Spočítejte si...

Zavřít

Co přinesou povinné předžalobní upomínky?

Věřitel musí od 1. 1. 2013 dlužníka upomenout, jinak vysoudí pouze samotný dluh a ne náhradu nákladů řízení.

Věřitel zatím není povinen dlužníka vyzývat k zaplacení dluhu, tedy posílat mu předžalobní upomínku. Nevyrovná-li závazek řádně a včas může ho rovnou žalovat u soudu. Toho také mnozí věřitelé nebo spekulanti skupující pohledávky od věřitelů využívají, neboť jim nejde ani tak vymožení dluhu, ale o přiznání náhrady nákladů spojených s vymáháním dluhu.

Náhradu nákladů, zejména pak právního zastoupení, přiznává soud vítězi sporu. Čtěte také: Kolik zaplatíte protistraně, když prohrajete soudní spor? 

Každý rozumný věřitel však dlužníka a možná i ne jen jednou o zaplacení upomene. Dlužník totiž může třeba jen zapomenout. Pak je podání žaloby ukvapené a soud zbytečný. Nadto dlužník musí nakonec zaplatit více, než dluh činí. Nebo dlužník plnit chce, ale může být v dočasné finanční tísni. Řešením pak může být kupř. splátkový kalendář a vedle toho nějaký zajišťovací instrument např. uznání dluhu. Tip: Jak nepřijít na buben při půjčkách mezi kamarády 

Věřitel se tak sám vyhne komplikacím spojeným se soudním řízením. O to však ten, kdo chce vydělat na náhradě nákladů řízení, nemá zájem.

Zákon měnící občanský soudní řád, který již schválil parlament, a v době, kdy byl tento příspěvek sestaven a odevzdán redakci, již pod ním chybí jen podpis prezidenta republiky, nově, s účinností od 1. 1. 2013, zakotvuje pro věřitele, potenciálního žalobce, povinnost obeslat dlužníka a potenciálního žalovaného předžalobní výzvou (upomínkou), kterou zákon nazývá výzvou k plnění.

Stačí jednoduchá, ale jasná, výzva

Podle nově vloženého § 142a žalobce, který měl úspěch ve věci zahájené podle ust. § 80 písm. b), což jsou spory o splnění povinnosti – třeba zaplacení peněžité částky, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. (Jsou-li tu však důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění nezaslal.)

Zákon nestanoví obsah předžalobní upomínky. Je však zřejmé, že je nutné, aby byl jednoznačně identifikován dlužník, věřitel a jeho pohledávka resp. její výše a aby bylo patrno, že se jedná o výzvu k plnění – varování před podáním žaloby.

Účelem upomínací povinnosti je připomenout dlužníkům existenci dluhu a poskytnout jim možnost jeho dobrovolného splnění před podáním žaloby. Výzva k plnění musí být dlužníkovi zaslána nejméně 7 dnů před podáním žaloby. (Tuto lhůtu shledávám dosti krátkou, raději bych viděl lhůtu 15 dnů, tím spíše, že zákon hovoří o zaslání výzvy, nikoliv o doručení, takže odečteme-li určité zpoždění spojené s doručováním, může dlužníkovi na splnění povinnosti zůstat třeba jen 5 a méně dnů, přičemž ani nemusí jít o dny pracovní.).

Samotné nesplnění povinnosti věřitele vyzvat dlužníka k plnění nebude mít za následek nepřiznání práva, kterého se věřitel domáhá, např. zaplacení peněžité částky, nýbrž zásadně nepřiznání náhrady nákladů řízení věřiteli, přestože bude ve sporu úspěšný.

cestovko

Se zasíláním resp. doručováním by neměli mít věřitelé problém, protože není předepsáno, aby byla výzva doručena dlužníkovi do vlastních rukou, ve smyslu judikatury postačí, ocitne-li se zásilka s písemností obsahující předžalobní upomínku tzv. ve sféře dispozice dlužníka.

Písemnost se ocitne ve sféře dispozice druhého účastníka tím, že získá možnost seznámit se s jejím obsahem. Není přitom vždy nezbytné, aby se druhý účastník opravdu s obsahem zásilky seznámil, rozhodující pro uznatelnost doručení je objektivní možnost obeslaného dlužníka obsah písemnosti poznat. V praxi tedy postačí i doporučený dopis určený nikoliv do vlastních rukou adresáta, převzatý členem domácnosti dlužníka atp. Nicméně právě proto se mi lhůta 7 dnů zdá velmi krátká.

Z judikatury:

„Účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu občanského zákoníku předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice (ust. § 45 odst. 1 občanského zákoníku). Slovním spojením „dostane do sféry jeho dispozice“ je třeba rozumět konkrétní objektivní možnost nájemce seznámit se s obsahem.

Měl-li nájemce bytu objektivně možnost na základě oznámení pošty vyzvednout si uloženou zásilku obsahující výpověď z nájmu bytu a seznámit se s jejím obsahem dříve, než se nevyzvednutá zásilka vrátila zpět, nastaly hmotněprávní účinky výpovědi v okamžiku, kdy nájemce i přes oznámení o uložení zásilky této objektivní možnosti seznámit se s obsahem zásilky nevyužil. 

V posuzovaném případě oba soudy dovodily, že výpověď se dostala do sféry dispozice nájemce v den, kdy zásilku obsahující výpověď převzal na adrese trvalého pobytu nájemce jeho syn, a to bez ohledu na to, zda se tam nájemce v době jejího doručování zdržoval. Uvedený právní názor je však ve skutečnosti v rozporu s judikaturou. Jestliže totiž zásilku obsahující výpověď z nájmu bytu převzal na adrese trvalého pobytu nájemce jeho syn a nebylo ani tvrzeno, že nájemce měl v tento den objektivní příležitost se o výpovědi z nájmu bytu dovědět, pak nelze dovozovat, že se výpověď dostala do sféry dispozice nájemce již tento den (v den, kdy zásilku obsahující výpověď převzal jeho syn) a že tudíž už v tento den měl objektivní možnost seznámit se s jejím obsahem.“

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 26 Cdo 3524/2009, ze dne 5. 8. 2010)

22 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 16. 6. 2015 9:44