Daně a co za ně

Stát po nás chce platit daně na každém kroku. Koupíte si rohlík a 5 % zaplatíte státu. Pořídíte si automobil, stát z něj má marži 22 %. K tomu platíte daně z každé vydělané koruny a nezanedbatelné jsou i další daně a poplatky. A co z toho?

Moderní stát potřebuje velké množství finančních prostředků, aby uživil sám sebe a zároveň mohl plnit úkoly, které mu na bedra svým hlasem uložili voliči. Potřebné finance získává jednak od korporací, jednak od občanů (do jaké míry břemeno daně dopadá na občana a do jaké na společnost, je otázkou hlubší ekonomické analýzy konkrétních případů).

Co stát chce

Pomineme-li daň z přidané hodnoty, kterou platíme jako poplatníci při každém nákupu, a spotřební daň alkoholických nápojů, tabákových výrobků a pohonných hmot, nejvíce nás zatěžuje daň z příjmů.

Daň z příjmů se platí takřka z veškerých dosažených příjmů (výjimku tvoří příjmy osvobozené od daně a příjmy vyňaté z předmětu daně; problematické je též odvádění daně z nelegálních příjmů a daňových úniků, což však je otázkou více kriminalistickou než ekonomickou) – ze závislé činnosti, z podnikání a jiné samostatně výdělečné činnosti, z kapitálového majetku a jiných.

Protože se výpočet daně počítá z celoročních příjmů a stát potřebuje financovat své výdaje průběžně, vybírá měsíční zálohy na daň z příjmů. Při ročním zúčtování daně se pak při výpočtu daňové povinnosti uplatňují v plném rozsahu rozličné odečitatelné položky od základu daně a nezdanitelné částky základu daně. Daňová sazba je závislá na výši příjmů a roste s příjmem (tj. je progresivní).

Daň z příjmů by však nestačila naplnit rozpočet na potřebnou mez. Stát využívá celého systému daní. V obecních rozpočtech například zůstává výnos daně z pozemků. Jedná se o stabilní příjem, neboť pozemky jejich majitel sice může prodat, ale nepodaří se mu je přesunout do některého z daňových rájů. Neplatí se ze všech pozemků – existuje řada osvobozených. Na rozdíl od daňového přiznání daně z příjmů, které vybraní jedinci musí podávat každoročně, se přiznání k dani z pozemků podává jen při významných změnách ve vlastnictví nebo stavu předmětu daně (tj. pozemku). Prohlédněte si sazby daně.

Stejnou stavbu jako daň z pozemků má i daň ze staveb – také zůstává obcím, v jejichž katastru se nemovitost nachází, stejná je četnost podání daňového přiznání a též je celá řada staveb osvobozena od daně. Jen sazba daně se počítá odlišně.

Změna majitele nemovitosti je rovněž podrobena dani. Její výše závisí na způsobu převodu nemovitosti a v některých případech na příbuzenském vztahu mezi nabyvatelem a převodcem. Převod nemovitosti lze uskutečnit v dědickém řízení, darováním a převodem nemovitosti.

Dědické dani se musí podrobit veškerý majetek v dědickém řízení, pokud se nejedná o majetek osvobozený od této daně. Podobně jako v dani z příjmů i zde můžete uplatnit zákonem stanovené odečitatelné položky. Před výpočtem daňové povinnosti je třeba zjistit, do jaké skupiny dědiců vás zákon řadí.

Sazba daně se liší podle příbuzenského vztahu též u daně darovací – ostatně i jejich výše je shodná. Před výpočtem daně se raději přesvědčte, zda předmět daně není osvobozen.

Dědictví ani dar nebývá nejčastějším způsobem nabytí nemovitosti. To si uvědomují i poslanci, a proto nezapomněli na daň z převodu nemovitosti, která se odvíjí od kupní smlouvy. Základem daně je vyšší z odhadní a prodejní ceny a je zdaněn jednotnou sazbou 5 %. Dokonce i v tomto komerčním případě změny majitele nemovitosti se setkáme s osvobozením od daně.

Výše uvedené daně jsou pouhou ukázkou státních příjmů. Nesmíme zapomínat na ostatní daně, cla, poplatky, komerční aktivity státu (ty však častěji bývají ztrátové), příjmy z privatizace (ty však pomalu, ale jistě vysychají), úrokové výnosy (ty však zpravidla bývají záporné) a mnohé další. Nikoli nepodstatnou složkou příjmů jsou i úvěry a rostoucí deficity.

Co stát dává

Stát, reprezentovaný vládou a místními samosprávními orgány, po nás nechce placení daní pro nic za nic. Z příjmů rozpočtů se hradí veškeré výdaje – budování a správa infrastruktury (silnice, železnice aj.), státní školy (možnosti spoluúčasti studentů se zvažují), zdravotnictví (spoluúčast již pocítil nejeden z pacientů), vnitřní i vnější bezpečnost (o čemž může hovořit nejeden civilkář), stabilitu nejen měny (jen letos přišla již na 40 mld. Kč) a bankovních systémů (za peníze takto vynaložené pořídilo by se nejedno letectvo) a mnohé další.

Významnou položkou státního rozpočtu je přerozdělování. Probíhá k těm, které stát považuje za potřebné, od těch ostatních. Smyslem transferů (převodů) je snížení nejistoty a zabezpečení slušných životních podmínek lidem v obtížných životních situacích.

Jednou z nejméně příznivých událostí je ztráta zaměstnání. Na podporu v nezaměstnanosti má nárok každý nezaměstnaný zaregistrovaný na úřadu práce, který v posledních třech letech po sobě jdoucích byl alespoň dvanáct měsíců zaměstnán (nebo provozoval činnost, která se započítává do času práce).

Ovšem ani někteří pracující nemají na růžích ustláno. Stát myslí i na ně, zejména když mají děti. Právě těm jsou určeny přídavky na děti, pro ně rodičové dostávají příspěvek na dopravu, díky nim dostávají rodičové sociální příplatek a rodiny vojáků základní služby zaopatřovací příspěvek a pří péči o ně má pečující rodič nárok na rodičovský příspěvek. Na děti je též vázáno porodné (které nemusí dostat jen rodič, ale též osvojitel děcka do jednoho roku věku) a samozřejmě dávky pěstounské péče.

Na přítomnosti budoucí generace plnoprávných občanů v rodině nezávisí nejen pohřebné, ale též příspěvek na bydlení.

Pouze čtyři dávky sociální podpory se váží na příjem rodiny – přídavky na děti, sociální příplatek, příspěvek na bydlení a příspěvek na dopravu. V těchto případech se porovnává příjem se životním minimem rodiny. Na ostatní sociální dávky má nárok každý občan.

Po čase práce nastává čas zaslouženého odpočinku. Celý produktivní věk platíme do průběžného penzijního systému, a kdo má štěstí a začne čerpat důchod brzy, dočká se i výplaty penze – současný systém totiž nedokáže pružně reagovat na stárnutí populace a nutně se dostává do krize. Proto je zejména pro mladé lidi vhodné spořit si na stáří například penzijním připojištěním (ale vhodné jsou i ostatní formy spoření – např. životní pojištění, stavební spoření, investice do podílových fondů a cenných papírů obecně, termínovaný vklad, spořící účet, vkladní knížka a jiné).

Ne každý má takové štěstí, aby se ve zdraví dočkal starobního důchodu. V případě vážného úrazu či nemoci má občan České republiky nárok na částečný či plný invalidní důchod. Pokud zemře jeden z rodičů nezletilých dětí, má druhý nárok na vdovský/vdovecký důchod po dobu péče o děti či do nového sňatku, děti získají sirotčí důchod.

Výpočet jakéhokoli z výše uvedených důchodů není vůbec snadný. S příjmem v jednotlivých letech se nejprve provádějí roztodivná kouzla, posčítají se, znásobí se záhadnými koeficienty a nakonec, po magické matematice, běžný občan dojde k penzi odlišné od výše, kterou mu vyplácí správa sociálního zabezpečení.

Přerozdělování a státní správa se týká přibližně poloviny hrubého domácího produktu. To znamená, že každá druhá vydělaná koruna projde některým z veřejných rozpočtů (státní, obecní aj.). Moderní společnost vyžaduje zajištění některých služeb státní mocí (např. školství, bezpečnost, jistota v podobě sociálních dávek apod.), je tedy nutné někde peníze vybrat – a k tomu slouží rozličné daně. Je jen na nás, voličích a občanech České republiky, jaké služby chceme zajistit od státu a jaká si zajistíme sami lépe.

Anketa

Myslíte si, že jsou státní...

9 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 18. 7. 2002 22:04