčováním za lichvářských podmínek. Naši politici bohužel nevidí ekonomiku jako polynomy, zůstali u grafů a také nyní hrozí, že peníze zůstanou jen v lichvě a spekulaci, kde je nízký počet oběhů a do oblasti výroby obchodu a směny se nedostanou, protože každý může sníst najednou jen jednu vepřovou kýtu..Samotné peníze se pak stávají virutální hříčkou v rukou loupežníků.

Zdravím,

Patrně jste nám chtěl něco zásadního, a podle mne i přínosného, sdělit.
Bohužel jste zvolil, dle mého názoru, špatnou formu. Začněte prosím obšírněji, po lopatě, tak aby to mohl pochopit „téměř“ každý.

P.S. Neznáte nějaký ucelenější zdroj informací o „Islámském bankovnictví“?

> Začněte prosím obšírněji, po lopatě, tak aby to mohl pochopit „téměř“ každý.

Myslim, ze autor odkazuje na teorii penez kdy je uprednostnovan jejich obeh radeji nez jejich drzeni a dale teorie, kdy objem penez neni konstantni (urcovany centralni bankou), ale je umerny objemu zbozi momentalne vyrabeneho (respektive prodavaneho/sme­novaneho) danou ekonomikou.

• Social Credit („Douglasovske penize“)
• Silvio Gesell („Gesellske penize“)

> Neznáte nějaký ucelenější zdroj informací o „Islámském bankovnictví“?

Wikipedia: Islamic banking.

Asi nejvetsi rozdil je zakaz uctovani uroku z pujcky. Misto toho je zavedena spoluucast na zisku z pujcky, coz podporuje tlak na to, aby pujcovane penize sly na projekty, kde je zarucen zisk (casto ve forme zaruceneho odbytu napr. konkretnich vyrobku), misto spekulativnich investic do financnich baliku (ktere vedly k soucasne celosvetove krizi).

Wikipedii jsem pochopitelně prozkoumal také, ale jen tu českou. Co se ekonomiky týká, dělá mi angličtina značné problémy. Není se ostatně čemu divit, v oblasti ekonomiky nerozumím kolikrát ani „česky“.

Zkusím se tím nějak probrat. V každém případě, díky.

Nepíše Remarque taky o našich budoucích penzích? Hodí se to i pro ně: „stát, tento imunní podvodník, který sám zpronevěřuje bilióny, ale který zavře každého, kdo ho připraví o pět marek, by si už vymyslel nějakou záludnost, aby je nemusel vyplatit.“

Samozrejme, píše o všetkých penziách vyplácaných v štátom tlačených obrázkoch historických postáv (respektíve mostov v prípade eura).

Tak mne napadlo, byla by míra zadlužení státu nižší, kdyby si stát půjčoval od lidí rovnou, dříve než u jiných státních bank?
Tím myslím, co kdyby stát financoval schodky v rozpočtu rovnou tím, že vydá státní dluhopisy. Nepoužil by tuto možnost až na řešení státních dluhů.

Obecně platí, že čím „kratší cesta“, tím efektivnější… Stát to ví moc dobře, protože právě takhle jsou rozkrádány (prý přerozdělovány) naše peníze. Navíc by si stát takhle nemohl půjčovat příliš dlouho, protože bychom oprášili vydle a sudlice…