Copak stát plodí děti, aby platil výživné?

Co obsahuje věcný záměr návrhu zákona o zálohovaném (náhradním) výživném z dílny MPSV a proč jej odmítnout?

Neplnění vyživovací povinnosti k dítěti, zvláště nezletilému, je bezpochyby vždy závažným problémem; materiální nedostatek může ohrožovat harmonický vývoj jeho osobnosti. Řada oprávněných dětí se od povinných rodičů výživného včas nebo dokonce vůbec nedočká, ačkoliv zanedbání povinné výživy je stíháno jako trestný čin. Čas od času proto přichází česká levice znovu a znovu s návrhem zákona o náhradním výživném. Tentokrát s ním přichází přímo stát prostřednictvím Ministerstva práce a sociálních věcí, vedeného sociální demokratkou Michaelou Tominovou Marksovou a naráží na odpor vicepremiéra a ministra financí Andreje Babiše (ANO). Čtěte také: Výživné na děti musí platit i podnikatel ve ztrátěJestli nechcete platit alimenty z 85 250 Kč, tak řádně prokažte své příjmy

Nejde o první pokus

Již několikrát došlo ke snahám upravit právně problematiku nehrazeného výživného. Do legislativního procesu se dostaly čtyři návrhy předložené ze strany sociální demokracie, z těchto zákonodárných iniciativ z let 2001, 2005, 2007 a 2009 se nakonec stal nejúspěšnějším ten z r. 2005, který byl zastaven až prezidentským vetem, které se pak již v souvislosti se sněmovními volbami nepodařilo přehlasovat.

Takový, jakkoli dobře míněný, zákon, vedený zajisté ušlechtilými myšlenkami, by však neměl (nikdy!) vstoupit do praxe. Nešťastným způsobem řeší následek, nikoliv příčinu problému. Nevhodně rozšiřuje sociální paternalismus státu, když převádí výlučnou a nezadatelnou odpovědnost otce či matky na stát. Nadto peněžitá pomoc nemá k příjemcům směřovat jen na základě sociální potřebnosti, jako tomu je nebo bylo u sociálních dávek, nýbrž by byla vázána na fakt neplnění rodičovské zodpovědnosti.

Býval tu sice příspěvek na výživu

Podle zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, se nezaopatřenému dítěti, které se považovalo za sociálně potřebné a ke kterému povinná osoba nežijící s dítětem v domácnosti neplnila vyživovací povinnost stanovenou jí rozhodnutím soudu, náležel (v letech 1992 až 2006) příspěvek na výživu dítěte ve výši stanoveného výživného, nejvýše však ve výši rozdílu mezi příjmem dítěte a jeho životním minimem.

Jak se domoci alimentů

Dlužné výživné lze vymáhat dvěma způsoby: cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekucí. V obou případech je ale nezbytné mít exekuční titul, kterým je především vykonatelné rozhodnutí soudu o stanovení výživného.

Soudní výkon rozhodnutí

Návrh na soudní výkon rozhodnutí lze podat k okresnímu soudu, v jehož územním obvodu má bydliště nezletilé dítě. V případě vymáhání dlužného výživného zletilých dětí je příslušný obecný soud povinného rodiče. Výkon rozhodnutí lze nařídit jen v takovém rozsahu, v jakém to oprávněný (resp. jeho zákonný zástupce) navrhl a jaký podle něj stačí k uspokojení jeho pohledávky (aktivita oprávněného je tak nezbytná), soud se však na návrh oprávněného může dotázat povinného na jeho majetkové poměry a v případě, že povinný odmítne poskytnout součinnost, může mu být uložena pořádková pokuta. Náklady na výkon rozhodnutí hradí povinný.

Exekuce

Nejčastější formou vymáhání dlužného výživného je exekuce dle exekučního řádu. Exekuční návrh se podává přímo zvolenému exekutorovi. V návrhu je nutné označit exekuční titul a dlužnou částku, není však nezbytné označit majetek povinného ani způsob výkonu exekuce. Exekutor, kterému došel exekuční návrh, požádá do 15 dnů ode dne doručení návrhu soud o pověření k provedení exekuce. Na vydání pověření má soud 15 dnů. Po doručení pověření zašle exekutor oprávněnému vyrozumění o zahájení exekuce zpravidla spolu s exekučním příkazem, kde specifikuje způsob, jímž bude provedena exekuce a vyzve povinného ke splnění vymáhané povinnosti (dlužná částka, náklady oprávněného, snížené náklady exekuce).

Nejčastějším a nejefektivnějším způsobem postihnutí majetku dlužníka jsou srážky ze mzdy, kdy pro vymáhání dlužného výživného lze srazit až 2/3 části čisté mzdy, která zbyla po odečtení nezabavitelné částky. Tip: Exekutor si od letoška ukrojí ze mzdy dlužníka víceOchrana zaměstnanců v exekuci se sníží 

Mezi další způsoby pak patří prodej movitých i nemovitých věcí a pro případy neplacení výživného na nezletilé dítě od ledna 2013 je také hojně využívaná exekuce pozastavením řidičského oprávnění (o tom v brzké době přineseme článek).

Trestný čin zanedbání povinné výživy

Jestliže nebude povinný rodič hradit výživné déle než čtyři měsíce, dopouští se tím trestného činu zanedbání povinné výživy dle ust. § 196 zákona trestního zákoníku. Čtěte: Nový trestní zákoník zvýšil tresty pro neplatiče výživného

Tři varianty řešení – třetí ještě horší než ta druhá, která je stěžejní

1. Zefektivnění exekuce

Varianta první řešení problému s neplacením výživného, kterou nabízí věcný návrh zákona o zálohovaném výživném, předkládaný MPSV, kterou lze přivítat a podpořit, obnáší zrevidování současné právní úpravy výživného, včetně jeho následného vymáhání, hledání slabých míst systému, zefektivnění fungování justice v této oblasti, zefektivnění způsobu vymáhání dlužného výživného soukromoprávní cestou, tedy zvážení možných kroků v rámci soudního výkonu rozhodnutí a exekuční činnosti a v neposlední řadě rozšíření spolupráce s orgány sociálně-právní ochrany dětí.

2. Placení výživného státem

Druhou variantou řešení, kterou odmítám, je přijetí zákona o zálohovaném výživném. V této variantě bude stát za předem stanovených podmínek a v zákonem definované situaci poskytovat zálohované výživné těm rodičům s dětmi, kterým se nedaří vymoci soudem stanovené výživné, a to ani cestou exekuce či soudního výkonu rozhodnutí.

3. Výživné se mění v sociální dávku

Třetí – nejnaříkatelnější – variantou řešení je rovněž přijetí zákona o zálohovaném (náhradním) výživném. V této variantě by stát za předem stanovených podmínek a v zákonem definované situaci poskytoval výživné těm rodičům s dětmi, kterým se nedaří vymoci soudem stanovené výživné. V této variantě by však nedocházelo k vymáhání poskytnutého zálohovaného výživného ze strany státu po povinném a zálohované výživné by se tak stalo jakousi nepojistnou sociální dávkou.

Varianta druhá i třetí předpokládá také personální posílení Úřadu práce ČR čili nárůst počtu státních úředníků a další platové náklady státu na ně.

4. Úřady budou více pomáhat lidem a za děti bojovat

Čtvrtá varianta, rovněž vcelku přijatelná jako varianta první, předpokládá rozšíření dosavadní působnosti orgánů sociálně-právní ochrany dětí na úrovni obecních úřadů obcí s rozšířenou působností při uplatňování nároků na výživné a při vymáhání dlužného výživného. Zatímco dnes tyto orgány poskytují rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu pouze poradenskou pomoc ohledně možného postupu při uplatňování nároku dítěte na výživné, včetně pomoci s podáním návrhu soudu, nově by měl obecní úřad obce s rozšířenou působností v zákoně založenou aktivní legitimaci k tomu, aby svým jménem nebo jménem dítěte přímo podával návrhy soudu na stanovení nebo zvýšení výživného, anebo návrhy na výkon rozhodnutí soudu, obdobně jako to již nyní činí krajské pobočky Úřadu práce ČR v případě výživného na děti svěřené do pěstounské, předpěstounské nebo poručnické péče.

Ministerstvo práce a sociálních věcí ovšem preferuje variantu druhou. U varianty druhé je navrhováno poskytování zálohovaného výživného v závislosti na příjmu oprávněné osoby a osob s ní společně posuzovaných, a to variantně dle koeficientu 2,4 či 2,7násobku životního minima žadatele a společně posuzovaných osob. Na alimenty od státu by tak dosáhla třeba domácnost, v níž žije rodič s čtyřletým a osmiletým dítětem, kteří mají měsíčně maximálně 16 848 či 18 954 Kč čistého. Spočítejte si: Sociální kalkulačka: životní minimum – výpočet

Vysoké náklady a prakticky žádná návratnost

Náklady na výplatu náhradního výživného odhaduje ministerstvo na 789 207 640 Kč v prvním roce účinnosti a 782 707 640 Kč v dalších letech. V těchto nákladech je rovněž zohledněna odhadovaná 3% finanční návratnost prostředků spojená s mechanismem zajištění následného regresu. Návratnost 3 % je opravdu směšná, takže nelze hovořit o reálném a účinném vymáhání výživného po povinných dlužnících. Při takovém odhadu, a že se ministerstvo ani nenamáhá předložit optimističtější, a snažit se o něj, vlastně vůbec nejde o variantu druhou, ale třetí, kdy se z výživného stává sociální dávka od státu.

Platové náklady odhaduje ministerstvo na 64 – 85 milionů Kč, v dalších letech pak na 58 – 78 milionů Kč. K uvedenému je třeba připočíst náklady spojené s vývojem agendového informačního systému pro náhradní výživné.

Stát děti neplodí

Žádný stát nikdy nezplodil a nezplodí dítě. Teprve, když rodiče z objektivních důvodů nemohou (ne pouze nechtějí) alimentační povinnosti dostát, nechť nastoupí stát! Ačkoliv i podle občanského zákoníku ještě předchází solidarita ostatních příbuzných: V rámci vzájemné vyživovací povinnosti předků a potomků je pamatováno i na děti, kterým v případě nouze a neschopnosti rodičů plnit mají materiálně pomoci prarodiče atp.

widgety

Rodič musí být zodpovědný za to, s kým zplodil dítě 

Člověk musí odpovídat nejen za to, že přivedl na svět potomka, ale též za to s kým. („Kondom v pravou chvíli lepší ombudsmana!“ „Lepší kondom před než zákon potom…“) Státu nepřísluší, aby nesl následky nevázaného a lehkovážného přístupu občanů k životu sexuálnímu, partnerskému, rodinnému; aby doplácel na neshody a naschvály rozhádaných, mnohdy rozvedených, rodičů. O živobytí, zdárný vývoj a zabezpečení dítěte se musejí primárně postarat rodiče, ledaže jim to objektivně nedovoluje stáří, nepříznivý zdravotní stav a jiné akceptovatelné důvody. Proč mají být dluhy neplatičů výživného placeny z daní otců a matek řádně výživné platících?

Stát a jeho představitelé by měli raději zaměřit své úsilí na další zefektivnění exekučního řízení. Vymáhání alimentů pro nezletilce je přitom možno preferovat, stanovit soudům a exekutorským úřadům nepřekročitelné lhůty pro realizaci předepsaných úkonů apod. Případné přijetí zákona o náhradních alimentech (a tím spíše, pokud by státem vyplacené výživné nebylo regresně vymáháno po neplatičích) by pouze potvrdilo nepřípustnou rezignaci a neschopnost státu zajistit oprávněným osobám výkon jim přisouzených nároků; přiznalo, že rozsudky jménem republiky jsou někdy jen bezvýznamným cárem papíru!

40 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 29. 10. 2015 5:52