Hlavní navigace

Banky nechtějí ručit za platební karty

18. 3. 2003
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Tuzemské banky své klienty zřejmě považují za potenciální zloděje a podvodníky. Jak jinak si vysvětlit, že většinově nechtějí akceptovat doporučení ČNB, aby přijaly větší odpovědnost za škody vzniklé při ztrátě či krádeži platební karty?

V zásadě se dá říci, že existují dva typy bank: „poplatkové“ a „investiční“. Pod pojmem „investiční“ jsou chápány ty banky, jejichž zisk tvoří převážně výnosy investičního portfolia (ať už se jedná o investice do akcií, dluhopisů nebo nemovitostí atd.). Není pochyb o tom, že banky na českém trhu patří spíše do skupiny „poplatkových“ bank. Tedy do skupiny bank, které vydělávají hlavně na poplatcích za své služby a na úrokových maržích. Na tom samotném není nic špatného. Navíc prostředí na našem trhu ani jinou možnost nenabízí, uvážíme-li faktory, jako je úroveň obchodování na Pražské burze, pravidla bankovního dohledu a také určitá pohodlnost nás Čechů, projevující se v neochotě změnit bankovní ústav, když nám ten stávající přestává vyhovovat.

Bohužel, v našem prostředí čerstvých kauz Union banky a Plzeňské banky (o předešlých bankrotech nemluvě) se jaksi vytratila hlavní výhoda poplatkového typu bank. Tou je ve fungujícím bankovním sektoru jejich nižší rizikovost. „Poplatkové banky“ totiž neobchodují na rizikových kapitálových trzích v tak velkých objemech. Hlavním zdrojem výnosů jsou zpravidla účtované poplatky a úrokové marže, čímž je eliminováno investiční riziko bankovního podnikání.

„Poplatkový“ přístup k bankovnímu obchodování určitě neznamená poskytování nekvalitních a potřeby zákazníka nezohledňujících služeb. Selský rozum radí, že by tomu mělo být právě naopak: když za službu víc platím, musí být kvalitnější. U nás tomu tak bohužel zatím není. Ilustračním příkladem budiž právě postup bank při ztrátě nebo odcizení platební karty.

Začněme tím, co českým bankám vloni 4. prosince doporučila Česká národní banka, když pro ně vydala Vzorové obchodní podmínky pro vydávání a užívání elektronických platebních prostředků:

„1. Držitel nese odpovědnost za finanční ztrátu utrpěnou v důsledku ztráty nebo odcizení elektronického platebního prostředku až do okamžiku ohlášení do výše nepřesahující 4.500 Kč. V případě, kdy se držitel dopustil hrubé nedbalosti, porušil povinnosti (…) nebo jednal podvodně, omezení jeho odpovědnosti neplatí a držitel nese ztrátu v plné výši.
2. Jakmile držitel uvědomí vydavatele (nebo jím určenou osobu) v souladu se svou povinností (…), nenese nadále odpovědnost za finanční ztrátu vzniklou v důsledku ztráty nebo odcizení jeho elektronického platebního prostředku po okamžiku ohlášení, s výjimkou případů, kdy jednal podvodně…“

Dále pak podle zákona o platebním styku č. 124/2002 Sb. je vydavatel (banka) povinen v úvodních ustanoveních svých obchodních podmínek pro vydávání a užívání elektronických platebních prostředků výslovně informovat, zda tyto podmínky odpovídají vzorovým obchodním podmínkám České národní banky (viz výše) a jaký je obsah případných odchylek. Tuto povinnost splní vydavatel do 3 měsíců ode dne vydání vzorových obchodních podmínek České národní banky nebo jejich změny (tedy do 30. 3. 2003).

Jaká je praxe:
Banky příliš nehledí na první bod doporučení ČNB, alespoň co se odpovědnosti za ztráty týče – klient u nás ručí do okamžiku nahlášení v neomezené výši. V Evropské unii přitom běžně ručí za ztráty do nahlášení banka jen s limitovanou spoluúčastí klienta. Naše banky tvrdí, že pro to u nás nejsou podmínky, právní úprava ani morálka držitelů platebních karet(!).

Řeknete si, že by bylo bláhové očekávat, že se budou banky podílet na škodách, které nezpůsobily. Potom se ale těžko ubránit otázkám proč ne, když to může fungovat jinde? Proč ne, když platíme nehorázně vysoké poplatky například za blokaci a opětovné vydání karty? Navíc – dohnáno ad absurdum – platební karta je majetkem banky, tak proč bychom měli platit za to, že někdo podvodně jedná s platebními prostředky banky? Pokud si banka dovolí takový platební prostředek vydat do oběhu a zůstává její, měla by být bezpečnost zajištěna a pokud není, musí banka počítat s následky.

Část v prvním bodě týkající se hrubé nedbalosti a porušení povinností se bankám pochopitelně hodí, a proto nemají žádné problémy s její aplikací v praxi. Je třeba dodat, že je takové opatření na první pohled logické. Když někomu kupříkladu zcizí kartu s nadepsaným PINem, není takovému klientovi pomoci. U operací s PINem se banka zbavuje odpovědnosti za ztráty prakticky automaticky. Vychází totiž z předpokladu, že klient neuposlechl doporučení a PIN dostatečným způsobem neukrýval. K PINu se však může nenechavec dostat i podvodným způsobem a nikoli klientovou nedbalostí, čímž se odkrývá slepé místo, o která by se podle mého názoru měla také postarat banka a nikoli klient.

Po nahlášení přebírá většina bank odpovědnost až po půlnoci. Poměrně překvapivý postup, uvážíme-li, že zablokování karty je otázka několika okamžiků. Může nás potom napadnout, nakolik si banky touto ochrannou lhůtou kryjí svou liknavost v procesu vyřizování blokace karty či nakolik se lhůta týká jen embossovaných karet (karta s plasticky vyraženými údaji umožňující použití tzv. žehliček), u kterých banky prakticky nedokáží přesný čas transakce zjistit. Zde se nabízí další otázka: proč banky stále ještě vydávají platební prostředky, u kterých není možné čas transakce zjistit a proč za tento nedostatek trestají klienta?

K 1. dubnu ohlásily v souvislosti s ručením u platebních karet změnu svých obchodních podmínek Komerční banka a Citibank. Komerční banka dosud nenabízela klientům příliš výhodné podmínky (protože počítala se spoluúčastí klienta i po blokaci karty), od dubna však budou patřit k těm nejlepším na trhu, protože banka při zachování minimálních bezpečnostních podmínek přebírá plnou odpovědnost za škody na účtu hned po nahlášení ztráty či krádeže karty.

Citibank své podmínky také zlepšuje, ale nejde přitom tak daleko jako Komerční banka, protože si vyhrazuje dobu 60 minut od okamžiku nahlášení ztráty či krádeže, než za škody způsobené zneužitím platební karty přebere zodpovědnost.

Údaje vybraných bank v tabulce pochází od pracovníků bank a týkají se standardních platebních karet vydávaných k běžným účtům (EC/MC, Visa) nikoli speciálních produktových balíčků. 

Tabulka č. 854
Banky Do nahlášení ručí: Po nahlášení ručí:
Citibank do 31.3.2003 klient v plné výši od půlnoci dne nahlášení ručí banka neomezeně (do půlnoci ručí klient)
Citibank od 1.4.2003 klient v plné výši hodinu po nahlášení ručí banka neomezeně (do 60 minut od nahlášení ručí klient)
ČS klient v plné výši od půlnoci dne nahlášení ručí banka neomezeně (do půlnoci ručí klient)
ČSOB klient v plné výši od půlnoci dne nahlášení ručí banka neomezeně (do půlnoci ručí klient)
eBanka klient v plné výši od půlnoci dne nahlášení ručí banka neomezeně (do půlnoci ručí klient)
GE CB klient v plné výši 24 hodin ručí klient, poté v plné výši banka
HVB klient v plné výši od půlnoci dne nahlášení ručí banka neomezeně (do půlnoci ručí klient)
KB do 31.3.2003 klient v plné výši spoluúčast klienta na škodách do 5000 Kč (po neomezenou dobu) nad limit ručí banka
KB od 1.4.2003 klient v plné výši banka okamžitě a v plné výši
RB klient v plné výši banka okamžitě a v plné výši *)
Volksbank klient v plné výši karty MasterCard: spoluúčast klienta do 10.000 Kč i po nahlášení
karty Maestro: hodinu po nahlášení ručí banka (do 60 minut od nahlášení ručí klient)


*) klient se musí do 24 hod. dostavit na pobočku, aby potvrdil blokaci

Jak se chovat, abyste se vyvarovali zbytečných ztrát?
1) Obligátní a nejdůležitější rada zní: pečlivě si hlídejte své platební karty.

2) PIN (pokud ho opravdu musíme mít někde napsaný) mějte uložený tak, abyste minimalizovali možnost jeho nalezení v případě krádeže karty (například, když vám ji vezmou spolu s doklady či taškou).

3) Zvolte si rozumná denní či týdenní maxima pro výběr z bankomatu a pro placení u obchodníka.

skoleni_15_4

4) V případě krádeže či zjištění ztráty karty okamžitě kartu zablokujte (nejlépe telefonicky, a to na číslo, které vám pro tento účel poskytla banka).

5) Pokud jste velmi nedůvěřiví, potom je možné dočasně (než se situace uklidní či vyjasní) vybrat na přepážce banky prostředky, s kterými je možné pomocí pohřešované karty disponovat.

Jakou spoluúčast na škodě vzniklé po ztrátě/zcizení karty jste platil/a?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).