Chyby při doručování výpovědi

Za chyby se platí, i za špatně doručenou výpověď zaměstnanci. Co je ale špatně doručená výpověď? Kdy můžete využít zaměstnavatelovy chyby v doručování, když vás chce vyhodit z práce?

V mnoha článcích z pracovněprávní oblasti uvádíme, že předpokladem platnosti určitého právního úkonu směřujícího k rozvázání pracovního poměru (např. výpověď z pracovního poměru, okamžité zrušení pracovního poměru, zrušení pracovního poměru ve zkušební době), je jeho řádné doručení druhé straně, druhému účastníku pracovněprávního vztahu.

Od momentu doručení se také odvíjí kupř. běh a počítání dob a lhůt významných pro povinnosti, práva a nároky zaměstnavatele a zaměstnance a možnost jejich uplatňování. Doručení je tedy velmi významnou skutečností. A neplatí to zdaleka jen pro úkony směřující k rozvázání pracovního poměru

Písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr nebo platový výměr a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, musejí být podle ust. § 334 odst. 1 zákoníku práce doručeny zaměstnanci do vlastních rukou. Na mnohé problémy s tím spojené a kličky, které si zaměstnanec může a které si naopak nemůže dovolit, už jsme upozornili. Čtěte více: Jak se vyhnout nebo jak oddálit převzetí výpovědi? 

Podívejme se ještě blíže na některé nejčastější chyby, kterých se zaměstnavatelé v praxi dopouštějí a co z nich plyne. Mohou z nich zaměstnanci něco vytěžit? Čtěte také: Za chyby se platí, i při nesprávné výpovědi.

Jestliže musí být zásilka doručena do vlastních rukou, tak to znamená do vlastních rukou jen a právě zaměstnance, kterému je písemnost určena!

Z judikatury:

„Namítá-li zaměstnavatel v posuzované věci, že zaměstnankyně poté, co potvrdila převzetí jediného originálu výpovědi z pracovního poměru („Převzala dne 5. 5. 2008, podpis …“), na téže listině napsala své vyjádření, resp. stanovisko v tom smyslu, že s postupem zaměstnavatele nesouhlasí, přičemž toto své stanovisko předložila ihned poté zaměstnavateli, a že skutečnost, že toto stanovisko zaměstnankyně napsala na originálu vlastnoručně podepsané listiny, kterou prokazatelně převzala, a předložila ho zaměstnavateli na téže listině, nemohl zaměstnavatel nijak ovlivnit, přehlíží, že podle skutkových zjištění byl originál výpovědi z pracovního poměru listiny pouze jeden.

Požadoval-li zaměstnavatel, aby zaměstnankyně převzetí výpovědi potvrdila svým podpisem právě na tomto jediném originálu, činil tak nepochybně proto, aby měl doklad o doručení výpovědi a logicky musel tento doklad chtít zpět do své dispozice; ponechání dokladu potvrzujícího převzetí listiny v dispozici toho, kdo převzetí potvrzuje, postrádá jakýkoli smysl.

Z toho je ovšem zřejmé, že zaměstnavatele neměl (ani nemohl mít) v úmyslu originál výpovědi ponechat v dispozici zaměstnankyně. S tím pak zcela koresponduje i závěr odvolacího soudu, že do dispozice zaměstnankyně byla zaměstnavatelem předána (doručena) toliko kopie originálu listiny výpovědi.

Protože tak zaměstnavatel předal zaměstnankyni pouze fotokopii listiny o výpovědi z pracovního poměru, která nesplňovala náležitosti písemné formy právního úkonu, je nutno posoudit výpověď z pracovního poměru pro rozpor s ust. § 50 odst. 1 zákoníku práce jako neplatný právní úkon, přičemž zaměstnankyně se ve smyslu ust. § 20 zákoníku práce této neplatnosti dovolala.“

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 3278/2010, ze dne 24. 11. 2011; (posuzováno podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění do 30. 6. 2008) 

„Přistoupí-li zaměstnavatel k doručení okamžitého zrušení pracovního poměru poštou, musí je zaslat jako doporučenou zásilku do vlastních rukou; převzala-li takovou zásilku jiná osoba než zaměstnanec, nebyla tím splněna povinnost zaměstnavatele doručit písemnost, a to i v případě, jestliže zásilka byla zaměstnanci dodatečně prokazatelně odevzdána.“

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 2638/2004, ze dne 28. 6. 2005)

To znamená, že písemnost zaměstnavatele směřující k rozvázání pracovního poměru za zaměstnance, kterému je úkon zaměstnavatele určen, nemůže převzít třeba manželka, za zaměstnankyni manžel. Nejvyšší soud projednával i případ, v němž bylo zjištěno, že výpověď zaměstnavatele byla doručena zaměstnancově manželce, která ji svému manželu ještě téhož dne večer předala.

Kdyby však takové doručení mělo být platné, musel by zákoník práce obsahovat ustanovení, podle něhož nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě. Zmíněný způsob doručení však zákoník práce nepřipouští. Proto není rozhodující, zda a kdy manželka zaměstnance písemnosti manželovi předala. Účinky zákonem předpokládané při doručení písemnosti vůbec nenastaly. Výpověď proto byla neplatná.

Výpověď doručená někomu jinému, než zaměstnanci je neúčinná!

Z judikatury:

“Jestliže zásilku s písemností uvedenou v ust. 334 odst. 1 zákoníku práce, doručovanou zaměstnanci do vlastních rukou, převzala jiná osoba než zaměstnanec, nebyla tím splněna povinnost zaměstnavatele doručit písemnost, a to ani v případě, že zásilka byla zaměstnanci dodatečně jinou osobou odevzdána. Běh propadné lhůty k podání žaloby zaměstnance na neplatnost rozvázání pracovního poměru před řádným doručením tohoto právního úkonu zaměstnanci nezapočne.”

(Přiměřeně podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, spis. zn. 21 Cdo 2426/2000, ze dne 11. 10. 2001)

Stane-li se vám něco podobného, váš pracovní poměr neskončil, trvá a máte nárok na mzdu resp. její náhradu, i když práci pro zaměstnavatele nevykonáváte! Ovšem od pošty zaměstnancem převzatá výpověď účinná je, i když nebyla určena do vlastních rukou zaměstnance!

Z judikatury:

“Okolnost, že zásilka obsahující písemnost uvedenou v ust. 334 odst. 1 zákoníku předaná poště (držiteli poštovní licence) zaměstnavatelem k doručení zaměstnanci, neobsahuje doručenku nebo poznámku „do vlastních rukou“, popřípadě, že je na zásilce uvedena jiná než poslední adresa zaměstnance, která je zaměstnavateli známa, nemá za následek neúčinnost doručení písemnosti zaměstnanci, jestliže zaměstnanec přes tyto nedostatky písemnost od pošty převzal.”

(Podle usnesení Krajského soudu v Ostravě spis. zn. 16 Co 176/97, ze dne 15. 5. 1997)

Zbytečné dvojí doručování, první pokus vždy na pracovišti

Ke zbytečnému porušení zákona ze strany zaměstnavatele dochází v případech, kdy zaměstnanec odmítne na pracovišti písemnost převzít a zaměstnavatel mu ji následně zašle poštou, ačkoliv účinky doručení již nastaly (odmítnutím převzetí). Trucováním si však zaměstnanec vůbec nepomůže, ba právě naopak, zbavuje se možnosti řádné, včasné a účinné obrany proti rozvázání pracovního poměru, které je neplatné (mohlo by být soudem shledáno neplatným) třeba pro vady obsahu příslušného úkonu zaměstnavatele… Nemůže se bránit, když neví, čemu se má bránit.

Porušením zákona je i situace, kdy zaměstnavatel naopak ihned přistoupí k doručení prostřednictvím držitele poštovní licence, ačkoliv měl a mohl doručit zaměstnanci osobně, např. na pracovišti. Doručení prostřednictvím držitele poštovní licence je možné jen tehdy, není-li doručení možné provést samotným zaměstnavatelem na pracovišti zaměstnance, v jeho bydlišti nebo kdekoliv bude zastižen.

Z judikatury:

 „Doručení písemnosti do vlastních rukou zaměstnance může provést buď sám zaměstnavatel, nebo je zaměstnavatel může učinit prostřednictvím držitele poštovní licence. Při výběru způsobu doručení do vlastních rukou zaměstnavatel nepostupuje podle vlastní úvahy; k doručení prostřednictvím držitele poštovní licence smí přistoupit, jen není-li možné, aby písemnost doručil zaměstnanci sám na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen.“

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu spis. zn. 21 Cdo 1350/2009, ze dne 14. 7. 2010)

Jestliže však zaměstnanec písemnost skutečně převzal, stává se pochybení zaměstnavatele ve způsobu doručení (s ohledem na to, že se písemnost dostala k zaměstnanci) obsoletním, pochybení je tedy překonáno, zhojeno. (K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 1350/2009, ze dne 14. 7. 2010.)

Obstrukce jen výjimečně, se znalostí věci

Lze případně oddálit (oddalovat) legální cestou účinky doručení písemnosti od zaměstnavatele, ale v žádném případě nelze doporučit nepřebírání zásilek, dělání mrtvého brouka… Leda snad v případě, jak vyplývá ze shora uvedených judikaturních závěrů, že by zaměstnanec s absolutní jistotou věděl, že mu zaměstnavatel posílá písemnost směřující k rozvázání pracovního poměru, ale jen jako obyčejnou listovní zásilku, nebo sice jako doporučenou zásilku, ale ne do jeho vlastních rukou…

Pokud zaměstnance nezastihne poštovní doručovatel (doručovatelka) a zásilka je uložena na poště, pak v takovémto výjimečném případě zaměstnanec může risknout nepřevzetí písemnosti, protože účinky doručení nenastanou. Pokud by však zaměstnanec znemožnil doručení zásilky tím, že by ji odmítl převzít od doručovatele, pak zásilka zásadně bude považována za doručenou (viz ust. § 336 odst. 4 zákoníku práce). Čtěte také: Jak se vyhnout nebo jak oddálit převzetí výpovědi?

Nedělejte hlouposti

Naprosto zcestný byl postup zaměstnankyně, které byla poštou doručována písemnost do jejích vlastních rukou. Převzetí však odmítla s písemnou poznámkou na obálce „nepřevzala jsem“ a podpisem. Den, kdy byla tato poznámka učiněna, se stala dnem doručení písemnosti. Soud v následném řízení nadto přijal závěr, že „když zaměstnankyně přijetí písemnosti odmítne, nastanou účinky doručení přesto, že o tomto následku nebyla zaměstnankyně při doručování poučena.“ Čtěte také: Sporné otázky nového zákoníku práce optikou Nejvyššího soudu ČR (příklady)