Češi jsou dvakrát nemocnější než Němci

V západoevropských zemích se nemocnost pohybuje okolo 3 %, v Česku je dvojnásobně vysoká. Státní náklady v Česku na nemocenskou rostou rok od roku víc (roste průměrná mzda). Vysoká nemocnost zkresluje míru nezaměstnanosti, protože mnoho lidí by jinak bylo nezaměstnaných.

Nemocenská v Německu

Na zajištění zaměstnanců pro případ nemoci se podílejí zaměstnavatelé a příslušné sociální instituce. Po dobu prvních 6 týdnů platí zaměstnavatel mzdu výši 100 %, potom dostává zaměstnanec již pouze nemocenské od sociální instituce. Výše nemocenské činí 70 % z průměrného příjmu občana za uplynulých 52 týdnů.

Nejdéle je nemocenská poskytována po dobu 78 týdnů během 3 let. V Německu, stejně jako v Česku, jsou nemocenské dávky vypláceny již „čisté“ a nepodléhají dani z příjmu fyzických osob.

Nemocnost v Německu rok od roku klesá

Nízká nemocnost v Německu je souběhem několika faktorů: jednak prvních šest týdnů vyplácí zaměstnavatel zaměstnanci mzdu, čili vyšší nemocnost není samozřejmě ve firmě vítaná a vzhledem na německé poměry vyšší nezaměstnanosti nechce řada občanů přijít o místo, dále jsou Němci vedeni k odpovědnosti za své zdraví (klade se důraz na prevenci a zdravý životní styl). Současně je v Německu nejméně pracovních úrazů v EU. Navíc zneužívání nemocenských dávek není v Německu rozhodně zvykem.

Nemocenská v Česku

Nemocenskou po celou dobu vyplácí stát prostřednictvím příslušné Okresní správy sociálního zabezpečení. Nemocenská činí za první tři dny nemoci 25 %, za další kalendářní dny již 69 % z vyměřovacího základu. Nemocenská se poskytuje za kalendářní dny a nárok na ni má zaměstnanec okamžitě po vzniku pojistného poměru.

Vyměřovací základ je úhrn příjmů zaměstnance (je totožný s vyměřovacím základem na pojistné na sociální zabezpečení) za předchozích 12 kalendářních měsíců před měsícem, v němž vznikl nárok na nemocenskou. Nemocenská se poskytuje nejdéle po dobu jednoho roku (jsou možné výjimky).

V České republice neposkytují v současné době zaměstnavatelé zaměstnancům během nemoci mzdu ani nemocenskou. Lidé velmi často zneužívají výplaty nemocenských dávek. Když zaměstnavatel nemá pro zaměstnance práci, tak je jednoduše pošle na nemocenskou. Podíl dávek nemocenského pojištění na sociálních příjmech lidí se pohybuje okolo 20 %.

Nemocenská náleží zaměstnanci, který je lékařem uznán práce neschopným k výkonu jeho současného zaměstnání. Nemocenská náleží za období pracovní neschopnosti, za které náleží zaměstnanci započitatelný příjem (mzda, plat a další příjmy).

Maximální výše nemocenské činí 160 Kč za první 3 dny pracovní neschopnosti, 441 Kč od čtvrtého do čtrnáctého dne pracovní neschopnosti a 479 Kč od patnáctého dne pracovní neschopnosti. Nejvíce tak může nemocenská činit 12 995 Kč měsíčně (náleží pracovníkovi s průměrným měsíčním příjmem ve výši 24 tisíc měsíčně a více za předcházejících 12 měsíců).

Nejméně jsou nemocní Pražané

Protože maximální výše nemocenské je limitována a zvláště první tři dny pracovní neschopnosti není nemocenská příliš vysoká, chodí občané s vyššími příjmy raději do práce i při lehké nemoci. Naopak občané s nižšími příjmy jsou na nemocenské podstatně déle.

Nejméně jsou nemocní občané v Praze a Středočeském kraji (tedy v oblastech s nejvyššími průměrnými mzdami v Česku). Nejvíce jsou naopak nemocní občané Olomouckém, Zlínském a Moravskoslezském kraji (tedy v oblastech s nejnižšími průměrnými mzdami v Česku).

Za rok 2005 činila průměrná nemocnost v Česku 6,13 %, zatímco v Německu 3,3 %. Protože se, jak jsme si ukázali, nevyplatí v Česku krátká nemocenská, činila průměrná délka pracovní neschopnosti za rok 2005 více než 33 dní. Zjednodušeně to znamená, že jestliže má zaměstnavatel nasmlouvanou práci přesně, aby ji stihlo zhotovit 100 pracovníků, musí přijmout do pracovního poměru nových šest, protože přesně šest jich bude mít na nemocenské.

Pramen:

• Hans Boeckler Stiftung – WSI Mitteilungen Nr. 3/2007
• Český statistický úřad
• Zákon č. 54/1956 o nemocenském pojištění zaměstnanců ve znění pozdějších předpisů