Hlavní navigace

Bude hospodářská krize jen chřipkou nebo rakovinou či morem?

21. 8. 2009
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Je-li možné přirovnat hospodářskou krizi k nemoci, může být krize přirovnávána k nemocem s různými způsoby léčby a ozdravného procesu. Hospodářská krize je projevem ekonomické nerovnováhy, podobně jako chřipka je projevem virového onemocnění. Antibiotika chřipku neléčí. Léčí krizi vládní stimulační balíčky?

Prezidentův příměr krize ke chřipce

Ekonom a prezident České republiky Václav Klaus hospodářskou krizi přirovnal ke chřipce. Uvažuje o svém příměru tak, že podobně jako chřipka přišla, tak odejde. Podobně hospodářská krize po svém příchodu dříve či později odezní a za pár let se na ni zapomene (Právo, 27. 6. 2009). Podle prezidentových úvah bude dnešní krize trvat dva až tři roky a nebude mít povahu rakoviny, moru, AIDS, či infarktu, ale těžké chřipky (Lidové noviny, 25. 4. 2009). V dubnovém rozhovoru pro Lidové noviny prezident upozornil, že jeho příměr „chřipka trvá týden, když se neléčí, a sedm dní, když se léčí“ použil v souvislosti se svou nedůvěrou „v možnosti léčení krize „infúzemi“ peněz státem.“

Nemá se jednat o zlehčování dopadů krize, ale upozornění, že krize musí proběhnout, protože je to podle Klausova pohledu ozdravný proces: Krize musí proběhnout. Je ozdravným procesem. Je nezbytnou a ničím nenahraditelnou likvidací chybných, a proto neudržitelných ekonomických aktivit. Není rozumné ji eliminovat umělým udržováním těchto aktivit za peníze daňových poplatníků.

Hospodářský cyklus a jeho možné příčiny

Historická zkušenost ukazuje, že i když se v průběhu času vytvořené bohatství připadající na hlavu zvyšovalo, nebyl tento nárůst v čase rovnoměrný. Míra, ve které byly produktivní zdroje zaměstnány, tak v čase kolísala, období vysokého vytížení zdrojů byla střídána obdobími nevytíženosti zdrojů, kdy celková výkonnost hospodářství klesala. Roky zdánlivě nekončícího růstu tak byly nakonec vystřídány roky, kdy hospodářství stagnovalo nebo dokonce klesalo. Vysvětlení příčin takového kolísání může být různé, na kolísání se mohou podílet různé skupiny příčin, ať už je to vliv technického pokroku a tempa růstu produktivity, kolísání poptávky a zahraničního obchodu, vládní zásahy do ekonomiky nebo působení úvěrového cyklu.

Vliv pokroku a tempa růstu produktivity

Technický pokrok přicházel nárazově, znalosti jak ovládat přírodní děje, jak produktivněji využívat zdroje nevznikaly rovnoměrně. Vznikaly náhodně, náhle a nárazově a samotný vznik nového nápadu nebo technologie ještě neznamenal okamžité využití ve výrobě a vytváření hodnot upotřebitelných pro uspokojování potřeb. Daří-li se lépe využívat zdroje, s menšími vstupy se vytvoří více produkce, produktivita roste a roste i nabídka produkce. Celkový koláč určený k uspokojení potřeb a přerozdělení, vzniklý díky organizačním, technickým a jiným faktorům ovlivňujících produktivitu, je pak větší a je otázkou, zda bude existovat poptávka ukazující, že o vytvořenou produkci je zájem. Podobné téma: V čem Einstein spatřoval příčiny krize 


internetové bankovnictví, práce, zaměstnání, peníze

Foto: Ivana Dvorská


Dopady kolísající poptávky

Cokoliv je vyprodukováno, je ve svobodné ekonomice vytvářeno s účelem uspokojovat něčí potřeby. Neexistuje-li koupěschopná poptávka, nebudou v podmínkách svobodného trhu nadbytečné zásoby nejspíše vyprodukovány, protože by to nepřineslo motivující ekonomický efekt. Není-li nasycený trh, je možné zásobovat nenasycenou poptávku, budovat dodatečné kapacity a sledovat růst produkce i ekonomiky. Mnoho zdrojů je obvykle používáno na výrobu produkce, která je určena na vývoz, který umožňuje směňovat produkci domácí za produkci zahraniční a uspokojovat tak lidské potřeby účinněji a efektivněji. Pokud v zahraniční poptávka po domácím zboží z různých důvodů roste, roste domácím producentům odbyt, zvyšují se tržby, roste zaměstnanost, do ekonomiky tečou dodatečné peníze, je vidět hospodářský růst. Jestliže se poptávka nasytí, neviditelná ruka trhu ukáže, že jen nutné některé kapacity utlumit, což ve svém důsledku uvolní zdroje pro jiné použití.

Působení vládních zásahů

Existují situace, kdy zdroje, které by mohly být zaměstnány pro vytváření produkce uspokojující potřeby nebo výrobu kapitálových statků umožňujících budoucí produkci, jsou vládním zásahem převedeny pro využití ve prospěch „veřejného zájmu“. Ve válečných dobách mohou být zdroje směřovány do zbrojení a obrany, v dobách mírových pro financování důležitých, ale i zbytečných či zbytných projektů. Takto mohou být zdroje nasměrovány do vybudování a poskytování veřejných statků, jako je vzdělávací systém nebo infrastruktura v podobě silnic a železnic. Stinnou stránkou takového směrování zdrojů může být plýtvání a neefektivita, způsobená tím, že „z cizího krev neteče“. Mohou být vybudovány chodníky, po kterých stejně nikdo nebude chodit, zasíťovány pozemky, které stejně leží ladem, nebo postaveny budovy, které nejsou ve skutečnosti vůbec zapotřebí.

Finanční systém a úvěrový cyklus

Bankovní systém centralizovaného bankovnictví za jistých podmínek dokáže vytvořit úvěrovou bublinu, kdy poskytování úvěrů dokáže financovat a navyšovat poptávku jednotlivců, podniků i států. V době vzestupné fáze úvěrového cyklu dostupné půjčky a levné úvěry stimulují k větší aktivitě, koupěschopná poptávka roste, ekonomika prožívá boom. V době sestupné fáze úvěrového cyklu naopak hůře dostupné úvěry hospodářské aktivity utlumují a způsobují pokles koupěschopné poptávky. Sestupná fáze úvěrového cyklu tak krizi prohlubuje, pokud se všichni budou snažit své dluhy snížit, budou se snažit prodávat svůj majetek, ceny budou mít tendenci klesat a hospodářství se ocitne ve spirále zhoubné deflační spirály hospodářského útlumu. Podobné téma: Platí ještě úsloví „kdo šetří, má za tři“? 

Myslíte si, že rčení "kdo šetří, má za tři" je stále aktuální?

Krize jako projev hledání nové rovnováhy

Globální hospodářství dnes prožívá tržní přizpůsobování a hledání nové ekonomické rovnováhy, které je větším zakolísáním, než byla některá předcházející. To co je vidět, jsou znepokojující publikované údaje o poklesu produkce a cen, co vidět není, je skutečnost, že tyto poklesy jsou důsledkem existující nerovnováhy a vyrovnáváním nabídky a poptávky. Neviditelná ruka, zatím nejlépe fungující regulační hospodářský mechanismus, působí na pročištění trhu od nahromaděné neefektivnosti v podobě nadbytečných kapacit a neefektivně využitých zdrojů.

Takové pročišťování a uvolňování zdrojů pro budoucí efektivnější použití je bolestivé, ale je to projev hledání nové, dlouhodobě udržitelné rovnováhy. Příznačnými rysem pro fázi deprese bývalo nevyužití až plýtvání pracovní silou a jinými zdroji. Situaci takového nevyužití zdrojů mohou řešit zvýšené vládní výdaje nebo nové úvěry, dodávající dodatečné peníze do ekonomiky (uvolněná měnová politika). Udržování hospodářství nad vodou prostřednictvím vládních výdajů činěných na dluh je méně bolestivou cestou, které je politicky lépe průchozí než ponechat hospodářství bolestné očistě. Hospodářství také zdánlivě napomáhá umělé prodlužování úvěrového cyklu, například tím, že stát garantuje a podporuje poskytování úvěrů, například poskytováním úvěrů pro pořízení bydlení (garance na hypotéky). Nové peníze, které jsou nově vytvořenými dluhy, zdánlivě umožňují růst a prosperitu, ve skutečnosti musí nafukovaná dluhová bublina dříve či později splasknout. Podobné téma: Co čeká v důsledku globální krize českou ekonomiku? 

Mohutné finanční stimuly odkládají řešení do budoucna

Rozumné vládní výdaje, například podpora v nezaměstnanosti nebo sociální dávky, tlumí dopady hospodářské krize a brání tomu, že se masy lidí dostanou do naprosté bídy a zamezují narušení sociálního smíru. Z některých politických táborů je slyšet hlasité volání po protikrizových opatřeních, jako je šrotovné, zvýšení vyplácených dávek nebo využití půjček pro utlumení dopadů krize.

Takové výdaje na straně jedné snižují tempo propadu, na straně druhé zamezují potřebnému pročištění hospodářství od neefektivního využití zdrojů a neefektivních investic. Řešení mnohých problémů se ale mohutnými stimulačními zásahy odkládá do budoucna, krize se jeví jako drobné zakolísání, dopady jsou nepatrné, ale nerovnováha se ve skutečnosti prohlubuje. Tržní přizpůsobovací reakce a tendence dosáhnout ekonomické rovnováhy, je uměle utlumena. Problém, ať už v podobě recese nebo deprese, se i přes stimulační zásahy vlád dříve či později projeví v mnohem bolestivější podobě. Podobné téma: Šrotovné: Co je a co není vidět 

skoleni_15_4

Antibiotika chřipku neléčí. Léčí krizi vládní stimulační balíčky?

Hospodářské cykly se staly uznávaným projevem fungování tržní ekonomiky, který má dopad na celkový koláč vytvořené přidané hodnoty, zaměstnanost či nezaměstnanost a spokojenost či nespokojenost lidí. Pokud bude z různých příčin množství vytvořené produkce klesat, musí klesat i spotřeba, hospodářství bude prožívat tržní přizpůsobování, označované jako recese, krize nebo deprese. Z pohledu ekonomické historie je hledání takové rovnováhy, projevující se jako hospodářská krize, běžnou součástí vývoje dílčích ekonomik.

Právě z tohoto pohledu lze použít příměr krize ke chřipce, pro jejíž léčení lze doporučit klid na lůžku, zajištění přísunu tekutin a vitamínů. Václav Klaus nevěří v léčení krize v podobě státních intervencí, říká: „Chřipka je a zejména může být velmi vážnou chorobou, ale není to ani mor, ani rakovina, ani AIDS. Dnešní krizi považuji za ekonomickou nemoc v kategorii chřipky, byť těžké. Na chřipku se nenasazují tvrdá antibiotika, neboť ta chřipku neléčí a „pouze“ snižují dlouhodobou obranyschopnost organismu.“

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor se věnuje šíření poznání, uplatňování procesního i finančního řízení podniků, optimalizaci investic, strategickému a manažerskému poradenství včetně lektorské činnosti.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).