Názory k článku
Když kvalita restaurací pokulhává

Ono se stačí podívat se, jakou restauraci si vybrala... Do restaurace, kde točí Krušovice (které sice vaří od časů Rudolfa II., ale dodnes se to nenaučili), bych nevzal návštěvu na jídlo ani omylem.

Na mně to přesně tak působí.

Já nějakým certifikacím nevěřím. Není tomu tak dávno, co jsem narazil na vietnamce prodávajího čtvrtky ananasu bez slupky v průchodu (v ulici 28. října v Praze). K tomu jen dodám, že podobné praktiky jsou u nás zakázané, protože nelze zaručit, že krájené ovoce nepochází z nahnilých či jinak závadných kusů. Nicméně na to, že vietnamci u nás na zákony kašlou, jsme docela zvyklí. Proč to však píšu. Obrovsky jsem se bavil, když jsem na zdi v tom průchodu uviděl nějaký "certifikát" nějakého samozvaného "odborníka", že tento "obchod" splňuje všechna hygienická kritéria apod.

Zkrátka prodat se dá dneska cokoliv a věřím, že by nebyl problém sehnat si certifikát, že mé ponožky nesmrdí.

Navíc do pár oblíbených restaurací chodím a občas se stane, že je nějaký problém, protože natrefím třeba na nový/nezkušený/otrávený personál a přitom jindy je to v tom samém podniku naprosto v pohodě. Nebo mají plno, nestíhají a všechno dlouho trvá a kdybych to tam neznal, tak bych tam asi příště nepáchnul. Čili dělat si nějaké iluze, že "certifikát kvalitní restaurace" něco dokazuje, tak maximálně to, že pan Oehm si zaplatil skvělé PR, že našel nějaké magory, kterým svůj "produkt" prodal a taky že Měšec PR články neoznačuje, ač by měl. Nic jiného.

Jo, to bylo keců, jak po převratu bude všechno jinak. Zelináři, řezníci, číšníci ... okrádání zákazníků se dědí z generace na generaci.