Spočítejte si...

Zavřít

Banky o nás vědí úplně všechno

Báli jste se, že při sčítání lidu na sebe budete muset prozradit velice intimní informace? Proč? Vždyť banky o vás vědí mnohem víc! A skoro bez nadsázky můžeme říci, že vědí úplně všechno.

Kdo o nás má větší přehled než Český statistický úřad? No přece banky!

Prověřoval jsem ve své bance jakýsi trvalý příkaz, o němž jsem si myslel, že jsem ho zrušil, který se však přesto provedl. K ověření jsem využil telefonního operátora a ten mě ujistil, že si zpětně ze záznamu poslechne všechny mé požadavky, které jsem zadával prostřednictvím telefonního bankovnictví během posledních dvou měsíců, a zjistí tak, kde se stala chyba – jestli jsem trvalý příkaz skutečně zrušil, nebo ne. Celá záležitost proběhla k mé naprosté spokojenosti – operátor mi odpoledne zavolal, že hovory prošel, rušení příkazu nezaznamenal a nabídl mi ho ke zrušení. Stalo se a já měl klid.

Ano, došel jsem klidu, co se týče mé roztržitosti a trvalého příkazu. Jenže se ve mně začínaly ozývat pochyby jiného druhu. Postupně mi docházelo, kolik různých informací sami o sobě dobrovolně bankám poskytujeme, o kolik citlivých informací si samy říkají a kolik jich shromažďují, aniž by se nás ptaly na souhlas. A my toto jejich chování tolerujeme, někdy i schvalujeme a jindy považujeme za samozřejmé.

Podívejme se na to, co by s daným stavem dokázala udělat taková paranoia. Věcí hodných nedůvěry a podezření by si dokázala najít celou řadu. Projděme si to postupně. Při každém vstupu do budovy banky vás zaměří a zaznamená nenápadná, ale o to všudypřítomnější kamera. Banka tak ví, jak vypadáte, jak se oblékáte, jaká je vaše chůze (podle posledních výzkumů prý podobně kvalitní rozlišovací prvek jako třeba otisky prstů). Co kvůli malému rozlišení nezjistí kamera, doplní pracovník za přepážkou – barvu očí, lakování nehtů, zažloutlé prsty od cigaret, tiky nebo třeba nervózní cvakání propisovačkou.

Stačí vyměnit pár vět přes přepážku a klient na sebe prozradí roztržitost, suverenitu či nejistotu, nadřazenost, manipulovatelnost, ale bezpochyby i koktání, ráčkování nebo sytý či zvonivý hlas. Ne nadarmo banky začaly nedávno svým klientům nabízet osobní poradce – častější kontakt s jedním pracovníkem způsobí, že vás bude znát o to lépe.

V takové chvíli stačí k fyziognomii přiřadit potřebné identifikační údaje – při založení běžného účtu nadiktujete rodné číslo a s ním věk, dále místo trvalého bydliště a místo, kam se mají zasílat výpisy. Banka tak ví, kde bydlíte oficiálně a kde ve skutečnosti. Zcela samozřejmě bance poskytnete i občanský průkaz a s ním další cenné údaje – kromě obligátního čísla občanky i váš rodinný stav a na nových průkazech i podpis, který lze snadno porovnat s tím, jež v bance použijete jako svůj podpisový vzor.

Po otevření běžného účtu s velkou pravděpodobností založíte několik trvalých příkazů k převodu či inkasu – tak se pozná, jak velký platíte nájem, kolik provoláte za telefon, jestli máte mobil nebo pevnou linku, zda platíte za televizi a jestli máte kabelovku, zda využíváte internet, základní programovou nabídku nebo třeba erotický kanál. Na pokrytí trvalých příkazů budete samozřejmě potřebovat pravidelný přísun měsíční mzdy – a tak k analýze vaší finanční situace má banka pohromadě téměř všechna potřebná data. Máte-li u banky účet delší dobu, pozná, kde jste zaměstnán, jak často měníte zaměstnání, jestli si přivyděláváte bokem, zda jste vyhráli ve Sportce…

K takřka úplné dokonalosti chybějí jen záznamy o jednorázových výdajích. O to se automaticky postará platební karta – když s ní platíte, banka se samozřejmě dozví nejen částku, ale i místo a čas. Z těchto údajů (pokud ovšem platíte především kartou) se dá vystavět docela podrobný portrét vašich potřeb a zájmů – kde nakupujete jídlo, oděvy a obuv, jestli máte automobil a kolik spotřebujete benzínu, jestli létáte letadlem nebo si kupujete lístky do multiplexu, zda platíte na internetu, investujete do elektroniky a kolik utratíte za spodní prádlo.

Díky kartám banka pozná, kde se pohybujete – že ve čtvrtek jste byli v Praze, ale v sobotu už v Paříži nebo třeba v Olomouci. Pak jste se na týden ztratili, to proto, že jste na Šumavě nemohli najít bankomat a v penzionu neměli terminál. Platební karta za vámi zanechává nesmazatelné stopy a čím víc ji používáte, tím víc jich po vás zbude.

A co stále se rozmáhající přímé bankovnictví? Vyberete-li si pro komunikaci telefon, banka se dozví, jestli jí voláte z mobilního přístroje nebo z pevné linky, zda používáte služební nebo soukromý… Může si ověřit, jestli opravdu zadrháváte nebo máte silné sykavky a jak jste v kontaktu přes telefon suverénní. A když díky trvalému příkazu banka ví, že platíte pravidelně za internet, proč by vám nenabídla i internetové bankovnictví? Díky němu nejenže ušetří za vlastní provoz, ale může zjistit i některé parametry vašeho počítače a monitoru.

Mnoho dalšího na sebe prozradíte při žádosti o spotřebitelský a hlavně hypoteční úvěr. O některých schvalovacích procesech a jejich byrokratických nárocích na kompletní informace kolují legendy (některé z podobných příběhů najdete v naší rubrice Zlámaná grešle). Banka při takovém řízení zjistí všechny vaše příjmy, všechny vaše výdaje (stavební spoření, pojištění, splátky půjček atd.), majetkové portfolio a strukturu rodiny a další citlivé informace všeho druhu.

Vaši úvěrovou historii už banka pochopitelně zná, a pokud by o vás měla sebemenší pochybnosti, může se obrátit na úvěrový registr, který potřebné informace ze všech zúčastněných bank centrálně uchovává – najde tu historii nejen vašeho současného účtu, ale i účtů předešlých, pokud jste je měli u bank, jež se na databázi registru podílejí.

Pokud navíc u stejné banky mají účet i vaši rodinní příslušníci, není problém dát všechny údaje dohromady a pěkně je propojit – co platí manžel, co manželka, kolik připisují na juniorský nebo studentský účet svým ratolestem a jestli jim něco nepřispívá dědeček nebo tchýně.

Kruh je uzavřen, banka zná životní situaci vaši a celé vaší rodiny. Zná ji lépe než kdokoliv jiný – ani vaši přátelé, ani finanční ani sociální ani statistický úřad nemají takový komplexní přehled o tom, jací jste, jak vypadáte, jak se chováte a co a kde děláte a s kým. Před finančním úřadem můžete utajit své příjmy, před přáteli své záliby, při sčítání lidu počítač. Před bankou nic z toho neutajíte.

Jo, paranoia, ta dokáže z každodenní reality vytvořit skutečně pestrý obrázek a všem předmětům dodat dramatické souvislosti a patřičně znepokojivé vyznění. Na druhou stranu, naštěstí je možné shromáždit stovky racionálních argumentů, které by podobná podezření mohla spolehlivě vyvrátit – od bankovního tajemství přes zákon o ochraně osobních údajů. Jenže stále někde hluboko v mysli zůstane ono pověstné „co kdyby?“.

V době přesně cílených marketingových průzkumů, jejichž posláním není nic jiného než právě komplexní a co nejpřesnější portrét dotazovaného, přece banky nemohou zůstat stranou. Bylo by naivní domnívat se, že s podobnými daty banky nepracují. Například zástupci jedné splátkové společnosti dávali k dobrému, kdy a kde byla uskutečněna poslední platba roku 2002 kartou jejich společnosti. Ve chvíli, kdy se mohutně propagují elektronické komunikační kanály, se jakékoliv podobné shromažďování marketingově cenných dat stává jednodušší, levnější a snadněji analyzovatelné.

Samozřejmě, většinou je v našem zájmu, aby banky nahrávaly hovory (můžeme při reklamaci ověřit, o čem jsme hovořili), aby sledovaly vnitřní prostor kamerou (můžeme se cítit bezpečněji), aby věděly, kde jsme vybírali peníze (na výpise poznáme, jestli jsme platbu uskutečnili my nebo ji odepsal nějaký nepoctivý obchodník). Na druhou stranu je téměř v lidské přirozenosti, že se podobné údaje mohou (třeba i proti vůli samotné instituce) zneužít.

Ambivalentní povaha všech technologických zlepšení, která náš život činí efektivnější, pohodlnější a šitý více na míru každému jednotlivci, zároveň v sobě skrývá potenciál větší kontroly a nechtěných zásahů do soukromí.

Co s tím? Mnoho nezmůžeme. Stejně jako nevíme nic o řidiči, kterým se necháme odvézt veřejnou dopravou, nezbývá nám, než se těm svým institucím svěřit do péče a důvěřovat jim. A stejně jako u řidiče doufáme, že není opilý a nepostihne ho mikrospánek, musíme doufat, že i banky mají přísná pravidla pro nakládání s citlivými informacemi svých klientů a že jim také nehrozí mikrospánek, během něhož by se někdo nepovolaný k těmto informacím dostal.

Anketa

Myslíte, že jsou vaše data v bance dobře chráněna?

25 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 5. 3. 2003 13:34