Daně před sto lety aneb na Švejka čekalo placení daně z velocipédu

Podívejte se zpátky v čase na to, kolik naši předci odváděli na daních do kasy habsburského mocnářství. Platilo se tehdy třeba dlažebné a v úvahu přicházelo zdanění kola.

Daně existovaly i v době, kdy chtěl dobrý voják Švejk bojovat „za císaře pána a jeho rodinu“. Clo za zboží, při překročení hranice mocnářství, daň z piva, masa, daň petrolejová, daň rentová a daň z honebních nebo rybářských lístků, jsou příklady daní, placených v dobách Rakouska-Uherska. Mezi daně spadaly také poplatky za použití veřejných statků, ať už to bylo silniční mýto, mýtné, mostné, dlažebné, tržební, zdravotní, hřbitovní, stočné, vodné, domovské a měšťanské. Úvahy o změnách zemských daní se dotýkaly zdanění automobilů, velocipédů i přírůstku hodnoty nemovitosti.

Asi před sto lety vycházely v pražském nakladatelství Josefa Vilímka týdenní „sešity“ po 30 haléřích tehdejších rakouských korun. V jedné z knih, která byla v této edici vydána, byla kniha zabývající se tehdejším daňovým systémem a daněmi placenými v rakouském mocnářství. Jeden výtisk, dnes již značně zežloutlý a zničený, odkrývá již zapomenutý daňový systém rakouského mocnářství.

V první kapitole knihy Daně. Výklad účelu a systému daňového, zejména Rakouského její autor Josef Drachovský vysvětluje význam daní a důvod jejich vybírání. Drachovský o tom co jsou daně a jaký je jejich význam před sto lety napsal: Aby společnost lidská rozumným obmezením volnosti každého člověka umožnila co nejsvobodnější rozvoj jednotlivcův i skupin jejich, musí býti nutně organizována v celky, svazky veřejné, jejichž vrcholem, útvarem nejdokonalejším jest stát. Úkoly, jež jsou přikazovány státu a jiným celkům veřejným, jsou podle vývoje historického podle názorů doby rozmanité, ale vždycky k jejich vykonávání jest potřebí, aby státu a jiným oněm celkům veřejným byly dány k ruce služby osobní a prostředky hmotné.

Měšec radí: Ušetřete tisícovku ročně na bankovních poplatcích

Co jsou daně a jaký je jejich původ?

Josef Drachovský (1876–1961) byl univerzitním profesorem a jeho sto let starý výklad by se vyjímal i v dnešních učebnicích: Opatřování prostředků hmotných bylo v různých dobách různé: původně k cíli tomu stačil užitek z majetku veřejného nebo panovníkova, později však nikoliv, protože majetek tento se z různých důvodů tenčil, kdežto potřeby veřejné vývojem vzdělanosti a složitosti životní rostly. Bylo tedy třeba hledati jiné zdroje příjmů veřejných, a jedním z nich, původně zaváděným jen přechodně a na zkoušku, později však nabývajícím vždy větší trvalosti, všeobecnosti a rozsáhlosti, byly a jsou daně.

Na dalších řádcích pak Drachovský vysvětluje, že ve starších dobách bylo snahou vysvětlovat daně jako náhradu za hmotné i nehmotné prospěchy. Daně měly být vybírány jako ochrana a udržení bytí poplatníka, nebo umožnění jeho výdělečné činnosti. Podle Drachovského se ovšem toto vysvětlení naprosto nesrovnává se skutečností a s požadavky spravedlnosti. Existuje i další vysvětlení daní, spočívající ve vysvětlení mocenském: celek veřejný potřeboval prostředků hmotných, i uložil je odváděti všude tam, kam jeho moc sahala.

Daně přímé a nepřímé

Podobně jako dnes se již před sto lety rozlišovaly daně přímé a daně nepřímé. Spektrum placených přímých daní v prvotním přiblížení zaznamenává tento citát: Především v oboru daní přímých lze očekávati roční výnos daní reálních asi na 175 mil. K, daní osobních u daně výdělkové všeobecné 37 mil. K, daně výdělkové ze živností kočovných asi 200.000 K, daně výdělkové podniků veřejně účtujících 72 mil. K, daně rentové 12 ½ mil. K, daně osobní z příjmů (důchodové 93 ½ mil. K, daně z vyššího služného 4 ½ mil. K. Výčepní „zvláštní dávka“ lihová vynese asi 2 ½ mil. K.

Podobným způsobem jsou v odkazované knize komentovány i vybírané nepřímé daně: Z daní nepřímých, zejména spotřebních, možno uvésti u cla roční výnos asi 188 mil. K, daně lihové s připojenou daní na lisované droždí a s kontrolním poplatkem denaturačním 99 mil. K, daně pivní 74 mi. K., daně cukerní 158 mil. K, daně z olejů minerálních (petrolejové) 25 mil. K, daně z vína 14 mil. K, daně z masa 17 ½ mil. K, konečně pachtovné z propachtované potravní daně na čáře (akcízu) a jiné příjmy z této daně a dazio consumo asi 8 mil. K.

Daně státní, daně zemské a daně jiných celků veřejných

Mezi státní daně spadaly daně reální, tedy daně z nemovitostí. Platila se daň pozemková a daň domovní. Z pozemku, který nesl nějaký výnos, musela být zaplacena pozemková daň. Osvobozeny byly kupříkladu pozemky postižené živelní pohromou, vinohrady postižené révokazem. Domovní daň se platila z budov určených k lidskému obývání, mohla být placena také v podobě daně činžovní nebo třídní. Také zde existovala osvobození, například v případě budovy déle než rok neužívané existovala možnost osvobození od této daně. Osvobození měly také novostavby a budovy nebo části neobydlené.

Podniky byly zdaňovány daní výdělkovou všeobecnou a daní z živností kočovných. Daň se vybírala podle tzv. kontingentu (podobnou metodikou se tehdy určovala i daň pozemková). Na počátku bylo určeno, že je zapotřebí vybrat jistou celkovou sumu, a tato suma představovala kontingent. Stanovení daně odvozením od kontingentu fungovalo způsobem tímto: Kontingent se dělí komisí kontingentní ve Vídni na jednotlivé společnosti, a to s přiměřeným zřetelem k dani předepsané členům společnosti v minulém období. Společnosti se pak tvoří rozdělením poplatníků do 4 tříd podle daně posledně placené (…). Poplatníkem jest provozovatel podniku a daň požívá přednostního zástavního zákonného práva na podniku a budovách podniku věnovaných (…). (…) berní referát nebo berní správa rozdělí skutečný kontingent a výsledek oznámí poplatníkům platebním rozkazem. Vedle těchto daní podniky platily 10% daň z čistého zisku.

Daň rentová čili úroková byla uložena na renty, tedy příjmy plynoucí z nějakého alespoň poměrně stálého pramene, který nesouvisel s přímým přičiněním příjemce. Další placenou daní byla daň důchodová neboli daň z příjmu. Daň se vyměřovala podle vzestupných sazeb (progresivně) a činila od 0,6% do 6%. Důchod do 1600 K ročně byl od této daně osvobozen, podobně jako vojenské aktivitní a mobilizační požitky. Kdo měl příjem do 2000 K, nemusel daňové přiznání podávat. V případě, kdy rodinu tvořil jeden až dva členové, pak se daň zvyšovala o 10 nebo 15%. Vedle daně z příjmů existovala daň z vyššího služného. Této dani podléhaly služební platy od 6400 K výše.

Celá řada daní, která dnes jsou řešena daní spotřební a daní z přidané hodnoty, nesla tehdy své označení, odvozené od předmětu zdanění. A tak mezi jiné státní daně spadala zvláštní dávka z výčepu a prodeje pálených lihovin, daň cukerní, daň lihová a daň mladinková, která byla způsobem zdanění piva. Existovala daň z masa, daň z vína, daň petrolejová a clo na dovážené minerální oleje. Clo bylo vybíráno při překročení celní čáry shodující se s hranicemi mocnářství. V případě uzavřených měst byla uplatňována daň potravní.

Vedle výše popsaných státních daní daně existovaly daně zemské, ať už to byly dávky z piva, hudebné placené v případě pořádání tanečních zábav, daně pozůstalostní, daně z lístků honebních nebo rybářských. Existovaly také návrhy na nové zemské daně, ať už to byla daň z automobilů, kol (velocipédů), nebo přírůstku hodnoty nemovitostí.  O zemských daních placených v Čechách autor odkazované publikace hovoří takto: Ze samostatných daní zemských lze mluviti především o zemské dávce pivní (vynášela dříve v Čechách asi 13 mil. K) a hudebném (v Čechách výnos přes ½ mil. K), které vykazují značnější výnos.

Poslední skupinou daní, které se před sto lety musely platit, byly daně jiných veřejných celků. Uplatňovány zde byly přirážky ke státním daním přímým a Drachovský v odkazované knize upozorňuje na nebezpečné tendence zvyšování daňové zátěže: Úhrn přirážek může činiti i 1000 a více procent, což jsou zajisté poměry nanejvýš nezdravé. Povahy daňové často byly i různé poplatky za použití veřejných statků, ať už to bylo silniční mýto, mýtné, mostné, dlažebné, tržební, zdravotní, hřbitovní, stočné, vodné, domovské a měšťanské.

V oblasti daní celků veřejných byla před sto lety placena daň ze psů, existovaly dávky policejní a pozůstalostní. Daňové povahy byly také přirážky k výdělkové dani, vybírané ve prospěch obchodních a živnostenských komor, nebo úhradní příspěvky pojištěnců pro účely úrazové a nemocenské.

Daňové výjimky a úlevy vyskytující se před sto lety

Josef Drachovský v odkazované publikaci uvádí, že v tehdejší všeobecné daňové povinnosti bylo „v dobách moderních“ jen nemnoho výjimek. Takovými výjimkami tehdejších daňových systémů byly úlevy poskytované představitelům států, v případě monarchistických států i členům panovnické rodiny. Rovněž veřejní úředníci a zřízenci dosáhli na některé daňové výhody, podobně jako duchovní hodnostáři nebo rody šlechtické.

Daňové úlevy v oblasti přímých daní měly i osoby s nepatrným ročním příjmem. Odůvodňováno to tehdy bylo nezpůsobilostí těchto osob nést veřejná daňová břemena, například milosrdenství vůči chudákům. Podle názoru Drachovského takové úlevy byly ve skutečnosti poskytovány kvůli přílišným nákladům na výběr těchto daní od nízkopříjmových skupin. Výběr daní od těchto příjmových skupin byl totiž často nucený a mnohdy bezvýsledný.

Použitá literatura:

Drachovský, J.: Daně. Výklad účelu a systému daňového, zejména Rakouského. Nákladem Jos. R. Vilímka v Praze v edici Za vzděláním 

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 13. 5. 2010 15:26