Spočítejte si...

Zavřít

Burkina Faso očima milovníka bankovních služeb

Letět do Afriky na 96 hodin? Je to sice málo, ale i tak to může být zajímavý zážitek. Burkina Faso je ještě ta relativně nezkažená Afrika, kde se k vám děti vrhají ne, aby žebraly o bonbony či peníze, ale jen proto, že si s vámi prostě chtějí podat ruku.

Na počátku byla levná letenka

Nápad podívat se do země, o které nikdo z nás nic nevěděl, se zrodil díky neodolatelné ceně letenky. Let Praha-Istambul-Ouagadougou s mezipřistáním v Niamey (Niger) se pravděpodobně díky chybě v rezervačním systému dal pořídit za necelých 340 euro za osobu. Když rychlocestovatel Aleš zveřejnil tuto informaci na Facebooku, trvalo jen pár hodin, než se nás sešlo sedm (nakonec jedna osoba neletěla), kteří jsme byli ochotni letět. O zemi jsme nevěděli vůbec nic, jen to, že se tam mluví francouzsky (nikdo z nás neovládal). Byla to ale výzva, které jsme nemohli odolat a nevadilo nám ani, že let kupujeme skoro rok dopředu. Tedy pro většinu to byla výzva, pro Aleše trénink na jeho připravované rallye Budapešť-Bamako.

Po zakoupení letenek jsme teprve začali zjišťovat, co je vlastně v zemi k vidění, jakým způsobem se tam budeme přepravovat a kde budeme bydlet. Role jsme si rozdělili dle toho, kdo je na co odborník, nebo koho co zajímá. Jeden si vzal na starosti ubytování, další dopravu v rámci země a na mě, samozřejmě, připadlo financování, resp. zajištění převodů, výběrů z bankomatů a směny peněz.

Doprava

Vzhledem k problematickému stavu silniční sítě jsme zvolili pro dopravu na trase Ouagadougou – Bobo Dioulasso let (cena za jednosměrnou letenku 35 000 XOF) turbovrtulovým ATR-42 s místní leteckou společností Colombe Airline, dále do Banfory jsme pokračovali autobusem (cena za jednosměrnou jízdenku 1 500 XOF). Dle informací, které se nám podařilo zjistit, není možné zakoupit letenku přes internet. Nabízela se pouze dvě řešení – nechat koupi na poslední chvíli a riskovat, že přijedeme na letiště a letenky již nebudou (nakonec se ukázalo, že by i tato možnost prošla, v letadle bylo pár volných míst), anebo někoho požádat, aby nám letenky zakoupil. Zvolili jsme druhou možnost a požádali hotel (tedy hotel, šlo spíše o běžný dům se třemi pokoji), ve kterém jsme první noc bydleli, o zprostředkování koupě letenek. Určitým oříškem se ukázalo zaplacení. Majitelka (Švédka) trvala na platbě v místní měně (západoafrický frank, zkratka XOF) na účet do Burkiny, což se ukázalo jako neřešitelný problém, neb to není u nás zrovna obchodovaná měna. Vzhledem k pevné vazbě XOF na euro jsme se nakonec dohodli, že zaplatíme přibližný ekvivalent v eurech a případný rozdíl na místě doplatíme v hotovosti. První pokus o platbu nevyšel, devizová společnost platbu vrátila s tím, že jejich banka (Slovenská spořitelna) vyhodnotila IBAN jako chybný. Po opětovném ověření, že bankovní údaje jsou skutečně správně, jsem provedl druhou platbu přes FIO, která naštěstí prošla bez problémů.

Chtěli jsme pro jednu z cest (zpět z Banfory do Boba) využít i vlakové dopravy. Bohužel se nám nepodařilo zakoupit jízdenku na vlak. První, kdo nás na vlakovém nádraží konfrontoval, byla ochranka (ale to není specialita jen afrických zemí, že „lidi od ochranky“ se považují za ty nejdůležitější na světě, už na pražském letišti nás trochu popoháněli, protože hned vedle přepážky Turkish Airlines byli odbavování pasažéři izraelských aerolinií, což v praxi znamenalo úplné uzavření zadní části odletového terminálu), aby nás jako nenapadlo na nádraží fotit (jako by tam bylo co). Po krátkém „rozhovoru“ rukama a nohama jsme zjistili, že v jedné části nádraží by mělo být možné zakoupit jízdenky. Nicméně zde jsme našli jen prázdné otevřené dveře a na zemi pár ležících lidí, které jsme považovali za jakési místní bezdomovce. Jak jsme ale později zjistili, tak toto byli prodavači lístků. Po opakovaném kontaktu nám lístky již odmítli prodat, protože jsme je před tím hezky nepozdravili. Takže jsme zpět do Boba jeli opět autobusem.

Výběry z bankomatu, platby kartou, směna peněz

Na cestovatelských fórech jsme se dozvěděli, že v zemi neakceptují karty MasterCard a že tedy budeme potřebovat karty Visa. Protože jsme předpokládali zejména výběry z bankomatů, vylučovací metodou nám jako nejvýhodnější varianta vyšel PLUS účet (výběry v tuzemsku i zahraničí zdarma) od Zuno Bank, který je navíc 3 měsíce od založení zdarma i bez splnění podmínek pro bezplatné vedení (obrat 3000 Kč na platební kartě) a pro jistotu jsme vzali i kartu od Equa bank, na které je logo MasterCard. Samozřejmě to nebyla jediná karta, kterou jsme s sebou brali, počet karet výrazně převyšoval počet členů výpravy. Každý z nás potřeboval minimálně jednu „prémiovou“ kreditní kartu pro vstup do letištního salonku na pražském letišti (to jsme si, samozřejmě, nemohli nechat ujít, když je to zadarmo) a dále jsme s sebou měli několik záložních debetních karet a samozřejmě eura a dolary v hotovosti. Tato strategie se ukázala jako velmi vhodná. Původně jsme předpokládali, že ihned po příletu vybereme nějaké peníze z bankomatu na letišti, bohužel tam jsme navzdory našemu předpokladu žádný nenašli (nakonec jsme při odletu zjistili, že naprosto nelogicky byl bankomat umístěn pouze v odletové části haly). Nutno ovšem přiznat, že po příletu jsme se na letišti dlouho nezdržovali, protože jsme dorazili těsně před půlnocí a druhý den ráno jsme již chtěli pokračovat dále. Nechali jsme tedy výběr hotovosti na ráno, ale v hotelu nám k našemu překvapení řekli, že budeme muset dojet do centra města. Opět jsme později zjistili, že nejbližší bankomat byl asi 10 minut pěšky, nicméně ani tak to není s výběrem tak snadné jako u nás, neb i bankomaty mají své dny, tedy vlastně hodiny. Naštěstí jsme měli ubytování zaplaceno spolu s letenkami převodem a taxík na letiště jsme zaplatili v eurech (přesně z tohoto důvodu si na dovolenou vždy beru dostatečnou zásobu 5 eurovek a dolarovek).

Už jsem měl dojem, že jsem snad zažil vše, ale tyhle výlety „za hranice všedních dnů“ jsou pro mne stále zdrojem nových zkušeností. V Burkině jsou bankomaty obvykle hlídané, a i když mají samostatný vstup, oddělený od prostor banky, mají své otvírací hodiny (zpravidla od osmi nebo devíti ráno do pěti odpoledne s půl až dvouhodinovou polední pauzou), a tak vývěsní štít piktogramem slibujícím 24 hodinovou dostupnost působí poněkud komicky. Před nebo nedaleko vstupu do bankomatové místnosti (bankomat volně přístupný z ulice jsme za celou dobu neviděli ani jeden) se vyskytuje jeden nebo dva hlídači, který nejen nekompromisně nepustí dovnitř nikoho dalšího, pokud uvnitř již někdo je, ale navíc bedlivě hlídá, aby dovnitř nešly dvě osoby najednou a to i když jdou spolu. Takže pokud máte problém ovládat bankomat v cizím jazyce, tak nemůžete spoléhat na to, že vám kamarád pomůže „zmáčknout ty správné čudlíky“, musíte mu buď dát kartu a prozradit PIN (což je, samozřejmě, v rozporu s podmínkami banky), nebo si poradit sami. I když, abych hlídačům úplně nekřivdil, jeden „nehlídaný“ bankomat (ECOBANK) se nám najít podařilo.

Jak jsem již uvedl výše, v cestovatelských fórech jsou důrazně doporučovány karty VISA s tím, že MasterCard nejsou v zemi akceptovány. Takže, není to pravda! Některé bankomaty berou pouze VISA, jiné pouze MasterCard, některé oboje a v jiných jsme neuspěli s žádnou kartou (Bank of Africa), případně můžete narazit i na nefunkční bankomaty (také se nám stalo). Zkrátka, zde, více než kde jinde, platí, že člověk má cestovat s kartami obou společností a pro jistotu i s nějakou tou hotovostí, ostatně toto jsem radil i v minulém článku – http://www.mesec.cz/clanky/cestujete-do-zahranici-s-s-platebni-kartou-jak-usetrit/ Obecně lze ale říci, že bankomatů je v zemi velmi málo a narazíte na ně zpravidla jen v centrech velkých měst.

Pro výběr jsme používali karty ZUNO (VISA) a Equa (MasterCard). Lépe vycházela Zuno, za 1 Kč jsme dostali 23,50 XOF (u PLUS účtu nebyl účtován poplatek za výběr), u Equa to bylo 23,24 až 23,27 (včetně započtení 9 Kč poplatku za výběr). Nejméně jsme vybírali 100 000 XOF, nejvíce 400 000 XOF. Nejvyšší bankovka, se kterou jsme přišli do styku, je 10 000 XOF, nejmenší  500 XOF (vyskytuje se i jako mince).

Za celou dobu pobytu jsme nenarazili na jedinou možnost, kdy bychom za zboží či službu mohli zaplatit platební kartou

Nevšedním zážitkem je i výměna hotovosti. Zkrátka nemohl jsem si to nechat ujít, tak jsem si vyměnil alespoň 10 euro. Vybral jsem si pobočku Société Générale, protože vzhledem k jejím evropským kořenům jsem očekával nejméně případných problémů.
Nyní k průběhu samotné výměny: nejdříve musíte vyplnit A4 papír s osobními údaji (číslo pasu, bydliště v ČR, místo pobytu v Burkině, je vyžadováno i telefonní číslo) a pak čekáte, než se dostanete na řadu k přepážce. Zaměstnanec „směnárenské přepážky“ byl pravděpodobně zrovna na obědě, takže přestože na vyvolávacím systému svítilo, že se mám dostavit k přepážce, na řadu jsem se dostal až za 24 minut. Na druhou stranu nám to až tak nevadilo, cestou do banky jsme si koupili zásobu limonád a polední siesta v klimatizované bance nebyla vůbec nepříjemná. Bavili jsme se pozorováním klientů a zaměstnanců banky a zaujal nás pořádný lovecký nůž, který, místo pistole, měla členka ochranky za pasem. Když jsem se konečně dostal na řadu, pán začal bedlivě zkoumat vyplněný formulář a ještě bedlivěji obě pětieurové bankovky. Neustále je obracel sem a tam a dával pod UV lampu. Když se na ně dost vynadíval, seznal, že jsou vyhovující, vystavil dvě potvrzení velikosti 2/3 A4, jedno si nechal ode mne podepsat a vyplatil mi příslušnou částku v XOF. Kurz byl lehce nad 655 XOF za 1 euro, poplatek nebyl účtován žádný. Ještě doplním, že je vyžadován doklad totožnosti (i při výměně takto malé částky), ale stačila mi zalaminovaná kopie pasu.

Vízum

Dalším dobrodružstvím je získání víza. Vízum pro Čechy udělují ve Vídni, a to za 70 EUR, navíc je tam nutné jet osobně (stačil by jeden zástupce za celou skupinu). Nicméně jeden ze spolucestovatelů zjistil, že v Berlíně je možné získat vízum za 35 EUR a zasílají ho i poštou. Přestože na přímý e-mailový dotaz jsme dostali odpověď, že jakožto občané ČR musíme žádat o vízum ve Vídni (pravděpodobně nás v Burkině ještě stále vedou jako Rakousko-Uhersko), rozhodli jsme se to risknout a požádat v Berlíně. Do cenného psaní jsme dali pasy, eura v hotovosti za celou skupinu a německé poštovní známky, aby nám bylo možné pasy s vízy zaslat zpět. A světe div se – ono to klaplo. Úspora 35 EUR na osobu a zpáteční cesty do Vídně. Při odletu jsme se na přepážce Turkish Airlines dozvěděli, že víza je možné dostat i při příletu přímo v Ouagadougou a to za 35 000 XOF, tedy někde mezi cenou víza ve Vídni a v Berlíně. Tento postup bych asi nedoporučoval, protože dle dostupných informací není vízum uděleno okamžitě, ale (když to dobře dopadne) následující den. Znamená to tedy, že vás bez pasu a víza pustí ven z letiště, vy jedete do hotelu a druhý den se vracíte vyzvednout si pas s vízem.

Ubytování

Většinu ubytování jsme měli zajištěnu ještě před odletem. V Ouagadougou jsme platili 20 EUR na osobu a noc (ubytování ve 3 dvojlůžkových pokojích) v Bobu 17 000 XOF za pokoj + 2000 XOF za 2. osobu, v Banfoře 22 EUR za osobu na noc, ovšem zde jsme bydleli v dvojbungalowu se 2 pokoji (tedy 4 lidé, další dva bydleli přes ulici v hlavní hotelové budově) a vlastním bazénem (tedy napůl s francouzským párem, který bydlel ve druhé půlce dvojbungalowu). Jen pro informaci jsme si zašli v hlavním městě do velkého hotelu v centru a cena se pohybovala kolem 30 eur za osobu v 2 lůžkovém pokoji.

Ve všech ubytováních byla k dispozici wi-fi (zaheslovaná, ale heslo sdělili zdarma), ovšem velmi pomalá a pravděpodobně nějakým způsobem omezená, protože se mi nepodařilo se připojit na mobilu přes Operu mini (připojení přes vestavěný prohlížeč na mém BlackBerry fungovalo, stejně jako kolegům na Androidu) a problémy s připojením měl i kolega s notebookem.

Náklady

Před cestou do Burkiny Faso musíte absolvovat povinné očkování proti žluté zimnici (platí ale na celý život), které i s vystavením mezinárodního očkovacího průkazu vyjde asi na 1000 Kč. Dále je důrazně doporučeno brát antimalarika (s určitým přesahem před cestou i po návratu). Balení 12 tablet jsem kupoval za 1200 Kč (na cestovatelských fórech můžete zakoupit nespotřebované zásoby vrátivších se cestovatelů za přibližně 70 Kč za 1 tabletu). Obecně platí, že antimalarika jsou v afrických zemích k dostání za zlomek ceny, za kterou se prodávají u nás, ale vzhledem ke krátkému pobytu a k tomu, že je třeba začít brát ještě před expozicí, jsme toto neřešili a každý si jedno balení zakoupil ještě v ČR.

Ceny jídla a pití (1 EUR = 655 XOF):

  • Coca cola půl litru PET – 400 XOF
  • Coca cola 1,5 litru PET – 1000 XOF
  • Džus v tetrapack 0,5 litru – 800 XOF
  • Ochucená voda v plastovém pytlíku 0,5 l (zkrátka voda se šťávou) – 100 XOF
  • Pitná voda v plastovém pytlíku 0,25 l – 25 XOF
  • Pitná voda 1,5 litru PET – 500 XOF (na benzínce 0,5 litru 400 XOF, tedy stejně jako coca-cola)
  • Mango (ks) – 100 XOF, v hlavním městě 250 XOF
  • Bageta – 75 až 125 XOF
  • Sendvič  – 300 XOF (stánek na ulici)
  • Omeleta – 500 XOF (stánek na ulici)
  • Pivo (Brakina) 0,66 litru – 600 XOF (v hospodě 800 XOF), basa (12 ks) 5200 XOF

Ceny nápojů byly vesměs stejné ve stáncích i v pouličních občerstveních, kupodivu jsme na stejné ceny narazili i v jednom našem hotelu (i když tam to byly limonády ve skle o objemu 0,33 l). Limonády ve skle prodávající ve stáncích se sezením nám nedovolili si odnést (asi je lahev zálohovaná), takže pozor na to, když si budete chtít koupit nápoje s sebou.

Taxík (s taxametrem)

  • Ouagadougou 5,4 Km za 2320 XOF (z toho nástupní sazba 400 XOF)
  • Bobo Dioulasso 1,8 Km (dle google map) za 900 XOF

Taxíky jezdí 2 druhy. Moderní s taxametry (pokud si správně pamatuji číslo na dispečink, tak je to 90 30 30 30) a pak vraky sotva pojízdné smluvní. S taxametrem se nemusíte bát jet a cena bude ve výsledku většinou nižší, než si domluvíte bez taxametru. Při smlouvání o ceně (bez taxametru) se ujistěte, že cena je za vůz a ne za osobu.

Jídlo jsme si dali jak na ulici – jakási ryba v tomatové omáčce s rýží (300 XOF i se sklenicí vody nejasného původu) a byla moc dobrá, tak v hogo-fogo restauraci (cena asi dvacetinásobná, kvalita jídla hrozná). Pořádná porce (tak pro dva, ale snědl jsem sám) grilovaného skopového  (asi) na ulici 1200 XOF.

Vstupné na většinu památek, do národních parků a jiných míst 1000 XOF. Vždy vyžadujte lístek/vstupenku, jinak jsou schopni požadovat i více než dvojnásobek. Často je vyžadována stejná cena i za focení. Pokud je vás více, dohodněte se, že fotit bude jen jeden, a pro toho si kupte vstupenku.

Závěrem

Burkina Faso je opravdu země kontrastů. V Ouagadougou vidíte mrakodrapy, ale stačí sjet jen pár set metrů od hlavního tahu (stále ještě kousek od centra hlavního města) a už nemáte pod koly auta asfalt, ale jen udusanou hlínu. Vidíte lidi, co žijí v hliněných chatrčích, ale přitom nosí oblečení známých sportovních značek. Celkem nás překvapilo, jak vzhledem k všudy přítomnému prachu dokáží být stále čistí. Mně se tedy ta hlína z triček doma vůbec vyprat nepodařila.

widgety

Umíte-li alespoň trochu francouzsky, užijete si pobyt o 100 % lépe. S angličtinou tam daleko nedojdete, to už se spíše domluvíte rukama a nohama. Potkali jsme sice studentky, které měly určité základní znalosti angličtiny, ale stejně (špatně) uměly i německy a čínsky. Chtěl jsem napsat překvapivě, ale ono to až tak překvapivé není. Jak uvedl jeden z našich spolucestovatelů. Za chvíli africké země nebudou, ale bude to Čína 2, Čína 3, Čína 4. My jsme se rozhodli Afriku opustit a uvolněné pozice zabírají Číňané. Autobusy Yutong, motorky Haojin a tříkolky Apsonic, jsou jen začátkem.

Cestu jsme si užili, šlo o skutečně nevšední zážitek. Je to něco jiného, než all inclusive do hotelového komplexu, ale přesně o to nám šlo.

41 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 24. 6. 2014 16:35