Hlavní navigace

Co na nás přichystala Česká spořitelna aneb Ať žijí sběrné boxy!

5. 4. 2001
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Česká spořitelna nemá od dubna jen nové poplatky. Zavedla i nové způsoby. Ty prý mají být důkazem zlepšování služeb. Vyzkoušel jsem si to na vlastní kůži.

Od 1. dubna 2001 v České spořitelně platí nový sazebník. Věděl jsem o tom i přesto, že mi Spořitelna žádné oznámení o chystaných, a velmi výrazných změnách, neposlala.

Samozřejmě, úředníci ústavu namítnou, že toto oznámení rozesílali spolu se všemi měsíčními výpisy. V tom případě to byla asi moje chyba, že zrovna v únoru či březnu (nevím, kdy přesně se oznámení posílalo) jsem neměl žádný pohyb na účtu, a že proto mi žádný výpis nepřišel a že proto mi nepřišlo ani oznámení o změnách. Uznávám, měl jsem dopředu přepokládat, že zrovna k jednomu z těchto výpisů Spořitelna připojí své oznámení, a vybrat si aspoň pár korun, aby mi výpis přišel a abych i já byl informován. Příště budeme chytřejší, starouši.

Naštěstí jsem z mediálního šumu vytušil, o co půjde, a tak jsem si říkal, že na svou první dubnovou návštěvu jsem (troufám si říci přes malou péči ze strany banky), přece jenom připraven.

K návštěvě své pobočky jsem zvolil pondělí 2. dubna 2001. Překvapení první se nedalo přehlédnout – zmizely tradiční fronty, u každé přepážky byl jediný člověk, jedna dokonce přebývala, a tak jsem k ní rázně přikročil. Mým záměrem bylo zaplatit dvě složenky a převést jednu skrovnou částku z jednoho účtu na druhý.

Překvapení druhé na sebe nedalo dlouho čekat. U přepážky stála vcelku příjemná dáma, která mi můj úmysl rozmluvila. „Každá ta transakce vás přijde na dvacet korun. To máte lepší vyplnit si to sám, támhle u toho boxu. Orazítkujete si to, odtrhnete stvrzenku a do toho boxu to hodíte. A to je jenom za čtyři koruny.“ Budiž. Zaplatit složenku na poště, vyšlo by mě to na šestnáct korun. Rozhodl jsem se, i když jsem neměl příliš mnoho času, že složenky vyplním.

„Tak mi, prosím vás, převeďte aspoň ty peníze z tohoto účtu na tenhle účet,“ říkám úřednici.

Překvapení třetí. „Ale to vás taky přijde na dvacet korun, to budete mít taky levnější vyplnit u boxu,“ upřímně se podivila nad mou nechápavostí. Vskutku, zapálilo mi až teď, že asi půjde o kompletní zdražení všech úkonů na přepážce, tedy ne jenom hotovostních spolu se složenkami, které jsem nepovažoval zrovna za typický bankovní nástroj. Zvážil jsem pro a proti a rozhodl jsem se vyplnit i Příkaz k úhradě.

Úřednice mi ještě ochotně poradila, že ilustrovaný návod je přímo u pultu, na němž si potřebné údaje vyplním. Tak jsem podle návodu vyplnil Příkaz k úhradě, vyplnil jsem i složenky, ty ale bez návodu, protože návod na složenky nebyl. Během celého vyplňování, svou rychlost odhaduji tak na tři tiskopisy za pět minut, tedy během těch pěti minut jsem si nevšiml, že by paní úřednice musela vyřídit nějakého zákazníka. Seděla ve své kukani a vypadala spokojeně, vypadalo to na klidnou službu, když jsem za celou tu dobu obtěžoval jenom já.

Vědom si své nedokonalosti, uznal jsem za vhodné požádat ji o zběžnou kontrolu vyplněných údajů. Nemusel jsem čekat, nikdo u přepážky nestál. Paní byla opět ochotná, mžikem oka odhalila nedostatky a poradila mi, co ještě musím doplnit. Doplnil jsem, orazítkoval a s nedůvěrou ve vlastní činy (dosud si nejsem jistý, zda jsem všechno napsal tak, jak jsem měl, dovím se to až na začátku příštího měsíce, kdy mi snad přijde výpis) vhodil jsem listiny do sběrného boxu.

Stále jsem vážil pro a proti. Nakonec jsem se rozhodl, že se paní úřednice ještě zeptám, zda Spořitelna už nabízí nějakou alternativu k transakcím na přepážce. Věděl jsem o Sporotelu, jenže ten je obsluhovatelný jen přes telefon s tónovou volbou, což není můj případ. Byl jsem zvědavý na to, jaké že to banka připravila změny v oblasti přímého bankovnictví.

K paní úřednici jsem se dostal snadno. Nějakou souhrou náhod neobsluhovala zrovna žádného zákazníka, tak jsem se jí bez okolků zeptal. Věděla také jen o Sporotelu. „Vy byste radši chtěl mluvit s operátorem?“ Překvapil jsem ji svou námitkou, že můj telefon svými tlačítky neumí zadávat příkazy a že bych tedy případně raději nějak mluvil s operátorem. „Víte, já o tom ještě moc nevím, já se zeptám kolegyně, ona si Sporotel zařídila, protože nemá účet na naší pobočce.“ Zavolala svou mladší kolegyni. „Operátor přece jde navolit,“ přesvědčovala mě ta mladší. „Na mém telefonu nejde,“ snažím se namítnout. „Počkejte, já vám najdu to číslo,“ trvala na svém. „Operátor je 88,“ prohlásila po delším listování manuálem. „A když nemáte tónovou volbu, tak to zkuste přes mobil. Tam to jde určitě.“ Dobrá rada. Ještě někde sehnat ten mobil.

„A jinou službu než Sporotel nemáte? Měli jste zavádět internet,“ zkouším to ještě. „O tom nic nevím,“ řekly obě dámy skoro svorně.

Poděkoval jsem, dal poslední sbohem sběrnému boxu a dál jsem zvažoval pro a proti. Tak skončila má první dubnová návštěva České spořitelny.

A jak dopadlo zvažování?

Česká spořitelna k systému sběrných boxů natiskla informační leták, jakýsi návod k použití. Zkusíme z něj ocitovat, poslouží jako inspirace:

„Vážení klienti,
služba sběrných boxů, se kterou právě přicházíte do kontaktu, Vám zajišťuje větší nezávislost na přepážkách. Díky ní můžete své bankovní operace provádět mnohem rychleji a pružněji. Potřebujete zadat platební příkaz? Nemusíte čekat na jeho vyplnění pracovníkem u přepážky! Je jen na vás, zda jej vyplníte doma, v kanceláři nebo ve Vaší pobočce. Pak už jen stačí vyplněný příkaz vhodit do sběrného boxu a pracovníci pobočky zajistí jeho standardní zpracování.“

1) Když se oslovují klienti všeobecně, velké písmeno u zájmena vy se nepíše.

2) Ten citát má pravdu v tom, že si klient může všechno vyplnit doma. Do Spořitelny to stačí jen odnést a nečekat frontu. Je však otázkou, jestli jde vždy o rychlejší provedení operace. Když si klient všechno vyplňuje sám, jsa nezběhlý ve všech úkonech, trvá mu to mnohem déle, než kdyby to nechal udělat zkušeného úředníka banky. Navíc si nemusí být jist, zda všechno vyplnil tak, jak měl. To se dozví až z výpisu. Samozřejmě, takto z poboček fronty zmizí.

3) Bereme-li v ohled pohodlí klienta, neznamená sběrný box a to, že si klient všechno udělá sám, krok ke zlepšení služeb.

4) Sběrné boxy nejsou špatný nápad, ovšem jejich zavedení působí jako šoková terapie, zvláště na ty klienty, pro něž detailní sledování záměrů České spořitelny není životní náplní. Kromě poněkud alibistického odstranění front tím, že výkon služby, za který klient platí, přenesu na klienta, se jen těžko nalézá pádný důvod pro tak razantní změnu.

Z osobního hlediska se mi zdá velmi nefér nekompromisní cenová politika banky a její tlak na klienta, aby si „svobodně zvolil“ levnější možnost. Daleko taktičtější a vůči klientům ohleduplnější by bylo, aby si mezi přepážkou a boxem mohli zvolit bez ohledu na cenu. Až pak by se ukázalo, zda jde pro klienta o rychlejší, pružnější a příjemnější zlepšení. Tato taktika je nefér o to více, že Spořitelna k návštěvě banky nenabízí alternativní způsob pro všechny klienty, ale jen pro jejich část.

Navíc je zajímavé, jak jsem zjistil později, že webové stránky ČS uvádějí, že platební příkaz bude stát zmíněných 20 Kč až od 1.5.2001. Jde o překlep na stránkách, nebo nevědomost úřednice?

dan_z_prijmu

5) Pokud bude paní úřednice za svou přepážkou nevytížená stejně jako byla těch pětadvacet minut, které jsem já strávil v bance, pochybuji o tom, že její místo bude v rámci reorganizace ušetřeno.

6) Připouštím, že moje neznalost poplatků a vyplňování složenek neomlouvá. Slibuji, že se příště polepším.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je výkonným ředitelem společnosti Internet Info, s.r.o. Je absolventem FF UK Praha. Profesně se věnuje marketingu, internetovému prostředí a financím.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).