Spočítejte si...

Zavřít

Banky (už rok) porušují zákon. Narychlo mění podmínky u úvěrů

Některé banky dosud účtují úrok z prodlení ve výši, která až několikanásobně překračuje zákonem stanovenou hranici. Ačkoli se o tom ví, pomůžete si jedině soudem.

Zástupci časopisu dTest minulý týden upozornili na to, že úroky z prodlení by ze strany bank měly být spotřebitelům účtovány jen ve výši, kterou stanovuje občanský zákoník. Rozhodli jsme se proto zjistit, jak banky účtují úroky z prodlení.

Překvapilo nás, že se najde hodně těch, které úroky z prodlení neúčtují v zákonné výši, ale naopak několikanásobně nad touto hranicí. Přestože soudy zastávají jednoznačný názor ohledně neplatnosti smluvních úroků z prodlení ve smlouvách se spotřebiteli, banky, úvěrové společnosti a dodavatelé energií to nepřestávají zkoušet, a ve svých smlouvách a podmínkách si vymiňují úroky přesahující ty zákonné až téměř pětinásobně, řekla serveru Měšec.cz Martina Vernerová, právní poradkyně časopisu dTest. Ta také upozornila na to, že tyto instituce argumentují, že smlouva je dobrovolně uzavřena v režimu obchodního zákoníku. Jak jsme ale zjistili, úroky z prodlení se přesto řídí zákoníkem občanským.

Jak hovoří zákon

Změnu iniciovalo nařízení vlády č. 33/2010 Sb., ze dne 18. ledna 2010, kterým se mění nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb.. S účinností od počátku července roku 2010 (úroky z prodlení se tak mají řídit občanským zákoníkem už celý rok) se tedy úroky z prodlení stanovují takto: Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů, vysvětlil serveru Měšec.cz Tomáš Zimmermann z odboru komunikace České národní banky (ČNB).

Nyní by vám tedy měly být účtovány úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně.

Výklad odborníků se shoduje, přesto je bezzubý

Na problematiku jsme se samozřejmě zeptali oficiálních zdrojů. Oslovili jsme ministerstvo spravedlnosti, ministerstvo financí, Českou národní banku i Finančního arbitra. Ačkoli nás zástupci těchto institucí upozorňovali, že jedině soudy a rozhodci jsou zmocněni rozhodovat o přesném výkladu zákona, jeho chápání se v této záležitosti u všech oslovených stran shoduje. Výklad z jejich strany má ale bohužel pouze informativní charakter.

V případě smluv, u nichž alespoň jedna ze stran není podnikatelem, nelze po nepodnikateli požadovat jiné než zákonné úroky z prodlení podle předpisů práva občanského, a to i v případě, že se jedná o vztah, který se jinak řídí obchodním zákoníkem (jako např. vztah ze smlouvy o úvěru), zdůraznil Ondřej Jakob, mluvčí ministerstva financí s odvoláním na ustanovení §  262 odst. 4 obchodního zákoníku, které stanoví, že smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů (tj. závazkových vztahů v režimu obchodního zákoníku) podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. Na základě tohoto ustanovení se tedy domníváme, že smluvní úroky z prodlení nelze požadovat nejenom po spotřebiteli v případě spotřebitelských smluv, ale obecně po smluvní straně, která není podnikatelem, dodal Jakob.

Je-li sjednán úrok z prodlení u jakékoli spotřebitelské smlouvy (tj. kde jednou ze stran smlouvy je spotřebitel), měl by být stanoven podle občanského zákoníku, uvedla také Tereza Palečková, tisková mluvčí ministerstva spravedlnosti, s tím, že výše zmíněné mělo platit u spotřebitelského, hypotečního, kontokorentního úvěru i v případě kreditní karty za podmínky, že je smlouva sjednána se spotřebitelem.

Výslovně je uvedeno, že ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem, řekl serveru Měšec.cz také Finanční arbitr František Klufa s tím, že smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

O tom, jak rozhodují samotné soudy náš podle judikatur poučila i právní poradkyně časopisu dTest Martina Vernerová: Ve věci smluvních úroků především existuje poměrně rozsáhlá a  konstantní judikatura, za všechny bych vyzdvihla rozhodnutí Nejvyššího  soudu 33 Odo 1117/2003, který se zabýval otázkou, zda si mohou účastníci  vztahu podřízeného občanskému zákoníku platně sjednat úroky v jiné výši,  tedy zda se mohou vyhnout § 517 odst. 2 a jeho odkazu na prováděcí  předpis, který výši úroků z prodlení přesně stanoví. Nejvyšší soud zastává názor, že něco takového není ve vztazích podle občanského zákoníku možné, neboť toto ustanovení  je kogentní. Dalším důležitým rozhodnutím je taktéž rozhodnutí NS 32 Odo 873/2006, které řeší smluvní úroky z prodlení u vztahu podřízeného  obchodnímu zákoníku, kdy ale jednou ze stran není podnikatel. I zde se  vyjádřil v tom smyslu, že to není možné (a uplatní se úprava dle OZ – §  517 odst. 2), neboť podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku nepodnikatel navzdory podřízení vztahu obchodnímu zákoníku v případě porušení svých povinností odpovídá podle zákona občanského. 

Vernerová upozornila také na to, že tato problematika není věřitelům nijak neznámá. Několikrát jsem se osobně přesvědčila o tom, jak sice v  žalobě u soudu smluvní úroky požadují, jakmile se v tom ale soud či  žalovaný začne jen lehce vrtat, ihned nárok v této části berou zpět a  spokojují se „jen“ s úroky zákonnými. Těží tedy z neznalosti  spotřebitelů a hřeší na to, že většina zpožděných splátek k soudu  nedorazí, dodala.

Banky honem mění úroky

Oslovili jsme i samotné banky, jak se k problematice staví. Přístupů je několik. Některé překotně od července změnily výši svých úroků z prodlení. Úrok z prodlení ve výši 7 % p.a. + REPO sazba ČNB zavedeme od následujícího měsíce jednotně pro všechny typy úvěrů, kde jedna ze smluvních stran vystupuje jako nepodnikatel, uvedla například za Českou spořitelnu Klára Pačesová. Na otázku: proč až nyní?  banka odpovídá, že k úpravě přistoupila v návaznosti na platnou judikaturu soudů, která reagovala na disproporce mezi smluvním a zákonným úrokem z prodlení.

Je s podivem (nebo není?), že reakce přichází až po upozornění časopisu dTest. Jak uvedla Martina Vernerová, judikatury na toto téma už nějakou dobu existují.

K prvnímu červenci mění výši svých úroků z prodlení také Komerční banka. Důvodem je zejména změna legislativy v této oblasti. Bude se vztahovat nejen na nové smlouvy, ale i na smlouvy již dříve uzavřené, uvedla pro server Měšec.cz Monika Klucová.  Na otázku, proč až nyní, už jsme se ale odpovědi nedočkali.

Také Martina Lambert, mluvčí LBBW Bank uvedla, že ačkoli banka nyní účtuje úrok z prodlení ve výši 20 % ročně, v souvislosti s novým výkladem zákona připravuje příslušné úpravy.

Úpravu úroků z prodlení zvažuje také Volksbank, která ho v sazebníku nyní za nepovolený debet na běžném účtu uvádí ve výši 25 % ročně.

Za GE Money Bank Pavel Zúbek uvedl, že banka účtuje úrok z prodlení v souladu s ustanovením občanského zákoníku. Například u běžného účtu při nedovoleném debetním zůstatku je ale úrok z prodlení ve výši repo sazby zvýšené o 24,9 %, stejně jako u produktu Flexikredit (od 1.10.2011 se u obou produktů tato sazba má zvýšit na 29 %.

Poštovní spořitelna, která u kreditní a splátkové karty a u spotřebitelského úvěru účtuje úrok z prodlení podle občanského zákoníku, u hypotéky sjednaných do konce minulého roku stanovuje úrok z prodlení na 15 % ročně, stejně jako ČSOB, která úrok z prodlení u kontokorentů, kreditních karet a spotřebitelských úvěrů snížila v půli loňského roku.

Některé banky nic měnit nehodlají

Přístup ostatních bank už jednotný není. Evropsko-ruská banka přiznala, že ačkoli její úroky z prodlení (jednotně ve výšk 24 % p.a.) jsou nad zákonnou hranicí, měnit je neplánuje. Výše úroků z prodlení musí mít pro klienty motivační charakter ve smyslu motivace k plnění smluvních povinností. Hranice stanovená nařízením vlády ČR takovou motivaci nevytváří, řekl serveru Měšec.cz Jaroslav Pán.

Stejně tak Gabriel Tkáč za Equa bank (bývalá Banco Popolare) uvedl, že úroky z prodlení banka účtuje ve výši 25 % p.a. bez zmínky, že by se banka chystala cokoliv měnit.

Ivana BuriánkovámBank upozornila na zajímavou věc. Uvedla, že pokud mBank účtuje úroky z prodlení, tak je tomu vždy v souladu ze zákonem, tedy v zákonné výši. Na webu mBank jsme ale nikde v úrokovém lístku ani v podmínkách k produktům zmínku o úrocích z prodlení nikde nenašli.

Ivana Buriánková nicméně dále uvedla, že je třeba rozlišovat mezi dvěma právními instituty: a to „zákonným úrokem z prodlení“, jež je stanoven nařízením vlády č. 142/1994 Sb. kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, a institutem „sankční úrokové sazby“ čili smluvní pokuty sjednané pro případ porušení podmínek smlouvy. mBank uplatňuje oba tyto instituty, aniž by samozřejmě vznikal duplicitní nárok mBank v těchto případech.

Na webu ale mBank uvádí pouze výši sankční úrokové sazby ze zadlužení, která svou povahou a principem úrok z prodlení nápadně připomíná. U úvěrových produktů účtuje mBank sankční úrokovou sazbu ze zadlužení po splatnosti ve výši 30 %.

Je tedy institut sankční úrokové sazby cestičkou, jak se vyhnout nízkému úroku z prodlení a stanovit si jiným pojmenováním tutéž věc stejně podle svého?

Zmatek jako strategie?

Zmatek může potvrdit například i úrokový lístek Raiffeisenbank, který u povoleného přečerpání nebo některých dalších úvěrových produktů pro občany stanovuje: úrok z prodlení (sankční úrok) 29 % ročně. U kreditní karty (kromě ČP kreditní karty a Charge karty) pak banka uvádí pouze spojení úrok z prodlení a účtuje ho ve výši 30 % ročně.

U kontokorentů a kreditních karet neúčtujeme smluvní pokutu, účtujeme úrokovou sazbu za nepovolený debet, resp. úrok z prodlení. Logicky, úroková sazba u nepovoleného přečerpání je vyšší než u povoleného čerpání. U spotřebitelských úvěrů, kde jsou úrokové sazby rozdílné dle bonity klienta, je to trochu jinak, tam je přímo stanoveno, že sazba v případě neplnění podmínek se skládá z úrokové sazby + smluvní pokuty 7,75 % a takto je to uvedeno přímo ve smlouvě, obhajuje Tomáš Kofroň, mluvčí Raiffeisenbank.

Od Tomáše PavlíkaUniCredit Bank jsme pak k tématu obdrželi vyjádření, ke kterému by možná bylo vhodné pořídit křížovkářský slovník: V souladu se zákonem 145/2010 Sb. je dlužná částka úroku z prodlení účtována v zákonné výši, tj. dle NV 142/1992 Sb. u karet, spotřebitelských úvěrů a neúčelových a nerezidenčních hypotečních úvěrů  (na účelové hypotéky se zákon 145/2010 Sb. nevztahuje, tam jsou účtovány smluvní úroky). U kreditních karet a spotřebitelských úvěrů (Presto) se změna vztahuje na všechny uzavřené smlouvy. U neúčelových a nerezidenčních hypoték platí zákonné úroky pro všechny smlouvy uzavřené od 1.1.2011Citibank, Raiffeisenbank im Stiftland ani Oberbank neposlaly své vyjádření k tématu pro jistotu vůbec.

Každopádně v sazebníku ani úrokovém lístku jsme ustanovení o úroku z prodlení vůbec nenašli.

Také se začínáte v pojmech ztrácet? Nejste sami a právě to asi dává příležitost bankám dělat si tak trošku co chtějí. Protože mají ale závěry ministerstev i ČNB pouze informativní charakter, zůstává  jediným řešením pro obranu vašich práv soudní cesta.

9 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 10. 7. 2011 23:20