Spočítejte si...

Zavřít

České skandály: V České lotynce měl vyhrát každý, všichni prohráli

V novém seriálu připomeneme polozapomenuté kauzy, při nichž náš stát přišel o stovky milionů. Začínáme s loterií, která měla vrátit lesk kulturním památkám a skončila krachem.

Česká lotynka je jedinou loterií na světě, ve které vyhrajete, i když jste nevyhráli. Poněvadž s tím, co jste nevyhráli, se určitě setkáte v podobě vykrášleného hradu, nádherné výstavní síně či vzácné knihy, která by jinak nevyšla. A nejenom vy, ale také vaše děti a vnoučata. Výhra, nad kterou není vyšší. Těmito slovy v květnu 1994 komentoval tehdejší ministr kultury Pavel Tigrid novou loterii, jejíž vznik podpořilo ministerstvo kultury, a jejíž zisk měl plynout do Státního fondu kultury. Výsledek však byl naprosto opačný.

Státní fond kultury byl zřízen v létě roku 1992 a do vínku dostal správu dvou státních nemovitostí: empírového paláce U Hybernů a kubistického domu U Černé Matky boží. Ze zisků z jejich pronájmu a z dalších příjmů měl financovat kulturně-prospěšnou činnost. Významný podíl na jeho příjmech měly tvořit rovněž příjmy z loterie.

Úvěr u banky a loterie se rozbíhá

V roce 1992 založili Vladimír Kratina, Petr Havlík, Michal Bors a herec Jiří Bartoška společnost K.J.D. s.r.o., která nabídla Ministerstvu kultury organizaci loterie. Ministerstvo tuto nabídku prostřednictvím náměstka ministra a správce Státního fondu kultury Ladislava Kratochvíla bez výběrového řízení přijalo, a navíc byly zřízeny zástavy k výše zmíněným nemovitostem, které kryly úvěr společnosti K.J.D. s.r.o. u Komerční banky na rozjezd nové loterie ve výši 350 milionů korun. Předpokládaný příjem Státního fondu kultury měl být až 200 milionů ročně.

V roce 1994 se loterie rozbíhá, a to ve formě her Lotynka, Terno, Lambo a Tambo. Nutno dodat, že s ostudou, neboť z matematického hlediska špatně nastavený herní plán Terna umožňoval jistou výhru (6650 korun sázky přineslo vždy 6900 korun výhry). I to dokresluje podivnost celé záležitosti. Z vybrané sumy šla polovina prostředků na výhry, a ze zbytku byly hrazeny režie provozovatele včetně zisku ve výši 6 % z tržeb, nikoliv ze zisku, jak je obvyklé. Na stát a potažmo Státní fond kultury zbývalo 25 %, z nichž musely být prioritně hrazeny splátky úvěru Komerční bance.

Složitá herní pravidla, ztracené spisy a Sazka

Rozjezd loterie byl však velmi pomalý. Dílem k tomu přispěla složitá herní pravidla, dílem špatný marketing a rovněž podivné okolnosti spojené s licencí. Když totiž žádal Státní fond kultury o licenci pro projekt Česká lotynka a hry online, bylo to ve své době jedinečné, neboť Sazka se svou hrou Sportka měla fungovat na principu sběru sázenek ve smluvních hernách. Navíc mělo Ministerstvo financí vydat příslib, že po dobu 5 let nebudou Sazce vydány povolení na nové loterijní hry, a tudíž online loterie bude povolena pouze projektu Česká lotynka.

Realita však byla jiná. Sazka se nestandardním způsobem transformovala na akciovou společnost a 10. března 1993 obdržela licenci na online herní systém. Státní fond kultury obdržel toto povolení pro projekt České lotynky až 25. května 1993. Po celých 10 měsících od podání žádosti na Ministerstvo financí, přičemž dle zdůvodnění ministerstva mělo v průběhu schvalovacího procesu dojít ke ztrátě spisu. Základní parametry nového herního plánu Sazky se nápadně podobaly těm uvedeným v žádosti o licenci České lotynky.

Dluhy zaplatili daňoví poplatníci, peníze dodnes chybějí

Loterie Česká lotynka se po několika měsících dostala do hluboké provozní ztráty a bylo rozhodnuto o jejím prodeji za vyvolávací cenu 44,1 milionu korun s tím, že nový majitel převezme i závazky a pohledávky. Konečné náklady spojené s akvizicí by přišly na cca 450 milionů korun. V prosinci 1994 tak byl schválen prodej společnosti K.J.D. K převodu nedošlo z očekávatelného důvodu – cena za projekt nebyla společností K.J.D. uhrazena.

Na Státním fondu kultury tak zůstal závazek k úhradě úvěru Komerční banky. Jeho část ve výši 82 milionů byla uhrazena ze zisků z prodeje technického zařízení loterie, zbytek ve výši 280 milionů byl uhrazen ze státního rozpočtu, a Státní fond kultury měl tuto výpomoc z rozpočtu splácet.

V roce 2002 proběhlo soudní řízení, v němž bylo konstatováno, že při podpisu zástavních smluv k paláci U Hybernů a domu U Černé Matky boží nedošlo k pochybení ze strany Ministerstva kultury. Smutným mementem do dnešních dnů tak zůstává torzo Státního fondu kultury, který je již řadu let nefunkční, neboť nemá zvolenu správní radu, a v jehož případě se již několik let mluví o zrušení.

Kulturní památky dále chátrají a stát přišel o částku téměř 300 milionů korun, které mohly posloužit k účelu České lotynky – opravě kulturních památek.

12 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 3. 11. 2011 3:13