Hlavní navigace

Dědictví aneb Můžete na dědictví prodělat?

17. 5. 2005
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Dědictví není spojeno jen s neočekávaným (či očekávaným) příjmem do rodinného rozpočtu, ale nese s sebou i nemalé náklady. Je potřeba zaplatit notáře, dluhy po zůstavitelovi, dědickou daň a mnoho dalších výdajů. Kdy se vám může stát, že na dědictví proděláte?

Posledně jsme si řekli něco o formách dědění (na základě závěti a ze zákona). Nyní se k uvedené problematice vrátíme bližším objasněním řízení o dědictví a úkonů, které se v jeho rámci provádějí.

Než přistoupíme k výkladu o řízení ve věci dědictví, je třeba připomenout, že Občanský zákoník formuluje tzv. dědickou nezpůsobilost, podle které nedědí ten, kdo se vůči zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům dopustil úmyslného trestného činu nebo zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitele. V takovém případě může dědit jen tehdy, pokud mu zůstavitel takový čin odpustil.

Řízení o dědictví se zahajuje u soudu. Příslušný orgán státní správy pověřený vedením matriky oznámí úmrtí ve svém matričním obvodu soudu příslušnému k projednání dědictví, což je soud v místě, kde měl zemřelý poslední trvalý pobyt. Soud zahájí řízení i bez návrhu, jakmile se dozví, že někdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého.

Soud musí zjistit, zda v evidenci závětí jsou evidovány závěť zůstavitele, listina o vydědění nebo listina o odvolání těchto úkonů a u kterého notáře nebo soudu je uložena. V předběžném šetření si opatří údaje potřebné pro zjištění dědiců a pro zjištění zůstavitelova majetku a jeho dluhů a zda dědici, jimž byl zůstavitel zákonným zástupcem, potřebují ustanovit opatrovníka. Zanechal-li zůstavitel závěť nebo listinu o správě dědictví, zjistí soud jejich stav a obsah; na dožádání soudu tak učiní i notář, který má závěť nebo listinu o správě dědictví v úschově. Soud učiní i další úkony ke zjištění majetku zemřelého.

Pokud je zjištěno, že zůstavitel nezanechal majetek, soud řízení o dědictví zastaví. Jestliže zůstavitel sice zanechal majetek, ale nepatrné hodnoty, může jej soud vydat tomu, kdo se postaral o pohřeb, a poté řízení zastaví.

Průběh dalšího řízení o dědictví

Pokud nebylo řízení z výše uvedených důvodů zastaveno, vyrozumí soud ty, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou dědici, o jejich dědickém právu a o možnosti dědictví odmítnout ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy byl dědic soudem o právu dědictví odmítnout vyrozuměn; tuto lhůtu může soud z důležitých důvodů prodloužit. Současně dědice poučí o náležitostech a o účincích odmítnutí dědictví.

Odmítnutí dědictví se může stát ústním prohlášením u soudu nebo písemným prohlášením jemu zaslaným. Dědictví nemůže odmítnout dědic, který svým počínáním dal najevo, že dědictví nechce odmítnout; k odmítnutí dědictví nemůže dědic připojit výhrady nebo podmínky; rovněž nelze odmítnout dědictví jen zčásti (tohle si beru, a tohle si nechte); taková prohlášení nemají účinky odmítnutí dědictví. Prohlášení o odmítnutí dědictví nelze odvolat. Totéž platí, prohlásí-li dědic, že dědictví neodmítá.

Musí se dědic bát dluhů?

Mnohdy dědic zvažuje, zda neodmítnout dědictví v obavě, aby nebylo zadluženo a na dědictví ještě neprodělal. Takové obavy jsou zbytečné, neboť dědic odpovídá za dluhy a přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele jen do výše nabytého dědictví. Je-li více dědiců, odpovídají za tyto závazky podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví.

Jestliže je dědictví předluženo, mohou se dědici s věřiteli dohodnout, že jim dědictví přenechají k úhradě dluhů. Taková dohoda podléhá souhlasu soudu, který zváží, zda neodporuje zákonu nebo dobrým mravům. Pokud se oprávnění dědici v takovém případě dědictví vzdali (což je velmi rozumné), stát, jemuž dědictví připadlo, odpovídá za dluhy a náklady pohřbu stejně jako dědic.

Podklady k rozhodnutí v řízení o dědictví připravuje notář

Dědici se se soudem v řízení o dědictví moc nesetkají. Za soud pracují notáři, s nimiž jsou dědici z pověření soudu při dědickém řízení v kontaktu. Notáři se sídlem v obvodu okresního (obvodního) soudu jsou soudem pověřováni úkony v řízení o dědictví podle rozvrhu, který na návrh příslušné notářské komory vydá předseda krajského soudu na každý kalendářní rok.

Notář připraví všechny potřebné podklady pro vydání usnesení soudu, návrhy na usnesení soudu a vyúčtuje svou odměnu a hotové výdaje. Náklady notáře ovšem nehradí stát, ale dědic.

Rozhodování soudu

Pokud dědictví náleží jedinému dědici, je mu soudem potvrzeno.

Pokud závisí rozhodnutí o dědickém právu na zjištění sporných skutečností, odkáže soud usnesením po marném pokusu o odstranění sporu dohodou účastníků toho z dědiců, jehož dědické právo se jeví jako méně pravděpodobné, aby své právo uplatnil žalobou. K podání žaloby určí lhůtu. Nebude-li žaloba ve lhůtě podána, pokračuje soud v řízení bez zřetele na tohoto dědice.

skoleni_15_4

Pokud je více dědiců, vypořádají se mezi sebou dohodou, která podléhá schválení soudu. Nedojde-li k dohodě (dědici se např. nemohou dohodnout, komu by měly připadnout jednotlivé majetkové části), soud potvrdí dědictví těm, jejichž dědictví bylo prokázáno podle dědických podílů (vytvářejí se tak spoluvlastnické vztahy, takže soud v žádném případě nerozhoduje, co konkrétně tomu kterému dědici výhradně patří – pokud tak neučinil výslovně zůstavitel v závěti).

<calculator id=„10“></cal­culator>

Problematika dědictví a řízení o něm zahrnuje i další otázky (např. postup v případě, kdy po projednání dědictví je zjištěn další dědic nebo naopak se zjistí, že dědicem neměl být ten, kdo dědil apod.), včetně vyřízení daně z dědictví. Ta s ohledem na rozsáhlá osvobození mnoho dědiců nepostihne; musí však splnit některé formální úkony ve vztahu k finančnímu úřadu. Na to by však měl dědice upozornit notář, který jediný si svoji práci nechá – nikoliv vzhledem k rozsahu úkonů, ale k hodnotě zděděného majetku – celkem slušně zaplatit. To jsou však již záležitosti, které přesahují rozsah našeho tématu; někdy se k nim vrátíme samostatným pojednáním.

Má stát právo vybírat dědickou daň? Připojte svůj názor!

Má stát právo vybírat dědickou daň?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Právník zabývající se legislativou v oboru trestního, správního a občanského práva. Má praxi v justici a státních orgánech.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).