Během firemního večírku se stal invalidní, odškodnění nedostal

Co všechno může být plněním pracovních úkolů aneb Je popíjení alkoholu na účet zaměstnavatele teambuildingem?

Je popíjení alkoholu na účet zaměstnavatele teambuildingem? A má zaměstnanec, který je po teambuildingu konaném v restauraci invalidní, nárok na odškodnění? Soudy mu toto právo nepřiznaly, zastal se ho až Ústavní soud.

Po pádu ze schodů v noci během zaměstnavatelem organizovaného pracovního večírku utrpěl muž vážná poranění, v jejichž důsledku se stal invalidním. S požadavkem na peněžité odškodnění však hned natřikrát neuspěl, soudy všech stupňů jeho nároky odmítly, až Ústavní soud mu dal znovu šanci. Čtěte také: Nenechte se po pracovním úrazu vyhodit z práce bez odškodnění

Soudy proto musejí znovu rozhodnout a posoudit, co všechno může být součástí  teambuildingových firemních akcí, které mají sloužit k lepšímu fungování pracovních týmů.

Patří k tomu také neoficiální noční zábava v baru, spojená pochopitelně s popíjením alkoholických nápojů? Je tohle ještě plnění pracovních úkolů nebo úkon v přímé souvislosti s ním?

Zatím soudci zaujali názor, že barová zábava spojená s diskotékou, přestože byla včetně konzumace placena organizátorem, součástí teambuildingu nebyla. Proto nemohlo jít o pracovní úraz.

Podle soudců se tak ani nebylo potřeba zabývat otázkou, zda byl muž v době pádu opilý – což on sám popřel. Zábavu na baru vyhodnotili jako činnost, která nebyla součástí plánovaných aktivit teambuildingové akce. Zjevně se svou povahou blížila společnému bezcílnému pobytu zaměstnanců majícímu povahu zaměstnavatelem placené zábavy, a tedy nebyla v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů.

Nešlo tedy o úraz pracovní a odpovědnost zaměstnavatele za škodu, kterou stěžovatel utrpěl následkem tohoto úrazu, není dána. Jenže všechno je třeba prozkoumat a posoudit znovu. Čtěte také: Můžete odmítnout účast na teambuildingu?

Soud prvního stupně tedy zamítl žalobu, kterou se zaměstnanec po úrazové pojišťovně, u které byl pojištěn jeho zaměstnavatel, poté, co tento zanikl, domáhal jednak zaplacení částky 359 177 Kč jako náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po dobu od ukončení pracovní neschopnosti, jednak měsíčně částky ve výši rozdílu mezi průměrným příjmem poškozeného před úrazem a výší plného invalidního důchodu. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Čtěte více: Na jaké odškodnění máte nárok, přihodí-li se vám pracovní úraz?

Jak obecné soudy zraněného odbyly

Soud prvního stupně uvedl, že teambuildingová akce, které se poškozený zúčastnil, byla akcí pracovní, že podle programu měla akce končit slavnostní večeří ve 22 hodin a že bylo prokázáno, že celý den a také celý večer až do 24 hodin byl otevřen bar ke konzumaci alkoholických nápojů.

Dále uvedl, že k úrazu došlo po ukončení společenské zábavy, v době, kdy je obvyklé spát, a uzavřel, že úraz se nestal stěžovateli v souvislosti s plněním jeho pracovních úkolů.

Soud prvního stupně dále uvedl, že na základě provedeného dokazování má za prokázané, že akce nazvaná teambuilding a její oficiální program končil večeří, která trvala do 22 hodin, poté následovala společenská zábava s tím, že tato skončila nejpozději o půlnoci, kdy byl uzavřen bar, který byl do té doby otevřen na účet firmy. Úraz se žalobci pak podle soudu prvního stupně nestal v souvislosti s plněním programu společenské akce, ale až po jejím skončení.

Odvolací soud navázal, když konstatoval, že poškozený utrpěl těžký úraz s trvalými následky v časných ranních hodinách dne 4. září 2001 při činnosti, která nebyla součástí plánovaných aktivit teambuildingové akce a zjevně se svou povahou blížila společnému bezcílnému pobytu zaměstnanců majícímu povahu zaměstnavatelem placené zábavy, a tedy nebyla v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů.

Nešlo tedy o úraz pracovní a odpovědnost zaměstnavatele žalobce za škodu, kterou stěžovatel utrpěl následkem tohoto úrazu, není dána. Proto se ani nebylo třeba zabývat otázkou, zda byl žalobce v okamžiku, kdy se mu úraz stal, v podnapilém stavu. Čtěte více: Alkohol do práce nepatří, ani na Silvestra

Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud ČR svým usnesením č. j. 21 Cdo 997/2011–394 ze dne 13. 10. 2011 odmítl pro nepřípustnost. 

Co soudy pokazily?

Poškozený se obrátil se stížností na Ústavní soud, neboť se v soudním řízení objevila celá řada závažných vad ústavněprávních rozměrů. Stěžovatel přednesl řadu námitek proti postupu obecných soudů a jejich rozhodnutím. Řízení je podle stěžovatele zatíženo mnoha vadami, které mohly mít za následek nesprávné posouzení věci, a kterými došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces.

Těmito vadami je podle stěžovatele zatíženo jak řízení před soudem prvního stupně, tak především řízení před soudem odvolacím, který nesprávně zjistil skutkový stav na základě soukromé listiny, kterou byl odpolední program teambuildingových a sportovních her.

Tento program byl podle stěžovatele vypracován agenturou, která byla najata společností, kde poškozený pracoval, jen a pouze na sestavení programu a realizaci soutěží v odpolední části programu pracovní akce, a z tohoto důvodu není v tomto programu zahrnut společenský večer, který však bezesporu byl podle stěžovatele součástí plánovaného programu společenských aktivit.

Soud podle stěžovatele pravomocně rozhodl na základě popřeného důkazu soukromou listinou, které přiznal výsadní postavení, jaké nemá ani veřejná listina. Soudy podle stěžovatele neprovedly volné hodnocení důkazů, neboť důkazy neposoudily jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti, nýbrž pouze na základě libovůle. 

Do kdy se ještě pracovalo a odkdy už byla volná zábava?

Ústavní soud z podaného vysvětlení jistého T. Z. zjistil, že tento z večerní diskotéky, kterou podle jeho výpovědi byl zakončen celodenní program, odcházel mezi 1 až 2. hodinou ráno. Z podaného vysvětlení V. U., která obsluhovala na baru, Ústavní soud zase zjistil, že kolem 3. hodiny ráno měla říci, že se bar zavírá. Z výpovědi J. P. Ústavní soud zjistil, že pro účastníky akce se od 21 hodin konala diskotéka a že během večera na baru obsluhovaly V. U. a P. D., ale kdy zavřely bar J. P. neví.

Tyto skutečnosti vedly Ústavní soud k závěru, že soud prvního stupně pro stěžejní zjištění, kdy skončila akce, naprosto nedostatečně zjistil skutkový stav. Soud kupř. neučinil pokus vyslechnout druhou servírku P. D., a nevyslechl k této otázce ani další 3 v řízení slyšené svědky – účastníky akce (p. P., M. a R.), přičemž mu nic nebránilo vyžádat si i seznam dalších účastníků akce a z několika desítek těchto účastníků někoho vyslechnout.

Svůj závěr o konci společenského večera soud prvního stupně též dostatečně a logicky neodůvodnil, přičemž ani neuvedl, zda skončení společenského večera o půlnoci považuje za skončení celé pracovní akce, nebo za skončení této celé akce považuje již večeři mezi 21. a 22. hodinou (celá akce mohla mít oficiální a neoficiální program, přičemž i neoficiální program – společenský večer po oficiální večeři – může být nepochybně součástí celé pracovní akce).

Odvolací soud pak pouze zopakoval dokazování písemným programem akce, který však mimo jiné neobsahuje žádný údaj o společenském večeru konaném po večeři mezi 21. – 22. druhou hodinou, a uzavřel, že k úrazu došlo po skončení společenského večera, který následoval po společenské večeři (mezi 21. a 22. hodinou). Odvolací soud tak uvedená pochybení soudu prvního stupně nenapravil. 

Podle náhledu Ústavního soudu tedy soud prvního stupně a soud odvolací nezjistily dostatečně skutkový stav, nehodnotily odpovídajícím způsobem provedené důkazy a jejich rozhodnutí nejsou stran jimi ve věci učiněného závěru řádně a dostatečně odůvodněna. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že jejich postupem v projednávané věci došlo k porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces. Ústavní soud předchozí rozhodnutí soudů všech stupňů zrušil svým nálezem spis. zn. IV. ÚS 3782/11, ze dne 24. 7. 2012, který byl vyhlášen 7. 8. 2012.

5 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 8. 9. 2012 2:46