Citovaný §116 říká, kdy má držitel spolúčast. Podstatné je, že dle §115 ve většině ostatních případů musí podvodnou transakci nahradit banka, a to i když nedošlo k fyzické krádeži karty. Naopak právě proto, že nedošlo ke krádeži nebo ztrátě karty, nemá klient ani 150€ spoluúčast.
Je tedy zbytečné, aby tutéž ochranu nabízelo ještě pojištění, a zbytečné spekulovat o tom, jak z pojištění ty peníze dostat.
Jediné nejisté místo je „hrubá nedbalost“ klienta (platí celé sám) nebo „nezajištění ochrany personalizovaných bezpečnostních prvků“ (klient platí 150€).
Tady je prostor pro spekulaci o tom, co je „personalizovaný bezpečnostní prvek“ – jestli je to PIN, CVV kód, platnost karty, nějaká jejich kombinance, nebo jestli je to dokonce jen samotné číslo karty. Obchodní podmínky bank toto řeší různě, a udělat přehledový článek o tom, jak banky konkrétně „chápou“ §101, 116, 117, by bylo rozhodně zajímavé.
Dokonce by se vzhledem k §102: „poskytovatel… je povinen … zajistit, aby personalizované bezpečnostní prvky .. nebyly přístupné osobám jiným než držiteli“ dalo spekulovat o tom, že číslo karty, CVV kód i PIN musí být předávány obchodníkovi, takže to nemohou být personalizované bezpečnostní prvky. To by ale asi neprošlo :)
Názor k článku
Banky karty na internetu nechrání. Pojištění pomůže, jen když budete kličkovat
25. 5. 2010 0:21
Nový