Daňové trestní delikty: Tleskat či „americky“ trestat?

Šizení na daních či falšování kolků, to je oblíbený sport nejen v ČR. Poškozuje toto chování někoho? Měli bychom „daňové šizuňky“ trestat? A pokud ano, jak?

Lidé, co nepřiznávají své daňové příjmy podléhající zdanění a tím neoprávněně snižují svou daňovou povinnost, se mnohdy cítí jaké bossové, co přechytračili státní aparát. Někteří dokonce, zpravidla pod dávkou určité rozjařenosti, se chlubí tím, jak to tomu státu „zase natřeli“. Okolo pozorující „publikum“ mnohdy ještě obdivně „tleská“.  

Co však znamená to, resp. co se stane, když do státní pokladny „nepřijdou“ finanční prostředky, které jsou získávány především z výběru daní? Čtěte také: UFO již nečekejte, přijde Finanční správa ČR

Bumerang zasáhne každého

Nedostatek financí ve státním rozpočtu znamená, že stát přestává mít peněžní vstupy pro financování těch služeb, které má svým občanům garantovat. Síla státu se nejvíce projevuje v tom, jaké nabízí svým občanům sociální služby a jistoty (sociální síť). Říká se, že „v nouzi poznáš přítele“ a obdobně toto platí i ve vztahu ke státu. Jak? Jednoduše: „v sociální nouzi poznáš sílu státu“. V čem spočívá síla státu? Právě v tom, jak se dokáže postarat o lidi, kteří se ne vlastní vinnou, dostali (či dostávají) na „sociální dno“.  

Vytváření sociální sítě (dotované i ze sociálního pojistného, tj. zdravotního pojištění a plateb na sociální zabezpečení) je samozřejmě velmi drahé (mj. v rámci mandatorních výdajů) a čím více je státní kasa prázdná, tím méně se poskytuje sociálních služeb a jistot, resp. jejich rozsah (např. důchodů, nemocenské, různých dávek a pomoci v hmotné nouzi apod.).

Ztratilo se vám dítě, najděte si ho sami

Policejní složky, jakéhokoliv státu, nejsou zpravidla mezi některými občany oblíbené. Samozřejmě, že nelze očekávat od lidí, které policie „prohání“, že ji budou „milovat“. Někdy se může i někomu zdát, že vlastně policie, resp. její početní stav, je příliš velký. Všechny tyto názory se zpravidla objevují pouze do toho okamžiku, kdy se někomu ztratí dítě či dojde k násilnému přepadení někoho z blízkého okolí. 

Lidé, kterým policie „vrátila“ ono ztracené dítě či kolem jdoucí policista pomohl zachránit život (zdraví) někomu, kdo byl zrovna přepaden, vidí policii a její práci v naprosto jiném úhlu pohledu. Kdo bude hledat ztracení dítě a pátrat po něm, když policie nebude mít dostatek finančních prostředků na mzdy a techniku? 

Proč platit, když se to pak stejně rozkrade 

Jistě, častá námitka, proč přispívat do státní pokladny (platit daně), když to pak „někdo“ rozkrade? Příklady plýtvání státních peněz, na které např. novináři upozorňují, je spousta. Předražené veřejné zakázky, nevyužívání množstevních slev, vysoké platy pro vyvolené… a mnoho dalšího. A když na to někdo, kdo pracuje „pro stát“, seriózně upozorní, tak si to mnohdy „pěkně odnese“. Přesně ve stylu „každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán“. Máme tedy platit daně, a tím jakoby zároveň vlastně přispívat „politickým kmotrům“ na jejich bankovní účty? 

Zkusme změnit, již podruhé, úhel pohledu a podívat se na to všechno trochu optimisticky. Rozhodně ne každá koruna, co přijde do státního rozpočtu, se neefektivně „rozplyne“. Říci, kolik procent peněz vybraných z daní se „využije“ tam, kde to není opravdu potřeba, je velice těžké.

Reálně změřit neefektivnost, vzniklou z jakéhokoliv důvodu (příčin), lze pouze v případě, že ji přesně identifikujeme. Pokud si ponecháme optimistický pohled, pak se lze, možná trochu směle, přiklonit k 70% efektivnosti ve vztahu k rozděleným peněžním prostředkům ze státního rozpočtu.

Proč 70 %? Jsou-li peníze efektivně rozděleny (spotřebovány), pak to znamená, že tyto finance přispěly k těm aktivitám, které běžní lidé požadují od státu a aktivně využívají. Kvalitnější zdravotnictví, doprava, bezpečnost, kultura, životní prostředí… ¨

Pokud jste na 100 % spokojeni se službami, které jsou garantovány (více či méně) státem, pak to znamená, že stát na 100 % finance rozděluje správně. Samozřejmě, že potřeby lidí jsou velmi individuální a někdo může být spokojen se vším, i když je případně státní kasa totálně „rozkradena“ a peníze se rozdělují „podle nálady“. Osobně se tedy přikláním nyní k 70 %. Čtěte také: Daňová exekuce: Co si exekutor (ne)může dovolit?

Co takhle nápis na záda?

Soudnictví v USA, resp. rozhodování některých tamních soudců, může připadat někomu v ČR komické. Myslím si však, že některé tresty, které se rozdávají v USA, nemusejí být (zůstat) pouze teritoriální záležitostí. Velice jsem se pobavil, když jsem si nedávno přečetl na servu seznam.cz to, že „…řidička, která v Clevelandu v americkém státě Ohio vjela na chodník, aby se vyhnula školnímu autobusu, bude muset za trest stát na místní křižovatce a držet nápis varující před idiotskými řidiči… bude takto muset stát od 07:45 do 08:45…“.  Mají takovéto tresty zůstat pouze „americkými“? Proč? 

Alternativní „americké“ tresty za daňové delikty

Dovedete si představit např. konkrétní „americké“ alternativní tresty za daňové delikty v ČR? Uvědomme si však, že alternativní tresty (samostatné) se ukládají pouze u méně závažných trestných činů. Trestné činy hospodářské, resp. trestné činy daňové a poplatkové, podle § 240 a násl. trestního zákoníku, se rozlišují v základní rovině na 3 oblasti (tj. bez padělání či pozměňování např. kolků):

  • zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby (trest je šest měsíců až tři léta, nebo zákaz činnosti, popř. až trest deset let při škodě velkého rozsahu)
  • neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby, vše ke škodě ve větším rozsahu (trest až na tři roky, nebo zákaz činnosti, a dále peněžitý trest, popř. odnětí svobody až na osm let při „prospěchu“ velkého rozsahu)
  • pokud povinnost dodatečně splníte dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek, trestní odpovědnost zde zaniká
  • nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení (trest na dva roky, nebo zákaz činnosti, popř. až čtyři roky či peněžitý trest při značném rozsahu „škody“).

Jaké tresty je možno uložit? (celkový přehled)

  • odnětí svobody (nepodmíněný trest nebo podmíněné odsouzení např. i s dohledem)
  • domácí vězení (až na 2 roky u přečinů)
  • obecně prospěšné práce (50 až 300 hodin, u přečinů jako samostatný trest či jako „druhý“ trest) 
  • propadnutí majetku
  • peněžitý trest (od 2 000 do 36 500 000 Kč, např. u přečinů, kdy není uložen nepodmíněný trest OS)
  • propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty
  • zákaz činnosti (na jeden až deset let)
  • zákaz pobytu (neuplatňuje se na místo trvalého pobytu)
  • zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce (týká se „neukázněných“ fanoušků) 
  • ztrátu čestných titulů nebo vyznamenání
  • ztrátu vojenské hodnosti
  • vyhoštění (u cizinců).

Připomeňme si, že trestné činy se dělí na přečiny a zločiny. Přečinem jsou všechny nedbalostní trestné činy, a dále úmyslné trestné činy s trestem odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. Zločinem jsou pak všechny ostatní trestné činy s výjimkou zvlášť závažných zločinů (úmyslné TČ se sazbou nad 10 let).

U trestných činů, kde horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje pět let,lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen pokud by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby tzv. „pachatel vedl řádný život“. 

Uložení odnětí svobody nad tři léta je trest ze zákona nepodmíněný. 

Podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody (zkušební doba 1 až 5 let) se netýká výkonu ostatních trestů uložených vedle tohoto trestu (např. odnětí svobody + propadnutí věci).

Pokud budete hledat v trestním zákoníku či v jiném předpisu upravující trestní právo pojem „alternativní trest“, budete hledat zbytečně. Takovéto označení v zákoně neexistuje. Alternativní trest, resp. toto označení, je jakási „pomůcka“ pro obecné jazykové vyjádření trestání bez odnětí svobody (lidově označováno „natvrdo“ čili nepodmíněně).

U některých daňových trestných činů lze aplikovat alternativní trestání (samostatně či s dalším trestem) především ve vztahu k:

  • podmíněnému trestu
  • domácímu vězení
  • propadnutí majetku
  • peněžitý trest
  • propadnutí věci či jiné majetkové hodnoty
  • zákaz činnosti
  • obecně prospěšné práce.

Z výše uvedených alternativních trestů lze uložit jen ty, u nichž to zákon výslovně dovoluje (např. peněžitý trest či zákaz činnosti – viz. daňové TČ). Ostatní lze uložit pouze tehdy, pokud sice tato sankce u konkrétního trestného činu není uvedena, avšak jsou splněny další zákonem stanovené podmínky (např. propadnutí majetku či obecně prospěšné práce). Za jeden trestný čin lze tedy uložit i vedle sebe více druhů trestů.

Opět ta CEDULE

Pokud se tedy na závěr vrátíme k původní myšlence, udělování „amerických alternativních trestů“, je tedy možné již nyní takovýto trest uložit v ČR? Mám tedy na mysli trest, kdy si odsouzený bude muset na tělo (na určitou dobu) připevnit např. ceduli s nápisem „NEPODVÁDĚJTE NA DANÍCH“.

Možná určitý prostor, pro takovýto trest, nabízí § 62 a násl. trestního zákoníku, upravující „obecně prospěšné práce“. Odsouzený zde, podle tohoto ustanovení, provádí úklidové práce ve prospěch obce, státních institucí či obecně prospěšných institucí. Tyto instituce se musí zabývat např. vzděláváním, kulturou, charitou či sportovní činností. A právě kromě úklidu, může odsouzený konat i „jiné činnosti“ ve prospěch zmíněných zadavatelů práce. Položím tedy otázku: „je možné považovat nošení výše zmíněné CEDULE za jinou činnost, která vlastně šíří kladnou propagaci ve prospěch státní instituce (např. ministerstva financí)?“. 

6 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 31. 12. 2012 1:48