Spočítejte si...

Zavřít

Bankovnictví provází strach. Strach si říká krize

Dá se to napsat jako koncentrace špatných návyků. Série špatných návyků vytvoří nový standard a vznikne krize. Banky se bojí půjčovat nebonitním a ti bonitní se zase bojí dluhů.

Slovo krize pochází z řeckého krisis a znamená nesnáze. V posledních letech se s tímto slovem setkáváme zejména ve spojení s hypoteční, hospodářskou a dluhovou krizí. „Krizi“ však nacházíme i v dalších slovních spojeních, jako například manželská krize, krize středního věku, osobní krize, mravní krize nebo politická krize; dále je součástí historických období a událostí – velká hospodářská krize, karibská krize, ropná krize a jistě bychom našli řadu dalších příkladů.

Krize mají mnoho podob a působí různým způsobem. Některé krize, zejména ty soukromého charakteru, působí na jednotlivce „zevnitř“, naproti tomu ekonomické nebo politické krize na nás působí směrem z „venku“.

Všechny krize, ať už vnitřního, nebo vnějšího charakteru, mají jedno společné – působí pomocí prostředníka – strachu. Krize je důsledkem přítomnosti strachu v hlavách lidí. Napoleon Hill ve své knize Jak přelstít ďábla o strachu napsal: Strach je nástroj ďábla stvořeného člověkem.

Jak moc se umíte bát?

Někdo možná nemusí souhlasit s tvrzením, že strach je příčinou krize, protože strach a krizi považuje za dvě rozdílné věci, ale co se ale stane, když na vás bude dlouhodobě působit strach? Budete se snad více bát? Nikoliv. Člověk se maximálně bojí hned od začátku. Při dlouhodobém působení strachu dochází k frustraci, k fundamentálním změnám a novým návykům. Nutno dodat, že špatný návyk nikdy není sám – přitahuje k sobě další špatné návyky. Koncentrace takových nových, špatných návyků pak vytvoří nový normál – krizi.

V roce 1977 vstoupil v platnost americký zákon, tzv. Community Reinvestment Act, jehož negativní dopady se projevily až o třicet let později v podobě hypoteční krize. Zákon bankám „nařizoval“, aby část úvěrových portfolií tvořily rizikové úvěry. Jednalo se o hypoteční úvěry, kdy si banka už při jejich sjednávání nemohla být jistá platební schopností žadatelů.

Hypoteční bublina jako daň za sociální smír

Za účelem rozšíření rizikových hypotečních úvěrů vznikly i dvě polostátní agentury Fannie Mae a Freddie Mac.V pozadí, toho všeho stál strach z destabilizace regionů obývaných přistěhovalci a etnickými menšinami.

V roce 1995 došlo překvapivě k dalšímu zmírnění už tak mírných úvěrových podmínek. Bankám, které neupravily podmínky pro získání úvěru, nebylo umožněno fúzovat. Benevolentní scoring spolu s nízkými úrokovými sazbami vedl k dynamickému nárůstu schválených úvěrů, což mělo za následek vznik tzv. hypoteční bubliny. Byla to cena, kterou Amerika platila sociální smír.

Bonitní klient má strach z dluhu, z nebonitního mají strach banky

Poté, co bankám přerostly úvěrové obchody přes hlavu, stát opět zasáhl. Začal od těchto soukromých (!) společností postupně vykupovat v rámci tzv. kvantitativního uvolňování jejich špatné investice ve výši několika bilionů dolarů. Vypadá to, že se banky nemusí ničeho bát, ale právě banky jsou hlavními strůjci strachu. Peníze se mají točit, a když obchodní banky dostaly peníze v rámci kvantitativního uvolňování, začaly je nabízet klientům. Tak to i centrální banka zamýšlela, aby se peníze dostaly, přes obchodní banky, prostřednictvím podnikatelských úvěrů, zpět do ekonomiky. Firmy by mohly financovat novou výrobu a udržet pracovní místa. Banky však daly na doporučení svých odborníků a ze strachu, aby nedocházelo k opětovnému nárůstu nesplácených úvěrů, se rozhodly půjčovat pouze bonitním klientům. A zde můžeme pozorovat první změnu chování, onen první nový návyk: když přijde do banky méně bonitní klient, neprojde (oproti minulosti) zpřísněným scoringem. Naopak bonitní klient má ze zadlužení strach, anebo úvěr vůbec nepotřebuje.

A tak tu pozorujeme další nový návyk: klient, který by si ještě nedávno bez obav půjčil, si dnes ze strachu, že v budoucnu nemusí mít na splátky, úvěr raději nevezme. Výsledkem je, že peníze leží nevyužité na vnitřním účtu banky. Akcionáři bank tak mají oprávněný strach, že tyto peníze nebudou prostřednictvím úvěrování zhodnoceny, což bude mít negativní dopad na hospodářské výsledky. Management banky má tedy strach ze svého nahrazení. Na scénu opět přicházejí bankovní odborníci – ti se totiž již dříve osvědčili, jelikož počet nesplácených úvěrů skutečně klesl a bankéři by rádi věděli, co mají udělat s těmi penězi od FEDu.

Virtuální kapitál

Odborníci zhodnotili situaci takto: Všichni dobře víme, že situace je značně nepřehledná. Víme také, že se trh práce ještě nevzpamatoval, firmy mají strach masově nabírat nové zaměstnance a nikdo přesně neví, kdy to skončí. Poskytovat úvěry výrobním podnikům nebo jednotlivcům je s ohledem na celkovou ekonomickou situaci značně rizikové a máme strach, že by úvěry nemusely být řádně spláceny. Alternativu vidíme ve virtuálním kapitálu. Sice ty zisky nebudou podloženy skutečným růstem ekonomiky, ale pro nás to bude méně rizikové. Peníze zainvestujme do akcií a futures. Časem se asi trhy dostanou na maximální úrovně; lidé se budou ptát, jak to, že kapitálový trh roste, když poptávka, reálné mzdy, trh práce a průmyslové objednávky klesají. Až ty „nůžky“ budou příliš roztažené, začneme prodávat pozice se ziskem. Potom, co se k nám připojí i ostatní banky, vznikne klesající trend. To bude ta chvíle, kdy nastoupíme do pozic spekulujících na pokles. Zde opět vyděláme a propad indexů alespoň zkoriguje ten neopodstatněný růst.  Jakmile se zaměříme na investice do virtuálního kapitálu spíše než na podnikové úvěrování, nebudeme se muset my ani naši akcionáři strachovat, že plně nevyužíváme zdroje.

Bankéřům se ta myšlenka líbila a udělali přesně to, co jim jejich odborníci poradili.

Letos si připomínáme osm let od poslední finanční krize. Abychom se krize zbavili, potřebujeme se nejprve zbavit strachu, což půjde pouze změnou myšlení. Jen šílenec totiž dělá stále dokola stejnou věc a očekává jiný výsledek…

7 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 19. 7. 2016 13:14