Chcete učit? Čistý resjtřík nestačí, nesmíte ani točit porno

Pro vykonávání profese pedagogického pracovníka vám nestačí pouze trestní bezúhonnost. Potřebujete i morální kredit.

Na předpoklad bezúhonnosti pedagogického pracovníka je třeba pohlížet v širším slova smyslu, nejen jako na bezúhonnost trestní, ale také jako na bezúhonnost občanskou a morální, která souvisí s důstojností, autoritou a obecnou slušností. 

Pan I. K. byl ředitelem základní školy, kde také učil. Ze své funkce byl odvolán a dostal výpověď poté, co byl na internetu poznán na několika volně přístupných fotografiích a videonahrávkách s erotickou – sadomasochistickou – tematikou trestáním žákyň. Sám uznal, že je to on a svoji účast na tvorbě erotických materiálů přiznal.

Dopisem ze dne 18. 6. 2012 škola sdělila zaměstnanci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ust. § 52 písm. f) zákoníku práce. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že žalobce ztratil bezúhonnost podle ust. § 3 odst. 1 písm. c) zákona o pedagogických pracovnících.

Pan I. K. se jako žalobce obrátil na soud, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pro podání výpovědi nejsou žádné důvody, neboť zákon o pedagogických pracovnících zcela jasně stanoví, že ke ztrátě bezúhonnosti může dojít pouze v případě, kdy je dotyčná osoba pravomocně odsouzena, a to žalobce v žádném případě nebyl. Jiným způsobem nelze na bezúhonnost pohlížet.

Nižším soudům stačilo, že učitel nebyl trestně odsouzen

Soud prvního stupně žalobě vyhověl. Dovodil, že text výpovědi je formulován stručně, bez jakýchkoli konkrétních skutečností a omezuje se pouze na odkaz na právní předpis a že „již v nedostatečném skutkovém vymezení lze spatřovat nesplnění potřebných náležitostí výpovědi podle § 50 odst. 4 zákoníku práce.

„I pokud by však bylo možno výpověď považovat za dostatečně skutkově vymezenou, pak není tato výpověď platná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce pozbyl bezúhonnosti tak, jak vyplývá ze zákona o pedagogických pracovnících. Žalobce nemá žádný záznam v evidenci rejstříku trestů a z pohledu zákona o pedagogických pracovnících se tak jedná o bezúhonnou osobu.“ 

K odvolání žalované školy odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil. I když na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že výpověď z pracovního poměru ze dne 18. 6. 2012 obsahuje náležité vymezení výpovědního důvodu tak, jak vyplývá z ustanovení § 50 odst. 4 zákoníku práce, neboť z uvedeného vymezení je zcela zřejmé, z jakého důvodu byla žalobci výpověď dána, a to i se zřetelem na předchozí odvolání žalobce z funkce ředitele ze dne 12. 6. 2012.

Se závěrem soudu prvního stupně o tom, že uplatněný výpovědní důvod podle § 52 písm. f) zákoníku práce není naplněn, však odvolací soud souhlasil. Výklad žalované, že pojem bezúhonnost je třeba vykládat v širším slova smyslu, že trestní bezúhonnost je pouze jednou ze složek bezúhonnosti jako předpokladu pro výkon učitelské profese, není správný a nemá v zákoně oporu.

Uvedl, že žalované lze přisvědčit, že učitel, a tím spíše ředitel školy, by měl disponovat takovými morálními vlastnostmi, které skýtají dostatečnou záruku toho, že učitel (ředitel) bude řádně vzdělávat a vychovávat mládež, která mu byla svěřena, „nicméně z textu zákona takovýto předpoklad nelze dovodit“.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, který jej shledal opodstatněným.

Podle argumentů školy musí být učitel vzorem

Škola nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, podle kterého odvolací soud obsah pojmu bezúhonnost spojuje výlučně s trestní odpovědností. Domnívá se, že obsah pojmu bezúhonnost jako zákonný předpoklad k výkonu profese pedagogického pracovníka se nevyčerpává výlučně trestní bezúhonností, že trestní bezúhonnost je jednou ze složek bezúhonnosti jako předpokladu možnosti vykonávat učitelskou profesi.

Je zcela nemyslitelné, aby učitelskou profesi vykonávala osoba, jejíž mimopracovní aktivity jsou stejného nebo podobného charakteru jako u žalobce, i když se nejedná ani o trestný čin, ani o přestupek – takové jednání je zcela v rozporu s požadavky etiky a morálky. V oblasti pedagogiky jde o to, aby učitelé svým chováním, vystupováním a celým způsobem života poskytovali identifikační vzory.

Musí platit obecně, že za bezúhonného pedagogického pracovníka nelze považovat někoho, kdo v rámci i svých mimopracovních aktivit se dopouští jednání, které sice není nezákonné, ale je vnímáno z pohledu morálky či obecné slušnosti jako neslušné. Je obtížně představitelné, že by konkrétní osoba byla bezúhonná z pohledu prezentovaného závěru odvolacím soudem a mohla být zaměstnávána v učitelské profesi, a přitom by po večerech vystupovala v různých veřejně známých striptýzových představeních apod. Protože soudy neposuzovaly konkrétní jednání žalobce z výše naznačeného pohledu, žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Právní úprava

Podle ust. § 52 písm. f) první věta před středníkem zákoníku<a> práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce.

Podle ust. § 50 odst. 4 zákoníku práce, dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možné zaměnit s jiným důvodem, důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

Výpovědní důvod (§ 52 písm. f) zákoníku práce) vychází ze dvou skutečností: jednak z nesplnění předpokladů stanovených pro výkon dosavadní práce, jednak z nesplnění požadavků na tuto práci kladených.

Z toho vyplývá, že náležité uvedení tohoto výpovědního důvodu v písemné výpovědi vyžaduje bližší skutkovou konkretizaci. Je-li důvodem výpovědi podle § 52 písm. f) zákoníku práce nesplnění předpokladů stanovených pro výkon dosavadní práce, konkretizuje jej mnohdy dostatečně již odkaz na právní předpis, v němž jsou stanoveny předpoklady pro výkon určité práce. U výpovědi dané zaměstnanci pro nesplnění požadavků kladených na dosavadní práci je však nutno konkrétně uvést, které požadavky zaměstnanec neplní a v souvislosti s tím nedosahuje očekávaných pracovních výsledků.

Právními předpisy, které stanoví předpoklady pro výkon sjednané práce, se rozumí především obecně závazné právní předpisy a považují se za ně rovněž pracovní řády (vnitřní předpisy zaměstnavatele). Zatímco předpoklady stanoví právní předpisy, požadavky pro řádný výkon sjednané práce vymezuje sám zaměstnavatel. Požadavky zaměstnavatele nezbytné pro řádný výkon určité práce mohou vyplývat z pracovní smlouvy, organizačního řádu, vnitropodnikové směrnice, popřípadě z pracovních příkazů vedoucího zaměstnance, nebo může jít o požadavky, které jsou pro výkon určité práce všeobecně známé.

Zhodnocení případu

S odvolacím soudem lze souhlasit, že skutkové vymezení důvodu výpovědi dané žalobci je třeba považovat z pohledu ust. § 50 odst. 4 zákoníku práce za dostatečně určité a srozumitelné.

Žalovaná v dovolání namítá, že obsah pojmu bezúhonnost jako zákonný předpoklad výkonu profese pedagogického pracovníka se nevyčerpává výlučně trestní bezúhonností, že trestní bezúhonnost je jednou ze složek bezúhonnosti jako předpokladu možnosti vykonávat učitelskou profesi a že za bezúhonného pedagogického pracovníka nelze považovat někoho, kdo v rámci i svých mimopracovních aktivit se dopouští jednání, které sice není nezákonné, ale je vnímáno z pohledu morálky či obecné slušnosti jako neslušné.

Pedagogickým pracovníkem je ten, kdo koná přímou vyučovací, přímou výchovnou, přímou speciálně pedagogickou nebo přímou pedagogicko-psychologickou činnost přímým působením na vzdělávaného, kterým uskutečňuje výchovu a vzdělávání na základě zvláštního právního předpisu (§ 2, část první věty před středníkem zákona o pedagogických pracovnících).

Pedagogickým pracovníkem může být ten, kdo splňuje tyto předpoklady:

  • je plně způsobilý k právním úkonům,
  • má odbornou kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost, kterou vykonává,
  • je bezúhonný,
  • je zdravotně způsobilý,
  • prokázal znalost českého jazyka, není-li dále stanoveno jinak (§ 3 odst. 1 zákona o pedagogických pracovnících).

Za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona nepovažuje při posuzování předpokladů pro výkon činnosti pedagogického pracovníka (§ 3) fyzická osoba, která byla pravomocně odsouzena za trestný čin spáchaný úmyslně, nebo za trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s výkonem činnosti pedagogického pracovníka, pokud se na ni podle zákona nehledí, jako by nebyla odsouzena (§ 29a odst. 1 písm. a) zákona o pedagogických pracovnících).

Vzdělávání je založeno na zásadách vzájemné úcty, respektu, názorové snášenlivosti, solidarity a důstojnosti všech účastníků vzdělávání (§ 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)).

Z obecných zásad zákona o pedagogických pracovnících a školského zákona vyplývá, že pedagogický pracovník vykonává vedle vyučovací činnosti rovněž výchovně vzdělávací činnost, při níž jedná v souladu s pravidly slušnosti a občanského soužití s přihlédnutím k ochraně žáků před riziky poruch jejich zdravého vývoje. Veřejná pověst a společenská prestiž učitele vyžaduje, aby i mimopracovní chování a osobní život učitele byly v souladu s obecně přijatými mravními normami. Chování učitele je vzorem pro žáky a rozvíjí etickou stránku osobnosti žáka. Základem pedagogické činnosti je mluvené slovo a osobní příklad učitele, jeho morální bezúhonnost. Učitel svou prací, chováním a jednáním ovlivňuje morálku žáků, je pro ně morálním vzorem.

Zákon o pedagogických pracovnících vymezuje (v ustanovení § 29a odst. 1 písm. a)) bezúhonnost pedagogického pracovníka negativně, tedy kdo se za bezúhonnou osobu nepovažuje (osoba, která byla pravomocně odsouzena za trestný čin spáchaný úmyslně, nebo za trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s výkonem činnosti pedagogického pracovníka).

widgety

Z uvedeného vymezení se však nepodává, kdo je bezúhonnou osobou, jak to vyžaduje ustanovení § 63 odst. 1 písm. c) zákona o pedagogických pracovnících, které je právním základem podané výpovědi z pracovního poměru. S přihlédnutím k obecným zásadám uvedeným v zákoně o pedagogických pracovnících a ve školském zákoně, ze kterých je třeba při výkladu bezúhonnosti pedagogického pracovníka (učitele, ředitele) vycházet, je třeba na předpoklad bezúhonnosti pedagogického pracovníka pohlížet v širším slova smyslu, nejen jako na bezúhonnost trestní, ale také jako na bezúhonnost občanskou a morální, která souvisí s důstojností, autoritou a obecnou slušností.

Soudy obou stupňů se však jednáním žalobce z tohoto pohledu nezabývaly, jejich závěr o tom, že výpovědní důvod podle § 52 písm. f) zákoníku práce není naplněn, proto nemůže obstát, a proto NS ČR zrušil svým rozsudkem spis. zn. 21 Cdo 550/2014, ze dne 19. 2. 2015, oba rozsudky nižších soudů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému řízení.

13 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 28. 6. 2015 15:32