Před časem jsme radili, jak si správně říci o úroky z prodlení, jak formulovat v žalobě požadovaný výrok soudu (petit) o úrocích z prodlení v tzv. deklaratorním rozhodnutí. Více si přečtěte v článku Jak si správně říci o úroky z prodlení?
V diskusi padla i otázka, zda lze požadovat úroky z prodlení u výživného. Než si odpovíme na tuto otázku, musíme si říci trochu z nutné teorie.
Konstitutivní a deklaratorní rozhodnutí
Ve věci samé se rozlišují rozhodnutí konstitutivní a deklaratorní. Konstitutivní rozhodnutí soudu jsou taková rozhodnutí, která jsou z hlediska hmotného práva novou právní skutečností. Jde například o rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů. Patří sem i rozhodnutí o výši vyživovací povinnosti vyjádřené v penězích.
Deklaratorní rozhodnutí soudu jsou pak taková rozhodnutí, která z hlediska hmotného práva novou právní skutečnost nepředstavují, nýbrž pouze autoritativně zjišťují (a vlastně potvrzují) existující sporný hmotněprávní vztah.
U těch druhých nebývají s přiznáním úroků z prodlení problémy, jen je potřeba si o ně správně říci. U těch prvních soudy moc svolné k přiznání úroků nejsou. A tak věřitelům nezbývá, pokud se práva na úroky nechtějí vzdát, než je vymáhat, žalovat až dodatečně, zpětně, samostatně, v dalším soudním řízení. A k tomu zpravidla nedochází.
Požadujte proto úroky podmíněně hned pro případ, že dlužník včas nezaplatí a bude po vykonatelnosti soudního rozhodnutí v prodlení.
Podmíněné zaplacení úroků z prodlení
Podmíněná (budoucí) úhrada úroků z prodlení připadá v úvahu u konstitutivních rozhodnutí, kdy lhůta plnění nastává až po právní moci rozhodnutí. Dále u deklaratorních rozhodnutí, ve kterých soud využije možnosti novace a posune lhůtu splatnosti až po právní moci rozhodnutí.
Mohla by připadat v úvahu i u nákladů řízení, jenže tam to vyloučila judikatura, o které jsme psali v článku Úroky z úroků ani z dlužných soudních výloh nezískáte.
Jakkoliv jsou některé její argumenty, např. o zákazu úroků z úroků novým občanským zákoníkem, překonány, když úroky z úroků jsou přípustné, domnívám se, že úroky z prodlení z nákladů řízení ani nadále s ohledem na další argumenty ani za účinnosti nového občanského zákoníku přiznat nelze.
Přečtěte si také: Jaký je rozdíl mezi smluvenými úroky a úroky z prodlení?
Přiznání budoucích úroků z prodlení předpokládá vždy návrh (uplatnění práva) navrhovatele, jinak soud nemůže podmíněné zaplacení úroků z prodlení přiznat.
Přiznání podmíněného úroku z prodlení v soudních rozhodnutích nebrání žádné hmotněprávní ani procesněprávní ustanovení, přičemž právní zájem na stanovení úroků z prodlení vyplývá ze skutečnosti, že hmotněprávní i procesněprávní povinnost vyplývající z rozhodnutí soudu v případě prodlení povinného s sebou automaticky nese i povinnost platit úroky z prodlení, pokud oprávněný tyto úroky předem uplatní.
Požadovaný výrok soudního rozhodnutí spolu s výrokem o podmíněné (budoucí) povinnosti zaplacení úroků z prodlení může znít např. takto:
1. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku … do 3 dnů od právní moci rozsudku s úroky z prodlení ve výši … % (repo sazba ČNB, zvýšená o osm procentních bodů, platná k 1. dni kalendářního pololetí, v němž nastala vykonatelnost rozsudku) p.a., a to ode dne vykonatelnosti rozsudku do zaplacení.
2. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku … do 3 dnů od právní moci rozsudku; pokud žalobce tuto povinnost nesplní včas, je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku … s úrokem z prodlení ve výši … % (repo sazba ČNB, zvýšená o osm procentních bodů, platná k 1. dni kalendářního pololetí, v němž nastala vykonatelnost rozsudku) p.a., a to ode dne vykonatelnosti rozsudku do zaplacení.
3. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku … do 3 dnů od právní moci rozsudku, jinak je žalovaný vedle této částky povinen zaplatit žalobci i úrok z prodlení ve výši … % (repo sazba ČNB, zvýšená o osm procentních bodů, platná k 1. dni kalendářního pololetí, v němž nastala vykonatelnost rozsudku) p.a., a to ode dne vykonatelnosti rozsudku do zaplacení.
V případě, že povinný svoji povinnost zaplatit určitou částku stanovenou v soudním rozhodnutí splní řádně a včas, povinnost platit úroky z prodlení nevznikne, neboť povinnost platit úroky z prodlení nenastane a ani nastat nemůže.
Úroky z prodlení u výživného
Advokát a publicista Luboš Chalupa v r. 1998 uváděl, že v soudní praxi není známo jediné uveřejněné soudní rozhodnutí, ve kterém by soud na návrh oprávněného přisoudil dlužné výživné i s úrokem z prodlení. Mně není, ač to může být jen má neznalost, známo dosud. Pochybuji, že se od té doby v běžné a převažující soudní praxi něco změnilo, a tak stále platí, že takový právní stav přispívá k tomu, že povinní často neplní svoji vyživovací povinnost tak, jak jim ukládá zákon.
Přečtěte si také: Jestli nechcete platit alimenty z desetitisíců, musíte prokázat své příjmy
V případě prodlení s placením výživného povinný splácí dlužné výživné zpravidla v dlouhodobých měsíčních splátkách bez jakékoli jiné majetkové sankce, jako je úrok z prodlení nebo náhrada škody.
Jednou z možností, jak těmto případům předcházet, je přiznat na základě návrhu oprávněného vedle dlužného výživného i úroky z prodlení. Čtěte také: Nový trestní zákoník zvýšil tresty pro neplatiče výživného
Pokud jde o běžné výživné, může znít požadovaný výrok soudního rozhodnutí včetně budoucích úroků z prodlení pro případ prodlení povinného, tedy tzv. petit žaloby, takto:
Žalovaný je povinen platit výživné na … ve výši … měsíčně předem vždy do každého 15. dne v měsíci k rukám … vždy s úrokem z prodlení ve výši zákonných úroků z prodlení platných ke dni, v němž nastalo prodlení s každou jednotlivou měsíční platbou výživného (repo sazba ČNB, zvýšená o osm procentních bodů, platná k 1. dni kalendářního pololetí, v němž nastalo prodlení s každou jednotlivou měsíční platbou výživného), a to od 16. dne příslušného měsíce do zaplacení.
Aktulizováno 16. 11. 2016
Problém byl autoritativně vyřešen Nejvyšším soudem ČR, který zaujal negativní stanovisko:
Rozhoduje-li soud po 1. 1. 2014 o dlužném výživném pro děti, nelze oprávněnému společně s dlužným výživným přiznat i zákonné úroky z prodlení.
(Ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR spis. zn. Cpjn 204/2012, ze dne 19. 10. 2016).
Jak soudy rozhodovaly dříve
V odůvodnění svého stanoviska odkázal Nejvyšší soud ČR na postup soudů, které návrhy na přiznání úroků zamítaly. Tak např. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, v rozsudku ze dne 22. 3. 2005, spis. zn. 12 Co 742/2004, uzavřel, že vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi je právním vztahem, který vyplývá přímo ze zákona o rodině, je upraven v celém rozsahu tímto zákonem, a proto na něj nelze aplikovat ustanovení občanského zákoníku týkající se závazkových vztahů.
Ústavní soud usnesením ze dne 2. 6. 2006, spis. zn. I. ÚS 399/05, stížnost proti tomuto k úrokům negativnímu rozsudku odmítl s argumentací, že i když vztahy výživného jsou svojí podstatou vztahy majetkového charakteru, a není proto vyloučena aplikace obecných ustanovení občanského zákoníku o závazcích, je přesto třeba zohlednit jejich specifický charakter, zejména bezprostřední vázanost na vztahy osobní.
Právě determinace vztahů výživného vztahy osobními je také důvodem specifické trestněprávní sankce za prodlení s úhradou výživného. Soud tehdy odkázal na trestní postih neplatičů alimetů podle již zrušeného trestního zákoníku. Nyní trestní postih neplacení výživného upravuje ust. § 196 nového trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.). Zabývali jsme se jím již v roce 2010 ve článku,
Existence této zvláštní sankce, tedy trestu odnětí svobody za zanedbání povinné výživy – na rozdíl od jiných majetkových vztahů – odůvodňuje nemožnost použití občanskoprávní úpravy úroků z prodlení. Právní názor zaujatý Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 26. 4. 2006, spis. zn. 28 Cdo 2782/2005, že typickým příkladem, při němž z povahy věci nevzniká nárok na příslušenství pohledávky v důsledku prodlení, je určení výživného na nezletilé dítě, byl následně podpořen usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2012, spis. zn. I. ÚS 2945/12.
Jak budou soudy rozhodovat podle nové právní úpravy
Vyživovací povinnost a právo na výživné i po 1. 1. 2014 (kdy nabyl účinnosti nový občanský zákoník) zůstávají majetkovým právem, neztrácí však současně svojí osobní povahu. Vznikají přímo ze zákona (ust. § 910 odst. 1 o. z.), nelze je smluvně převést na jiného a zanikají smrtí oprávněného či povinného, případně osvojením oprávněného (ust. § 833 odst. 1 o. z.).
Zachovávají si tak i nadále specifika rodinněprávního institutu (včetně trestněprávní sankce, předběžné vykonatelnosti, zařazení mezi přednostní pohledávky), a to navzdory tomu, že jsou systematicky řazeny mezi jiné soukromoprávní pohledávky. Proti opačnému závěru lze namítnout i to, že dlužník by se dostal do prodlení ještě dříve, než by byla sporná výše vyživovací povinnosti soudem stanovena, neboť výživné pro děti lze přiznat i za dobu nejdéle tří let zpět ode dne zahájení soudního řízení (ust. § 922 odst. 1 o. z.).
Použitá literatura: Chalupa, L.: K otázce úroků z prodlení v soudních rozhodnutích, Právní rozhledy č. 9/1998.