Co přinese zrušení podpory v nezaměstnanosti?

Nepřiznání podpory těm, kdo sami dají v práci výpověď, bude kruté a nespravedlivé. Navíc státu to nepřinese úsporu, ale nejspíš jen problémy.

Ministerstvo práce a sociálních věcí hodlá, jak bylo oznámeno ve čtvrtek 5. srpna 2010, iniciovat změnu zákona o zaměstnanosti v tom smyslu, aby zaměstnanci, kteří sami ukončí pracovní poměr nebo jiný pracovně-právní vztah – podají např. sami výpověď, neměli nárok na podporu v nezaměstnanosti. Taková případně realizovaná změna bude nepřiměřeně tvrdá, nespravedlivá, možná, že i protiústavní, uvede některé dosud práci vykonávající zaměstnance i nezaměstnané uchazeče o zaměstnání do velmi tíživé sociální a právní situace, nadto přinese nejspíš státu nakonec více škody než užitku, takže bude kontraproduktivní.

Naslouchejte odborníkům

Existuje řada jiných možností, jak ušetřit státní prostředky a k dobrému pozměnit předpisy sociálního zabezpečení a zákoník práce. Ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejnilo již před časem materiál, který je výsledkem práce expertního panelu složeného z odborníků na pracovní právo – kolektivu pod vedením P. Bezoušky. Mnohé z  – skutečnými odborníky na pracovní a občanské právo – navrhovaných změn by byly v praxi pro trh práce, stát i účastníky pracovně-právních vztahů podstatně užitečnější.

Nový ministr práce a sociálních věcí J. Drábek si však osvojil zrovna zmíněný nápad, který předtím, již před volbami do Poslanecké sněmovny, prezentoval současný ministr financíM. Kalousek. Ani jeden z nich tedy, jak se pokusím s ohledem na závažnost otázky relativně stručně dokázat, neosvědčil znalost a pochopení pro složitost pracovně-právní problematiky a vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, natožpak citlivý a uvážlivý postup při řešení problémů v této oblasti. Přitom jejich resorty na druhou stranu v oblasti pracovně-právních vztahů, státní politiky zaměstnanosti a sociálního zabezpečení chystají legislativní změny, které v praxi naopak přispějí ke zneužívání sociálních dávek, a proto zatíží stát dalšími výdaji; přinejmenším, pokud jsem v předchozím vyjádření příliš příkrý nebo pesimistický, však zneužívání sociálního systému a zkracování povinných odvodů, podle mého názoru, nezamezí.

Ode zdi ke zdi aneb Flexijistota zapomenuta?

Přístup k právům občanů, potažmo zaměstnanců, jako ten navrhovaný ministrem J. Drábkem, je v příkrém rozporu s principem tzv. flexijistoty, k němuž se Česká republika přihlásila v době, kdy úřad ministra práce a sociálních věcí zastával současný předseda vlády P. Nečas.

Pojem flexijistota je definován jako kombinace termínu „flexibility“ (pružnost, mobilita) a termínu jistota („security“) na trhu práce, která umožňuje zvýšit jak produktivitu, tak i kvalitu pracovních míst zaručením určité míry ochrany a jistoty zaměstnancům.

Jako příklad naplnění principu flexijistoty v oblasti úpravy práv občanů bývá uváděn zejména přístup Dánska. Dánský model v oblasti politiky zaměstnanosti spočívá na třech pilířích: sice nízké ochraně před propouštěním zaměstnanců na straně jedné, avšak na straně druhé velmi aktivní politice státu na trhu práce a v neposlední řadě současně širokém přístupu k „štědrým“ dávkám v nezaměstnanosti.

Aktuální sankce za porušení pracovní kázně jsou dostatečné

Již nyní v ČR platí, že uchazeč o zaměstnání, se kterým byl v době posledních 6 měsíců před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání zaměstnavatelem skončen pracovněprávní vztah z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, tedy pro tzv. zvlášť hrubé porušení pracovní kázně (a to zejména ve smyslu ust. § 55 odst. 1 písm. b) a § 52 písm. g) zákoníku práce, tedy okamžitým zrušením pracovního poměru nebo výpovědí ze strany zaměstnavatele), nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti; to platí i v případě skončení jiného pracovního vztahu z obdobného důvodu.

Při skončení pracovního poměru a též při skončení dohody o pracovní činnosti (resp. pracovněprávního vztahu vykonávaného na jejím základě) vydává zaměstnavatel zaměstnanci potvrzení o zaměstnání (tzv. zápočtový list), přičemž je povinen v něm mimo jiné uvést, zda byl (popř., že nebyl) pracovněprávní vztah zaměstnavatelem skončen z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Toto potvrzení pak občan předkládá novému zaměstnavateli, anebo, pokud nevstoupí do nového zaměstnání, právě úřadu práce. Více: Za nepravdivý pracovní posudek můžete chtít odškodnění

Podobně nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti ani uchazeč o zaměstnání, který v posledních 6 měsících před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání bez vážného důvodu opakovaně sám ukončil vhodné zaměstnání zprostředkované úřadem práce.

Pomoc má náležet každému, kdo si na ni přispěl

Takovou úpravu shledávám dostatečnou a přiměřenou. Sankcionovat již pouhé jedno jediné rozvázání pracovního poměru ztrátou nároku na podporu v nezaměstnanosti mi přijde naprosto nepřiměřené, asociální a zcestné. Taková novelizace by mohla být případně shledána i protiústavní (pokud by se v budoucnu některý z takto poškozených – při realizaci svých zaručených sociálních práv diskriminovaných – občanů domáhal ochrany svých základních práv u Ústavního soudu – dovoluji si předpokládat poměrně vysokou pravděpodobnost úspěchu takové ústavní stížnosti). Vždyť každý zaměstnanec za přispění svého zaměstnavatele nebo sám jako osoba samostatně výdělečně činná v rámci svých povinných odvodů na sociální zabezpečení ze své mzdy, platu či odměny platí i příspěvek na státní politiku zaměstnanosti – z těchto prostředků jsou pak hrazeny i podpory v nezaměstnanosti nebo podpory při rekvalifikaci. Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je svého druhu pojištěním pro případ nezaměstnanosti.

Náleží zásadně jen těm, kdo řádně pracovali

Podpora v nezaměstnanosti není sociální dávkou, která náleží každému, kdo je nezaměstnaný, každému, kdo si o ni požádá, ale jen tomu, kdo před ztrátou zaměstnání po předepsanou dobu – nejméně 1 rok – řádně pracoval nebo vykonával činnost zákonem postavenou na roveň zaměstnání.

Základní podmínkou pro přiznání podpory v nezaměstnanosti je účast na důchodovém pojištění, tedy výkon práce v zaměstnání (v pracovním poměru nebo na dohodu o pracovní činnosti) nebo jiné (samostatné) výdělečné činnosti, a to po dobu 12 měsíců v posledních 3 letech před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání. (Jako předchozí zaměstnání se počítají i některé náhradní doby jako např. osobní péče o dítě ve věku do 4 let, pobírání plného invalidního důchodu, ale nepovažuje se za ně studium – příprava na budoucí povolání.)

Nejde o žádný luxus, ale základní pomoc

Podpora v nezaměstnanosti zajišťuje (jen) po omezenou dobu uchazeči o zaměstnání (jen) základní hmotné zabezpečení.

Podpora v nezaměstnanosti se vyplácí po podpůrčí dobu:

  • 5 měsíců u uchazečů o zaměstnání do 50 let věku,
  • 8 měsíců u uchazečů o zaměstnání nad 50 a do 55 let věku a
  • 11 měsíců u uchazečů o zaměstnání nad 55 let věku.

Sazba podpory v nezaměstnanosti činí první 2 měsíce podpůrčí doby 65 %, další 2 měsíce 50 % a po zbývající podpůrčí dobu 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku uchazeče o zaměstnání, kterého dosáhl v posledním zaměstnání, nebo jeho vyměřovacího základu (pokud podnikal jako osoba samostatně výdělečně činná), a to přepočteného na 1 kalendářní měsíc.
Maximální výše podpory v nezaměstnanosti činí 13 307 Kč měsíčně, jestliže žádost o podporu byla podána ještě v r. 2009. Maximální výše podpory v nezaměstnanosti činí 13 280 Kč měsíčně, jestliže žádost o podporu byla podána v r. 2010.

Takové nejzákladnější hmotné podpory by neměli být zbavováni ani ti, kdož případně sami ukončí pracovní poměr.

Úspor je možno dosáhnout jinak

Když už by bylo nevyhnutelné zasahovat do úpravy nároku podpory v nezaměstnanosti, což jistě není, lze uvažovat např. o omezení započítávání náhradních dob namísto zaměstnání nebo podnikatelské činnosti pro splnění potřebné doby účasti na pojištění. Za předpokladu, že by to neodporovalo mezinárodním závazkům ČR resp. evropskému právu – judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, čímž si ovšem autor není jist, bylo by možno se vrátit ke kdysi platnému úspornému pravidlu, podle nějž podpora po určitou dobu nenáležela těm, kdož v posledním předchozím zaměstnání obdrželi od zaměstnavatele odstupné: Podpora v nezaměstnanosti by se nevyplácela po dobu určenou podle počtu kalendářních dnů počítaných buďto od zařazení nezaměstnaného do evidence uchazečů o zaměstnání, anebo ode dne následujícího po skončení posledního zaměstnání, každopádně do uplynutí doby určené podle počtu násobků průměrných výdělků, z nich byla odvozena výše odstupného. Více: Kdy máte nárok na odstupné?

Nehledě na to, že v době poměrně nedávné již došlo ke snížení standardu sociálního zabezpečení – kupř. ke zkrácení podpůrčí doby, po kterou je možno podporu pobírat.

Doba, po kterou lze pobírat podporu v nezaměstnanosti, tzv. podpůrčí doba, byla od 1. ledna 2009 zkrácena o 1 měsíc. Podpůrčí doba dříve činila u uchazeče o zaměstnání do 50 let věku 6 měsíců, nad 50 do 55 let věku 9 měsíců, nad 55 let věku 12 měsíců. Od stejné doby došlo i ke změně procentních sazeb pro stanovení výše podpory. (Dříve procentní sazba podpory v nezaměstnanosti činila první 3 měsíce podpůrčí doby 50 % a po zbývající podpůrčí dobu 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu.)

Posléze v průběhu r. 2009, s plánovanou účinností od 1. 11. 2009, bylo naopak uzákoněno vylepšení podpory v nezaměstnanosti, ale nakonec bylo od již schválených změn ustoupeno. Ovšem takové opatření lze hodnotit jedině kladně, v době potřebných úspor nebylo vhodné vylepšovat sociální zabezpečení uchazečů o zaměstnání, plně postačuje a postačovalo zachování dosavadních podmínek. Více: Jste nezaměstnaní? Zvýšenou podporu od listopadu nečekejte

Když  je výpověď jediným východiskem a obranou

Ukončení pracovního poměru může být někdy jediným řešením, jedinou více či méně úspěšnou obranou před šikanou v zaměstnání – tzv. bossingem a mobbingem. Takových případů šikany se objevuje právě v čase hospodářské recese a finanční krize stále více. Šikana zpravidla vždy směřuje právě k tomu, aby postižený zaměstnanec ukončil pracovněprávní vztah u zaměstnavatele a vzdal se svých práv a nároků. Více: Šikana na pracovišti a jak se jí bránit

Jestliže se zaměstnavatel takto zbaví svého zaměstnance, nemusí mu např. vyplácet odstupné. Více: Kdy máte nárok na odstupné?

Uvažme také, že zaměstnanec může ukončit dosavadní zaměstnání, protože má u jiného zaměstnavatele přislíbeno jiné nové zaměstnání. Zaměstnavatel však nemusí svůj slib dodržet, ať již svévolně, kdy jedná nečestně, bez ospravedlnitelného důvodu, ale i z objektivních a pochopitelných příčin, protože se mu přestane dařit, přijde o zakázky, s nimiž počítal, nebo z jakýchkoliv jiných důvodů (např. druhotné platební neschopnosti) se sám dostane do obtížné situace, a zaměstnance proto do práce nepřijme. Příslib zaměstnání jakkoliv je teoreticky právně vymahatelný, je reálně v praxi těžko dokazatelný, ba spíše nedokazatelný – zaměstnanec by v případném soudním sporu neustál důkazní břemeno.

Nehledě na to, že u soudu platí stejně jako v hospodě – bez peněz sem nelez – je třeba uhradit palmáre právníkům za jejich pomoc, soudní poplatky atp. Člověk v hmotné nouzi, bez pravidelného příjmu, má jiné výdajové priority… Více: Kolik zaplatíte protistraně, když prohrajete soudní spor?

Teoretické rady – leda pro kočku, ale ne pro nezaměstnaného

Je proto třeba odmítnout rady těch, kteří mají vždy a na všechno odpověď a nabízejí řešení, avšak při poskytování svých knížecích rad opomíjejí realitu (realitu běžného života obyčejného pracujícího člověka, kterou nikdy na vlastní kůži nezažili) a pohybují se ve světě teorií, natož aby dokázali přihlédnout ke složitosti situace, v níž se dotčený ocitne.

(Knížecími radami přitom autor rozhodně nemíní názory ministra zahraničních věcí K. Schwarzenberga, jediného to knížete mezi zákonodárci, nýbrž různá na straně jedné akademická, formálně odborně dokonalá, ale fakticky krajně naivní a nepoužitelná, doporučení právníků prostých schopnosti empatie vůči klientovi a na straně druhé povýšenecké odkazy toho typu politiků, kteří ze školních lavic přesedli rovnou do parlamentních křesel, aniž by kdy získali jiné, než politické, tedy skutečné a nikoliv jen fiktivní /virtuální/ profesní zkušenosti, za něž falešně vydávají působení v roli asistentů a poradců sobě podobným, když zrovna neměli to štěstí a v některém z volebních období se do zákonodárného nebo podobného sboru nedostali.)

Dovoluji si proto předem odmítnout argument, že si budoucí zaměstnanec může „pojistit“ místo uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí. To je sice pravda, ale jak často je v praxi zaměstnavatel ochoten takovou smlouvu uzavřít? Takovou smlouvu nabídne jen zcela výjimečně, jde-li o významného odborníka v oboru, o jehož zaměstnávání velmi stojí. A takový špičkový specialista najde relativně rychle i jiného zaměstnavatele, takže takovou smlouvu ani nepotřebuje. Běžný zájemce o práci si musí počkat až do poslední chvíle, kdy bude zaměstnavatel ochoten pracovní smlouvu uzavřít, a to třeba až do samotného dne nástupu do práce. Nehledě na to, že v tomto ohledu není smlouva o budoucí pracovní smlouvě příliš praktická, neboť mají-li obě strany, tedy jak budoucí zaměstnavatel, tak zaměstnanec, zájem na jistotě budoucího zaměstnání, mohou rovnou uzavřít pracovní smlouvu, a to s odloženým dnem nástupu do práce, kterým vzniká pracovní poměr.

Doporučení, aby zaměstnanci, chtějí-li sami ukončit pracovní poměr, žádali zaměstnavatele o uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru, aby jim nemohl úřad práce vytknout, že sami jednostranně ukončili pracovní poměr, asi také nebude ideálním a vždy použitelným řešením… Více: „Výpověď dohodou“ je nesmysl. Jak správně rozvázat pracovní poměr dohodou?

I další lidé se mohou ocitnout v potížích

Zaměstnanec může ukončit pracovní poměr u insolventního zaměstnavatele, který mu dlouhodobě nevyplácí odměnu za vykonanou práci. Po nikom nelze požadovat, aby pracoval za otrockých podmínek – bez odměny! A, než se dočká státní pomoci pro zaměstnance zaměstnavatelů v platební neschopnosti, také může nějakou dobu trvat, nehledě na to, že ne každý má na takovou pomoc nárok. Více: Zaměstnavatel neplatí? Pracovní poměr zrušte okamžitě, dostanete až sto tisíc

Zaměstnanec také může ukončit pracovní poměr z důvodu stěhování, např. protože následuje životního partnera do jeho bydliště, kde pak novou práci nesežene. Čtenáři sami dle svých zkušeností a fantazie jistě přijdou i s dalšími příklady.

Ve všech těchto případech by zaměstnanci měla náležet hmotná pomoc od státu, kterou si zaměstnanec víceméně předplatil resp. permanentně příslušnými odvody ze mzdy, platu z pracovního poměru a odměny z dohody o pracovní činnosti, pokud jde o závislou činnost (a obdobně též odvody z podnikatelských příjmů) předplácí. Ztráta nároku na podporu v nezaměstnanosti může mnohé dotčené občany přimět ke zneužívání nemocenského pojištění, kdy budou předstírat nemoc popř. si nemoc nebo úraz dokonce sami přivodí. Jakkoliv v takových případech náležet nemocenské pojištěnci nemá, takové jednání je v praxi těžko dokazatelné, nadto mnohdy ani občan nemusí simulovat atp., lékař mu vyjde prostě vstříc. Více: Podporu i nemocenskou je možné pobírat současně a ještě k tomu si můžete přivydělávat

Zrušení nároku na podporu v nezaměstnanosti pro zaměstnance, kteří sami ukončí pracovní poměr, je třeba rozhodně odmítnout; stejně tak pozdější zmírněnou variantu návrhu na snížení podpory pro takové uchazeče o zaměstnání.

Špatných návrhů je více

Přitom na druhé straně MPSV, potažmo vládní kabinet, chce rozšířit přípustný limit práce na dohodu o provedení práce ze 150 na 300 hodin za kalendářní rok.

Za zaměstnance, kteří jsou činní na základě dohody o provedení práce, se pojistné na zdravotní pojištění a pojištění na sociální zabezpečení (důchodové a nemocenské pojištění) a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti neodvádí, neplatí je tedy ani zaměstnanec, ani zaměstnavatel. Zaměstnanci je strhávána toliko daň z příjmu. Minimální zatížení povinnými odvody z odměny – a to jen daní z příjmu placenou zaměstnancem – činí výkon práce na tuto dohodu ekonomicky (finančně) velmi výhodným a zajímavým, jak pro zaměstnance, tak pro jeho zaměstnavatele. To svádí k jejímu zneužívání.

Stát radši podpoří práci na černo?

Právě dohoda o provedení práce je v praxi často zneužívána, a to nejen ve vazbě na tzv. nekolidující zaměstnání.

Zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a ani pobírání podpory v nezaměstnanosti nebrání výkon činnosti na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti (tzv. nekolidující zaměstnání), pokud měsíční odměna nebo odměna připadající na 1 měsíc za období, za které přísluší, nepřesáhne polovinu minimální mzdy (aktuálně jde o 4000 Kč). Více: Kolik si můžete vydělat k podpoře?

V praxi proto velmi často sjedná uchazeč o zaměstnání pobírající podporu v nezaměstnanosti se zaměstnavatelem dohodu o práci konané mimo pracovní poměr, na jejímž základě oficiálně pobírá maximálně jen ony přípustné 4000 Kč, zatímco mimo účetní evidenci je mu vyplácena nepřiznaná a nedaněná částka mnohem vyšší. Institut tzv. nekolidujícího zaměstnání by spíše zasloužil pozornost zákonodárců, a to samozřejmě v tom smyslu, aby byl co nejdříve zrušen.

71 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 8. 9. 2010 16:57