Hlavní navigace

Dědictví aneb Jak napsat závěť

10. 5. 2005
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Spory o dědictví nejsou jen náplní amerických filmů, ale i soudních dvorů. Předejít sporům může i zůstavitel včasným a správným sepsáním závěti. Co nesmí v závěti chybět a co bude následovat, když bude poslední vůle sepsána chybně? Koho a za jakých okolností lze vydědit?

Přestože s problematikou dědění a dědictví se setkává téměř každý, praxe ukazuje, že ne všechno je v této oblasti jasné. Proto si tyto otázky sice ve stručnosti – ale přesto, s ohledem na rozsah právní materie – ve dvou na sebe navazujících pokračováních probereme.

Problematiku dědění najdeme v občanském zákoníku

V občanském zákoníku zjistíme, že se dědí ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů. Pokud nenabude dědictví dědic ze závěti, nastupují místo něho dědici ze zákona. Nabude-li se ze závěti jen část dědictví, nabývají zbývající části dědici ze zákona.

Z uvedeného vyplývá, že zákon dává přednost dědění ze závěti. Má to však jedno ale: Nezletilým potomkům se musí na základě závěti dostat alespoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Pokud závěť tomu odporuje, je v této části neplatná, nedošlo-li k vydědění uvedených potomků. Ti jsou tzv. neopomenutelní dědicové.

Připomínáme, že v případě neopominutelných dědiců jde výhradně o děti zůstavitele; pochopitelně je zcela jedno, zda zrozené v manželství či mimo něj. Naopak k nim nepatří manžel, a proto pokud zůstavitel odkáže svůj majetek s výhradou práv uvedených neopomenutelných dědiců někomu jinému než manželovi, je jeho vůle nezpochybnitelná a manžel nic nedědí.

<calculator id=„10“></cal­culator>

Jak se píše závěť

Zůstavitel může závěť buď napsat

  1. vlastní rukou,
  2. nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků,
  3. nebo ve formě notářského zápisu.

V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná. V závěti zůstavitel ustanoví dědice, popřípadě určí jejich podíly nebo věci a práva, která jim mají připadnout. Nejsou-li podíly více dědiců v závěti určeny, platí, že podíly jsou stejné. Společná závěť více zůstavitelů je neplatná.

Jakékoliv podmínky připojené k závěti nemají právní následky a jsou neúčinné. Nelze proto např. vnuka zavázat, že bude pokračovat ve zděděné dědově živnosti, že bude třikrát týdně pečovat o jeho hrob apod. Tato „přání“ (známá např. z detektivní literatury anglosaské provenience) mají proto u nás pouhý morální význam bez právní závaznosti a vynutitelnosti.

Vlastnoruční závěť musí být vlastní rukou napsána a podepsána, jinak je neplatná. Závěť napsaná v jiné písemné formě, tedy kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat.

Zůstavitel, který nemůže číst nebo psát, projeví svoji poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena a přítomnými svědky podepsána. Přitom musí před nimi potvrdit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Pisatelem a předčitatelem může být i svědek; pisatel však nesmí být zároveň předčitatelem. V listině musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho pravou vůli. Listinu musí svědci podepsat.

Osoby nevidomé mohou projevit poslední vůli též před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena.

Osoby neslyšící, které nemohou číst nebo psát, mohou projevit poslední vůli formou notářského zápisu, nebo před třemi současně přítomnými svědky, ovládajícími znakovou řeč, a to v listině, která musí být tlumočena do znakové řeči. V listině musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho pravou vůli. Obsah listiny musí být po jejím sepsání přetlumočen do znakové řeči; i toto musí být v listině uvedeno. Listinu musí svědci podepsat.

Svědky mohou být pouze osoby, které jsou způsobilé k právním úkonům. Svědky nemohou být osoby nevidomé, neslyšící, němé, ty, které neznají jazyk, ve kterém se projev vůle činí, a osoby, které mají podle závěti dědit. Závětí povolaný, ani zákonný dědic a osoby jemu blízké, nemohou při pořizování závěti působit jako úřední osoby, svědci, pisatelé, tlumočníci nebo předčitatelé.

Pokud jste to pečlivě dočetli až v tato místa, jde vám z toho jistě hlava kolem. Proto lze doporučit, aby v případě výše uvedených komplikovaných situací nebo tehdy, když si zůstavitel není jist, zda na podstatné věci nezapomněl (jde-li o závěť v níž se majetek odkazuje více osobám a jejich podíly jsou různě specifikovány, navíc jde o majetek značné hodnoty), byla užita třetí forma sepsání závěti, a to formou notářského zápisu.

Protože notářský zápis provádí kvalifikovaný právník – notář, nemusíte mít obavy, že jím provedený úkon by vykazoval nějaké právní nedostatky. Navíc vám notář při formulaci vaší vůle poradí a vysvětlí všechny podstatné otázky a souvislosti. Notáře musíte sice zaplatit, ale vzhledem k jeho jiným honorářům to zase tolik za tento úkon není (viz již publikovaný příspěvek v Měšci).

Neopominutelného potomka se lze „zbavit“

Zůstavitel může vyloučit z dědění svého potomka v rozsahu jeho neopomenutelných nároků formou vydědění. Nejde však o žádnou svévoli, neboť k tomu, aby vydědění bylo v souladu se zákonem, a tedy účinné, musí být splněny v zákoně stanovené podmínky:

Potomek

  1. v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech,
  2. o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl,
  3. byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku,
  4. trvale vede nezřízený život.

Vydědění musí být učiněno formálně stejnou listinou jako závěť; v listině však musí být uveden důvod vydědění. Zejména v tomto případě, kdy jde o naplnění slov zákona konkrétně doložitelnými důvody, je třeba doporučit, aby vydědění bylo učiněno formou notářského zápisu, u kterého je jistota, že notář pořizovateli vysvětlí okolnosti a podmínky tohoto právního úkonu.

Pokud osoba, která o vydědění rozhoduje, nechce, aby podle zásad stanovených v zákoně (viz další výklad o dědění ze zákona) nabyly dědického podílu děti vyděděného, musí to v listině o vydědění výslovně uvést; tyto děti ovšem již podmínky stanovené v zákoně pro vydědění splňovat nemusí.

Dědění ze zákona

V případě, že zůstavitel nezanechal platnou závěť nebo závěť nezahrnovala řešení otázky veškerého jeho majetku, stanoví občanský zákoník principy dědění ze zákona. To se odehrává v pořadí dědických skupin.

první skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel, každý z nich stejným dílem. Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. Jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným dílem jejich potomci.

Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé skupině manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, manžel však vždy nejméně polovinu dědictví.

Pokud nedědí manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí skupině stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti.

skoleni_15_4

Nedědí-li žádný dědic ve třetí skupině, ve čtvrté skupině dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele, a nedědí-li žádný z nich, dědí stejným dílem jejich děti.

Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu. O řízení, které k nabytí dědictví směřuje, si povíme v následujícím pokračování.

Sepsal/a jste poslední vůli?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Právník zabývající se legislativou v oboru trestního, správního a občanského práva. Má praxi v justici a státních orgánech.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).