Hlavní navigace

Čína - země velkých možností i rizik

27. 1. 2006
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Co je velké u nás, je v Číně zanedbatelné. Co je obrovské u nás, je v Číně standardní. Země, která v minulém století prošla řadou krveprolití, se uzdravuje a začíná se nadechovat. Její hospodářský výkon se zdvojnásobuje během 7 let. Je zemí neuvěřitelných kontrastů a měřítek.

19. století je historiky nazýváno stoletím Velké Británie. 20. století bylo stoletím Spojených států amerických. Bude 21. století nazýváno stoletím Číny? S největší pravděpodobností tomu tak bude a existuje pro to hned několik pádných argumentů. Nejenže lze vypozorovat jisté paralely mezi vývojem v USA a v Číně, ale i při pohledu na vývoj Číny za posledních patnáct let můžeme na takovou otázku vcelku s jistotou kladně odpovědět.

V uplynulých dvaceti letech se čínské hospodářství rozvíjelo obrovským tempem a přibližně za každých 7 let se zdvojnásobil celkový roční hospodářský výstup, přičemž u celkových vývozů byla doba potřebná k dosažení dvojnásobné hodnoty o tři roky kratší.

HDP Číny

Mnozí by mohli namítnout, že výchozí stav Číny byl velmi nízký, a proto je vcelku logické, že dosahuje takto vysokého růstu. Jinými slovy řečeno, přidáme-li ke sto jablkům deset jablek, zvýší se jejich objem o 10 %, avšak přidáme-li 10 jablek k jedněm tisícům, vzroste jejich objem o 1 %. Tomuto tvrzení odpovídá i skutečnost, že příjem na jednoho obyvatele je stále velmi nízký a ani zdaleka nedosahuje úrovně vyspělých zemí, dokonce ani sousedních zemí, jako je například Malajsie.

A čemu vděčí Čína za svůj hospodářský růst nejvíce? Postupné liberalizaci hospodářství a otvírání se zahraničním investorům, kteří za uplynulá desetiletí přinesli do Číny stovky miliard dolarů.

Investice do Číny

Zdroj: UNCTAD, Handbook of Statistics (2004)

Vše začalo v roce 1979, kdy čínská vláda rozhodla o ustavení zvláštních hospodářských zón, které získaly finanční a daňová privilegia, byly osvobozeny od cel a dále jim byly poskytovány zvýhodněné úvěry. Čína se tak postupně stala dílnou světa (70 % přímých zahraničních investic směřuje ročně do zpracovatelského průmyslu), která má nejtěsnější vazby na USA, Japonsko a Tchaj-wan.

Čínská ulice

Vděčí za to zejména smrti diktátora Mao Ce-tunga v září 1976 a nástupu jeho následníka Teng Siao-pchinga, který jako představitel progresivního křídla Čínské komunistické strany nastavil nový kurz hospodářské politiky země, která akcelerovala hospodářský růst tím, jak se postupně vzdalovala komunistickým dogmatům. Obecně tak lze říci, že čím více se od nich Čína vzdaluje, tím rychleji se rozvíjí.

A proč je vlastně Čína pro zahraniční investory natolik atraktivní? Protože disponuje trhem necelých 1,3 miliardy potenciálních spotřebitelů a velmi levnou pracovní silou. Sami investoři jako hlavní důvod svých investic uvádí právě využití obrovského čínského trhu a levné pracovní síly (průměrná mzda ve větších městech se pohybuje kolem 100 eur a pouze každý čtvrtý pracovník je sociálně pojištěný).

Přesto nelze Čínu považovat za oázu ekonomické svobody a vůči podnikatelům přátelského prostředí. Každý podnikatel se stále potýká s problémy korupce (ročně tím Čína utrpí škody ve výši 13 – 17 % HDP), neprůhledného byrokraticko-politického aparátu, nedodržování patentové ochrany apod. Jedním z největších problémů jsou pak importní bariéry. Jednak je jimi povinné certifikování dováženého zboží (China Compulsory Certification), které není levnou záležitostí (10 000 až 20 000 euro), a dále pak dovozní kvóty a celní přirážky.

Chudoba Číny

Další nedílnou součástí čínské skutečnosti je poměrně rozsáhlá chudoba a ekologické škody způsobené zejména neefektivními státními podniky. Kromě toho 13 % populace neumí číst a psát, a pouze 5 % pracovních sil má odpovídající kvalifikaci.

Čína dnes disponuje devizovými rezervami ve výši 700 miliard dolarů a většinu z nich drží v amerických vládních dluhopisech, čímž financuje americký dvojitý deficit (státní deficit a deficit obchodní bilance), který zároveň částečně způsobuje svou politikou „ožebrač bližního svého“, kdy uměle udržuje čínskou měnu podhodnocenou, aby tím podpořila konkurenceschopnost vývozců a nastavila překážky zvýšeným dovozům. Mnozí odborníci tak upozorňují na hrozící nebezpečí globální hospodářské krize způsobené americkým zadlužováním a čínskou podporou (nejen čínskou) tohoto rizikového chování. Vždyť míra úspor je v Číně 50 %, zatímco v USA jen 14 %!

dan_z_prijmu

Čínský podnik

Čína si je těchto rizik vědoma, a proto se pokouší část rezerv převést do evropské měny, popřípadě investovat zejména v oblasti těžby ropy, kovů a dalších pro Čínu životně důležitých surovin.

Dalším známým faktem je porušování lidských práv a mnohdy nelidské pracovní podmínky, které jsou v Číně značně rozšířeny. V tomto případě však naráží západní myšlení na jisté paradoxy, kdy je porušování lidských práv vnímáno citlivěji na západě než v samotné Číně. Jeden německý podnikatel mi nedávno uváděl příklad rozdílnosti vnímání pojmu dobré pracovní podmínky v Evropě a Číně. U svého podniku nedaleko Hongkongu ubytovává své čínské zaměstnance ve vlastní ubytovně, jak je ostatně vcelku běžné. Na rozdíl od ostatních firem však v jeho ubytovně na 16 čtverečných metrech pobývají „jen“ čtyři lidé, „standardních“ je osm lidí. Čínští zaměstnanci jsou přitom za tento nebývalý „luxus“ vděční.

Obáváte se narůstajícího vlivu Číny?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).