Češi se za prací stěhují neradi, jiné národy s tím problém nemají

Placené přesčasy? Na to zapomeňte. Na vaše místo máme dalších 10 zájemců. Umíte něco velmi dobře, jste průbojní a nemůžete si najít dobrou práci? Pak zvažte přestěhování.

V některých oblastech s vysokou nezaměstnaností je na tom situace s prací velmi špatná. Pokud už pro zaměstnance nějakou práci mají, pak jsou v mnoha případech nuceni do ponižující práce, ve které si vydělají mzdu, která jen mírně přesáhne současnou úroveň minimální mzdy.

Lidé by se chtěli z tohoto systému a práce vymanit a založit si svůj podnik, kde by to „dělali lépe“ než ostatní, bohužel příjem z práce jim neumožňuje tvořit žádné úspory. A tak upadají do kolotoče ranního vstávání do práce a večerního odchodu domů, cestou domů si pořídí jen to nejnutnější zboží pro přežití (na něco lepšího nezbudou peníze). A tak to pokračuje každý den znovu a znovu. Svůj život nežijí, ale přežívají. Současná finanční krize také k tomu přispívá, neboť nezaměstnanost se zvyšuje a lidí na úřadech práce přibývá.

Zaměstnavatelé „Šmejdi“ toho rádi zneužívají a svým zaměstnancům i vyhrožují: Na vaše pracovní místo se už těší dalších 10 lidí, tak raději makejte a nefňukejte. Placené přesčasy? Na to zapomeňte! A dovolenou? Tu si možná zasloužíte příští rok, raději si ji neberte vůbec, nebo dostanete jen 8000 Kč, které máte v pracovní smlouvě a už nic bokem. Nekritičtější situace je pravděpodobně na Bruntálsku a Mostecku, kde nezaměstnanost dosahuje 20 %, jedná se také o místa s vysokou kriminalitou. Najít si práci v takovém městě po absolvování školy za slušnou mzdu může být taková malá výhra v loterii.

Jak z toho ven?

Autor tohoto článku má prarodiče v jižním Srbsku ve městě. Nezaměstnanost se však zde pohybuje kolem hranice 25–30 %, průměrné mzdy přitom nepřesahují 250–300 eur (5300 – 7000 Kč). Zdejší cenová hladina je sice o něco nižší než v ČR, avšak důstojné žití s takovou mzdou je téměř nemožné.

Autor zde upozorňuje na velice zajímavý příběh rodinného kamaráda Zorana, který se rozhodl své štěstí zkusit v Čechách. Byla mu zde přislíbena práce od kamaráda, který pracoval ve stavební firmě. Hned po příjezdu začal Zoran pracovat ve stavební firmě za 80 Kč na hodinu. Práci se po dvou měsících naučil velmi dobře a brzy poté začal vést tým dvou lidí, jeho mzda se zvýšila na 110 Kč na hodinu. Měl i tak trochu štěstí, když pracovali u jednoho klienta doma, který je během práce navštívil a všiml si, jak se Zoran snaží svou práci dělat poctivě a cílevědomě. Nabídl mu zaměstnání u něj – měl provádět servis u velkých průmyslových klimatizací. Musel se naučit něco zcela nového, motivovala ho ale podstatně vyšší mzda ve výši 130 a po zaučení 150 Kč na hodinu. Po večerech si také vytvořil síť vlastních klientů, kterým servisoval klimatizaci, jeho měsíční výdělky tak dosáhly průměrně 30 000 Kč měsíčně. 

Po dvou letech se Zoran navrátil do Srbska. Odloučení od rodiny bylo těžké, vrátil se však jiný člověk. Zkušenosti, které získal v Čechách, ihned využil k založení rodinné firmy, která byla zaměřená na instalaci, a poté servis klimatizací. Jeho syn po absolvování vysoké technické školy nemohl najít práci (což je celkem obvyklé, nezaměstnanost absolventů je velmi vysoká), byl však obdobně zvídavý jako jeho otec, nastoupil tedy do rodinné firmy. A dnes Zoran tvrdí: Kdyby nebylo zkušenosti, kterou jsem zažil v České republice, a té tvrdé dřiny, nikdy bych nezískal znalosti ohledně klimatizací a neměl bych vlastní firmu, uvádí. Dnes je jeho firma úspěšná a podílí se na instalaci a servisu velkých průmyslových klimatizací, především v Bělehradě. 

Příběh Zorana rozhodně není ideální šablonou, kterou lze bez rozmyslů aplikovat na každého. Ukazuje však, že když je člověk přesvědčen o svých kvalitách a schopnostech a je schopen odcestovat a nabídnout je tam, kde je po nich skutečná poptávka, pak může skutečně uspět. Ač jsme se v daném místě narodili, máme zde rodinu, pak láska k místu bydliště musí být opětovaná. Pokud je dané město vedeno hlupáky a trápí ho velká nezaměstnanost či kriminalita, pak životní perspektivy jsou bohužel nevelké. Čekat, že s tím něco udělá nějaké další „moudré politické vedení“, je ale tak trochu čekáním na Godota.

Češi se stěhují

Naštěstí současná krize zbořila mýtus, že Češi se za prací nechtějí stěhovat. Vyplývá to alespoň z průzkumu poradenské společnosti KPMG. Podle tohoto výzkumu by se chtělo za prací přestěhovat až 70 % lidí, ještě přitom před 2 lety se v obdobných průzkumech takto vyjádřilo jen 40 % lidí. Zdá se, že začínáme bořit jeden z největších národních mýtů o nízké pracovní mobilitě Čechů. Ačkoliv u nás panuje povědomí, že se stěhování za prací bráníme, náš průzkum naznačuje pravý opak, sdělil Právu partner KPMG Česká republika Otakar Hora.

Zvažované přestěhování však může narušit odlišné pohledy a priority partnerů vůči dětem či směrem k příbuzným. Problémem jsou také obavy z přesunu z důvěrně známého prostředí do nového. V případě změny trvalého bydliště je nutné vyměnit všechny osobní doklady, případně také zaplatit daň z převodu nemovitosti. Pokud je bydlení vázáno hypotékou, přicházejí další komplikace, uvedl analytik společnosti Home Credit Michal Kozub.

Godote, kde jsi?

Doufejme ale, že se třeba Godot ve formě rozumné vlády někdy objeví. Byl by totiž potřeba jako sůl. Minulé vlády totiž házely této zemi klacky pod nohy. Vytvořily podnikatelské prostředí, ve kterém se nevyplatí vytvářet pracovní místa. Čtěte více: Podnikat v ČR je často za trest. Změní se to?

Pro podniky je také značně špatná daňová nestabilita, která je možná ještě horší, než rostoucí daňové zatížení. Čtěte také: Vláda hazarduje s ekonomikou, která krvácí 

widgety

A švarcsystém, který umožnil zachovat tisícům lidí pracovní místo, byl ze strany vlády také potírán. Pokuty se zvýšily u zaměstnavatelů až na desetinásobek, narostla také korupce. Čtěte: Kontroly švarcsystému pokračují, hrozí vysoké pokuty. A firmy hledaly způsoby, jak se mu vyhnout. Tip: Víme, jak obejít švarcsystém

Česko tak společně s Maďarskem nejvíce zasáhla hospodářská krize. Přitom v sousedním Německu došlo k obrovskému ekonomickému oživení a poklesu nezaměstnanosti. Za hranicemi je tak nedostatek kvalifikovaných dělníků či zdravotnického personálů, u nás však mají problém si najít práci. Nejvíce hospodářská krize u nás zasáhla především chudé lokality. Zatímco v Praze narostla nezaměstnanost jen mírně, u lokalit, které i před krizí měly vysokou nezaměstnanost, se situace zhoršila mnohem výrazněji. Ač je to smutné, pokud na Godota lidé v těchto lokalitách čekat nechtějí, budou si muset pomoci sami. I když to může být značně bolestivé.

127 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 22. 5. 2015 10:11