Spočítejte si...

Zavřít

Co řekl soud k vracení bankovních poplatků doopravdy?

Se žalobou o vrácení poplatku za vedení úvěrového účtu před časem uspěl první klient. Podívejme se podrobněji na soudní rozhodnutí a jeho argumentaci.

První klient banky uspěl v ČR se žalobou na vrácení poplatků, které bance zaplatil v souvislosti s poskytnutím úvěru. Podívejme se podrobněji na soudní rozhodnutí a jeho argumentaci – více pohledem odborným, než tak, jak o něm, i trochu zjednodušeně, referovaly sdělovací prostředky.

Nutno jednak zdůraznit, že jde o zatím nepravomocný rozsudek soudu (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. dubna 2013, spis. zn. 25 C 261/2012), a jednak, že tento článek plně vychází z příspěvku trojice právníků advokátní kanceláře Glatzová & Co., s. r. o., kteří verdikt soudu – pokud je mi známo – jako první – veřejnosti podrobně přiblížili a okomentovali, když komentář k němu publikovali na odborném právnickém serveru. Z jejich komentáře jsem vybral a upravil pro čtenáře následující:

O co ve sporu šlo?

Mezi žalovanou bankou jako věřitelem a žalobcem jako dlužníkem byla v srpnu 2010 uzavřena smlouva o úvěru, ve které si strany mimo jiné dohodly, že žalobce je povinen za zpracování úvěru, za další služby spojené s úvěrem a s jeho správou hradit poplatky ve výši podle sazebníku, který byl součástí smlouvy. 

Žalovaná banka následně žalobci úvěr poskytla a v souladu se sazebníkem žalobci účtovala měsíční paušální poplatek za vedení a správu úvěru ve výši 150 Kč, který žalobce hradil. Následně, na základě žaloby podané v prosinci 2012 soud přiznal žalobci vůči bance nárok na zaplacení částky 4200 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které odpovídalo 28 zaplaceným měsíčním poplatkům za vedení a správu úvěru. Čtěte také: Soud rozhodl o vrácení poplatku za vedení úvěrového účtu. Slavit je zatím předčasné

Včera přibyl do série soudních rozhodnutí o poplatcích za vedení úvěrového účtu nový přírůstek. Obvodní soud pro Prahu 5 totiž zamítl žalobu na ČSOB o vrácení poplatku za správu úvěru. Podrobnosti najdete ve zprávě Soud zamítl žalobu o vrácení poplatku za správu úvěru

Právní argumentace soudu 

Soud především uzavřenou úvěrovou smlouvu pokládal za smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ust. § 52 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž současně zdůraznil, že obchodní podmínky a sazebník, které byly součástí smlouvy, nepředstavovaly individuálně sjednané smluvní podmínky. Na uvedeném skutkovém pozadí následně soud dospěl k závěru, že poplatek za vedení a správu úvěru byl v daném případě sjednán neplatně. 

Primární důvod neplatnosti soud spatřoval v rozporu s ust. § 56 odst. 3 písm. g) občanského zákoníku, který ve spotřebitelských smlouvách zakazuje ujednání, jež spotřebitele zavazují k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy.

Svůj závěr soud podpořil argumentem, že před uzavřením smlouvy neměl spotřebitel možnost získat z úvěrové dokumentace dostatečně určitou představu o daném poplatku a jeho konkrétním důvodu. Čtěte také: Právníci chystají „hon na banky“. Pozor, co podepisujete, může vás to přijít draho

Doslova k tomu soud ještě uvedl: Spotřebitel totiž v době uzavření smlouvy nevěděl, za co je mu vlastně poplatek účtován, a i podle jazykového výkladu formulace „vedení a správa úvěru“ lze dospět k závěru, že poplatek byl vytvořen a účtován jen za to, že žalovaná je s žalobcem ve smluvním vztahu (zjednodušeně řečeno je poplatek účtován, aniž by za jeho platbu žalovaná poskytovala jakékoliv konkrétní plnění klientovi a naopak jsou jím kryty náklady na vnitřní činnost žalované).

Je právní argumentace soudu správná?

Trojice právníků – autorů komentáře k rozsudku – advokáti Martin Dančišin a Libor Němec a advokátní koncipient Jan Veselý hodnotí rozsudek jako nepřesvědčivý. Konstatují ve svém komentáři, že jakkoli odůvodnění rozsudku čítá 17 stran, vlastní právní závěry jsou zhuštěny do jediného odstavce, aniž by zbývající pasáže tyto závěry nějak logicky rozvíjely. 

Ačkoli se soud přihlásil k inspiraci mimo jiné i v široce komentovaném rozhodnutí německého Spolkového soudního dvora, konkrétní právní závěry z něho nepřevzal. To pokládají autoři za správný přístup s ohledem na rozdílné okolnosti obou případů, když se zejména lišil předmět sporu (zdržovací nárok vs. nárok na vrácení bezdůvodného obohacení), právní základ (německá právní úprava transponující Směrnici volí podstatně jiný přístup než občanský zákoník), jakož i vlastní poplatek (německý „poplatek za vedení účtu“ oproti „poplatku za vedení a správu úvěru“, který byl předmětem sporu před českým soudem). Čtěte více: Každý se musí o zaplacené bankovní poplatky poprat sám, vzkazuje právník

Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách

Soud podle autorů správně vychází ze skutečnosti, že ust. § 55 a § 56 občanského zákoníku jsou provedením Směrnice Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách, jejímž účelem je pokus vyrovnat faktickou nerovnováhu kontrahujících subjektů určitými právními limity a přiblížit se tak ideálu rovnosti stran. Konkrétní právní limit, který za tímto účelem Směrnice používá, představuje právě zákaz tzv. nepřiměřených ujednání („unfair terms“), které nebyly individuálně sjednány ve spotřebitelských smlouvách. Směrnice tak v podstatě redukuje možný předmět dohody smluvních stran spotřebitelských smluv.

Z čl. 3 odst. 1 Směrnice vyplývá, že ujednání se považuje za nepřiměřené, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. 

Lze konstatovat, že ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku k definici nepřípustných ujednání přistupuje shodně. Vedle toho čl. 4 odst. 1 Směrnice obsahuje důležité výkladové ustanovení, podle kterého nepřiměřenost ujednání je třeba posuzovat s ohledem na povahu zboží nebo služeb, pro které byla smlouva uzavřena, a s odvoláním na dobu uzavření smlouvy s ohledem na všechny okolnosti, které provázely uzavření smlouvy, a na všechny další podmínky smlouvy nebo jiné smlouvy, ze kterých vychází. Jinými slovy, tato hlediska by měl soud při posuzování nepřiměřenosti smluvního ujednání vždy vyhodnotit. Čtěte také: Nekalé praktiky provázejí i hon na bankovní poplatky. Kdo na nich vydělá?

Nepřiměřenost poplatku za vedení a správu úvěru

V tomto ohledu je podle autorů Dančišina, Němce a Veselého zarážející snadnost, s níž se soud při svém hodnocení přenesl přes prokázanou skutečnost, že žalobce byl o existenci předmětného poplatku a jeho výši předem zpraven. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalovaná banka byla v tomto směru vůči klientovi zcela transparentní. 

Klient věděl, že po dobu splácení úvěru bude od něj banka tento poplatek požadovat, a při vyhodnocení její nabídky mohl tuto okolnost zvážit. S ohledem na povahu poskytovaných služeb, tj. dočasné poskytnutí peněžních prostředků, se nelze rozumně domnívat, že se klient při vyhodnocení nabídky banky mohl nezabývat právě finanční stránkou úvěrové smlouvy. Přesto úvěrovou smlouvu uzavřel a zavázal se hradit uvedený poplatek.

Jakkoli lze zřejmě se soudem souhlasit, že sjednání daného poplatku nespadá pod výjimku podle ust. § 56 odst. 2 občanského zákoníku (resp. čl. 4 odst. 2 Směrnice), nelze podle názoru komentujících právníků při hodnocení jeho přiměřenosti (férovosti) opomíjet komplexní pohled na danou smlouvu. Klient banku požádal o úvěr. Sporný poplatek byl součástí cenové nabídky banky, tedy podmínek, za nichž byla banka ochotna úvěr poskytnout. Je proto na místě klást otázku, zda by byla nabídka banky bez sporného poplatku formulována za jinak shodných podmínek? 

V této souvislosti považují za nedostatečný argument, o nějž soud opírá nepřiměřenost sporného poplatku, totiž že jsou jím kryty náklady na vnitřní činnost [banky]. Z ekonomického hlediska přece každá cena odráží náklady prodejce (a jeho marži). Pokud by tyto náklady nebyly kryty cenou, nemělo by ekonomický smysl realizovat prodej jakéhokoli produktu. 

Specifikem daného případu je toliko fakt, že cena byla členěna na jednotlivé položky. Ani v tom však nespatřujeme zásadní vadu. Zatímco náklady dočasného poskytnutí kapitálu lépe vyjadřovala sjednaná úroková míra, zbývající náklady lépe vystihovaly jednotlivé poplatky uvedené v sazebníku. 

Zrušení poplatku povede k přesunu nákladů

Lze se tedy domnívat, že bez sporného poplatku by cenová nabídka banky na poskytnutí úvěru doznala změny, neboť administrativním zásahem (nepřípustnost poplatku) se náklady banky na poskytnutí úvěru změnit nemohou. Pouze to vyvolá potřebu promítnout náklady původně kryté sporným poplatkem do jiné složky ceny. Zasahovat do sjednané ceny v tomto ohledu znamená zasahovat do samotné podstaty obchodu, což nepovažujeme v podmínkách demokratického a právního státu za přípustné. 

Pokud soud argumentuje, že při uzavření klient nevěděl, za co je mu vlastně poplatek účtován, lze vážně pochybovat nejen o tomto závěru, ale i o jeho významu z hlediska posouzení nepřiměřenosti poplatku. Za běžného chodu věcí měl klient bance pravidelně hradit právě dva platební závazky, tedy splátku úvěru a paušální poplatek za jeho vedení a správu. Z okolností tedy muselo být zřejmé, že se jedná o standardní náklady banky související s „vedením a správou“ úvěru, které nekryje úroková míra (tj. náklady na dočasné poskytnutí kapitálu) ani zvláštní poplatky stanovené v sazebníku pro konkrétní případy. 

Nelze se přece seriózně domnívat, že vedení a správa úvěru požadovaného klientem s sebou pro banku náklady nepřináší (např. administrativa, informační systémy apod.), ani že banka není oprávněna přenést tyto náklady na klienta. 

Komentující právníci se proto domnívají, že pro vyhovění požadavku určitosti stačí, že rozsah nákladů krytých sporným poplatkem byl vymezen obecnou kategorií. Pro přehlednost tyto náklady banka vyjádřila paušálním poplatkem. Obecnost věcného vymezení předmětu sporného paušálního poplatku by proto neměla vést k závěru o nepřiměřenosti ujednání o tomto poplatku. I toto vymezení přece umožnilo potenciálnímu klientovi učinit rozhodnutí, zda si poplatek přeje nést, či nikoli. Současně nijak nedeformovalo jeho vůli, zda úvěrovou smlouvu uzavřít; neznemožňovalo totiž klientovi provést relativně snadnou kalkulaci pravidelných nákladů úvěru. 

Lze se domnívat, že pokud úvěrovou smlouvu uzavřel, výše pravidelných nákladů úvěru pro něj byla přijatelná, protože si lze jen těžko představit klienta, který by úvěrovou smlouvu uzavřel bez kalkulace těchto nákladů. 

Neopomínat kontext

Při hodnocení nepřiměřenosti ujednání o sporném poplatku by ale především neměl zůstat opomenut kontext tohoto ujednání s dalšími podmínkami úvěrové smlouvy (viz čl. 4 odst. 1 Směrnice). Uvedené ujednání o paušálním poplatku přeci nelze posuzovat izolovaně, bez kontextu s ostatními podmínkami úvěrové smlouvy. 

Nelze se domnívat, že cenová nabídka banky by při absenci sporného poplatku zůstala nezměněna. Na sporný poplatek je třeba pohlížet také jako na důvod adekvátně snížené úrokové míry. Z judikatury Soudního dvora EU rovněž vyplývá, že při hodnocení, zda je určité ujednání nepřiměřené, nelze toto ustanovení posuzovat izolovaně, nýbrž je třeba vyhodnotit všechny jeho výhody a nevýhody v rámci rozhodného národního práva (srov. bod 23 odůvodnění rozhodnutí sp. zn. C-237/02, Freiburger Kommunalbauten GmbH Baugesellschaft & Co. KG proti Ludger Hofstetterovi a Ulrike Hofstetterové)

Proto při hodnocení, co klient za poplatek vlastně získává, nelze podle našeho názoru pouštět ze zřetele poskytnutí úvěru v jeho komplexitě, a naopak je třeba řešit otázku, zda by bez ujednání sporného poplatku klient získal úvěr za jinak shodných podmínek. 

Závěr soudu, že ujednání sporného poplatku znamená v rozporu s požadavkem dobré víry (rozuměj přiměřenosti) k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a je proto zapovězené podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku, bez těchto úvah pokládají Dančišin, Němec a Veselý v každém případě za neúplný, a s ohledem na nastíněné dodatečné úvahy rovněž za nesprávný. 

Použitá literatura: Dančišin, M., Němec, L., Veselý, J.: 91445. Sporné poplatky za vedení a správu úvěru – k rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5, epravo.cz, 16. 5. 2013 (poznámka: mezititulky ponechány dle původního pramene)

38 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 3. 6. 2013 7:06