Cestou na oběd v práci se zranila, s odškodněním uspěla

Stravování zaměstnance nesouvisí s plněním pracovních úkolů. Pokud se ale zraníte v objektu zaměstnavatele, něco vyloudit můžete.

Stravování zaměstnance není úkonem v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, cesta k němu a zpět, je-li konána v objektu zaměstnavatele, však takovým úkonem je, a proto když se na ní zraníte, máte nárok na odškodnění úrazu jako pracovního od zaměstnavatele.

Jak rozhodl Nejvyšší soud? 

Po dlouholetém opakovaném projednávání soudy nižších stupňů se dostal spor o peněžité odškodnění úrazu, který si krátce přiblížíme, k Nejvyššímu soudu ČR, jenž jej rozhodl svým rozsudkem spis. zn. 21 Cdo 4410/2013, ze dne 10. 12. 2014. Zaměstnankyně – v daném soudním sporu žalobkyně – pracovala u žalované školy jako speciální pedagog. Dne 21. 2. 2005 před skončením 4. vyučovací hodiny ponechala v kabinetu žákyni a odešla do školní jídelny nacházející se v objektu školy, odkud si odnesla v jídlonosiči oběd a ve skleněné konvici čaj. Při cestě ze školní jídelny na své pracoviště, když nesla v jedné ruce jídlonosič s obědem a ve druhé ruce skleněnou konvici s čajem, na chodbě školy upadla a o střepy ze skleněné konvice si vážně zranila levou ruku.

Právní úprava

Došlo-li u zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k poškození na zdraví nebo k jeho smrti úrazem (pracovní úraz), odpovídá za škodu tím vzniklou zaměstnavatel, u něhož byl zaměstnanec v době úrazu v pracovním poměru. Tip: Na jaké odškodnění máte nárok, přihodí-li se vám pracovní úraz?

Při posouzení, zda došlo u zaměstnance k pracovnímu úrazu, je nutné vycházet především z toho, zda zaměstnanec tento úraz utrpěl při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. 

Plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty. Plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě i činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem.

V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele. Takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, ošetření, popřípadě vyšetření ve zdravotnickém zařízení, ani cesta k nim a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele.

Zaměstnavatel je povinen umožnit zaměstnancům (s výjimkou zaměstnanců vyslaných na pracovní cestu) ve všech směnách stravování. Tuto povinnost může splnit například vybavením prostor, v nichž se zaměstnanci mohou stravovat, nebo zajištěním možnosti nákupu občerstvení v prostorách zaměstnavatele, ale i poskytováním stravování zaměstnancům ve svém vlastním stravovacím zařízení. Samotné stravování zaměstnance není úkonem v přímé souvislosti s plněním jeho pracovních úkolů, cesta k němu a zpět, je-li konána v objektu zaměstnavatele, však takovým úkonem je.

Kdy je úraz pracovní?

Otázku přímé souvislosti utrpěného úrazu s plněním pracovních úkolů je třeba posuzovat z hlediska místního, časového a věcného, tedy zda lze k takové souvislosti dospět vzhledem ke vztahu činnosti, při níž k úrazu došlo, k plnění povinností, které pro zaměstnance vyplývají z pracovního poměru.

Judikatura soudů tak například již dříve dospěla k závěru, že jde o pracovní úraz v případě, kdy řidič vozidla zaměstnavatele po ujetí určité etapy cesty odstaví vozidlo a jde se občerstvit do hostince, přičemž na zpáteční cestě z hostince ke svému vozidlu je zachycen jiným projíždějícím vozidlem a je usmrcen, a že naopak o pracovní úraz nejde tehdy, jestliže poškození zdraví zaměstnance nastalo v době, kdy vybočil z plnění pracovních úkolů nebo z činnosti, která je v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, a kdy tedy došlo k tzv. excesu (např. zaměstnanec utrpí úraz, když si bez dovolení vyrábí pro sebe nějaké věci v dílně, nebo při tzv. černé jízdě).

Posouzení případu

V projednávané věci je nepochybná místní a časová souvislost činnosti, při níž žalobkyně utrpěla úraz, s plněním povinností, které pro ni vyplývaly z pracovního poměru u žalované, neboť k jejímu upadnutí při cestě ze školní jídelny na pracoviště s odebraným obědem v jídlonosiči a s čajem ve skleněné konvici došlo podle zjištění soudů na chodbě v budově žalované, v níž žalobkyně vykonávala práci, a v pracovní době žalobkyně. V tom, že žalobkyně se pro oběd a čaj odebrala do školní jídelny ještě před skončením vyučovací hodiny a že ponechala v kabinetu žákyni bez dozoru, jak argumentovala na svou obranu mj. strana žalovaná, by bylo možné (za předpokladu, že by tímto jednáním zaviněně porušila povinnosti stanovené právními předpisy, pracovním řádem, pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance) spatřovat porušení pracovní kázně žalobkyní, nikoli však nedostatek časové souvislosti činnosti, při které žalobkyně utrpěla úraz, s plněním jejích pracovních povinností. Tip: Máte nárok na odškodnění, když se zraníte cestou na oběd?

Věcný vztah cesty žalobkyně ze školní jídelny na pracoviště, při které došlo k jejímu úrazu, k plnění jejích pracovních úkolů vyplývá ze skutečnosti, že poskytováním stravování zaměstnancům ve svém vlastním stravovacím zařízení žalovaná vůči nim plnila svou povinnost z pracovního poměru umožnit zaměstnancům stravování. Okolnost, že žalobkyně nezkonzumovala oběd ve školní jídelně, která k tomu byla určena, ale že si ho odnášela na své pracoviště, stejně jako okolnost, jak s odebraným obědem hodlala naložit (zda měla v úmyslu oběd zkonzumovat na svém pracovišti, nebo až po skončení práce doma, popřípadě zda vůbec měla v úmyslu jej sama zkonzumovat), není z hlediska věcného vztahu činnosti, při níž utrpěla úraz, k plnění jejích pracovních úkolů významná, neboť nijak nesouvisí s její cestou z místa, v němž žalovaná zajišťovala stravování svých zaměstnanců, zpět na pracoviště, kterou žalobkyně absolvovala po vyzvednutí stravy a při které došlo k jejímu úrazu.

Na tom, že činnost, při níž žalobkyně utrpěla úraz, věcně souvisela s plněním jejích pracovních úkolů, nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalobkyně si ze školní jídelny odnášela kromě jídla též čaj za účelem jeho pozdější konzumace na pracovišti, neboť požívání tekutin (nealkoholických nápojů) zaměstnancem za účelem jeho občerstvení je obvyklé nejen v době přestávky na jídlo a oddech, ale i – umožňuje-li to povaha práce vykonávané zaměstnancem – během jejího výkonu. Cesta žalobkyně ze školní jídelny na pracoviště, při které došlo k jejímu úrazu, proto byla úkonem během práce obvyklým a tedy v přímé souvislosti s plněním jejích pracovních úkolů. Čtěte: Zranění na teambuildingu je pracovním úrazem