Spočítejte si...

Zavřít

Chcete si žít jako milionář? Příběh mladého finančního poradce

Nebaví vás chodit do práce na šestou ráno? Chcete mít volnou pracovní dobu? Být finančně nezávislí? Staňte se finančním poradcem. Ale možná, že to předchozí tak úplně pro všechny neplatí.

Jak si představujete finančního poradce velké nadnárodní společnosti? Pokud vidíte perfektně oblečeného mladého muže, který zlatou tužkou podepisuje stotisícové smlouvy, poté usedne do posledního modelu „audiny“a dovolenou tráví v luxusním hotelu na Mauriciu, máte stejně naivní představy, jako jsem měl já. Když dočtete můj příběh do konce, poznáte realitu.

Po skončení vysoké školy oboru bankovnictví a finance jsem sháněl práci. Všude mě vlídně odmítli, že nesplňuju povinnou praxi v oboru. Využil jsem proto nabídky zúčastnit se výběrového řízení na funkci poradce pro finanční plánování jedné renomované pojišťovny. Třemi koly jsem prošel bez ztráty kytičky a těšil se, jak začnu vydělávat. Nenechte si ujít: Největší test finančních poradců v ČR: rozdali jsme vysvědčení

Povinně v obleku a bez peněz

Zprofanované Leninovo rčení Učit se, učit se, učit se, tu platilo stonásobně. Školení, každé v jiném koutě Čech, kurzy, testy, drilly a přísná kontrola dohlížející manažerky, mě nenechala na pochybách, že to bude docela tvrdý chleba.

Již na prvním školení se mi dostalo ponaučení, jak mám chodit oblečený, čili jak má vypadat dress code. Na fakultě jsem si vystačil s džínami, několika tričky a bundou. V obleku z tanečních bych vypadal jako šašek a tenisky byly rovněž zakázány. Moje kolegyně to měly ještě horší. I v největších vedrech musely chodit v punčocháčích a lodičkách bez otevřené špičky.

Žádný služební mobil, nebo fixní plat alespoň pro začátek, o příspěvku na dopravu za klienty jsem si mohl jen nechat zdát. Hledání klientů byla kapitola sama pro sebe. Dostalo se mi sice rady, že se mám obrátit na své kolegy, ale když znáte jen ty ze školy, kteří na počátku kariéry obracejí každou korunu, nepochodíte.

Když jsem po prvních dnech zjistil, že jsem v mínusu a navíc budu platit ještě 10 000 Kč za udělení licence od ČNB, chtěl jsem se vším praštit a jít dělat skladníka. Svěřil jsem se jednomu služebně staršímu kolegovi, který mi řekl na rovinu: Nic si z toho nedělej, já jsem první měsíce skoro vůbec nespal, hlavou se mi honily body, schůzky, telefonní čísla, málem z toho byly žaludeční vředy. Vydrž, ale pamatuj si, že je to jako na houpačce. Jeden den se ti něco podaří a pak následuje několik smolných dní, kdy ti nevyjde nic.

Volám potenciálním klientům

Sedl jsem si zase poslušně k telefonu. Devět z deseti volaných mně odkázalo do patřičných mezí. Vlastně jim to ani nemám za zlé. Když vás denně někdo otravuje s nabídkami na levné výlety nebo skvělé hrnce, taky praštíte s telefonem, aniž byste ho nechali domluvit. Ze zoufalství jsem uprosil strýce, aby si udělal alespoň penzijní připojištění. Podařilo se a první korunky byly na světě, lépe řečeno na účtu. Více: Poradce si vydělá i více jak 50 tisíc měsíčně.

Radost z prvních bodíků však brzy vyprchala. Styděl jsem se volat před ostatními kolegy, zavíral jsem se třeba i na záchodě a volal a volal. Účty za mobil rostly. Když se mi konečně podařilo ulovit klienta na první schůzku a zapsat si do diáře datum, častokrát se mi stalo, že den před tím zavolal, že buď nemá čas, nebo že si to rozmyslel, že zrovna investoval do rekonstrukce bytu nebo že vlastně nic nepotřebuje a nechce. Ještě nepříjemnější situaci jsem zažil, když jsem se přesně dostavil na domluvenou schůzku a na klienta jsem čekal skoro hodinu. Telefon nebral, na SMS neodpovídal. Neférové jednání mi sebralo tři hodiny času. Druhý den jsem ho konečně sehnal. Neomluvil se, pouze řekl, že zapomněl a zavěsil. Více: Jak vypadá schůzka s finančním poradcem

Anketa

Má ještě smysl být v dnešní době finančním poradcem?

Pracujete od nevidím do nevidím

Po třech měsících, když jsem začal trochu vydělávat, přišla další krize. Spočítal jsem si hodiny, které jsem strávil na školeních, výcviku, pohovorech a vyplňování povinných kolonek v diáři a došel jsem k názoru, že na vlastní práci budu muset nastavit večery a víkendy. Naštěstí bydlím u rodičů, kteří mi odpustili povinný příplatek na jídlo, a nemusel jsem platit nájem.

Blížily se tátovy narozeniny a já mu chtěl koupit novou tenisovou raketu a pozvat ho aspoň na pivo. Po sečtení hotovosti jsem zjistil, že na to nemám. Naštěstí byl předvánoční čas, tak jsem se nechal zaměstnat v supermarketu jako doplňovač zboží na noční směny a o víkendu jsem prodával vánoční stromky. To bylo super! Lidi se usmívali, nikdo mi neřekl, že si to musí rozmyslet a ozve se později, jako tomu bylo v pojišťovně. Ozdobený stromeček si přeje každý, pojistku si pořádně rozmyslí. Za pár dní jsem si vydělal víc než ve svém mateřské firmě a vyčistil si hlavu. Psali jsme: Mýty a fakta o finančních poradcích.

Chytil jsem špatný vlak

Před několika dny jsem se sešel se spolužákem z fakulty. Řeč byla o práci, a když jsem se mu svěřil, co dělám, koukal na mně jako na Marťana: To nemůžeš dělat něco pořádného? Odpověděl jsem nabiflovanou frází, jak pomáhám lidem řešit jejich finanční situaci, ale nezabralo to. To sis kamaráde skočil do špatného vlaku a ještě k tomu pozdě. Je fakt, že hodně těchto lidí je bohatých, ale ti začali makat před deseti lety. Lidi, kteří mají peníze, se už dávno zaopatřili a ti ostatní na to nemají. Jo, kdybys byl aspoň v Praze, tak si něco vyděláš, ale tady?

Když nad tím přemýšlím, měl asi pravdu. Možná, že to ještě na čas překousnu, ale rozum mi velí, jít jinam. O zlaté tužce se mi zdát nebude a na chalupě v Orlických horách je taky příjemná dovolená. Více: Agenti s „teplou vodou“.

76 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 14. 8. 2012 13:27