Spočítejte si...

Zavřít

Celostátní legální krádež. Státy s deflací nepočítají

Nedávno se mezi naše výchovné prostředí institucí zařadila i Česká národní banka a dala nám pořádnou lekci. Nespořte si, raději si půjčte a úroky odečtěte z daní.

Načasování celostátní legální krádeže bylo výborné. Vánoce a konec roku, kdy se utrácí nedočerpané dotace, rozpočty. Že se tak stalo záhy po úspěšném prodeji vánočních státních dluhopisů, je více než výmluvné.

Lidé pomalu ale jistě dostávají rozum a bojí se přílišného zadlužení a zbavují se dluhů. Což se nelíbí těm, kteří mají „úvěry s úrokovou sazbou kolem výše inflace“ a počítají s tím, resp. tvrdí, že dluh není třeba splácet. Ano, mluvím o státním dluhu.

Lidé, nespořte si, úroky vám zdaníme a zdaníme inflací do záporu, nemyslete na finanční rezervy, na penzi, půjčte si, úroky si odečtěte z daní a my zaručujeme, že se vám automaticky budou snižovat o inflaci. Za každou cenu, i za cenu intervencí. A když se něco stane a vy nemáte rezervy, jen dluhy? Spoléhejte se na sociální službu státu, buďte parazity, téměř nic jiného vám nezbývá.

Hrozila nám vyšší nezaměstnanost?

Z jedné neveřejné diskuze si půjčím výrok: To nic nemění na platnosti rovnice: snižování cen = nižší tržby = nižší zisky = snižování nákladů = vyšší nezaměstnanost = nižší mzdy = vleklá krize.

Rozebereme si stručně platnost této rovnice. První rovnost: Jistý ekonomický zákon (ano, vím, že je to oxymóron, stejně jako „astrologický zákon“, ale používá se to) říká, že při nižší ceně stoupá poptávka. Tedy sice se prodává za nižší cenu, ale více kusů. Stálé náklady se rozpočítávají mezi více kusů. Opravdu tedy první rovnost platí?

Nižší zisky a snižování nákladů. To je veskrze pozitivní věc: tlak na efektivnost zvyšuje šanci nového přístupu, levnějšího.

Snižování nákladů a vyšší nezaměstnanost?

A) Ano, dost manažerů takto jedná, nicméně jde buď o investici (nahraďme lidi stroji), nebo B) jde o krátkodobé řešení, které vyčistí stádo firem od slabších. Na druhou stranu v době krize nejčastěji vznikají firmy nové, které používají inovativní a úspornější postupy, čímž vznikají i nová pracovní místa.

Vyšší nezaměstnanost a nižší mzdy?

Jak kde.

A) Dle mého názoru se rozevírají nůžky, protože místo mnoho šiček, popř. pokladních, stačí jeden plně automatický stroj, na který musí být jedno místo vysoce kvalifikovaného opraváře/údržbáře a nějaký podíl pracovních míst ve firmě, co stroje vyrábí.

B) V případě Darwinova efektu to platí, ve spojení s minimální mzdou je to cesta do pekel,

Nižší mzdy a vleklá krize?

Tuto korelaci/souvislost nechápu, nevidím v ní opodstatnění. Navíc autor počítá celou rovnici v nominální hodnotě peněz. V reálných penězích kdoví, jestli něco takového funguje.
Nicméně když otočíme tuto rovnici, obměna implikace (zvýšení cen = vyšší tržby = vyšší zisky = zvýšení nákladů = nižší nezaměstnanost = vyšší mzdy = dlouhý rozvoj) by měla vyjadřovat chování v (hyper)inflačním prostředí. Jak zaznělo od autora rovnice, zde také neplatí tato rovnice.

Slepí ekonomové

Rád bych se krátce zmínil o „jednosleposti“ ekonomů. Když je inflační prostředí, dost často správně odečítají inflaci, když udávají různé veličiny, např. úrok z úvěru. Nicméně u deflace ji také odečítají jen v některých případech.
Deflace a deflační spirála má několik neblahých důsledků, které mění mnoho doposud běžně uplatňovaných ekonomických pouček. Dlužníci jsou ohroženi dluhovou pastí spočívající v reálném zhodnocení jejich dluhů, investoři rizikem poklesu tržní hodnoty investic a kurzovou ztrátou, jásají střadatelé s peněžními úsporami, které se deflací zhodnocují, píše Radovan Novotný na Investujeme.cz.

Riziko poklesu tržní hodnoty investice nahraďme korektněji Riziko poklesu tržní nominální hodnoty investice. A pak musíme rozlišovat mezi akciemi, dluhopisy a jinými instrumenty. Tedy opět naprosto nesmyslná věta.

Deflace se ekonomové bojí, protože reálně zdražuje úvěry a celá dnešní ekonomika je založena na úvěrech. Základní poučka poradců je: Úvěry se vám vyplatí využívat na maximum, nepoužívejte peníze, půjčte si, co to jde. Průměrná inflace 2 % – 3 % vám ji zlevňuje. Tahle poučka je pravdivá. Za předpokladu, že je kladná inflace. A samozřejmě to samé platí i pro státní dluh.

Dále si v prostředí stálé inflace lidé zvyknou na to, že nominálně jim neklesají ceny. Čím déle udrží stejné platy zaměstnavatelé, tím víc ušetří – tedy ušetří, když nedělají nic. Pokud zaměstnancům přidají ve výši inflace, jsou na svém, ale psychologicky jsou zaměstnavatelé odměněni za vyšší plat. Protože si na to všichni zvykli, jakékoliv deflační prostředí je nepříjemné motivačně. (Toto není kritika zaměstnavatelů.)

Na druhé straně jsou zákazníci vychováni, že ceny stále rostou. Při deflaci by tuto výchovu pomalu ztratili, museli by se převychovat. Inflace dále podporuje touhu se zbavit „papírků, které se kazí“ a tato přirozená touha „roztáčí kola ekonomiky“.

Státy a ekonomiky nejsou na deflaci připravené

Osobně si ale myslím, přestože informací o deflaci je málo, stálá inflace je špatná. Jen dnešní svět prostě s deflací nepočítá a ekonomové s ní nedokážou počítat. Je to to samé, jako kdyby vodohospodáři počítali jen s kladným průtokem řeky. Proč by tento předpoklad měl být špatný? U ústí řeky se projevuje příliv, tedy tok řeky je občas opačný. Jak nečekané pro lidi, kteří žijí ve vnitrozemí…

A tak je to podle mě i s inflací. Lidé, státy. Motivace není připravena na zápornou inflaci (deflaci). Není to ovšem chyba inflace, ale systému, který si svět zjednodušil modelem, který není realistický. V době zlatého standardu (který neprosazuji) byl svět připraven na inflaci kolem nuly, tedy občas inflace, občas deflace. A fungovalo to. Zajímavé…

Riziko deflace nespočívá v samotné deflaci, ale v tom, že ekonomové si zjednodušili život a nastavili systém s nerealistickým předpokladem, že inflace > 0. Minimální mzda, snižování mzdy jako výjimečný a obtížný krok, státní dluh není třeba splácet/snižovat jsou jen ty nejkřiklavější příklady tohoto chybného předpokladu. A v rámci deflace by se jim další domeček z karet zbortil. Místo toho je jednodušší nás okrádat.

To je součástí výchovy nespořit, nemít rezervy, spoléhat se na sociální službu státu, zadlužit se, nemyslet na zadní vrátka, na penzi. Divíme se pak, že lidé nespoří, když stát jim každým rokem krade 2 – 3% majetku? Doposud skrytě, nyní naprosto viditelně a úmyslně. A to, že stát nejdříve prodal státní dluhopisy, a pak ředí hodnotu peněz inflací, leccos vypovídá.

19 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 5. 2. 2014 13:42