Čeká nás další světová krize?

Nepříznivý vývoj zasáhl kromě Japonska už i Spojené Státy a hrozí Německu! Tři největší ekonomické mocnosti světa v ohrožení?! Tak dlouho jsme se snažili odrazit ode dna recese, tak dlouho jsme chtěli vyplavat na hladinu hospodářského růstu a teď nás ostatní zase stáhnou dolů?

Přelom února a března přinesl řadu nečekaných a hlavně nepříjemných zpráv. Údaje z Japonska, Německa i Spojených států naznačují, že hlavní ekonomická centra se nevyvíjejí přesně podle představ analytiků a politických představitelů. Znamená to tedy, že se máme začít obávat další celosvětové krize?

Asi nejvážnějším problémům musí čelit Japonsko. Tato země, jejíž poválečný raketový nástup vyrážel dech, se v první polovině devadesátých let dostala do potíží, ze kterých se snaží dostat prakticky až do dnešní doby. Pokusům o oživení nejdříve zabránila asijská krize z let 1997–98, pak se dostavil mírný růst a teď nejnovější čísla naznačují, že se vývojová křivka může opět začít stáčet směrem dolů. Očekávání jsou pesimistická a vývoj na akciovém trhu nepříznivý – index Nikkei 225 v průběhu března dosáhl sedmnáctiletého minima a až minulý týden se od něj odrazil. Japonská centrální banka snížila základní jednodenní úrokovou sazbu na nepředstavitelných 0,15%.

Nepříznivý vývoj v Japonsku potvrzuje několik ukazatelů zároveň: kromě vývoje akcií existuje deflační tlak na ceny a neočekávaně též poklesla průmyslová výroba za leden o 3,9%. Bývá obvyklé, že ukazatel průmyslové výroby je s určitým zpožděním kopírován vývojem HDP. Obavy jsou proto pochopitelné.

Opatření japonské centrální banky ovlivnil i vývoj ve Spojených státech. Po mimořádně růstových letech z konce tisíciletí tam také dochází k radikálnímu poklesu růstu a před recesí varují mnozí odborníci. Alan Greenspan, který stojí v čele americké centrální banky, a s ním mnoho jiných sice tvrdí, že k recesi nedojde, že jde jen o oslabení znamenající nejhůře a nejpravděpodobněji jen nulový růst. A ze všech sil se snaží, aby přistání na nule bylo co nejměkčí a ekonomika se přece jenom nezaryla pod zem. Greenspan už letos dvakrát snižoval úrokové sazby a všeobecně se očekává další razantní snižování. Proto se s napětím očekává další pravidelné zasedání banky plánované na 20. března. Americký trh akcií také nevypadá nejlépe – technologický Nasdaq v únoru klesl na dvouleté minimum (letošní únor se tak stal třetím nejhorším měsícem v jeho historii) a poklesl i průmyslový index Dow Jones. Přílišnému snižování navíc začíná bránit obava z inflačních tlaků.

Za negativním vývojem stojí jak snížená spotřebitelská poptávka, tak snížené investice – firmy méně vyrábějí a odprodávají zásoby. To způsobuje pokles produkce. Budoucnost ukáže, jestli americké instituce celý vývoj zvládnou, a jestli Greenspan zůstane zosobněním nejlepšího bankéře světa.

Nás Evropany ale nejméně může těšit zpráva, že neočekávaně poklesl růst i v Německu, ačkoliv situace zřejmě není tak dramatická jako v předchozích dvou případech. Za rok 2000 sice růst činil sympatických 3,0 %, nicméně v posledním čtvrtletí minulého tisíciletí došlo ke zpomalení meziročního růstu na 1,9 %. Příčiny poklesu růstu jsou podobné těm americkým – nižší soukromá spotřeba a investice ve stavebnictví. Optimistické předpovědi, které počítaly s tím, že Evropa konečně předběhne Ameriku v růstu domácího produktu a stane se tak tahounem světové ekonomiky, se tedy nemusí uskutečnit tak, jak si někteří představovali. Pokud totiž vývoj německé ekonomiky, jako nejsilnější z Evropy, předznamenává vývoj celého kontinentu, může se stát, že EU bude mít lepší ekonomické ukazatele než USA jen proto, že její pokles bude mírnější než americký. Což není příliš povzbudivá předpověď.

Mezinárodní měnový fond sice na duben připravuje pravidelnou zprávu „Výhled světové ekonomiky“, která je velmi optimistická a předpokládá jen krátkodobý a nevelký útlum světové ekonomiky, konkrétně oživení růstu v roce 2002, ale už mnohokrát se stalo, že zrovna této instituci její věštby nevyšly. Doufejme tedy, že se nejedná jen o zoufalé přání ekonomických analytiků.
Na konkrétnější předpovědi je totiž ještě brzy. Zatím se jedná pouze o první náznaky nečekaně nepříznivého vývoje, které však znamenají velmi velké varování. Po zkušenostech z předchozích let není povzbudivá především situace Japonska, kterému celosvětové zpomalování růstu může jen zhoršit podmínky zotavení. Právě současná provázanost jednotlivých ekonomik může sehrát rozhodující, v tomto případě „brzdící“, roli při oživování útlumu nejen zmíněných zemí. Stejně jako ekonomický růst v rozhodujících zemích s sebou může táhnout slabší země (tak tomu bylo i při naší nedávné krizi, kdy nám pomohl vývoj v EU), může i útlum, nebo dokonce recese s sebou stáhnout i ostatní. Tak se nechme překvapit.

P.S.: Občany českých a moravských luhů a hájů aspoň může škodolibě těšit, že ekonomické Pýthie této oblasti předpovídají slibný růst i bez ohledu na situaci v eurozóně.