Babička platí kreditkou

O hromadném zvyšování poplatků za služby na přepážkách jsme vás již informovali (např. článek Banky nás chtějí vyhnat ze svých domů?!?). Banky tak chtějí přimět své klienty, aby svou pozornost obrátili k produktům přímého bankovnictví.

Tento trend plně potvrzuje i Česká spořitelna, která od dubna zavede razantní změny. Nestor českých bank s dlouhou tradicí drobné klientely, byl mnohými opovrhován pro svou zkostnatělost, ale teď se konečně rozhodl, že ze sebe udělá moderní a po všech stránkách plně konkurenceschopnou banku. Svým zákazníkům proto přislíbil nejen ovládání účtu pomocí mobilního telefonu s technologií SIM Toolkit, ale dokonce i přístup k účtu prostřednictvím internetu a technologie WAP. Do budoucna také chystá zřízení nového Zákaznického centra se speciálně vyškolenými telefonními bankéři. (Nutno podotknout, že poslední inovace byla vskutku načase: i já, poměrně mírumilovný člověk, jsem se naučila z duše nenávidět mužský hlas z telefonu na zelené lince ČS, který mi už posté s ledovým klidem oznámil, abych prominula, že volané číslo není momentálně k dispozici a že mám zavolat později.)

Tyto formy komunikace s bankou doplní dosud osamocenou vymoženost Sporotel, tedy spojení s účtem pomocí telefonu vybaveného tónovou volbou. Už začátkem února Spořitelna tuto službu finančně zvýhodnila – za zřízení Sporotelu dnes místo původních dvou set korun nyní zákazník nezaplatí vůbec nic. (Pravda, pokud v masivním měřítku použila zvláštní marketingovou metodu, kterou mi z vlastní zkušenosti popsala jedna moje známá, musela si na Sporotelu ještě před jeho zlevněním pořádně namastit kapsu – v lednu totiž moji známou, která v moderních vymoženostech ještě není úplně zběhlá, jedna z pracovnic ČS přesvědčila, aby si Sporotel určitě hned zařídila, protože to bude brzy dražší. Prý něco kolem pěti set korun. To, že jí navíc pojem „tónové volby“ vysvětlila jako „tlačítkový telefon“, který má známá vlastní i přesto, že ten žádnou tónovou volbu nemá, by vedle toho vypadalo jako drobné nedorozumění.)

Ruku v ruce s těmito bezesporu bohulibými a chvályhodnými inovacemi (opomineme-li snad lokálně omezené marketingové metody) však kráčí již proklamované zdražování poplatků za služby na přepážkách. Klienti České spořitelny se proto musí připravit například na třicetikorunový poplatek za výpis předaný na přepážce, devítikorunový poplatek za výběr hotovosti na přepážce apod. Česká spořitelna, podobně jako ostatní banky, tak vytvoří dvě kasty klientů – jedni budou platit na poplatcích za operace podstatně méně, to budou ti „mladí a perspektivní modernisté“, a jedni podstatně více, to budou ti „staří, zapšklí konzervativci“. Rozdíl v jejich poplatcích bude nejčastěji padesátiprocentní: modernista zaplatí ročně za vedení sporožirového účtu 60 Kč (5 Kč/měsíc), zatímco konzervativec 120 Kč (10 Kč/měsíc), moderní účetní položka bude stát 2 Kč a konzervativní 4 Kč atd. atp.

Tyto změny jistě zpříjemní život těm, kteří stačili bez problémů zachytit vlnu moderních technologií (že, milí čtenáři Měšce?). Naopak ale určitě přidělají mnoho starostí těm, pro které jsou tyto technologie z mnoha důvodů prostě nedostupné. Tedy např. starým lidem a méně majetným. Jak se říká, starého psa novým kouskům nenaučíš. A tak je více než absurdní představa, že by se babička kvůli svým hubeným úsporám obratem ruky naučila surfovat na internetu, trvalý platební příkaz k nájmu by si zadávala pomocí GSM bankingu a v místním koloniálu by tři rohlíky, čtvrtku másla a zrnkovou kávu typu D platila kreditní kartou. Stejně tak je nemyslitelné, že by si vybrala vkladní knížku jen proto, aby si pořídila počítač s připojením na internet, mobilní telefon s technologií SIM Toolkit a k tomu navrch pár platebních karet, které také nejsou zrovna zadarmo. I kdyby se to přesto stalo, převážná část takových babiček by to po takové akci prostě mohla zabalit, protože by jim v bance nezbylo nic, co by mohly moderními metodami obsluhovat.

Je sice pravda, že je tu stále Sporotel (v případě České spořitelny) nebo jiný podobný telefonický produkt v případě ostatních bank, který má náklady spíše minimální. Ale je také pravda, že mnoho babiček se při obsluze svých účtů stejně neobejde bez osobní asistence a vlídné rady bankovní pracovnice a že vysvětlovat svá přání a potřeby po telefonu, natož pak nějaké tónové volbě, za pomoci jakýchsi hesel a kódů, by se pro ně stalo tou nejhorší noční můrou. A tak bude zřejmě nevyhnutelné, aby ze svých skrovných důchodů služby na přepážce pořádně zaplatily. Například takový výběr hotovosti v Bank Austria Creditanstalt je přijde na 20 Kč, v Citibank na 18 Kč a v Komerční bance, kdyby si šly nedejbože za měsíc vybrat potřetí nebo počtvrté (sic!) dokonce na 40 Kč.

Taková je ale doba. Běh dějin nelze zastavit. Včera banky zaměstnávali bankéře, který vás ve všem obsloužil, dnes zaměstnají vás a pěkně na tom ušetří. Vás totiž rozhodně platit nebudou.

A jak to vidíte vy? Pomůžete svým zastarávajícím rodičům a prarodičům? Nebo se o jejich peníze postaráte sami?