Spočítejte si...

Zavřít

Český bankéř století

Víte, kdo stál za expanzí Živnobanky po I. světové válce a proč se Škoda Auto jmenuje Škoda? Víte, kdo byl druhou nejvýznamnější a nejmocnější osobou první republiky a kdo měl po T. G. Masarykovi druhou největší soukromou knihovnu? Kdo stál u zrodu měnové reformy, Mánesa a fúze ČKD?

Zapomenutý velikán

Dnešním dnem uplyne přesně 59 let od dne, kdy zemřel nejúspěšnější bankéř v našich dějinách. Jeho jméno je Jaroslav Preiss, a dnes ho zná jen málokdo. Ti, kdo měli štěstí ho poznat, o něm vyprávěli svým dětem a vnoučatům, protože patřil mezi ty osobnosti, které zasáhly do života řady lidí a zanechaly v nich nezničitelný odkaz.

Jaroslav Preiss se narodil 8. prosince 1870 v Přešticích nedaleko Plzně. Jeho rodina se zanedlouho po jeho narození přestěhovala do Domažlic, kde vystudoval osmileté gymnázium. Při studiích se seznámil s několika svými pozdějšími přáteli. Mezi nimi byl filozof Emanuel Rádl, spisovatel Jindřich Šimon Baar či lékař (později osobní) Josef Pelnář. Po gymnáziu odešel studovat právnickou fakultu do Prahy a stal se členem literárního a řečnického spolku Slavia, jemuž na krátkou dobu sám předsedal.

Již v roce 1896 odsoudil zvrácené myšlenky Karla Marxe, neboť odmítal socialistické slogany, které zavrhovaly kapitalismus, a naopak nabádal dělníky k vlastnímu sebezdokonalování a větší aktivitě. Jaroslav Preiss byl později zapojen do procesů s tzv. Omladinou, která ho spojila i s budoucím ministrem financí a přítelem Aloisem Rašínem. V roce 1900 začal pracovat jako redaktor v Národních listech. Ve svých článcích vybízel české podnikatele k většímu sebevědomí, hrdosti, vynalézavosti a průbojnosti. Na základě těchto snah o emancipaci domácích hospodářských kruhů stál u zakládání řady hospodářsky oborových spolků a pořádal schůze těchto podnikatelů.

V roce 1907 přijal Preiss nabídku pracovního místa šéfa hypotekárního a úvěrového oddělení Živnostenské banky. Během války se Jaroslav Preiss postavil proti poskytování úvěrů válčícímu Rakousku, za což byl zatčen a dostal se mezi své pozdější přátele, Karla Kramáře, Aloise Rašína a Vincence Červinku. Po amnestii v roce 1917 byl v září téhož roku zvolen jako hrdina odboje na místo vrchního ředitele banky.

Žralok od Prašné brány

Na konci války, při zrodu samostatného Československa, se Preiss podílel na tvorbě hospodářského zákona, v němž mimo jiné navrhl kontury budoucí měnové reformy a formuloval v něm i důležitost podpory soukromé iniciativy podnikatelů. Zároveň stál v pozadí tzv. nostrifikace, která spočívala v převedení kapitálu a sídel velkých českých podniků z Rakouska, přičemž kapitál směřoval z velké většiny do ŽB, která tím získala pozici středoevropské velkobanky, a Jaroslav Preiss se stal nejmocnějším mužem v zemi, za což si získal přezdívku žralok od Prašné brány (dnešní sídlo ČNB bylo sídlem ŽB a vybudoval ho právě J. Preiss).

Na přelomu ledna a února 1919 odcestoval spolu s dalšími delegáty na mírovou konferenci do Paříže, kde se pokoušel získat úvěry pro domácí průmysl, surovinové dodávky a snažil se zabránit naší povinnosti platit válečné reparace. Úvěr se vyjednat podařilo od Spojených států, a to ve výši 6,3 milionu dolarů.

Měnová reforma

Snad největším sporem kolem osoby Dr. Jaroslava Preisse je jeho podíl na měnové reformě, kterou dnes spojujeme především s Aloisem Rašínem a Vilémem Pospíšilem. Preiss byl zastáncem politiky všeobecných úspor, jako jediného léku na odbourání chudoby. Sám odmítl inflační politiku hazardující s cizími svěřenými prostředky a odmítl vládní návrh pomoci zkrachovalým bankám – Moravské agrární, Stavební bance a Pozemkové bance. Hodnotili-li bychom, která z bank na reformě nejvíce získala, byla by to zajisté Živnobanka.

V roce 1923 otřásl Preissem atentát na přítele Rašína, který provedl levičácký aktivista Šoupal a zdůvodnil ho slovy: Chtěl jsem zabíti Živnostenskou banku… Chtěl jsem zasáhnouti to, co Rašín representoval, kapitalismus, rdousící tisíce mých bratří. Preiss tento útok vnímal částečně jako útok na svou osobu, a možná také proto od rodiny Rašínových odkoupil písemnou pozůstalost po zemřelém za částku dvou a čtvrt milionu korun a později rodinu dále finančně podporoval.

Živnostenská banka

V čele ŽB se ve dvacátých letech zasadil o fúze velkých průmyslových podniků (Škoda Plzeň a Laurin a Klement, ČKD atd.). ŽB měla v ekonomice rozhodující vliv a vlastnila takřka polovinu průmyslu. Šlo o podíly v České eskomptní bance, ČKD, v uhelném a ocelářském průmyslu, v České obchodní společnosti, Báňské a hutní společnosti, Poldině huti, ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu, Solu, Explosii, Synthesii, Fantových závodech, České společnosti pro průmysl cukerní, cukrovarech Schoeller, v papírnách, textilních továrnách, lihovarech, pivovarech, stavebních a potravinářských závodech, v nábytkářských firmách, v akc. spol. Dr. F. Zátky, Ringohofferových závodech, Telegrafii, keramičce v Horní Bříze apod.

Podniky, které Živnostenská banka přímo nebo z části nevlastnila, alespoň úvěrovala. Jediný velký podnik, který se účasti ŽB na svých aktivitách vytrvale a úspěšně bránil, byla Škoda Plzeň. Nezbývalo jí tak nic jiného než brát úvěry od státu…

Politický vliv

Preissův politický vliv byl založen na kolegiálních vztazích a přátelství. V polovině 20. let se však dostal do otevřeného střetu s T. G. Masarykem v souvislosti s Gajdovou aférou. T. G. Masaryk Preisse dokonce žádal, aby propustil některé redaktory z Národních listů, kteří psali právě ve prospěch generála Gajdy.

Přesto spolupráce s Masarykem ve dvacátých letech přetrvala a stala se pak jedním ze základních pilířů pomatené kritiky komunistů vůči Masarykovi. Masaryk viděl v Preissovi zkušeného odborníka, a proto také fungoval Preiss jako osobní Masarykův bankéř a osobní rádce ve finančním světě, dokonce v letech krize uvažoval, že by mohl Preisse delegovat do vlády.

Beneše chápal Preiss jako člověka, který nežije a nejedná příliš pragmaticky. Dostal se s ním do sporu v otázkách rozpočtových deficitů, měnové politiky v době měnové krize a v otázce zbrojení a budování opevnění na hranicích. Preiss dokonce předvídal Mnichov.

Rodina

Preiss se v roce 1898 oženil s herečkou Olgou Dostálovou, která však v roce 1921 zemřela. Měl s ní dcery Olgu, Jarmilu a Věru. Olze poskytoval roční apanáž 163 000 korun, Jarmile 150 000 korun. Jarmila dostala navíc svatební dar 620 000 korun. Jarmila byla proslulá svými skandály a svou divadelní kariéru si kupovala od kolegů večírky a briliantovými prsteny; zemřela v roce 1943. Dcera Věra si vzala Joe Hartmanna, generálního ředitele cukerní společnosti.

V roce 1936 se Preiss podruhé oženil s Jarmilou Dimmerovou. V roce 1926 zakoupil statek Lavičky na Příbramsku za 5 miliónů korun a postupně k němu přikupoval další pozemky, takže jeho rozloha dosáhla 1600 hektarů.

V roce 1935 koupil statek v Hovorčovicích, vlastnil činžovní dům za 3,85 milionu v pražské Letenské ulici, akciové podíly ve firmách ze svého koncernu, avšak největší cenu měla jeho sbírka obrazů (Alše, Marolda, Čermáka, Mánesa, Maxe Švabinského, Vratislava Nechleby, Viktora Strettiho apod.) a drahocenných knih, přičemž po Masarykovi vlastnil druhou největší knihovnu u nás s takřka 40 000 kusy knih. Pomáhal spisovateli Macharovi a Jakubu Demlovi, kterému daroval téměř 30 tisíc korun. Jako mecenáš se podílel na vykoupení rukopisů Rašína a Machara, podílel se finančně na stavbě Mánesa, Národního technického muzea, podporoval činnost Kramářem založené Moderní galerie apod.

Preiss žil v Praze, ve své smíchovské vile U Mrázovky 17, která se v současné době shodou okolností privatizuje, přičemž se proslýchá, že zájem o ni projevil Miroslav Macek. Ještě nedávno v domě sídlilo velvyslanectví Jižní Koreje a ještě předtím komunistický funkcionář Vasil Bilak, který paradoxně stál na straně odvěkých Preissových odpůrců.

Velký funkcionář

Preiss zastával řadu významných funkcí, za které podle hrubého odhadu mohl dostávat až půl milionu korun měsíčně: vrchní ředitel ŽB a místopředseda ŽB, ředitelský rada Jugoslávské banky v Záhřebu, předseda správní rady České obchodní společnosti, ČKD, Spolku pro chemickou a hutní výrobu, Fantových závodů, České továrny na umělé hedvábí, cukrovaru ve Chropyni, Cukrovarů Schoeller, pojišťovny Moldavia-Generalli, místopředseda správní rady pojišťovny Sekuritas, Báňské hutní společnosti, Akciových textilních závodů Hendrych a syn, České společnosti pro průmysl cukerní apod.

V roce 1932 se měl stát na přání T. G. Masaryka ministrem financí, přičemž Preiss svou účast ve vládě podmínil tím, že by mu byla udělena pravomoc provést reformu, kterou měl již připravenou, a to i bez souhlasu parlamentu. Taková podmínka byla nepřípustná především pro sociální demokracii, a proto také Preiss do vlády nikdy nevstoupil.

Po Benešově abdikaci byl předsedou vlády Syrovým, ministrem zahraničí Chvalkovským, Baťou, Beranem a dalšími navrhován na post prezidenta. Nakonec byl nominován E. Hácha. Avšak právě tahle událost Preissovu osobu definitivně očernila. Umírá 29. 4. 1946 po několikaměsíčním vyšetřováním ze strany komunistických barbarů. Jeho majetek a statek v Lavičkách byl konfiskován, cenné sbírky knih a obrazů byly z velké části – jak jinak – rozkradeny…

Informační zdroje:

  • Kubů E., Pátek J.: Mýtus a realita hospodářské vyspělosti Československa mezi světovými válkami. Nakladatelství Karolinum, 2000.
  • Kosatík P.: Bankéř první republiky. Motto, Praha 1996.
  • Vencovský F.: Vzestupy a propady československé koruny. Nakladatelství VŠE, Praha 2003.

Anketa

Znáte osobu Jaroslava Preisse?

7 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 2. 5. 2005 9:07