Co přinese vládní snížení daní

Daně se stávají volebním tématem. Podle toho také často návrhy z jednotlivých zákoutí politického spektra vypadají. Po vzoru okolních zemí, zejména pak slovenské reformy, se začaly jednotlivé strany přetahovat, která dokáže více snížit daně... A co na to ekonomika?

Z hlediska ekonomiky jako celku nelze než jásat, protože každé snížení daňové zátěže je dobré. Ovšem nutno dodat, že ne každé snížení daní je stejně dobré. Některé snížení daní podpoří hospodářský růst jako celek, a tedy plošně povede ke zvyšování životní úrovně. Jiné snížení daní pomůže jen některým omezeným skupinám obyvatel a povede k výpadkům ve státním rozpočtu, aniž by mělo vliv na celé hospodářství.

Proti snížení daní nízkopříjmovým a středněpříjmovým skupinám obyvatel, které naposledy schválila vláda, nelze naprosto nic namítat, pokud bude doplněno také snížením daňové zátěže pro vyšší příjmové skupiny a právnické osoby. Pokud však půjde o izolovaný krok, který nebude doplněn snížením daňové zátěže pro vyšší příjmové skupiny a společnosti, pak jej lze hodnotit spíš jako ono méně efektivní snížení daňové zátěže. Půjde především o předvolební populismus, který není primárně motivován snahou podpořit hospodářský růst.

Jsou to právě vyšší příjmové skupiny a firmy, kdo jsou tahouny hospodářského růstu. Pokud by právě jim byly sníženy odvody, pak by multiplikační efekt na ekonomiku byl mnohem vyšší než u nízkopříjmových skupin. Jen lehce zjednodušeně řečeno: pokud nízkopříjmová rodina ušetří na daních, „pouze“ zvýší svou spotřebu (což jistě není z hlediska celé ekonomiky k zahození). Pokud však na daních ušetří firma, zaměstná dalšího zaměstnance. Tento nový zaměstnanec kromě toho, že zvýší svou spotřebu, ještě navíc ušetří státnímu rozpočtu na podpoře v nezaměstnanosti a vytvoří svou prací nový produkt.

Problémy českého daňového systému jsou tři: vysoká progrese, vysoké zatížení práce (nejen daňovými) odvody státu a složitost systému. Podle mého názoru by bylo z hlediska podpory hospodářského růstu a růstu životní úrovně lépe začít s odstraňováním právě těchto tří problémů. Snížení daní navrhované vládou sice není v zásadě špatné, ale namísto do středu terče míří na jeho okraj. Hlavní problémy zůstávají naprosto neřešené.

Na velmi častou otázku, zda je pro ekonomiku a pro obyvatelstvo jako celek „lepší“ rovná daň, anebo snížení daní podle vlády, neexistuje v tuto chvíli objektivní odpověď. Není to snaha o alibistické vyhnutí se odpovědi, ale fakt: o rovné dani zatím nic nevíme. To, že by její sazba měla být 12 % nebo 15 %, jak bývá s různými obměnami zmiňováno, totiž vůbec nijak nehovoří o tom, kolik lidé skutečně zaplatí, protože netušíme, jak by nakonec byl nastaven takzvaný nezdanitelný základ. A to je právě u rovné daně klíčový parametr.

Tím, jak nastavíme nezdanitelný základ, ovlivníme, zda v konečném důsledku budou jednotlivé příjmové skupiny platit víc nebo míň než nyní, a to bez ohledu na sazbu daně. Obě koncepce proto nelze v tomto stádiu objektivně porovnat v tom smyslu, jaký by byl jejich dopad na státní rozpočet a které příjmové skupiny by si (v případě rovné daně) polepšily.

Co ale můžeme posoudit, to je potenciální dopad obou koncepcí na hospodářský růst jako celek. Aniž bychom v této fázi s našimi informacemi věděli, na které příjmové skupiny rovná daň jak dopadne, můžeme tvrdit, že by alespoň potenciálně mohla vyřešit ony tři hlavní problémy českého daňového systému: tedy vysokou progresi, složitost systému a (alespoň částečně) vysoké zatížení práce.

Co ovšem ani jedna koncepce nedokáže, tedy ani koncept rovné daně, ani odsouhlasený vládní návrh na ulevení nízko- a středněpříjmovým skupinám obyvatel, to je přitažení nových zahraničních investic. Není tedy pravdou to, co bývá někdy uváděno, že malé snížení daní povede ke značnému přísunu zahraničního kapitálu.

Ano, přímé zahraniční investice rostou. Zatímco v roce 2003 dosahoval čistý příliv přímých zahraničních investic zhruba 2 % HDP, v roce 2005 by to mohla být již 4 % HDP, a tento podíl dál poroste. Také by někteří politici mohli podlehnout pokušení tvrdit, že to je a bude zásluha poklesu sazby daně z příjmů právnických osob. Ve skutečnosti tím, co zahraniční investice do střední Evropy láká, je cena práce.

Úroveň mezd v ČR dosahuje zhruba 17 % průměru v Německu. Na Slovensku je to dokonce jen 12 %. A to vše není nic proti Číně, kde mzdy dosahují jen lehounce přes 2 % německého průměru. Jeden procentní bod sazby daně nahoru či dolů, to v těchto číslech již nehraje velkou roli. Nižší daňová zátěž, kterou tolik potřebujeme, by rozproudila ekonomiku zevnitř, zvýšila by investiční aktivitu stávajících firem a vedla ke vzniku firem nových, ale těžko by přivedla statisticky významný počet nových zahraničních firem.

Autorka je hlavním ekonomem nezávislé analytické společnosti Next Finance.

Anketa

Jak hodnotíte vládní návrh snížení daní?

13 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 9. 6. 2006 15:53