Spočítejte si...

Zavřít

Čtyři mýty, které budou vaši peněženku na dovolené mrzet

Kde je při cestě do zahraničí výhodnější měnit hotovost, kdy raději zaplatit kartou a ve kterých případech volit jiné způsoby?

Mezi veřejností se stále potulují různé mýty o používaných kurzech při směně hotovosti za cizí měnu a zúčtovacích kurzech na platebních kartách. Pokusím se v článku některé vyvrátit a na základě mých znalostí i osobních zkušeností poskytnout radu, kde je výhodnější měnit hotovost a kde zaplatit kartou či zvolit jiný způsob.

Mýtus první – valuty jsou dražší než devizy

Valuty jsou hotovost v cizí měně, devizy jsou bezhotovostní prostředky (na účtu, pohledávky a závazky v cizí měně). Porovnáte-li kurzy valut a deviz ve stejné bance, tak skutečně platí, že spread (rozdíl mezi nákupním a prodejním kurzem) u valut je větší než u deviz.

Budete-li chtít nakoupit eura v hotovosti, tak za ně zaplatíte více, než když stejnou částku zaplatíte v cizině kartou (za předpokladu, že banka účtuje platby kurzem deviza-prodej, viz Mýtus druhý). Naopak když vám nějaké zbudou a budete-li je chtít bance odprodat, dostanete za ně méně, než když se např. rozhodnete směnit prostředky, které máte na devizovém účtu. Navíc k nevýhodnému kurzu zaplatíte ještě 1–2 % poplatek (zpravidla minimálně 50 – 100 Kč).

Některé banky (často mívá tuto akci např. Česká spořitelna) zvláště v letních měsících neúčtují poplatek při prodeji (banka prodává, vy kupujete) valut, ale při nákupu se jim obvykle nevyhnete.

Devizový účet je jednou z možností, jak získat u banky výhodnější kurzy. Chcete-li zpět směnit cizí měnu, tak místo abyste ji směnili u přepážky, ji vložíte na svůj devizový účet (musí být ve stejné měně) a z něj pošlete korunový převod na váš běžný účet.

Obráceně, když budete chtít cizí měnu nakoupit, pošlete korunový převod na váš devizový účet, kde se částka převede aktuálním devizovým kurzem a následně provedete hotovostní výběr z devizového účtu. To vše by ale platilo pouze za předpokladu, že vaše banka nebude účtovat poplatek za vklad a výběr na devizový účet, což je velmi zřídka. Proč ale dělat takovéto obstrukce, když výhodněji koupíte valuty ve směnárně? Snad jen v případě nějakých exotičtějších měn, které ve směnárně neseženete.

O dva odstavce výše jsem uvedl, že za valuty zaplatíte více než za devizy za předpokladu, že porovnáváte kurzy u stejné banky. A v tom je jádro pudla. V řadě směnáren dostanete o hodně lepší kurzy, které jsou na hony vzdálené nejen těm bankovním valutovým, ale předčí i ty devizové. Často mají tak neuvěřitelně nízký spread, že se člověk diví, jak z toho mohou vyžít. Ale to je výhoda pro nás.

V dobrých směnárnách neplatíte ani žádné poplatky. U některých si můžete na jejich www stránkách stáhnout a na vlastní tiskárně vytisknout i kupon na VIP kurzy bez nutnosti nakoupit cizí měnu v objemu, který je pro daný kurz vyžadován (zpravidla začíná VIP kurz někde mezi jedním a dvěma tisíci EUR nebo jejich ekvivalentem v jiné měně).

Některé směnárny vám po prvním nákupu nad stanovenou hranici vydají VIP kartu, na základě jejíhož předložení dostanete příště VIP kurz i u menších transakcí. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit tyto směnárny:

Když jsem potřeboval eurové mince, tak jsem vždy uspěl v malé směnárničce na Jungmannově náměstí.

Z dalších se zajímavými kurzy mohu jmenovat např. Easychange – tu používám jako devizovou společnost, ale valuty jsem zde zatím nenakupoval, případně řadu směnáren v ulici Politických vězňů a v Opletalově (je jich tam několik).

Potřebujete-li nějakou exotičtější měnu, nespoléhejte se na to, že když jí má banka/směnárna v kurzovním lístku, tak ji bude skutečně mít, až si pro ni půjdete. Asi před týdnem jsem udělal tuto zkušenost s ukrajinskými hřivnami. Je tak dobré se telefonicky informovat a pokud to nabízí, tak si i potřebnou částku rezervovat. Banky tuto službu poskytují běžně, můžete si rezervovat i konkrétní nominály („velikost“ bankovek).

Mýtus druhý – platba kartou za středový kurz

Tenhle mýtus se ze všech drží opravdu nejurputněji a řada lidí se domnívá, že tomu skutečně tak je. Bance nikdo cizí měnu za středový kurz neprodá, ani ji od ní za tento kurz nekoupí, proto ani za tento kurz nemůže kupovat nebo prodávat dále.

Většina bank zúčtovává platby na platebních kartách svým vlastním kurzem deviza-prodej, pokud má danou měnu v kurzovním lístku. V případě, že danou měnu v kurzovním lístku nemá, je částka převedena na zúčtovací měnu karty (USD, EUR) a z té již kurzem deviza-prodej na české koruny.

Oproti minulosti jde o zlepšení, protože ještě před pár lety většina bank převáděla všechny platby na zúčtovací měnu karty, a to i když danou měnu měla v kurzovním lístku. Také už dávno neplatí, že VISA karty mají jako zúčtovací měnu USD a Maestro/Master­card zase EUR. Nyní je vše na dohodě mezi karetní společností a bankou i když převažují karty se zúčtováním v EUR.

Některé banky (specialista je na toto např. Raiffeisenbank) umožňují navázat kartu k devizovému účtu (případně k více účtům v různých měnách) a je-li platba v některé z měn, ve které je některý z navázaných účtů a je-li na něm dostatek prostředků, nedochází ke konverzi a platba je odečtena v originální měně přímo z devizového účtu.

Vyskytují se i zvláštní případy

Jednou z nejvýhodnějších karet na našem trhu je debetní karta vydávaná ke spořicímu účtu Axa (účet i karta jsou zdarma). Zde jsou platby zúčtovány přímo společností VISA, a to bez jakýkoliv příplatků ze strany banky. Tento kurz je velmi blízký kurzu středovému. Podobným způsobem zúčtovává platby Raiffeisenbank na svých kreditních kartách.

Zvláštní způsob volí u svých karet Citibank. Platby zúčtovává středovým kurzem, ke kterému ale účtuje poplatek 2 %, oproti ostatním bankách vychází tento kurz v průměru o něco hůře.

Nejtragičtější způsob konverze zvolila mBank. Platby v EUR jsou účtovány vlastním kurzem deviza-prodej (jeden z nejhorších na trhu, oproti středovému kurzu je o 2,5 % vyšší). U plateb v ostatních měnách je částka nejdříve převedena VISA kurzem na EUR, přidán poplatek 2 % a následně kurzem deviza-prodej z EUR na české koruny. Výsledná přirážka ke středu tak vychází přes 5 %, a to už je opravdu velmi mnoho.

Pozor na případy, kdy vám konverzi nabídne přímo obchodník při platbě (nazývá se to Dynamic Currency Conversion), částka je převedena na měnu, v níž je karta vedena. Sice vidíte na účtence přímo částku v českých korunách, ale konverzní kurzy bývají pro zákazníka velmi nevýhodné. Nejde o nějakou vstřícnost obchodníka, je k tomuto kroku motivován spoluúčastí na zisku z konverze. Proto si vždy dávejte pozor, co v terminálu při platbě kartou odsouhlasíte.

Mýtus třetí – lepší bankomat než směnárna

Při výběru kartou z bankomatu banky zpravidla účtují kurz stejným způsobem, jako při platbě kartou, ale k tomu zaplatíte ještě poplatek za výběr z bankomatu. Některé banky mají poplatek dvousložkový – jako pevnou částku za výběr plus procentní poplatek z vybírané částky (např. ČSOB s účtuje 80 Kč + 0,5 % z vybírané částky), jiné 1 složkový (Komerční banka si účtuje 1 %, minimálně však 100 Kč).

Často bývají zvýhodňovány výběry z bankomatů stejné finanční skupiny (např. u UniCredit Bank zaplatíte za výběr z bankomatů bank patřící do stejné finanční skupiny stejně, jako za výběr z domácího, což dle tarifu může znamenat i zdarma, u ČSOB vyberete ze stejnojmenných bankomatů na Slovensku za pětikorunu, atd). U studentských nebo naopak prestižních (gold, business,…) karet můžete mít v ceně karty i nějaký ten výběr ze zahraničního bankomatu zdarma. Před odjezdem na dovolenou se může vyplatit si zjistit informace, jaké podmínky má zrovna ta vaše banka a zda v plánovaném místě pobytu není nějaký ten zvýhodněný bankomat.

Pozor na to, že některým bankomatovým sítím není dost standardní mezinárodně dohodnutý mezibankovní poplatek za výběr a účtují si ještě další poplatek navíc (na výpisu pak vidíte, že jste vybrali o něco více, než jste skutečně vybrali). Na tento poplatek ale musíte být před výběrem upozorněni (ovšem stačí, když je to v místním jazyce v menu bankomatu). Pozor tak např. na síť Telebanco v turistických oblastech ve Španělsku, např. v souostroví Baleáry (Mallorna, Menorca, Ibiza).

Mýtus čtvrtý – tam, kde neberou karty, berte šek

Cestovní šeky mají tu výhodu, že jím můžete zaplatit i v případě, že obchodník nemá platební terminál a dokonce jím můžete zaplatit i někomu, kdo vůbec nemá smlouvu s bankou – správně vyplněný cestovní šek proplatí i soukromé osobě, které tak zaplatíte např. za benzín „uprostřed ničeho“.

Přestože šeky nakupujete za „výhodnější“ (viz Mýtus první) devizový kurz, nejsou výhodné ani pro vás, ani pro příjemce. Za nákup cestovního šeku zaplatíte poplatek (např. Komerční banka si účtuje 2 % min. 100 Kč, max. 2000 Kč) a stejně tak zaplatí poplatek obchodník, který si pak půjde šek do banky proplatit (dle ceníku jeho banky). Při vracení šeků, které vám zbudou, vás banka zkásne ještě jednou.

widgety

Z mých zkušeností bere cestovní šeky jen málo obchodníků (a u těch, kteří je berou, můžete zaplatit i kartou) a často si kladou další podmínky, např. vyčerpání celé (nebo alespoň podstatné části) hodnoty šeku a mnohem hůře usmlouváte nějakou tu slevu, kterou byste bez problémů dostali při platbě v hotovosti.

Jedete-li do země, která nemá volně směnitelnou měnu, je hotovost ještě užitečnější, protože můžete v obchodě směnit nebo nakoupit za výrazně lepší, tzv. černý kurz. Naopak platba kartou v takové zemi může být velmi nebezpečná. Ceny totiž mohou být uvedeny v USD nebo EUR, ale z karty stržené v místní měně, ovšem dle onoho „černého“ kurzu, vaše banka vám platbu ale samozřejmě zaúčtuje dle kurzu oficiálního.

Co doporučit závěrem

  1. Určitě si s sebou vezměte platební kartu, samozřejmě pokud možno takovou, která má výhodnější kurzy. Máte-li i embosovanou (reliéfní písmo, je možné s ní zaplatit na imprinteru, lidově řečeno „žehličce“), vezměte si jí s sebou taky. I když budete v místě, kde karty neberou, tak si zpravidla v případě nouze vždycky nějak zajistíte přepravu k nejbližšímu bankomatu či bance.
  2. Hotovost vždy s sebou. Ideálně drobné bankovky. V turistických letoviscích jsou často ceny ve stáncích, za lehátka a další služby přímo v EUR nebo USD a obchodníci vracejí zpět velmi neradi a často v domácí měně a v nevýhodném kurzu. Např. na Maledivách se místní měna kromě hlavního města vůbec nepoužívá a na jednotlivých ostrovech se platí pouze v EUR a USD (dle vlastníka daného hotelu). Já už vozím zásadně jen 5 EUR a 1 USD bankovky. Sice na mě v Dominikánské republice v delfináriu koukali divně, když jsem platil nějakých 200 USD v 1 dolarovkách, ale už se mi drobné bankovky mockrát hodily.
  3. Někdy je problém sehnat drobné bankovky v požadovaném množství. Na toto mám malý trik. Nesmíte přijít do banky/směnárny, říct, že chcete 300 USD a pak říct, jestli by to nešlo v jednodolarovkách. Odpověď bude, že nemají, nebo nedají. Na to se musí jinak: „Chci jednodolarovky, kolik jich máte“? „…tak to si je vezmu všechny“. Já si takto před dovolenou oběhnu všechny směnárny (ony jsou blízko sebe, pěšky je oběhnu tak za 20 minut), které jsem jmenoval v odstavci „Mýtus první“, a když nedám dohromady potřebnou částku jeden den, tak si to druhý den zopakuji. V jedné měli snad „bezedný“ trezor. Nejdříve jsem si řekl o 100 jednodo­larovek. Pán se ohnul, otevřel trezor a dal na pult malý paklík. Povzbuzen úspěchem, jsem se zeptal, jestli by tedy neměli ještě jeden a situace se opakovala. Po třetím úspěšném pokusu mi došly peníze, takže kolik jich tam měli celkem, jsem se nedozvěděl.
  4. Zajistěte si kontakt na někoho, kdo vám v případě nouze bude moci poslat peníze. Ideální službou je Western Union, která má pobočky snad úplně všude. Peníze je možné zaslat i tak, že k jejich vyzvednutí nepotřebujete ani osobní doklady (stačí udat heslo).
57 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 9. 12. 2015 14:11